Babo komentáře u knih
Autorce se mistrně podařilo skloubit fikci se skutečností. Vdechnout život lidem , kteří utvářeli historii . Desirée se stává poslem dobrých i špatných zpráv . Je svědkem vzestupu i pádu svojí první lásky. Je vždy na správném místě a správné straně. Milující manželka, milující matka , nešťastná a osamělá královna Švédska a Norska.
Přestože mám ráda takovýto černý až absurdní humor ,nakonec jsem knihu nedočetla .Najednou jsem měla chuť zase číst něco "vážného"
Jak ráda bych dala počet hvězdiček , aby bylo 100 procentní hodnocení,protože jiné si ani nezaslouží.
Je taky těžké napsat něco nového když už bylo vše řečeno.Skvělá zápletka , spád a hlavně poselství , že zlo se samo neztratí. Každá stránka posouvá děj dál , tolik zvratů a překvapení jsem už dlouho v knize nezaznamenala .
Prostě žádná dieta, ale pořádně hutný a těžký zážitek .Chvílemi jsem se opravdu cítila unavená z té spousty informací .
Román mi svojí atmosférou připomínal Tři kamarády od Remarqua .....
Stydím se,ale nedokážu dočíst.Vždy když se začtu,tak Tolstoj nabyde dojmu,že by se zase mohl věnovat jinému hrdinovi .Já s ním ale nesouhlasím. :-)
Když jsem četla Měděného jezdce,přemýšlela jsem ,co Alexandrovi rodiče vedlo k dobrovolnému opuštění Ameriky.Teď už to vím. Nemohu říct,že tomu rozumím,protože to se pochopit nedá .Někdo jako Harry Barrington by nikdy neměl mít ani ženu,ani děti.Pokud si chtěl prožít svůj sen o spravedlivém světovém řádu ,měl si ho užít sám.
Člověk se může mýlit,když ale zarytě odmítá argumenty,pak mu není pomoci a měl by být tak velkorysý a nenutit druhého,aby jeho sen přijal za svůj.Může se stát a v tomto případě to nemohlo dopadnout jinak, než že sen se stal noční můrou .
Autorka naprosto přesvědčivě vykreslila pohnutky všech protagonistů a za sebe mohu napsat,že už dlouho mi žádná postava tak nepila krev , jako právě Harry naprosto odtržený od reality.
Kniha je jak letní obloha ,modrá sem tam nenápadný mráček. Člověk jen tuší, že za obláčky přijdou mraky a nakonec pořádná bouřka.
Tak na mě tato kniha působila.
Mám problém s hodnocením. Pokud bych "hvězdičkování" mohla rozdělit na dvě části , tak za první bych dala 5 a za druhou tři. Takže dávám průměr čtyři.
Tak jsem dočetla knihu , u které je sice napsáno, že je pro ženy ,já bych ji spíš zařadila mezi knihy pro mládež , možná i mezi pohádky. Je to taková pyšná princezna po australsku .
Nejvíc mě dostala závěrečná scéna zalitá sluncem ,s v dáli se klenoucí duhou.
Přesto jsem ji dala čtyři hvězdičky, protože napsat knihu kde i ten největší padouch je nakonec klaďas a vlastně všechny svérázné postavičky tohoto bohem zapomenutého kraje jsou vlastně hrozní sympaťáci , není vůbec jednoduché.
Asi je občas po všech těch dramatech potřeba sáhnout po knize , kde všechno dopadne úplně nejlíp.:-)
Opravdu příjemné čtení ,Myslím, že se autorce vcelku věrohodně podařilo vystavět záměnu dvou naprosto rozdílných dívek, Jen to, že se z rozmazlené a arogantní Amélie celkem "bezbolestně" stala mladá žena s dobrým srdcem mi trochu nesedělo ,ale jako celek se mi kniha líbila. Nejdřív mi tento příběh připomínal dvoudílný film s Romanem Skamene Princ a chuďas , to je ale jen pro nás pamětníky :-)
Tak jako předešlé dva díly,tak i tento závěrečný je napěchovaný příběhy lidí s kterými jsme se seznámili již dříve. A tak jako v předchozích přibylo několik nových postav. A naopak některé zmizely.
Doufám,že autorka nevyčerpala svoji fantazii a že se dočkáme dalších lidských propletenců a že její styl psaní příliš "nezčervená" . Občas jsem měla pocit náběhu.
Pro mě byl druhý díl slabší. Z jednoduchého důvodu , byl příliš zaměřený na válku a jednotlivé osudy lidí byly tak nějak upozaděny. Je to spíš čtení pro muže , víc akce a méně psychologie.
Trochu mě mrzí ,že se ani slovem nezmínil o osudu Eriky a její nové přítelkyně, která měla dceru s hlavním hrdinou , stejně jako ona.
Příběh odehrávající se na Papue Nové Guinei ani nemůže být jiný než dobrodružný .
A když se do děje zaplete Německo s nastupujícím Adolfem Hitlerem hned je román šmrncnutý špiony.
nejedná se ale o akci za každou cenu a kdo hledá i mezilidské vztahy,dočká se i lásky a hlavně přátelství mezi muži.
Knížka se mi líbila míň než Půlnoční rituál,možná kdyby byla o něco kratší,,,,
I když jsem po přečtení knížky na rozpacích , tak nelituji , že jsem ji přečetla. Líbilo se mi jak do úplných detailů popisovala chování dvojčat ,ale na druhou stranu mi právě pitvání pocitů vadilo.
V každém případě téma bylo pro mě neotřelé , i když samozřejmě jednotlivé problémy mezilidských vztahů jsou známé a mnohokrát zpracované tak mám pocit, že se autorka snažila vyhnout stereotypům.
Další z děsivých příběhů obětí kulturní tentokrát islámské revoluce.
Autorka a hlavní hrdinka líčí svůj příběh a příběhy svých přátel řekla bych skutečně velice odvážně.
Tu odvahu spatřuji ve snaze být objektivní a tak nic není jen černé nebo bílé.
Z bezpečí obýváků je těžké vžít se do té hrůzy nesmyslného mučení a vraždění .
Obávám se ale,že ani tisíce knih vypovídajících o běsnění jakýchkoliv fanatiků svět nezmění
Autorce přeji už jen klid a lásku nejbližších.Ona si už svůj kalich hořkosti vypila do dna.
Skvělé pokračování. Chvílemi jsem měla pocit, že autorka chce popsat příběhy všech přistěhovalců, občas jsem musela přemýšlet o kom , že to píše, ale naštěstí jsem se zase chytila.
A tak jsem sledovala dramatické osudy mnoha postav , jejich těžký život , jejich vystřízlivění ze snu o skvělé budoucnosti v nové zemi.
Můj obdiv patří všem těm , kteří se nevzdávali a bojovali za lepší život.
Celý druhý , tak jako i první díl je oživený mnoha odkazy na zvyky v Argentíně a tak je celý román velice plastický a živý.
Už se těším na třetí díl. Doufám,že se jí v knihovně brzy dočkám.
Četla jsem knihy odehrávající se v Americe,Austrálii na Novém Zélandu ,v Asii , Africe a najednou jsem si uvědomila,že Jižní Amerika mi zatím uniká. A tak jsem hledala a našla.
První díl trilogie se mi moc líbil .Už sice nevím kdo ze zdejších milovnic písmenek měl ve svých přečtených knihách toto dílko,ale v každém případě nelituji.
Kromě knihy jako takové se mi líbí i něžná obálka.
Ano,měla jsem trochu obavy , aby to nebyl slaďák ,které fakt nemusím a pro ty,které jsou na tom podobně mohu říct,že se nemusí bát.
Líbilo se mi i to,že si autorka dala velkou práci a popisovala i takové drobnosti jako prostěradlo v kádi,aby si koupajíci nezadřel třísku :-) nebo jinou drobnost,že šli do parku nedávno otevřeného a samozřejmě park jmenovala.
Příběhy několika hrdinů nebo spíš hrdinek byly našlapané a ani chvíli jsem se nenudila.
Možná jen ten konec mi přišel trošku přitažený za vlasy ,ale děj se odehrával na konci devatenáctého století ,,,,,,
Takže jdu na druhý díl a věřím,že bude stejně čtivý.
Knihu jsem dočetla a nemohu než znovu asi po stopadesáte děkovat osudu , štěstí nebo možná jen rodičům,že jsem se narodila v České republice a i když to bylo v době socialismu , tak než žít ve společnosti jakou popisuje autorka , tak to nepovažuji za takovou hrůzu.
Ptám se , já vím naivně, přesto se ptám, proč lidi nemůžou jen žít , chodit do práce,vychovávat děti , proč musí někoho ovládat,nařizovat mu jak se dívat na svět,vraždit a znásilňovat ve jménu Boha. A jak je z této knihy zřejmé , nezáleží na tom jestli jde o Alláha nebo Rámu.....
Napsat pár řádek , aby vystihly obsah knihy není vůbec možné.Jsem ráda,že jsem ji četla, protože každý takový příběh je obrovským přínosem k poznání světa . A Indie to je svět sám pro sebe.
Nebudu knihu "hvězdičkovat", protože ji odkládám nedočtenou. Vlastně končím dřív než se příběh rozběhl,ale těch několik desítek stránek mě nezaujalo ,přesto,že téma se mi zdálo zajímavé.
Možná jsem ji začala číst ve špatnou dobu,ale začátek mi přišel tak nevěrohodný a dialogy neuvěřitelně hloupý ,že nemám chuť pokračovat .
A doporučení pro čtenáře Wilbura Smithe mi příjde naprosto zcestná.
"Tolik se toho zběhlo"zadíval se Ramon do kalíšku "Estella,Ramoncito...."
Život jde dál. Každá kniha má spoustu kapitol . A všemi prochází nit , která je spojuje ."
" A to je co papa ?"zamumlal Ramon .
"Láska , " potřásl Ignacio hlavou . Ramon svraštil obočí , ale otec pokračoval "Jsem už starý , synu . Bude mi čtyřiaosmdesát a pár věcí jsem pochopil. Tohle je jedna z nich ."
Usmál se pod vousy " Láska vás spojí , uvidíš "
A odpuštění " dodal Ramon a vyprázdnil kalíšek .
Ohromná dávka odpuštění ."
Myslím,že tento odstavec charakterizuje celou knihu.Není to jen o lásce mezi mužem a ženou ,ale i o lásce rodičovské ,sourozenecké ,prostě o lásce jako takové.
A odpuštění je to co mě zaujalo asi nejvíc.
Kniha je psaná naprosto srozumitelným jazykem a všechny postavy jsou psychologicky velice dobře propacované .
Určitě to není poslední kniha od této autorky , kterou jsou četla a doporučuji všem,kteří mají rádi psychologické romány.