Babo komentáře u knih
Jodi Picoultová se stala oblíbenou autorkou románů s neotřelými tématy. Je to i můj život není jiný.
Během čtení se můj názor , ani ne tak na styl psaní , ale hlavní hrdiny, měnil.
Chápala jsem zoufalství matky , která se dozvěděla o nevyléčitelné chorobě dvouleté dcery .Chápala jsem i rozhodnutí "vytvořit " dítě na míru ,aby mohla Kate zachránit.
S přibývajícími operacemi a dárcovstvím se pochopení začalo vytrácet.Kateini rodiče mi začali připomínat gamblery , klteří si říkají "teď už to musí vyjít "
Hlavně na matku jsem byla naštvaná . Vím , že rozhodnout se nechat trpící a umírající dítě jít
je to nejtěžší co může rodič rozhodovat .Vlastně to nemá řešení . Bolest by jistě byla nepředsravitelná .Ale každá bolest a ztráta se časem zmírní .
Proto jsem jí přestala fandit .Stala se pro mě někým kdo ze strachu před svojí bolestí nechá trpět všechny děti .Nejen Kate ,která vetšinu života strávila po nemocnicích ,ale i Annu a Jesseho ,který se zřejmě cítil tak nějak do počtu.
Konec mě zaskočil , ale jak se říká "chceš li pobavit Boha , sděl mu svoje plány."
Je to kniha , která se jen tak nevypaří ze selhávající paměti .
Asi jsem od knihy čekala něco jiného a tak jsem byla trochu zklamaná.
Je to několik celkem jednoduchých příběhů odehrávajících se na pozadí tragické události , popravy kontrarevolucionářky . A tady je pro mě to zklamání.
Četla jsem už několik knih líčící 20 . století v Číně , řádění Rudých gard a tady jsem postrádala jak se z členky Rudých gard , které měly na svědomí utrpení tisíců lidí stala kontrarevolucionářka . Co se stalo ,že se z trýznitelky stala oběť .
Toto ale tato kniha neřeší . Přesto osud popravené ovlivní životy několika lidí a jak už to v Číně 20. století bylo , ne zrovna v kladném slova smyslu .
Dala bych 3.5 hvězdičky ,ale protože to nejde , tak dávám 3.
Kniha se četla dobře , jen jsem měla pocit,že se neodehrává v druhé polovine 20. století ,ale někdy v 19. Ani ta letadla to nezachránila. Ve Skotsku ani na Islandu jsem nebyla , ale zřejmě i tyto země ve mně probouzí představu minulosti .
Toto není kniha, která by měla pobavit nebo napínat. Je to vzpomínání na odchod do " říše" po prohrané válce.
Rodiště mojí matky patřilo k sudetům a i ona znala odsunuté . Jedna její sestřenice byla jednou z nich a její názor byl,že se jim nemohlo stát nic lepšího . I to byl tedy názor .
Já jsem tuto dobu nezažila,takže těžko mohu soudit .
Když jsem ale v této knize četla,že odsouvaní nerozuměli česky (matka autorky) , tak si říkám , že jim skutečně šlo jen o to místo. Nikdy se jako součást Československa necítili a kdyby válka dopadla jinak ani by je nenapadlo pozastavovat se nad zvěrstvy , která měli jejich soukmenovci na svědomí.
Mohu soucítit s lidmi,kteří museli opustit své domovy ,ale je to stejný soucit jako s ostatními trpícími .
A přiznávám ,že někde uvnitř si říkám jak se do lesa volá,tak se z lesa ozývá .
Druhá část knihy je o návratech na Rozinkovou louku a o naději a odpouštění .
nic není jak vypadá. To je asi nejstručnější popis knihy.
jak už tady psala Guenevra chvílemi jsem přemýšlela jestli číst dál ,ale stojí to za to.
I já jsem vduchu spřádala jaká je skutečnost,ale netrefila jsem se .A to je dobře,překvapení až do poslední stránky mám ráda.
Na knihu jsem se moc těšila. A jak to bývá,když se na něco moc těším bývám zklamaná.
Téma skvělý ,ale jako celek průměr.
Příběh člověka,který na co sáhl,to mu vyšlo. I to je obdivuhodné,uměl riskovat, měl čich na pokrok a uměl ho využít. V soukromí už takové štěstí neměl.
Člověk prostě nemůže mít všechno.
Věčný boj dobra se zlem. To je asi základní myšlenka této útlé knížečky.
Obrovské téma,které každého provází celým životem a na které není jednoduchá ani jednoznačná odpověď.
Nalistovala jsem si ji ve čtečce a bez jakékoliv znalosti autora ,kterého jsem z nějakého důvodu vždy přeskočila ,jsem se dala do čtení.
Nevím jestli se dá zařadit mezi filozofy ,asi ne , minimálně mezi známé filozofy , přestože myšlenka je to jistě filozofická a hodně zajímavá.
Takže kdo nečeká košatý příběh,ale chce si trošku zafilozofovat a popřemýšlet , ať se dá do čtení.
Nedočteno, tak nějak mě to nebavilo.
Kdysi když jsem S.Brownovou objevila,byla jsem nadšená , od té doby jsem ale vychladla .
Kvalita je dost kolísavá ,samozřejmě je to můj názor .
Tak mi spadla brada. Po 900 stránkách konec nekonec. Je to jako strávit nějaký čas s lidmi,kteří stejně jak přišli , tak odešli . Zůstanou vzpomínky ,ale bez pokračování .
Ano to je život .
Příběh by se dal shrnout do několik desítek stran. Ale vývoj myšlení jednotlivých hrdinů přece jen není tak jednoduchý . A autor je skutečný mistr slova .
Knihu jsem dočetla a teď nevím co napsat. Myslím,že i kdyby každý z těch miliónů umučených sepsal svůj příběh , nezabránil by tomu ,aby se podobná zvěrstva neopakovala.
Je to snad tím ,že tato hrůza je nepřenosná ? Kdo nezažije nepochopí?
Proč tolik těch co prošli peklem koncentračních táborů mlčí (mlčelo) ?
Jen ve výročí se sejdou politici ,aby uctili památku umučených v Lidicích , Ležákach ,,,,,aby ti samí politici schvalovali bombardování a vraždění civilistů v jiných zemích .
Moji rodiče samozřejmě 2. světovou válku prožili i když nebyli v koncentračním táboře,tak nikdy němcům neodpustili .
Tehdy bílá byla bílá a černá zůstala černou. Teď si máme myslet,že všechno je jinak než se to tváří.
Divná doba,,,,,,
Knihu jsem četla současně s pořádnou bichlí,která s e opravdu nevejde do kabelky a tramvaje ,ale rozhodně nebyla jen jakousi náhražkou .
Kniha je opravdu napsaná velice čtivě, jen příběh je tragédií lidského rodu. Jaká to musela být zrůda ten otčím a jak slabá byla Kevinova matka, že ji ani vražda dcery a zoufalství syna z kterého se do konce života nevzpamatuje nepřiměla k ochraně svých dětí .
Lidská psychika je tak křehká a současně neskutečně silná .
Přeji všem Kevinům , aby se dokázali vrátit do normálního života o který je oloupili jejich nejbližší.
A těm kteří jsou poznamenaní , aby nikdy neměli děti .
Dlouho jsem přemýšlel jestli dát 4 nebo 3 hvězdičky,ale konec knihy mi přišel tak neuvěřitelně hloupý,že dávám 3. Nezachránila to ani Austrálie ,která patří mezi mé oblíbené země.
Skvělá knížka, žít to ale v reálu asi bych tak nadšená nebyla. Každé postižené dítě pohltí svými potřebami všechno kolem . A jak to asi bývá nejčastěji matku. Milující matku, která se musí vzdát svého života ,aby mohla být k dispozici svému stárnoucímu dítěti 24 hodin denně. Je to její volba a není to jen pokus. Smekám před všemi , kteří to dokážou.
Ale zpět ke knize. Je napsaná velice čtivě a i když v žádném případě nejde o humorný román, často jsem se musela usmát nad absurditou , kterou přináší doslovné vnímání světa.
Už se těším na další knihu od Jodi Picoult,je skvělá vypravěčka a volí neotřelá témata .
Co může být horší než přijít o dítě ? Jak hrozné musí být představy matky , co všechno se mohlo stát . Přesto mi román přišel tak nějak bez emocí. Jako by autorka byla jen nezúčastněným pozorovatelem. To je mi líto. Pro mě je představa , že by se moje dítě ztratilo naprosto děsivá .myslím,že bych to psychicky nezvládla a to si nemyslím,že bych byla nějak příliš přecitlivělá.
Takže námět hodně zajímavý,ale dojem trochu rozpačitý .
A co mě přímo "tahalo" za oči bylo slovo "děcko"
Nějak se mi příčí dávat hvězdičky za tuto knihu. Byla to spíš literatura faktu a na to nemám co říct.
Pro mě to novinka není , v mém věku už ani být nemůže. Měli by si ji přečíst mladší ročníky,kteří nebudovali socialismus. A to se samozřejmě život v Československu nedá srovnávat se zvěrstvy v SSSR.
Myslím,že jsem nikdy nečetla knihu , kdy nevím co na ni říct. Jako středoevropan žijící ve městě kde se žádné tradice nedodržují až za hrob mohu jen vrtět hlavou. Ano,chápu , že různé kraje mají (měly) různé kroje, různé písně,různé obyčeje.
Ale neuvědomuji si, že by u nás vládl nějaký zvyk krevní msty. Možná mezi cikány. možná někdy před staletími.
V této knize mi chybí nějaký důvod proč vztahovali ruku na někoho jiného .Potom bych snad byla schopna pochopit , ale jen (tedy pro mě jen) ,proto že si to žádá tradice.?
Asi to není důležité , autor prostě chtěl seznámit čtenáře , kam až může dojít naprosté plnění zvyku.
Měla jsem dojem , že čtu nějaké sci-fi , že to prostě nemůže být pravda . Někdo přece musí říct , že lidský život má obrovskou cenu a žádná krevní msta to nemůže změnit .
Na knihu asi jen tak nezapomenu.
Kniha se četla moc dobře. Nejdřív jsem oceňovala schopnost Alice porvat se se životem , obstát v mužském světě , než mi došlo , že má srdce z kamene a razí heslo účel světí prostředky a to kdykoliv a kdekoliv. Tedy především v rodině.
Trochu mi vadila ta spousta náhod , ale ne zase tak moc , abych knihu odložila a tak jsem také došlo k poznání , že nic není náhoda.
Jistě ten konec byl na mě příliš akční ,ale i přes to knihu doporučuji .Myslím , že autorka měla zápletku dobře promyšlenou , atmosféra první republiky se mi líbila.
Knihu jsem přečetla celkem rychle. Co na ni říct. Je to pro mě návštěva světa naprosto neznámého . Stejně jako knihy o drogách. Vím,že to existuje , takže nemohu říct,že mě šokovala.
Mohu je i litovat ,ale to asi není to pravé co by chtěli. V určité době jejich života to byla jejich volba .
Jejich způsob přežití. A souhlasím s tím,že to v mnoha případech jsou normální , sympatičtí kluci.
Jen jejich snaha něco dokázat je nulová. Stačí mít prachy a je jedno jak je získat.
Žádné zájmy , žádné povinnosti , jen zábava .
Tak jako u všeho to neplatí stoprocentně ,ale ať už se stali prostituty z jakéhokoliv důvodu , nenašla jsem snahu svůj život změnit.
To by už ovšem byla kniha o něčem jiném.
Kniha se mi líbila. Byla to taková návštěva , naštěstí jen přes stránky knihy , v době,kdy v Londýně řádil mor . A autorka čtenáře nijak nešetřila velice živým popisem smrti a utrpení.
A když už se zdálo,že je po morové zkáze , objevil se další problém. Boj mezi protestanty a katolíky.
A jak už to bývá , láska kvete v každé i té nejkrutější době , takže i láska je linkou,která se vine celou touto tlusťoučkou knihou .
Oddychová knížka , proplétající se dvě dějové linky . Obě byly zajímavé ,ale ke konci jsem měla pocit, že se autorka nechce se svými hrdinkami rozloučit a tak děj zbytečně natahovala a aby snad někdo neměl pocit , že mu nevysvětlila některou ze záhad , tak tak učinila do úplného bezvědomí . Škoda , někdy je fajn pustit si fantazii na špacír.
Na druhou stranu , líbil se mi její jazyk , různá neotřelá přirovnání , metafory.