Babouš komentáře u knih
Jedna z nejzábavnějších a nejpropracovanějších knih, které jsem v poslední době četl. Při otáčení stránek úplně vidíte ty narudlé pláně, prašné kaňony, cítíte třes svého vlastního těla, slyšíte tiché hučení strojů…
Kniha je psána v ich formě pomocí deníkových záznamů, což přidává na intimitě. Hlavní hrdina Mark Watney zpočátku ani nepočítá s tím, že by se mohl zachránit, proto je zcela otevřený, ale přesto všechno vtipkuje a snaží si zachovat svůj optimismus. To mi na něm přišlo sympatické.
Tak tohle jsem nečekal! Vynikající. Za mě nejlepší kniha Kristýny Trpkové.
Výborné čtení. Odehrává se to během druhé světové války, ale nečekejte hrdinský příběh z fronty, tohle je minimalistické napínavé drama o dvou lidech, kteří nevědí, zda si můžou věřit, ale bez té důvěry nemají šanci přežít. Geniální paranoidní atmosféra, skvělé budování napětí, zajímavé postavy, na kterých to stojí. Prakticky celé se to odehrává v jedné chatě uprostřed lesů, ale autorovi to k napsání nezapomenutelného příběhu stačí.
Někdy vám kniha prostě sedne. Jak hlavní hrdinkou, tak způsobem vyprávění, tak námětem a příběhem. A tohle se mi u knihy Nejsem mrtvá stalo. Kdykoliv jsem si při čtení řekl "ale co když udělá tohle?" tak Jude Fontaineová buďto mou otázku zodpověděla, nebo si ji položila také. Jako bychom spolu byli propojení. Díky tomu jsem se do ní dokázal snadno vžít a tuhle knižní jízdu jsem absolvoval během jediného víkendu. Doporučuju všem, kdo mají rádi knihy Angely Marsonsové.
Příběh dvou školních outsiderů, kteří se nejprve spřátelí, a pak se jejich vztah začne posunovat dál. Kniha je napsaná s neskutečným nadhledem a pořádnou dávkou humoru, takže oběma hrdinům nemůžete nefandit. Jedna z nejkrásnějších knih, jaké jsem letos četl.
Zatím jedna z nejlepších knih tohoto roku! Napínavá, chytlavá a s překvapivým koncem. Gillian Flynnová umí používat dialogy, prozkoumat nitro každého člověka a výsledkem je úžasný psychothriller o temných stránkách v každém z nás. Odehrává se to na americkém venkově, kde se všichni znají - o to znepokojivější je, že jeden z občanů městečka je nejspíš vrah. Hlavní hrdinka, novinářka Camille, prošetřuje různé varianty, ale nakonec zjistí, že vrah se skrývá blíž, než čekala...
Ken Follett vytvořil hrstku postav, který vám přirostou k srdci, situaci, ze který není úniku, a pak něco, co jsem v knize asi ještě nikdy neviděl... Tleskám a klaním se. Myslel jsem, že trilogii Století nic nepřekoná, ale Nikdy to dokázalo. Neuvěřitelně návyková kniha s mrazivě aktuálním tématem: jak málo stačí k rozpoutání třetí světový války? Čte se se zatajeným dechem.
V podstatě to je Hra o trůny - se všemi intrikami, krví, sexem - akorát podle skutečných dějin. A nejlepší na tom je, že i na základě našich dějin! Těšte se tak na sv. Václava, střet mezi Slovany a Němci a sympatického hlavního hrdinu, který se z vězně postupně stává přítelem samotného německého císaře. To vše díky tomu, že má znalosti léčivých bylinek a mastí. Skvěle napsané a neodložitelně čtivé!
Kdo od toho čeká ještě větší emoční bombu než Než jsem tě poznala, ten bude zklamaný. Tohle je "jenom" milý příběh o tom, co se stalo potom. Život totiž není pohádka, nefunguje tak, že všichni žijí šťastně až do smrti. Takže Louisa musí projít peklem, aby dokázala splnit slib, který Willovi dala. Krásně propracované postavy, zajímavý vývoj, skvělý kontrast Lou a Lily. A pozor, tentokrát je to Lou, kdo potřebuje pomoc. Jojo Moyesová je prostě génius!
Jo, tahle kniha se hodně povedla. Přečetl jsem ji překvapivě rychle na to, že jsem si původně myslel, že půjde jen o knihu pro ženy. Vězte, že to je kniha pro všechny bez ohledu na pohlaví. Pro všechny, kdo se občas zamýšlejí nad svým životem a nad směrem, jakým se ubírá.
Dle mého názoru je Na co Alice zapomněla lepší než Manželovo tajemství. Líbil se mi nadhled a lehký styl psaní.
Geniálně jednoduchý příběh, který mě zvláště v první polovině neskutečně dostal. V druhé už mi přišlo, že je autorka zbytečně "ukecaná", ale stejně to pořád byla dost krutopřísná jízda. Manželovo tajemství je založeno na živých postavách, jejichž osudy - ač jsou na různých místech Austrálie - se protínají v současnosti i minulosti. Napínavý společenský román, který připomíná klubko nití - zataháte za jednu a nikdy nevíte, který konec se pohne.
O druhé světové válce a hrůzách holokaustu toho bylo už napsáno hodně, ale myslím, že ne dost. Picoultová příběh staví na tom, že i po více než sedmdesáti letech pořád zůstávají některé zločiny nepotrestané. Pokládá svým postavám těžké otázky: má cenu dnes devadesátileté stařečky tahat po soudech? Lze ale holokaust takto promlčet? Silná kniha od výborné autorky. Místy až příliš silná.
Zubař je čtení pro ty, komu už drsný a překombinovaný severský krimi leze krkem. Tim Sullivan klasickou detektivku okořenil zajímavým detektivem. Hlavní hrdina je totiž autista a ačkoliv mu to komplikuje život, vnímá díky tomu věci jinak a neunikne mu ani ten nejmenší detail! Skvělý tempo, úsměvný momenty a poctivej případ, kterej se sympaticky obejde bez krveprolití. Taková moderní obdoba Sherlocka nebo detektivních seriálů, který běžej v neděli odpoledne.
V Imitátorovi se podle mě Daniel Cole našel. Už v trilogii Hadrový panák mezi drsnými krimi pasážemi sem tam probleskoval černý humor. Ale teprve v téhle novince si autor dovolil rozbalit to naplno. A tak vznikl jedinečný thriller o sériovém vrahovi, který své oběti aranžuje do podoby slavných soch. Běhá vám z toho mráz po zádech (nebudu spoilerovat, ale scéna s labutěmi mě dostala ), a zároveň se bavíte, protože vyšetřovatelé všechno komentujou cynickými poznámkami, kterých jsou schopni jenom ti, kdo se s násilím a zlem setkávají každý den v popisu práce.
Po prvních pár stránkách jsem si říkal: jé, to je pohodová oddechovka! Jenže houby! Pak přišlo něco, co jsem nečekal a co mě dost vzalo. A z pohodové oddechovky se stal román, který vás chtě nechtě donutí bilancovat váš dosavadní život a plány do budoucna. Nebylo to pro mě tak silné čtení jako třeba Než jsem tě poznala od Moyesové, ale i tak se v knize objevuje několik zajímavých dilemat/otázek, které, pokud si na ně odpovíte upřímně, vám odhalí, co jste za člověka. Za pět let jsem dočetl před dvěma týdny a pořád na ni občas myslím.
Víc než 700 stránek a já je přelouskal během dvou dnů. Skvělé, čtivé a i když to je monumentální, vůbec jsem se neztrácel v postavách a jejich osudech. Od nevinného laškování v předvečer první světové války až do poloviny 20. let. Hned jdu na dvojku!
Prosímvás, tohle si přečtěte! Ze všech knih, který jsem letos četl, jsem se u Jámy bál nejvíc. Husí kůže, rozbušený srdce a situace, kdy postavám říkáte "nechoď tam, zdrhej!" (samozřejmě neposlechly). A pak se tam objevila ta panenka... No nic, nebudu spoilerovat, ale pokud máte rádi horory, tohle si užijete, protože autorka je evidentně miluje taky, a ví, jak to využít dost nečekaným způsobem. Za mě ještě lepší než Kříďák, který byl taky pecka!
Excelentně napsaný příběh, který se obejde bez brutalit ala Lars Kepler, ale přesto nastíní atmosféru, jakou od skandinávského thrilleru chcete! Vystačí si s pár postavami a podivnou sérií zmizení, které sužují malé městečko daleko na severu Švédska... Tahle kniha obrací koncept hygge naruby a já se na domácí chleba, deky a svíčky už nikdy nebudu koukat jako dřív.
Paula Hawkins mohla po hitu Dívka ve vlaku napsat cokoliv a lidi by to kupovali. Ona ale tuhle příležitost, kterou dostane fakt jenom hrstka spisovatelů, využila k tomu, aby napsala příběh, který by bez slavného jména na obálce nejspíš nikdy neprorazil. O tom, jaké to je bydlet na městečku, kde si všichni vidí do talíře, o tom, co to znamená dnes být ženou (a mužem), o tom, proč si některé věci pamatujeme až do smrti, zatímco v jiných lidech to nezanechá sebemenší vzpomínku. Hutný styl, mnoho postav, ale výborná atmosféra a autorka vás nenechá chvíli v klidu. Jediná nevýhoda je, že Do vody vyžaduje vaši absolutní pozornost a soustředěnost, jinak vám stoprocentně unikne něco důležitého - nikdy to není jenom psaní pro psaní, všechno tam má svůj smysl. To koneckonců zjistíte na konci sami.
Ten příběh je prodchnutý jakousi mystickou silou, něčím primordiálním, něčím, co na planetě Zemi bylo dlouho před příchodem člověka a bude to tady i dlouho po něm. Je to snad mateřská láska? Pouto k rodině? Duchové? Jak říká jedna z hlavních postav: "věda nemá odpověď na všechno…" Opět vynikající kniha od Picoultové, tentokrát i s parádním překvapením pro čtenáře. Ale to je jen bonus, mě autorka dostala už tím, nakolik dopodrobna si vyrešeršovala všechny ty informace o slonech.