bábuška komentáře u knih
Vzpomínání na skutečné sedlačení, později o smutku při navracení vyžilé půdy. Ani jednání mezi tehdejšími obyvateli malé vesnice s těmi dnešními není jiné. Jen podmínky se trochu změnily.
Konec první světové války zemíchal mnoha osudy a toto se dotklo i anglické dívky Heleleny, vychovávané v puritánské šlechtické rodině. Podle bontonu byla v osmnácti letech zasnoubena s člověkem kterého skoro neznala, ale vyhovoval její rodině. Válka zpřetrhla i tyto vazby a z Heleny se stala starší opuštěná dívka, obklopena pomlouvačnými jazyky. Na pomoc jí přišla teta Amélie žijící v Paříži a Helenin svět se otočil nejméně o stoosmdesát stupňů.
Sice stále trochu zakřiknutá, ale přijímající tetiny rady, seznamuje se s její, kulturně zaměřenou společností, navštěvuje roční malířskou školu, kde navazuje nová přátelství. Setkává se Ernestem Hemingwayem, v jiné společnosti pak s Geraldem Fitzgeraldem.
Během studia se seznamuje s americkým novinářem Samem, ale bojí se přiznat svou náklonost k němu. Až když odmítnutý Sam opouští Francii a vrací se do Ameriky, překoná Helena všechnu svou bázlivost a vydá se do Ameriky za Samem. Příběh byl na jednu stranu jednoduchý, ale hodně jsem se ve vzpomínkách vrátila do Paříže, hezky se to četlo, až asi na čtyři chyby, možná překladatelské, možná tiskařské. Krásná obálka.
Kniha nás vrací do roku 1933 na Sibiř, do pracovního tábora v Davinském. Zde začíná přátelství Sofie a Anny, v nelidských podmínkách, zima, hlad, dřina jak při kácení lesů či
roztloukání kamení při stavbě zcela zbytečných silnic nebo železnice v mokřinách a j.
Anna je těžce nemocná a Sofie se rozhodne pro útěk z gulagu, aby jí přivedla pomoc.
Pak následuje Sofiina krušná pouť stovky kilometrů až do vesnice Tivili, kde hledá Annina přítele Vasilije. Ovšem za tu dobu se venkov neuvěřitelně změnil, lidé se bojí podívat jeden druhému do očí, bují udavačství, co se v kolchoze vypěstuje vzápětí zabere vojsko, ve
vesnici je hlad, v polozničeném kostele je plno vylepených plakátů s představiteli sovětské moci, hlavně soudruha Stalina, tatíčka všech Rusů. Sofie najde domov u cikána Rafika, který ovládá různé nepochopitelné "dary shůry" a pomáhá tak nenápadně jak obyvatelům vesnice, tak i Sofii. Té se po mnoha útrapách povede odvést skoro umírající Annu do vesnice k jejímu Vasilijovi. Kniha je obsáhlá, dá nám nahlédnout do duše utlačených ruských nejchudších a jejich pokořování. Krásné, ale smutné čtení.
Už začátek knihy mě silně oslovil, protože i když už uběhlo víc jak polovina století, tento námět je stále živý. Hlavně u nás, pamětníků. Osoby, popsané v této knize, byly jen předlohou skutečných lidí, kteří po roce 1945 "dokonale obrátili kabát", ale myslí zůstali o několik roků zpět. Ani u jejich potomků nelze říci, že se jejich mentalita změnila. Velikášství a vrozená dobyvačnost je v jejich genech, stačí jít do staleté minulosti. Osobně necítím negativní postoj, německé autory čtu ráda, i tato kniha se mi líbila.
Chvíli mi to trvalo, než jsem se začetla, očekávala jsem více o popisu průběhu války. Děj knihy se více zaobíral životem v movitých rodinách, o lpění na rodinné minulosti, postavení ve společnosti a majetku. Proto musí jíti stranou náklonnost Clarissy k Tomovi, protože on je pouze synem hospodyně. Uplyne mnoho roků než jejich láska dojde k naplnění. Druhá polovina knihy mi připadala dost sladká, ale četlo se to pěkně.
Příběh dosud málo známého období, kdy Smetana byl na počátku své největší slávy. Doma není nikdo prorokem, jak známo i u jiných umělců. Göteborg Smetana oslnil, v Praze živořil, k tomu tragický osud jeho rodiny a tajený cit pro Fröjdu Beneckovou, to příběh oživuje a dělá velice čtivým. Mohu jen pochválit.
Opravdu jsem se pobavila, kniha je psána humorným tónem, i když autorka někdy zažívala krušné chvilky. Úřední šiml, doprava a j. je někdy možná horší než u nás doma. Přesvědčila jsem se o tom rovněž přímo v mé rodině. Krásné, odpočinkové čtení.
Čtyři ženy různého věku, každá z jiného koutu světa, s jiným osobním problémem, se náhodně sejde v irském Dublinu. Pomalu se každá sžívá s novým pobytem na Zlatém náměstí, dochází k náhodným setkáváním a pomalým poznáváním osudu jedné s druhou. Každá z nich si nese svou bolístku, která pomalu ustupuje, snad je to společným sdílením, snad magickým vlivem tohoto romantickéko prostředí. Je to kniha o vzpomínkách a nových nadějí.
Hodně čtivý příběh, kdo má rád Francii a Paříž, užije si. Hlavní hrdinka Cat je zaskočena zprávou o dědictví v Paříži. A protože je hodně zvídavá, vydává se hledat dárce a ocitá se v předminulém století a na záčátku století minulého. Setkává se při hledání s různými zajímavými lidmi, projede různá místa ve Francii a její přímo detektivní práce končí úspěšně. Kniha je napínavá a má krásný přebal. Zaslouží si čtyři hvězdičky.
Má oblíbená autorka opět nezklamala, dokonce mi připadá, že s každou knihou kterou čtu, je lepší a lepší. Podrobně popsané prostředí ostrova, vztahy mezi otroky a jejich majiteli, což my v dnešní době velice těžko chápeme. Prolíná se zde citový život mladé Nory, nejprve zamilovanost do zchudlého šlechtice, potom život se starým mužem, nakonec opravdová
láska k jeho synovi. Na druhé straně mezi černými otroky také existuje láska, jako je posedlost Akwasiho k bílé ženě a celoživotní věrnost dívky Máanu k němu. Děj doplňuje jednání o osvobození z otroctví uprchlých černochů, Ašantské 'čarování' a vůbec krásné popisování tropické květeny, stromů a zurčení potůčků. Lze tu vůni cítit i na dálku.
Magická Paříž, v ní časté zmiňování mostu Pont Neuf. Tam se potkali mladá Annabelle a malíř Henri. Do jejich osudu zasáhne španělská občanská válka. Henri odchází bojovat, ona jde pomáhat na frontu jako zdravotní sestra. Dozvíme se o vzniku i průběhu této války, což u nás nebylo tolik známo, ale byla to válka krutá a stála mnoho životů, nejen vojáků, ale i bezbraných žen a dětí v odlehlých vesnicích. Osud ty dva zcela rozdělil a po dvaceti letech tělesně postižený malíř uvidí oknem na mostě Pont Neuf mladou Annabell, svou vlastní dceru. Hodně zajímavá kniha.
Nejen román o lásce, ale ocitáme se v Paříži roku 1783, posléze pak v krutém roce 1815, za krutého řádění ministra policie Fouchého. Tajemné cesty pařížským podzemím a to vše dělá celý příběh napínavý až do konce. Kdo se k této knize dostane, skutečně stojí za přečtení.
Další příběh zvídavé Zuzanky, tentokrát z ostrova Gran Canaria, spíš jen z hlavního města Las Palmas, a ani to moc ne. Jen pomalé hledání pachatele mezi bohémskými kumpány stejného ražení jako oběť. Ke klasické detektivce to má dost daleko. Ale číst se to dá.
Vzpomínání na poklidný život v menším městě, studentskou lásku, a to vše přerváno rokem 1938. Lecos si ještě pamatuji. Kniha má krásný přebal.
Příběh Olivie, dítěte, které sice rodiče milovali, ale měli na ně tak málo času. Ještě že měla dědečka, se kterým žila do posledních jeho dní. Její další oporou byla přítelkyně Dorotka, jejímu nelehkému osudu je také věnováno hodně pozornosti. A tak s těmito dvěma přítelkyněmi prožíváme všechny osudové okamžiky, jako chystané svatby obou, které však nekončí dobře, tak i konečné vyřešení jejich strastí. Je to kniha o lásce i o smutku, ale mně se velice líbila, však je od mé oblíbené autorky.
Nejprve mě zaujala krásná obálka. Dozvěděla jsem se jak drsná a ke konci jemná, je práce archeologů. A když je při tom i přímo osobní posedlost dozvědět se o pravděpodobných vlastních předcích toho jistého sídla, je to hodně napínavé. Více mě zaujaly pasáže o osudech původních obyvatel za začátku 20. století.
Loučím se s trilogií o Anně, její rodině a přátelích. Anna je matkou, babičkou a pro mnohé věrnou přítelkyní, stále ochotnou pomoci. Zocelená tvrdou prací ve zprvu nehohostinné nové domovině, přijímá do svého srdce a podává pomocnou ruku dalším z nových osadníků. V této knize se také poprvé setkáváme s doktorem Metzlerem, dobrým člověkem, pozoruhodnou postavou tohoto příběhu. Celá sága nás průběžně provází popisováním přírody, seznamuje nás s různou subtropickou květenou, těžkým bojem s nemocemi, cholerou, žlutou zimnicí a morem, a hlavně s bojem o úrodu. Je to velice pozoruhodná kniha pro vytrvalé čtenáře.
V druhé polovině devatenáctého století pokračuje příliv vystěhovalců z Evropy, bohužel málokomu se podaří splnit své sny a neděje. Začíná boj o přežití, země je nepodajná, indiánské kmeny brání svá území. Setkáváme se s osudy postav z první části knihy kterým děti dorůstají a mají touhu jít svou vlastní cestou. Bohatí majitelé půdy stále tvrdě zotročují původní indiánské obyvatelstvo a právo má ten, kdo má peníze. Tvrdý život.
Už je to další z knih z podobnou tématikou. Náhodně objevené staré dopisy, ztracené dopisy, neodeslané dopisy. Hledání nálezců po dávno zapomenutých osobách a to vše od první světové světové války až po tu druhou a ještě mnoho let po ní. Tato kniha je osudem tří generací, otce, dcery a vnučky, odehrává se v Austrálii a Anglii. Po mnoha letech se vyřeší skrývané tajemství jedné velké lásky i domnělé odsunutí dítěte na vedlejší kolej. Je to velice hezky napsaný příběh a mohu jen doporučit.
Krásně popsaná romantická příroda Korsiky a v ní ukrytý, už starý, slavný malíř Tom, který do pozdního věku nemůže zapomenout na svou první lásku. A na druhé straně Alice, která sdílí stejný cit, ale oba, stále se míjející. Podíváme se do Paříže, Benátek, ale i do New Yorku, kde stále hledá staré stopy jejich vnučka Katy. S Alicí prožíváme ztrátu čerstvě narozené dcery, poté její objevení a sledování jejího osudu, pak i čtyřicátá léta v okupované Francii. Je to román o dvou vynikajících lidech se smutným osudem.