bábuška komentáře u knih
Na tuto knihu jsem se velice těšila. Po Vůni jasmínu se mi tento příběh zdál trochu rozvláčný, ale subtropickou zeleň a pole čajovníků jsem si dovedla živě představit. Jen doba, ve které se děj odehrává, je sešněrována konvencemi, přístup rodičů hlavně starší dceři, je dnes nepochopitelný. Bylo mi Grace upřímně líto.
Byla jsem zvědavá, jak se mladá autorka vyrovná s tématem třicátých let minulého století. Překvapil mě styl používání některých kapitol kratičkých, ale plně výstižných. Popis prostředí i duševních pocitů jednotlivých osob jsem vnímala jako bych byla přímou účastnicí toho kterého děje v popisovaném prostředí. Trochu stranou zůstává určitá flegmatičnost běžného německého občana na děj v jejich zemi. A stále se nemohu sama v sobě rozhodnout: bylo dítě zachráněno nebo ukradeno?
Příběh z předminulého století na anglickém venkově. Úporná dřina na málo úrodné půdě, neskutečně vyčerpávající práce v dolech. Pracují i děti dvanáctileté, na polích i děti menší. Hlavní hrdinka knihy Elizabeth už od dětství poznává těžký život, ale její intelekt a silná vůle jí pomáhá překonat všechny nástrahy života. Velice pěkný román.
Přestože mi kniha byla doporučena, jsem ráda, že jsem ji měla jen vypůjčenou. Dočetla jsem ji s velkým sebezapřením, Alan mi připadal pouze jako pojítko rychlokurzu - průřezu politickými dějinami jednoho (a kousek) století. Tento druh humoru mě nijak neoslovil, knihu rozhodně nepovažuji za přínos pro kvalitní literaturu.
Dočetla jsem dost náročný dvoudílný román o přátelství kamarádů a prožila s nimi všechny situace kterými prošla Francie. Jejich názory, hlavně politické, se začínaly rozcházet a tím i jejich sny o životě. Rozcházejí se i jejich cesty, migranti Igor a Saša, Louise, Marie, Cécile a Michael i Franck se rozprchou do různých částí světa a prožívají každý svůj vlastní román. Jak v Paříži, tak Tel Avivu, Petrohradu i v Praze, až pomalu přicházejí roky a tím i přání setkat se opět a navázat stará přátelství. Celý ten příběh na mně působil hodně smutně, ale i krásně.
Příběh začíná v létě 1938, kdy se začínají dobrovolně rozpadat smíšená manželství. Tak přišla o maminku sedmnáctiletá Hanna a ocitla se v Berlíně u strýce a tety. A začíná smutné období, kdy se musí stejně jako ostatní, kdo chce žít spokojeně dál a netrápit se děním kolem sebe. Je zde i nová kamarádka Klara, jejíž matinka stejně jako tetička Hanny líčí na ženichy vysoce postavené u SS. Třetí z dívek Tilde, také Mischling, t.j. nežádoucí, jejichž rodinu ze stejných důvodů opustil otec, má starost o maminku, pro kterou vyřizuje výjezdní povolení do Ameriky. Tak se pro
plétají osudy těchto dívek v nelehké době, kdy největším bohem pro všechny byl Hitler, kdo měl vlastní názor byl nepřítel a byl tvrdě trestán.
Náš příběh končí podzimem 1939. Je to příběh smutný, ale krásný. Kdo máte možnost, přečtete si jej.
Milý příběh z hranice mezi Moravou a Polskem, kde se v různých časových obdobích posouvá horská vesnice Horní Lomná mezi Československem a Polskem. Osud učitelky Věry a její prapravnučky Anny, které spojuje sáček sušené mateřídoušky který nás provází střídavě osudem obou žen ve dvou různých obdobích. Kniha nás nenásilně a příjemně posouvá až k rozuzlení a klidnému konci. Příběh se mi velmi líbil.
Hodně jsem se na tuto knihu těšila. Chvílemi se zdál příběh trošku těžkopádný, ale celkově se mi příběh líbil trochu méně než Byt nad Seinou.
Odsuzování vrozené jinakosti je nenormální, ale provozování excorcizmu mě zcela vykolejilo. A natož u vlastniho dítěte. O zpovědním tajemství nemluvě. Zaslepenost v těchto otázkách je nelidskost. Jak se pak můžeme divit mladému nezralému chlapci že raději volí zbytečné obětování života. Příběh silný,doporučuji přečíst.
Velice pěkně napsané pokračování k prvnímu dílu.
Nepříjemná postava byla Klause von Schönwalda, který neustále vzpomínal na staré časy, takže vnuk Tristan odešel z domu. Hannah se vrátila z Osvětimi a tak, až na malou Melinu se všichni sešli na statku Sanderhofu. Vrátila se nakonec i nalezená Melina. Německo je rozděleno mezi vítězné mocnosti, ovšem Sovětský svaz svou neustálou agitací dosáhl toho, že vznikla NDR a nakonec pro berlíňany nastal ten největší šok - do rána byla uprostřed města postavena zeď. Osudy našich postav se různě promíchávaly a jejich příběhy byly stejně zajímavé jako v dílu prvním. Mohu knihu pouze pochválit.
Mám přečtený první příběh trilogie. Přestože čteme o našich předcích před několika stoletími, poznáváme, že povahově se člověk nemění a z chyb se nepoučí. Ale početla jsem si pěkně.
(SPOILER) Velice pěkně napsaný příběh o nelehké době, jak z pohledu obyčejné německé venkovské rodiny, židovských obyvatel nahnaných do koncentračních táborů, i mezi nejvyšší nacistické pohlaváry. Na jedné straně rodina žijící na samotě v lesích, ochotná pomoci pronásledovaným a to bez obavy o vlastní bezpečnost, na straně druhé nelidské zacházení s těmi, kteří se ocitli v dřevěných barácích za drátěnými ploty. Vysoký nacistický důstojník Peter Hagen vyměnil kariéru za lásku, svůj omyl zjistil na úplném konci války, Rodina Sandnerových pomáhá kde může a mladá matka Hannah a malou dcerkou u nich nachází nový domov. Nakonec se ovšem Hannah ocitne v Osvětimi ve známém dívčím orchestru a po skončení války najde láskyplnou náruč opět na statku Sandnerhof, ovšem čeká jí ještě několikaleté pátrání po dcerce Melince. Budu se těšit na další pokračování na podzim.
Neonila, ruské děvče z venkova, porodní asistentka, prošla ve čtyřicátých letech kruté chvíle jak na frontě, tak při ústupu,až se ocitla v Německu. Připadala mi ztracená v té šílené době, takže zůstala spokojená v severním koutku Moravy, ovšem silně bojující za sovětskou propagandu. Ovšem málo citu jí zbylo pro vlastní rodinu. Kdo však může hodnotit její osobu, když sám nezažil ony kruté časy. Kniha stojí za přečtení.
Krásná kniha. Ocitáme se ve Vídni v předminulém století, dcera malíře Schindlera Alma se setkává se slavnými malíři, hudebníky, skladateli, vzplane láskou k malíři Gustavu Klimtovi, ale nakonec skončí v manželství s Gustavem Mahlerem, i když je nucena vzdát se sama vlastní cesty. Krásný je popis vídeňských výstavných domů, paláců a ulic, Vídeň je Almou milovaná, i když s manželem procestovala kus světa.
Úplný začátek dvacátého století kdy se do Ameriky stěhuje velké množství přistěhovalců ze zbídačelé Evropy s touhou po snadnějším žívotě. Opak je však pravdou. Vedle ghet černých obyvatel vznikají jiná s bílými obyvateli a tam začíná osud malého kluka Natale, kterého přejmenovali už při příjezdu jménem Christmas. Osud jej zavál mezi zlodějíčky, podvodníky a gangstery a v tomtéž duchu se pohybujeme prakticky po celý děj knihy. Christmas se po celou dobu dospívání z tohoto kruhu vymanit, jeho sny jsou odlišné. V knize je příliš mnoho vugarismů, proto dávám pouze čtyři hvězdičky.
Po návratu z války se přes všechny problémy snaží Paul Melzer zlepšit provoz továrny, na druhé straně život jeho rodiny jde trochu stranou. Děti rostou, ale vymykají se představě svého otce, Marie chce uplatnit své umělecké vlohy navrhováním nové dámské módy to se ovšem jejímu manželovi příliš nelíbí. Přicházejí výčitky, podezřívání, a do toho vstupuje Paulova matka, která prosazuje fungování rodiny z dob jejího mládí, dokonce přes zákaz jejich matky přijme pro děti naprosto nevyhovující vychovatelku. Příběh graduje odchodem Marie i s dětmi z rodného domu.
Čtyřicátá léta v Paříži, veliká honba za židovskými obyvateli. Ale našli se takoví, kterým nevadilo že jsou osočováni jako kolaboranti. Takový je i mladý architekt Lucien Bernard, pomáhající v různých ukrytech poschovávat jak dospělé osoby, tak i děti. Příběh je to zajímavý a dobře se čte.
Přestože se jedná o román, spíše o ságu rodiny Toliverů, velice poctivě je popsáno období Severu proti Jihu, i jak někteří majitelé otroků se pomalu přiklánějí k jejich osvobozování. Kladnou postavou je pro mně Jessika, nejprve vnucená Silasu Toliverovi za manželku, postupem doby pevnou oporou pro rozrůstající rodinu i ostatní přátele.
Román je výsekem čtyřicátých let minulého století, další roky jsou zhuštěné do vyprávění babičky vnučkám o létech okupace. Líbil by se mi víc, kdyby byl obsažnější. Málo bylo popsáno o osudu sestry dvojčete Ester, druhá ze sester Soňa zvládla porodit dva synky jako neprovdaná. A přestože mezi předky se údajně vyskytl i židovský předek, oproti jiným knihám nebyla ani zmínka, byla-li rodina nějak pronásledována, či ne. Byla jsem touto knihou dost zklamaná.