babyboar komentáře u knih
Výborná kniha. Při jejím čtení jsem uvažovala nad tím, zdali by neměla být zařazena též do seznamů doporučené četby k maturitě. Téma, které by nemělo být zapomenuto. Závěr trochu slabší, ale čtenářský zážitek hlavní první poloviny nezapomenutelný, zarytý až pod kůži.
Autorku nemám příliš ráda, HP jsem po pár stránkách odložila. Byla jsem zvědavá jak se autorka poprala s reálným světem a navíc ještě světem dospělých. Moje pocity v průběhu četby byly podobné jako u ostatních čtenářů. První polovina knihy je panoptikum postav a postaviček a je velmi složité rozpoznat, kdo je kdo (Samanta a Shirley se mi pletly až do konce knihy). Určitě je zajímavý a moderní postup vyprávění, kdy je příběh v každé kapitole nahlížen z perspektivy jiné postavy, ovšem příliš jsem nepochopila dělení na dny, číslované kapitoly a pak jakési výňatky ze samosprávy. Druhá polovina knihy a především závěr ukazují, že přeci jen vše do sebe zapadá a odvíjí se jakýs takýs příběh.Kniha neurazí, ani nenadchne. Je to kniha "takyumímpsátprodospělé", což znamená prsknu tam pár souloží. Ano, je to šokující, také Rowlingová napsala knihu, kde je dokonce i sex! A nejen sex, jako bojovnice za lidská práva (včetně toho, že kdysi cítila potřebu promluvit i do klecových lůžek v našich psychiatrických léčebnách) nám na knize ukazuje veškeré problémy současného světa (drogově závislé, bezprizorní mládež, rozpadající se manželství a dysfunkční vztahy, rasovou nesnášenlivost a multikulturalismus, náboženskou odlišnost, korupci, internetovou kriminalitu, šikanu,...). Ano, svět je ošklivý a zlý, ale přesto se v knize objevují i vtipné momenty (třeba když ženu ve středním věku okouzlí popová kapela).Pokud by to nebyla ta nová kniha od té Rowlingové, asi bych si knihu ani nepřečetla. Hodnotím jako průměr.
Klasika povinné četby. Už jsem si přesně nevybavovala jak to s chudákem Vojtou dopadne, ale musím říct, že mi ho v průběhu čtení bylo také spíše líto, než abych ho považovala za blbce jako většina zdejších komentářů. :-)
Knížka pro mladé čtenáře, která laskavou formou zpracovává ožehavá témata adopce, rozvodu či závislostí.
Jeden den z prázdninového dne u (trochu) pošetilého dědečka a babičky. Veselé čtení pro začínající čtenáře.
Dívčí románek reflektující problémy současné mládeže.
Myslím, že i tento příběh se autorce velmi povedl. Obávala jsem se, že s přibývajícími díly bude kvalita klesat, ale zatím to tak nevypadá.
Knihu jsem si půjčila, protože mne jako bohemistku upoutal už její název a také proto, že se mi líbil Urbanův poslední román Praga Piccola. Líbí se mi až postmoderní styl psaní (předstíraná literatura faktu, komunikace se čtenářem, prolínání žánrů a hra s grafikou). Pojetí fikce na téma Hanka a Linda je též velmi zajímavé, vyvolá na tváři lehký úsměv a možná v hloubi duše vás, stejně jako mě, nahlodá červíček s otázkou "A proč ne?".
Byla jsem velmi zvědavá na to, jaké knihy jsou na Slovensku bestsellerem, neboď musím přiznat, že jsem slovenskou literaturou naprosto nepolíbená. Nehci škatulkovat, ale první nálepka, která mě během čtení Urabníkové napadla, bylo "slovenská Monyová". Název skutečně vystihuje obsah knihy, příběh je silný především pro čtenáře, kteří mají zkušenost s nevěrou (ať z jedné či druhé strany). Možná by stálo za to více rozvinout úvodní část o životě hrdinky či věnovat více prostoru vedlejším postavám. Líbila se mi forma restrospektivy ve vyprávění a otevřený (dobrý či špatný?) konec.
Oproti prvnímu dílu jen slabý odvárek. Byla jsem namlsaná názvem, očekávala jsem průnik do ještě temnějších zákoutí Christianovy duše a vyklubala se z toho pohádka o Popelce. Propad k naprostému průměru červené knihovny. O čem bude třetí díl? O zpestření manželského života Ch
Vskutku zajímavá kniha.Chvílemi jsem si říkala, co že je na ní tak převratného, však vše, co se zde píše již bylo dávno někde řečeno, avšak závěr je odzbrojující...
Příjemná knížka pro milovníku angličtiny i češtiny. Jen jsem chvíli naivně doufala, že čeština, kterou je kniha psána je skutečně autorova. :)
Knížkou jsem úplně nadšená. Občas si od seriozní četby odpočinu nějakou tou Monyovkou, ale tahle knížka není jen obyčejný dívčí románek. Deníky jsem si psala cca od třetí třídy až zhruba do věku, ve kterém Johana napsala svou knihu, takže znám ten pocit, kdy člověk "listuje svým životem nazpět". Sama Johana v deníku uvádí poznámku literárního vědce, že se mu kniha zdá problémy mladých přesycená . Ovšem ač si to chceme či nechceme přiznat, život takový je a není vůbec nepravděpodobné, že se už v mládí setkáváme v okolí s problematikou nechtěného těhotenství, drog, rodinných trablů, onkologických onemocnění u blízkých, sebevraždy či pobytu v psychiatrickém zařízení. Jen zkuste popřemýšlet sami o svém okolí... Moc se mi líbí styl, jakým je kniha napsaná, ač to tak Johana možná ani nechtěla. Prolínání časových rovin, napínání čtenáře, autentický jazyk včetně hrubek (včetně opakovaného měkkého "i" v příčestí minulém i v případě, že Johana mluví pouze o dívkách). Knížku jsem si "šetřila", jinak bych ji přečetla jedním dechem. A po jejím přečtení jsem si říkala, že se mi bude po Johaně stýskat. :-) Docela bych uvítala třeba i další pokračování, s časovým odstupem, jak se postavy vyvíjí dál. Ale chápu, že autorka se chce ubírat jiným směrem. Budu se tedy těšit na nějakou další knížku, i když s větší dávkou fikce.
Pan Svěrák nezklame. Leč musím konstatovat, že jsem jeho povídkové knížky četla v opačném pořadí a tudíž se mi Povídky líbí o něco méně než Nové povídky. Nevím proč tomu tak je, ale Nové povídky jsou mi zkrátka sympatičtější, lépe mi uvízly v hlavě.
Pokud bych knihu měla hodnotit jednoslovně, napsala bych "ptákovina" (čímž rozhodně nemám na mysli Kunderu). Autor chce být vtipný a šokující zároveň, leč příliš se mu nedaří ani jedno. Kniha je napsaná na koleni ve snaze svézt se na vlně úspěchu vcelku čtivé Mafie v Praze. Začínám se bát, že pokud se pan Viewegh uzdraví, pokusí se nás oblažit ještě dalším pokračováním.
První knížka od Mawera, která se mi dostal do rukou. Chvílemi jsem se trochu nudila. Možná je to tím, že jsem přečetla několik knih s válečnou tematikou po sobě a už jsem byla jen otupělá. Ovšem závěr byl naprosto strhující a zdrcující zároveň.
První Urbanova kniha, kterou jsem přečetla. Ačkoli toto dílo zrovna nevyvolalo čtenářské nadšení, u mne zabodovalo. Možná je to tím, že v Libni vyrůstala má babička a že ani já nemám do Libně daleko a všechny popisované realie si představuji na místech, která znám už jen z vyprávění a dnešního pohledu. Stejně tak příjemně nostalgické je vyprávění o nádherných starých automobilech a to dokonce i pro neřidiče a laika jako jsem já. Až mrazivě na mě působí historické událnosti, z nichž nabývám dojmu, že se historie skutečně začíná opakovat.
Kniha se mi líbila. Od autorky jsem předtím četla pouze Umělohmotný třípokoj, což je samozřejmě úplně jiná četba. Pokud má autorka skutečné informace z přistěhovaleckých komunit, tak se dokázala do hlavní hrdinky velice pěkně stylizovat a předložit nám náčrt toho, jak se žije různým menšinám v Praze. Myslím, že kniha mi vytvořila i jiný pohled na tyto lidi, než jsem měla doposud.
Poslední Rudiš, který mi zbýval k přečtení. Kdypak bude něco nového, pane spisovateli? Kniha napsaná moderním stylem, odehrává se v krátký časový okamžik (jeden den) a přesto vystihuje ducha současné doby z několika pohledů.
Kniha mi byla mnoha lidmi doporučována, naopak zde se objevilo dost kritických komentářů. Musím říct, že zprvu mě kniha také moc nebavila. Pokus o lascivní humor mi přišel až příliš laciný. Nakonec ji hodnotím poměrně vysoko. Je to příjemná oddechová četba ze současnosti, která nikterak nezatěžuje mozek a duši potěší. Dovedla bych si ji snadno představit i ve filmové podobě.