babystar komentáře u knih
První příběh z detektivní série Pavel Matouš o tom, že i "slušné rodiny" mají svá nepěkná tajemství, natož pak policista, který si léčí trauma z rozvodu alkoholem. Autorka se zaměřuje hodně na duševní život postav, který ovlivnil jejich chování v krizových situacích. Docela mne štvala ta posedlost Matouše jeho bývalou ženou Renatou. V příběhu vystupovalo tolik postav, že jsem pachatele neměla nárok ani odhadnout.
Třetí příběh z detektivní série Pavel Matouš. Ukázka toho kolik zla kolem sebe dokáže vyvolat arogantní, sebestředný a bezohledný chlap (Weber). Příběh to byl napínavý, vraha jsem vůbec neodhadla a chvíli mi trvalo si vůbec uvědomit, jak na něho přišel i detektiv Matouš. Dostala jsem chuť si přečíst i předchozí knihy série.
Spíše psychologický příběh o vztazích partnerských a rodinných. Pachatele známe od začátku, tudíž vyšetřovatelce Haně jde o to, koho pachatelka kryje a co bylo motivem zabití. Zajímavé bylo střídání kapitol, v nichž události popisovala policistka Hana, s kapitolami, v nichž o svých duševních pochodech vyprávěla pachatelka Aneta. Musím se přiznat, že mne Hana pěkně "vytáčela" svým chováním ke svému značně tolerantnímu životnímu partnerovi a slabostí k prohřeškům svého parťáka.
Další autorčina detektivka o psychicky nevyrovnaném člověku, který vraždí lidi. Svým způsobem to byla ukázka toho, že manželství jsou různá a někdy i hrůzná.
Až na občas slaboduchou konverzaci mezi kriminalisty se příběh četl dobře a měl spád. Podle mne byl lepší než první díl série "Tvář".
Příběh klasika české literatury jsem četla kdysi dávno jako půberťačka. Pamatuji si, že se mi líbil. S akčními příběhy dnešní doby nemůže soutěžit, ale je to milý příběh o tom, že bohatství není zárukou štěstí. Štěstí vás však může potkat třeba i v chudé chaloupce.
Pokus o módní krvák odehrávající se v předvánočním Švýcarsku. Na prvotinu celkem dobré, i když něco tomu chybělo. Mám právě asi šťáravou náladu, takže jsem našla i pár nelogičností a chování policistů bylo taky občas na facku. Mám zkrátka raději detektivky z českého prostředí.
Pokračování osudů Sophie z Kavárny v Kodani. Tentokrát se dostala pracovně do New Yorku. Bylo to tak přeslazené, že mi bolely všechny zuby a samozřejmě happy end a zase jeden napravený cynik.
Pátý, docela akční, příběh ze série o detektivech z "Devítky". Detektiv Mráček s kolegy opět řeší dva případy. V prvním jde o vraždu lichvářky a ve druhém Mráček nechtěně "fušuje" do řemesla špionům a tentokrát mu jde opravdu o život. Škoda, že jde asi o poslední příběh, docela jsem Mráčkovi přišla na chuť.
Příběh je obrazem doby, která byla (je) rejdištěm podvodníků nejhrubšího zrna a spravedlnost byla (je) slepá. Čtvrtý příběh, v němž detektiv Mráček a spol. rozplétají další dva případy na téma: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Dvě vraždy a žádné stopy. Přesto důvtip, trpělivost a pozorovací talent pomůže policistům odhalit bytové zloděje i vraha "prefíkaného" podvodníka.
Co se všechno může stát, když zloděj okrade zloděje. Třetí příběh série, v němž detektiv Mráček zneškodní "nadrženého" Cyklistu, ale hlavně vyřeší rok a půl starý případ loupeže. Jde o typickou českou detektivku, která se zaměřuje hlavně na popis práce policistů.
Člověk by nevěřil, kolik zla a nenávisti se může skrývat ve zdech romantických beskydských roubenek, kde vlastně nikdo není šťastný.
Po poněkud delším "ponoru" do osudů hlavních hrdinů se rozbíhá napínavé hledání pachatele vražd realitních makléřek. Abych řekla pravdu, tak žádná z postav mi nebyla nijak zvlášť sympatická a pachatele jsem tentokrát neuhodla. Ovšem na své si přijdou milovníci horské přírody i milovníci a ochránci zvířat.
První dojem - rozpaky. Přečetla jsem skoro všechny Hetešovy knihy a tato se mi zdá "bez chuti a bez zápachu". Stále jsem čekala na nějakou gradaci, vysvětlení, a stále nic. Dokonce i ten Hetešův humor mi chyběl. Zůstal sympatický hrdina, krásné ženy a skvostné pití. Sebekriticky přiznávám, že se mi kniha možná netrefila do nálady.
Jsou tajemství, která se mají nechat raději spát. Dominik, novinář z malého města se tím neřídil a svou zvědavost zaplatil životem. Jeho kolegyně Alice, původně namyšlená Pražačka, která si teprve na venkově uvědomila, co trápí obyčejné lidi, by si nikdy nepomyslela, že jí bude tak záležet na odhalení pozadí kolegovy smrti, až jí půjde o život.
Velmi čtivá česká detektivka. Děj má spád i gradaci (v jednom místě jsem se fakt bála). Pachatel byl také docela dobře "zamaskován".
Patřím také mezi čtenáře těchto povídek díky čtenářské výzvě. Autor formou docela čtivých povídek vypráví epizody ze života pražského intelektuála-disidenta. Nejvíc se mi líbil Bedřišek a pak prodej vánočních kaprů. Ve všech dobách jsou lidé zlí a hodní, poctivci i podvodníci. A autor se na svět kolem sebe dívá s nadhledem. Nakonec totiž člověk zjistí, že všechno zlé je k něčemu dobré (přinejmenším příště nenaletí).
Knížka o životě obohacená krásným přednesem Marka Ebena.
Milá jednohubka, v níž se zamilujete i do viruse - z dálky. Jako audiokniha načteno výborně.
Osmý příběh z Klášterce o tragickém vyústění manželského trojúhelníku, v němž malíř Karafiát opět najde mrtvolu a jak je jeho dobrým zvykem pomůže místní policii (i své manželce Šarce) odhalit vraha. Příběh má spád i napětí a čte se velice dobře (a taky se něco dozvíme o drahých kamenech i UFO).
Příběh o tom, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci. První kniha série o bývalém policistovi a nyní starostovi malé obce Viktoru Palcovi. Původně myslel, že se přestěhoval do idylické vesnice, ale jako starosta zjistí, že vše je jinak a pod klidným povrchem probublávají lidské vášně i neřesti.
Předvídatelná, ale milá blbinka. I ta je však někdy potřeba. Místy jsem se opravdu od srdce zasmála, ale mám i dvě připomínky k překladu. Pojem "drama" při popisu Poppyina života je v češtině blbost. Poppy byla průšvihářka, smolařka, u nás by se řeklo ranařka. Také na hlášce "visím ti na zádech" není v češtině nic legračního. Daleko lepší a dvojsmyslné by bylo " visím ti na krku". Ke knize jsem se dostala díky výzvě a nelituji. Příběh Poppy a Ryana mi pozvedl náladu.
Taková průměrná historická skoro detektivka o tom, kam až vede lidské sobectví a zloba. Vzhledem k tomu, že to snad měly být příběhy podle skutečných událostí, neodpovídaly skutečnosti některé historické reálie. Brambory se k nám ve velkém dostaly až o sto let později za Marie Terezie. Stejně tak až za Marie Terezie chodily dívky do triviální školy, kde se učily psát a počítat, tudíž je nepravděpodobné, že by v 17. stol. uměla chudá vesničanka (Apolena) číst tak, aby si mohla přečíst protokol o výpovědích svědků. A ta dýňová polévka se mi taky nezdá.