Bar16 komentáře u knih
Vzhledem k tomu, že k tomuto tématu mám pracovně velmi blízko, dlouho jsem hledala ten správný podcast, který nebude z násilných úmrtí dělat kdejakou senzaci. Kriminálka mě nadchla, zpracování je skvělé a kniha je toho jen důkazem. Mirek Vaňura je důsledný, jeho práce dává hlavu a patu a osobně je to sympaťák, u kterého hned poznáte, že svou prací žije. Těším se na každý další projekt, na kterém bude pracovat :-)
Musím přiznat, že se českých autorů pořád trochu obávám, i když vím, že se mi taky čtou dobře. S autorkou jsem se setkala poprvé letos, toto je má druhá přečtená kniha od ní a musím přiznat, že mi její styl vyhovuje a že si od ní určitě přečtu další knihy. Panda v nesnázích je plná života, až z toho mrazí...
Kniha měla pro mě trochu pomalý rozjezd, ale autorův styl se mi líbí, už jsem od něj něco četla, takže jsem věděla, že se to rozjede a bude se mi to líbit. Krátké kapitoly jsou jenom bonus.
Ke knize jsem se dostala na doporučení kamarádky, která mi poslala úryvek. Ten se mi zalíbil, takže jsem se rozhodla, že si knihu přečtu. A jo, byla dobrá, čtivá, místy i zábavná a přečetla jsem ji skoro na jeden zátah (nutno ale podotknout, že jsem ten den byla izolovaná a neměla jsem co jiného dělat). Další knihu od autorky mám už nachystanou. :-)
Moc příjemné čtení na večer. Je to mé seznámení s autorem a vím, že jeho knihy budu dál vyhledávat nejen proto, že sama jsem milovnice anglických plnokrevníků a dostihů. Musím se přiznat, že kvůli tomu jsem se trochu styděla, že jsem od autora ještě nic nečetla.
Byla jsem hodně zvědavá, co je na té knize tak strašně skvělého, že ji všichni hodnotí kladně. No a vtáhla i mě. Četla se úplně sama, sice asi každý tuší, jak příběh dopadne, ale často jsem se smála a fakt mě styl psaní autorky hodně bavil. Moc skvělá oddechovka.
Knihu jsem doslova zhltla, povídky se mi líbily hodně, snad jen jedna nebo dvě mi přišly slabší, ale nic, u čeho bych se nudila nebo zasekla. Za mě jedny z nejlepších byly určitě Muž na zdi, to jsem chtěla umřít a Čubčí hrob, ta se mi líbila dobrou zápletkou. A musím pochválit i Radka Blažka, protože mě fakt překvapil, kolik krve do té své hodil. A nechtěla jsem zhasnout! :-)
Za mě skvělé. Po strašně dlouhé době jsem se nemohla od thrilleru odtrhnout, a to i přes to, že jsem vraha tušila už asi od poloviny knihy. I přes to, že znám v knize zmíněné sériové vrahy, nepřišlo mi předvídatelné, co se stane. Autorka podala příběh poutavě a určitě tomu pomohly krátké kapitoly, které mě nutily si přečíst ještě kousek.
Uf... Na knihu jsem se těšila, anotace mě fakt nalákala. A ze začátku jsem se do ní začetla, jenže pak... Pak se děj zastavil a cca 150 stránek se nic nedělo. Nakonec to autorka opět rozjela, takže závěr knihy jsem zase zhltla, ale těch 150 stran uprostřed mi trvalo přečíst nějakých 20 dní... A už jsem přemýšlela, že knihu odložím. Hrozná škoda, kdyby byla kniha o zhruba polovinu kratší, tak by byla skvělá, protože ten námět, ten je fakt zajímavý... Takže za mě průměr.
Knihy od Colleen mám ráda, jsou to super oddechovky, které se čtou rychle. Život jedna báseň je CoHo klasika, takže se tam vlastně nestalo nic, co by mě překvapilo. Jen tedy jedno velké mínus nového vydání - docela dost chyb v textu.
Už mám od autora přečtenou knihu o panu Benešovi, která se mi četla moc dobře, takže jsem tušila, že povídání s Josefem Marešem bude taky čtivé. Když se sejde téma, které vás zajímá, trochu o něm víte, ale každou stránkou se dozvíte něco nového, je to přesně ta kniha, která potom nejde odložit. Takže za mě super :-)
Mám Pattersona strašně ráda, ale tuhle knížku jsem před sebou táhla od srpna až do konce roku. Nevím, jak moc má podíl méně času na čtení, ale kdyby byla fakt čtivá, tak se na ni těším. Je to má poslední kniha roku 2022, rozhodně na autora nezanevřu a vždycky si s chutí otevřu jeho knihy. Jen ty s příchutí terorismu, ty se moc nečtou samy, no...
Za mě ano. Sice mi chvíli trvalo, než jsem se začetla tak, že jsem knihu nemohla odložit, ale věděla jsem, že mi autorův styl psaní sedí. Jediné, co mě trochu děsilo, bylo to, že jsem se na ni už od chvíle, kdy jsem ji měla doma, těšila, takže jsem se trochu bála zklamání. Ale nepřišlo. Začátek sice pomalejší, ale všechno do sebe zapadlo. A poslední řádky byly dokonalé rozuzlení.
Četla jsem již dávno a teď jsem si dala rereading, protože si chci celou sérii Ženského vyšetřovacího klubu přečíst postupně. Mám ráda autorovy knihy, styl jeho psaní i krátké kapitoly mi sedí. Těším se, až v knihách postupně uvidím autorův posun v psaní. :-)
Knihu jsem brala jako nenáročné čtení a to se mi taky potvrdilo - možná proto se četla skoro sama. Je tam spousta vtipných situací a několikrát jsem se přistihla, že se směju nahlas. Doporučuji na dovolenou :-)
Musím říct, že mě kniha fakt bavila. Byly chvíle, kdy se děj trochu táhnul, ale celkově to rozuzlení a zjištění, kdo je vrah, mě dostalo tak, že jsem na to hned zapomněla. Sama jsem tipovala někoho jiného, takže jsem byla překvapená a to se mi na tom líbilo. A konec je klasicky akční, jak to u severských krimi bývá.
Jsem zvědavá, jak se jim povedl seriál. :-)
James Patterson patří mezi mé nejoblíbenější autory a oblíbila jsem si ho hlavně díky sérii s Alexem Crossem. Avšak už jsem se několikrát trochu zklamala právě v této sérii, protože je tam často hodně mafie a tohle téma mě moc nebaví. Od té doby jsem trochu nejistá, ale tentokrát to bylo super. Dějové linie do sebe hezky zapadaly, finální vysvětlení nebylo v rychlosti psané na posledních dvou stranách... A navíc Nana, ta je fakt nesmrtelná a skvělá!
Nečekala jsem, že se do knihy tak začtu. Popravdě jsem ani nevěděla, co od jednotlivých povídek čekat, takže když jsem knihu přečetla téměř na jeden zátah a po přečtení ji zaklapla, překvapeně jsem zjistila, že se mi všechny povídky až na jednu moc líbily. Ta jedna jediná byla od Lucie Zelinkové - děj byl docela o ničem a povídka mi nic nedala. Nejlepší pro mě byly od Radka Blažka a Sáry Vůchové, těm bych dala 1*. A pak je tam ještě jedna, co vynikla nad ostatníma, protože u té jsem měla pocit, že byla psaná hodně od srdce - povídka od Martiny D. Antonín. Pojďte do toho, stojí to za to.
Kniha se mi moc líbila. Téma jako takové je na přečtení lákavé a zajímalo mě, jak autorka pojme děj z pohledu tří postav. A myslím, že se jí to povedlo. Někde za půlkou knihy začal děj trochu stagnovat, ale potom se to zase rozjelo a myslím, že to autorka i pěkně zakončila.
Colleen nikdy nezklame. Neměla jsem v plánu ji v brzké době číst, protože mám neskutečně moc starších knih k přečtení, ale vzhledem k situaci jsem potřebovala sáhnout po nějaké oddechovce a tato kniha to splnila na 100 %. Přečteno na jeden zátah za den. Tato autorka mě neomrzí. :-)