BarboraSalome
komentáře u knih

K této knize jsem se dostala díky Čtenářské výzvě 2022 a jsem za to vskutku ráda. Líbí se mi, jak je kniha poskládaná, různé časové osy. Zaujalo mě, jak paní spisovatelka popisuje svět, který má nastat ve 40. letech tohoto století. Není to veselý výhled. Snad se nesplní.


Uff, po 3 měsících dočteno. Kniha je bezesporu výborně napsaná, přináší zajímavý pohled na rozpoutání 1.světové války. Četla se mi hlavně ze začátku dost obtížně, ale to není chyba knihy, ale moje. O období před 1.světovou válkou ( myslím období let 1880-1910), tolik toho nevím a to mě doběhlo. Každopádně mezery v historii si výhledově doplním a za pár let se knize ráda vrátím.


Výborná kniha Martina Jonáše nejen o Angele Merkelové, ale i o Německu. Objektivně hodnotí působení 16 let AM v křesle kancléřky. Kniha se dobře čte.


Kniha je velmi dobře napsaná, kapitoly na sebe navazují, doplňují se. Velmi mě potěšil seznam doporučené literatury ke každé kapitole, či k její části. Přiznávám se, že jsem věrná posluchačka podcastu Přepište dějiny. Pevně věřím v další díl knihy, materiálu mají pánové požehnaně a naši politici jim v tom pomáhají.


Dočteno. Dobře se mi četly všechny 4 díly. Nejlepší pro mě byl 3 . díl. Doporučuji, je to příběh velkého přátelství.


Pořád se to dobře čte. Jsem ráda i za dosti podrobné politické vykreslení Itálie v 70. letech.


Výborně napsané.Líbí se mi,že Petr Placák,je stále stejný,měří všem stejně,bez rozdílu. Zvláště se tato kniha dobře čte v době rouškové.Zvlaště ty části knihy,které pojednávají o udávání.


Dle mého soudu zatím nejlepší díl série.Naprostý skvost.Vynikajícím způsobem vykresleno politické prostředí.Navíc každá kapitola začínala citátem či úryvkem z Ibsenovy divadelní hry.Smekám.


Kdyby si tuto výborně napsanou knihu pana Kosatíka přečetla a zamyslela se nad obsahem většina našeho národa,měli bychom se lépe.Mnohem lépe.

Kdyby se každý ze svých pochybení a selhání takto veřejně vyznal, měli bychom tak morálně čistý národ, který by nám záviděl celý svět. Autobiografie je to vskutku parádní. Nečte se lehce. Všechna čest, paní Vlasto. Děkuji i osudu za to , že jsem měla možnost se s vámi párkrát v životě setkat.


Projevy Václava Havla k evropské integraci. Plné naděje, lidství, humanity,optimismu. Prostě hodnot, které se dnes nenosí, že.


Po letech přečteno znovu. Přijde mi, že kniha neztratila nic ze své aktuálnosti.


Tuto knihu jsem si musela přečíst i z toho důvodu, že mě bulvár označil za znalkyni knižní předlohy. https://www.super.cz/1142174-mrazeni-a-tras-popisuji-divaci-dojmy-z-posledniho-dilu-volhy-a-smekaji-pred-hadkem-maji-jen-jednu-vyhradu.html.
Kniha je podrobnější než byla minisérie. Dokreslila mi obraz Standy Pekárka. Výborně je popsán osud Standy po roce 1989.


I s druhým dílem jsem nadmíru spokojená. Pánové Stehlík a Groman to zkrátka umí. Kniha rozšiřuje obzory a mně konkrétně i doplňuje podcastové díly. Myslím, že naši politici stále budou dodávat materiál, takže už teď se těším na třetí díl. P.S. Opět mi udělala radost doporučená literatura.


Knihu jsem četla v dětství. A díky Čtenářské výzvě 2022 jsem si jí přečetla znovu. Jsem generace Arabely, takže se mi tento příběh líbí celý život. Mít tak kouzelný plášť a prsten, to by bylo.


Předně - jsem šťastná, že se tato esej našla a byla vydána knižně. Dokresluje mi situaci bezprostředně po Chartě 77. Velmi se mi líbilo, jak VH mistrně popisuje své zážitky z vazby a jak udílí rady, pro zatím nezavřené signatáře Charty 77. I ty jeho poznatky- čím víc člověk mluví, tím častěji chodí k výslechu. I jak se těšil na návštěvy prokurátora, i když mu nikdy nepřinesl dobrou zprávu. Ty doplňující texty jiných autorů mě trochu rušily, mně by stačila jenom ta esej.


Petr Placák popisuje svoje školní léta v normalizačním Československu na ZDŠ Norbertov v Praze v 70.letech minulého století. Nechodil tam rozhodně rád. Z celé knihy čpí antikomunistická angažovanost, rozumím tomu proč, přijde mi ovšem, že je jí příliš. Placákův román Fízl (2007) se mi líbil podstatně více.


Já před Jiřím Kovtunem smekám. Naprosto perfektně zpracované téma dvou obětí Anežky Hrůzové a Leopolda Hilsnera. Výborně vykreslená česká a nejenom česká společnost.


Esence jednoho přátelství. Knihu jsem si přečetla po shlédnutí Bernhardovy divadelní hry Oběd u Wittgensteina (v září 2020, kdy divadla mohla chvíli hrát). No, z inscenace Národního divadla, by měl Bernhard asi stejnou radost, jako z inscenace rakouského Burgtheatru své hry Lovecká společnost. Kritický, ale ne zatrpklý, Thomas Bernhard v celé své kráse.


Knížku jsem přečetla v době, kdy už bylo zřejmé, že 46. prezidentem USA se stal Joe Biden. Amerika zůstává stále rozdělená. Snad se v roce 2024 najde kandidát, který začne spojovat, i pro nás v ČR, by to bylo jedině dobře. P.S. Kniha mi přiblížila prezidenty Hardinga, Coolidge a Hoovera, o nichž jsem nic nevěděla. A o zbylých si rozšířila vědomosti.
