baru_lienka
komentáře u knih
Královna rebelů
Lynette Noni
Vězeňské prostředí dalo příběhu úplně jiný nádech a mě moc bavilo sledovat Kivu při její práci ranhojičky. Do toho byla velice nenásilně vložena romantická linka, záhadná nemoc a předzvěst smrti v podobě zkoušek utrpením, takže v příběhu nenastávaly žádné nudné odmlky.
Ale abych byla úplně upřímná, přišlo mi trochu zvláštní, jak se autorka snažila Kivu vykreslit jako samostatnou dívku, která se pro svoje vlastní dobro na nikoho nefixuje a pak najednou bum- zjeví se Jaren, Tipp, Naari a ten týpek z krematoria, kteří se nějak pomalu stávají jejími přáteli. Chápu, že existuje i nějaký vývoj postavy, ale tolik nových přátelství byla podezřele velká náhodička...
Příšerné příběhy vánoční
Chris Priestley
Já se přiznám rovnou, že jsem velký posera (neptejte se mě, jak jsem přežila noční hlídky na táboře). Ale strašidelné povídky o krvelačných vílách a břečťanových nestvůrách jsou rozhodně můj šálek kávy. Chrise Priestleyho jsem objevila, když mi bylo cca 14 let a jeho povídky mě naprosto uhranuly. V jeho příbězích vždy vystupují děti, které se většinou nechtěně zapletou se světem nadpřirozena a ne vždy to pro ně skončí dobře.
Pozlacené
Namina Forna
(SPOILER) Zápory:
Jeminkote, tohle nebylo úplně dobrý. Jako kdybyste vzali super fantasy, vyvařili ji a z toho odvaru vznikly Pozlacené. Přísahám, že nudnější romantickou linku jsem snad ještě nečetla. Hned při první zmínce o Keithovi víte, že spolu budou a Keith si ani neprojde nějakým morálním rozporem, prostě se milujou a je to. Nejsem milovník romanťáren, ale tohle bylo moc prvoplánové, chyběla trocha gradace.
Na začátku čtvrté kapitoly je Deka uvězněna, několikrát zabita a na konci kapitoly už odchází pryč s Běloručkou. Na toto trauma pak Deka často odkazuje, ale upřímně bych čekala, že se u toho autorka na začátku více zdrží vzhledem k tomu, jaký to mělo vliv na Deku. Já se nevyžívám v umíracích scénách, akorát mi to přišlo dost odfláknuté.
Pak ji tady problém s matkou Deky. Respektive to vlastně není problém. Deka potřebuje vědět, jestli její matka byla také bojovnice. A je to tu zase- žádná gradace, prostě si počkala pár dní a našla odpověď v knize Heraldiky, easy.
Klady:
Aby to nevypadalo až tak černě, tak fantasy svět je fajn. Určitě je to trochu podobné Prokletému roku, ale tady je jasné, že dívky jsou opravdu odlišné a nebezpečné díky své zlaté krvi a nadpřirozeným schopnostem, celkově se autorce podařilo moc šikovně do knihy začlenit téma boje proti patriarchátu.
Následovala jedna akce za druhou, boje se Smrtizvěsty, objevování informací a navazování přátelství s ostatními dívkami. Je super, že tady není samotná „hrdinka nakopávačka zadků“, ale má kolem sebe partičku přátel, bez kterých by to dál nešlo.
Celkově:
Nejsem úplně nadšená, další díl si však pravděpodobně přečtu.
Stín nad Trevírem
Ben Aaronovitch
Užaninevímkolikátý díl ze série Peter Grant. Aaronovitch je prostě můj miláček a přečetla bych si od něj i návod k pračce. Ale abych byla upřímná, tak tenhle díl nebyl nic extra, nešlo pořádně poznat, jaký je rozdíl mezi německým detektivem Tobiasem a britským Peterem. Ty samé vtípky, myšlenky a postřehy… Za mě je to spíše „rekapitulace pojmů“, na které v této sérii můžete narazit.
Kniha se určitě dá číst samostatně od zbytku série, asi bych ji doporučila někomu, kdo chce začít s Aaronovitchem, má nějakých 200 stran, tak uvidíte, jestli je tento styl psaní něco pro vás.
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
Jestli si chcete přečíst nějakou knihu od Špitálníkové, raději se pusťte do její druhé knihy Svědectví o životě v KLDR. V obou dílech najdete prakticky stejné informace, akorát ve Svědectví jsou čtenáři podány mnohem přístupněji. Tady mi text mnohdy připadal celkem hutný a v několika částech jsem se do čtení musela nutit. Popis studií v KLDR byl původně dobrým vodítkem, jak čtenáře provést tamějším životem, jenže pak jsme od příběhu často zabíhali do velice podrobných a (pro mě) nezáživných detailů. Každý ale určitě ocení fotografie, kterými je text prokládán :)
Naše zakázané vášně
Chloe Gong
Já. Zbožňuju. Juliette.
Je akční.
Je proaktivní.
Nečeká na nikoho a na nic.
Akorát je stále trochu zakoukaná do Romy. (a možná i on do ní)
A ta chemie mezi nimi?
Byli jako dva magnety, které se k sobě neúprosně přitahují, i když se tomu oba sebevíc brání.
Prostředí Šanghaje, úzké uličky a lampiony, to je u nás v Česku opravdu neobvyklé knižní prostředí, a proto vás příběh Romy a Juliette bude bavit. Kromě znepřátelených gangů se do kolotoče mocenských bojů zapojují zahraniční síly z Evropy, komunisté a rádoby spasitelé světa, takže kniha má přesně tu přidanou hodnotu v podobě reálného historického pozadí roku 1926, kterou u YA vyhledávám.
Autorka odvedla opravdu dobrou práci. Teď si asi půjdu sednout do nějakého knihkupectví a budu netrpělivě čekat na pokračování.
Tma pod srdcem
Lucie Ortega (Navrátilová)
Z počátku jsem byla dost skeptická a očekávala jsem, že se bude jednat do další nečekaný druhý díl, bez kterého bych se obešla. Ale tak po prvních 80 stranách zjistíte, že autorka dobře rozumí lidským pocitům a umí se v nich skvěle nimrat a kdo se umí trochu podceňovat/ je citlivý/ nebo má nějaký jiný lidský problém, tak ten se v knize určitě najde...
U Leny jde vidět úžasný mentální přerod a vývoj postavy. Pocity jsou zlatým středem příběhu, každá postava se pere s jiným problémem a vše se kombinuje s tématem rodičovské lásky. Jsem ráda, že všechno nedopadlo úplně dobře a teď bych ocenila, kdyby byl i doplňkový díl o Lukášovi. Autorka se ve svém psaní posunula dál a v budoucnu si od ní ráda přečtu něco dalšího.
Trochu na odlehčení, aby to nevypadalo jako moc vážné čtení: stranu 161 ️jsme na táboře četli všichni a shodli jsme se, že to bylo celkem dobře napsané na romantiku moc nejsem, v téhle knize je Lenina a Divišova lovestory pěkně propletená!
Jak se vám kniha líbila? Já si naprosto užívala ta zamyšlení na začátku každé kapitoly.
Za zaslání knihy patří velký dík Humbook a #humbookblogeri️
Svolení
Vanessa Springora
Doufám, že ten prasák nedopadne dobře. Nechápu, fakt nechápu, jak tohle mohlo být veřejné tajemství. Já vím, že tehdy byla jiná doba, jenomže pedofilie je snad zločin vždy, ne?
Achjo. Kniha přesně ukazuje, jaký vliv má na dítě problémová rodina. Prostě to jsou vzorce, které se kopírují z generace a generaci, dokud se někdo nerozhodne ten problém vyřešit. Doufám, že autorka díky této veřejné zpovědi najde trochu klidu v duši.
Krátké kapitoly ještě podtrhují vážnost knihy a jsou jako facka čtenáři, pustit tento příběh do světa je velice odvážný čin.
Instant karma
Marissa Meyer
Raz za čas si přečtu nějakou slaďárnu, abych se zas a znova ujistila, že tenhle žánr mě moc nebaví. Co se ale nestalo, tahle kniha se mi taaaak líbila! A tady máte 5 důvodů proč:
1. Mořská ekologie- Ekologie je dnes často omílané téma, jenže mořská ekologie je pro mě něco neokoukaného, přece jen nemáme v ČR moře, že?
2. Beatles- Vždycky jsem je brala jen jako další klučičí kapelu a aby bylo jasno, nejsem do nich teď úplný blázen, každopádně písničku Dear Prudence jsem při čteni dokola poslouchala a myslím, že mě jen tak neomrzí.
3.Prudence- Achmůjbože, jako kdybych viděla samu sebe. I když doufám, že nejsem až tak šíleně posedlá organizováním, jako ona. Každopádně za mě skvěle napsaná postava!
4. Romantická linka- Byla přirozená a milá. Žádný milostný trojúhel, díky bohu!
5. Špetka fantasy- okamžitá karmická odplata? Výborný způsob, jak z obyčejné romanťárny udělat neobyčejnou.
Nebe ze zlata
Laura Wood
Kdo miluje Velkého Gatsbyho a art deco styl, nemůže být zklamaný. Kniha ze sebe úplně vyzařuje letní atmosféru (vlnící se horký vzduch, šumění moře, cvrkaní protivných cvrčků). Takže až si budete připravovat seznam letního čtení, nezapomeňte na tuhle knihu.
Případ ukradeného zubu
William Ritter
Vždy, když už jsem si říkala, že mě děj přestává bavit- BOOM!- Vše se převrátilo vzhůru nohama a zase jsem se začetla, ale i tak se mi první díl líbil víc. Trochu mi tam chyběl Jackabyho dům, ten kačer, na jehož jméno si teď nevzpomenu, Jenny...
Láska za časů cholery
Gabriel García Márquez
Příjemné čtení. Autor nás krásným způsobem provází životem hlavních hrdinů, vše na sebe dokonale navazuje a žádná část není nudná nebo příliš zdlouhavá. Při četbě jsem si připadala jako bych sama stárla s postavami.
Věk přízraků
Lenka Poláčková
Jupí, jupí, jupí, moje 15leté já jásá nad tím, jak skvostná kniha u nás vyšla. Nejdříve potřebuju vyzdvihnout naprostou DOKONALOST vizuální stránky knihy, dívala bych se na ni od rána do večera: pozlacená obálka, barevná ořízka, ilustrace, oddělovače jednotlivých kapitol, font písma… tolik hodin práce, která se vyplatila.
Od autorky jsem už přečetla Moji cestu do fantazie, což bylo parádní čtení, ale s Věkem přízraků se nedá srovnávat. Historické prostředí Olomouce jsem s ihned zamilovala, autorka používá starší výrazy, tím pádem umí skvěle naladit dobovou atmosféru, ale zároveň je kniha dostatečně moderně a svěže napsaná, takže čtenáři plyne příběh pod rukama.
Vše bylo dobře načasované, zrovna když jsem si říkala, že snad nebude celá kniha jen o seancích, se na scéně objevili naši okřídlení ne-přátelé, trochu se změnilo prostředí a příběh měl mou plnou pozornost. Líbilo se mi i to, že kniha naťukla téma kapitalismus vs. komunismus a obsahovala mimo jiné i dobové texty z novin.
Je škoda, že autorka víc nevykreslila vztah, jaký mezi sebou měli Matrna a Leopold. Zdálo se mi, že se Matrna se do domácnosti Pfeifferových připletl spíš náhodou a nějakou setrvačností tam zůstal, než že by mezi těma dvěma bylo nějaké přátelství. Oceňuju proto konec knihy, kdy se Žofie snažila svést cesty Leopolda a Ambrože dohromady.
Hodina hromu
Lenka Poláčková
Lenka Poláčková to o se slovama prostě umí. Popis dobové Olomouce (já vím, jsou tam i nějaké historické odchylky) je neskutečný. Cením si i poznámky autorky, která objasňovala, co jsou fakta a co fikce, nedokážu si ani představit, kolik hodin rešerší to chtělo.
Nejvíce si ale vážím zapojení ženské otázky do příběhu a prolínání logického smýšlení Dany se starými pověrami. Já sama mám rada statisticky podložené fakta, ale zároveň se nemůžu nabažit víláků a přesně tento rozpor mezi tím, čemu má člověk věřit, byl v příběhu Dany dobře zachycen.
Bylo osvěžující vidět, jak si spolu Dany a Ambrož staví vztah pomalu, postupně, na základě opravdových citů. Nikam nespěchají a poznávají jeden druhého, jejich dopisy byly opravdu srdcem psané. Mám pocit, že něco takového jsem v knize už dlouho nečetla.
Poslední absolvent
Naomi Novik
Jsme zpět ve vražedné škole Scholomancie a na Galadriel nyní čeká poslední ročník. Neskutečné oceňuju postupný a nenápadný přerod Galadriel z nenápadné, ufňukané a hypersamostatné dívky v sebevědomou ženu, která kolem sebe má přátele.
I když ten její božský komplex mě v průběhu knihy začal trochu otravovat, „ona jediná vyvolená a nezastavitelná zachrání prdel všem“ mi trochu lezlo krkem, ale naštěstí ji museli pomoct všichni ostatní a především se na scéně objevila Liesel. V příběhu sice nezabírá moc dějového prostoru, ale trochu vyrovnává Galadriel a její občasnou nabubřelost, umí je skvěle oponovat.
Konečně jsem se začala orientovat ve všemožných příšerách a pravidlech světa Scholomancie, neskutečně jsem si užila charakter Galagriel a její nenásilný vztah s Orionem. Tento příběh je důkazem, že mi vlastně romantická linka v knize nevadí, jen to musí výt vkusně podané. ALE MŮŽE MI NĚKDO KURŇA ŘÍCT, CO MÁ ZNAMENAT TEN KONEC KNIHY. Jakože ještě teď se mi chce brečet, fakt dík Naomi, mám zlomené srdíčko.
Nejdražší Josephine
Caroline George
(SPOILER) Moc se mi líbilo propojení dnešního uspěchaného světa smsek a mailů s ručně psanými dopisy. Přiznávám se, že Eliasovy dopisy mě z počátku vůbec neoslovily, jenže pak jsem se přistihla, že mu strašně držím palce, aby měl jeho příběh šťastný konec. Jestli ten konec opravdu byl šťastný je na zvážení čtenáře... ale právě takové konce dělají z knih uvěřitelné příběhy a ne jen slaďáky pro snílky.
Maková válka
R. F. Kuang (p)
Uff, přiznávám se, že uspořádat si myšlenky po Makové válce mi dalo pěkně zabrat, protože něco tak úžasně neskutečného a zvráceného jsem už dlouho nečetla. Rinina lidská duše se zmítala sem tam mezi světem smrtelníků a božskými silami a najednou jsem byla na konci knihy. Pak jsem se hnedka vrhla na Google a hledala jsem o opiových válkách všechno možné. A že jsem toho našla - pak mi někdo říkejte, že fantasy knihy nemají žádnou přidanou hodnotu.
Mladokrevní
Sasha Laurens
Kdybych tuhle knihu četla v 16, tak jí tady teď vychvaluju do nebes. Jenže už toho mám celkem dost načteného, takže nijak ohromená nejsem.
Nejvíce mi na knize vadilo to, kolik témat se tam autorka snažila nacpat:
- elitní internátní škola & drama na střední
- upíři
- hledání léku na smrtelnou nemoc
- zjišťování pravdy o minulosti
- napravování vztahu matka/dcera
- hledání sebe sama a romantika
- LGBTQ+
- mystery & vražda
... prostě jich bylo moc, takže se navzájem bily o pozornost čtenáře
Zvonkohra
Eliška Václavíková
Lidičky tohle bylo tak krásné čtení, úplné pohlazení po duši - viděla bych to na tři hvězdičky, ale dávám čtvrtou za to, že před každou kapitolou na vás čeká QR kód s odkazem na skladbu, kterou autorka speciálně složila k dané povídce.
Některé příběhy mě oslovily víc a některé méně, ale myšlenka knihy (že i malý dobrý skutek se k nám může vrátit zpět ve velkém rozsahu) byla zachycena skvěle.
Vlčí štěstí
Paolo Cognetti
Je to o lese, o lásce, o samotě, o hledání spřízněné duše, o jídle, o tvrdé práci, o horolezcích, o snech, o ledovcích, o smrti a o kráse všedních dní.
Kniha je psána krásným jazykem a rok v horách plynule běží mezi řádky. Připomněla mi, že je důležité občas "vystrčit hlavu z písku" a nadýchat se čerstvého vzduchu.
A to je vlastně pointa celé knihy - návrat zpět ke kořenům a k jednoduchosti. Autor v celém příběhu vlastně ani nepoužívá uvozovky, není to třeba.
