baru_lienka
komentáře u knih
Moje upřímná posedlost jménem anorexie
Petra Lukešová
Páni, tak tohle byla jízda. Od knihy jsem upřímně neměla moc velké očekávání, ale byla jsem velice mile překvapena - jak stylem psaní, tak silným příběhem (proto jsem ji přečetla za 24 hodin).
Hvězdičkové hodnocení tentokrát u knihy nedávám, protože si nemyslím, že mám právo hodnotit něčí životní příběh a zrovna ten Petřin nebyl úplně procházka růžovým sadem. Jedna rána přicházela za druhou a já Petru obdivuju za to, že v sobě vždy našla dost síly na to, aby bojovala sama za sebe.
Čtení určitě není pro slabší povahy, ale jestli vás aspoň trochu láká vědět, jaký kolotoč může spustit anorexie, tak vám můžu knihu jen doporučit. Petra si vše sama prožila a v knize nám nabízí neskutečný pohled do mysli někoho, kdo je (byl) naprosto ve spárech různých závislostí.
Za knihu děkuji @humbook & @humbook_blogeri a autorce děkuji za krásné věnování, už teď se těším na její další knihu.
Vykoupení Černé vlaštovky
Martin Fišer
Až si k nám do knihkupectví zase přijde nějaký rodič pro tip na dobrou knihu pro kluky okolo věku 13 let, tak jim s klidem na srdci budu moct doporučit Černou vlaštovku (ale jsem si jistá, že příběh se bude líbit i ostatním čtenářům).
Nejvíce na knize oceňuju krásné vykreslení boje "dobra" a "zla", respektive příběh čtenáře nakonec navede k tomu, že nic není černobílé (já jsem od začátku držela palce Edwardovi). Žádné složité intriky ani politikaření nečekejte, takže jestli máte teď na podzim chuť na pirátskou jednohubku, určitě se do knihy pusťte.
Děkuji autorovi za zaslání recenzního výtisku.
Všechny holky, kterými jsem byla
Tess Sharpe
Ještě že si autorka uměla všechno tak dobře načasovat. Tajemství a zvraty se skvěle střídaly v současné i minulé dějové lince a společně tvořily skvělé napětí, protože ve výsledku by si kniha zasloužila spíš 3*.
Kniha je lehce feministicky laděná- ochranitelskou starší sestrou počínaje a nepříjemnostmi menstruačního cyklu konče. Já tohle téma v knihách naprosto miluju, ale množství otců/tyranů v tomhle příběhu se mi zdálo nějak podezřelé, kdyby jednou z důležitých postav nebyl Wes, myslela bych si, že autorka nenávidí všechny muže na planetě.
"Jenže tyhle děti nikdo neučí, co mají dělat při bankovní loupeži. Tyhle děti se učí, co mají dělat při střelbě ve škole."
Tak tyhle dvě věty způsobily to, že mě mrazí za krkem. Příběh se sice odehrává ve zločineckém prostředí, ale vážně mě zaskočilo, že znalost "jak se chovat při útoku na školu" se USA už bere za něco normálního a autorka to dokonce používá jako argument ve stylu: V pohodě, že brečíš při loupeži, hlavní je, že víš, co dělat při střelbě ve škole.
Tokijský motýl
Emiko Jean
◾Kdyby byl film Deník princezny knihou, tak by to byla právě Tokijský motýl. Až na to, že děj se odehrává v Asijském prostředí, což mi přišlo jako příjemná změna.
◾Musím ocenit, že Izzy byla opravdu vtipná a romantická linka mi taky sedla. Žádné náročné čtení, dobře se mi u toho večer usínalo
Říkala si o to
Louise O'Neill
◾Na začátku příběhu je Emma součástí té cool partičky holek ze střední, takový typicky americký příběh. Situace se ale zvrhne po párty, kdy do světa uniknou nevhodné fotky Emmy. Já si sama nejsem jistá, jak bych to měla zhodnotit, Emma sama půlku knihy opakuje, že si nic nepamatuje, a to se pak můžeme těžko o něčem dohadovat. Ať už to bylo, jak chtělo, reakce Emmina okolí byla strašná, hlavně neskutečně vytáčela její matka i otec, celkově ji oba rodiče nijak nepomohli.
◾Autorce se v každém případě podařilo dobře vykreslit tu frustraci a pocit samoty, kdy člověk nemá nic pod kontrolou. Otevřeným koncem jen autorka podtrhuje pocit nejistoty z budoucnosti, já bych však nějaké zakončení ocenila, protože otevřené konce a já nejsme kámoši.
Všechny skryté dary
Caroline O'Donoghue
◾V knize je dobře popsaná postava Roa, jakožto představitele LGBTQ+ komunity. Většinou mi přijde, že autoři sem tam mrsknou do knihy gaye, aby se neřeklo, ale postava Roa se postupně proměňovala a odkrývala.
◾To by bylo ke kladům knihy. Maeve byla minimálně na facku z každé strany. Úplně zbytečně vyvolávala hádky. Já – největší posera na světě - jsem se vůbec nebála, chybí gradace i napětí, mezi Maeve a Lily nebyl předem vybudovaný žádný vztah, takže mi na ni ani moc nezáleželo.
◾Na 370 stranách je tady dost nevyužitého prostoru. Ale má to mít další díly, jako odpočinková kniha ok, jestli je přeloží, tak se do nich pustím.
Šáhinšáh
Ryszard Kapuściński
Že o Íránu nevíte ani ň? Tak si šupejte do knihkupectví pro tuhle absyntovku! Krása edice prokletých reportérů spočívá v tom, že o daném tématu nemusíte vědět zhola nic, všechny potřebné informace vám autor naservíruje jako na zlatém podnose. Jedinou výtku bych mela k tomu konci, který na mě byl dost rozvleklý.
Někdy mi tahle reportáž přišla jako pohádka o tom, co se stane, když dáte hlupákovi peníze a moc. Jak se říká, uvěřitelné věci si člověk vymyslí, neuvěřitelné se musí stát.
Takový prima věk
Kiley Reid
(SPOILER) Takový prima věk rozebírá téma rasismu z úplně jiné strany, možná bych až řekla, že to byl celkem kýč: ve výsledku se totiž dva běloši přetahují o mladou černošku, respektive její přízeň, jako kdyby byla nějaká trofej. Děj byl celkem předvídatelný, ale tuhle zápletku jsem nečekala, takže malé bezvýznamné plus za originální nápad.
Když vám teď řeknu, že se mi líbí jen modroocí blonďáci, znamená to, že jsem rasistka? Tohle je čistě řečnická otázka, která mi celou dobu při čtení knihy vyskakovala na mysl, protože Kelly chodíval jen s černoškami, což nebylo v knize vnímáno dobře. Jo, je to divné, ale je to vyloženě špatné?
Nebe patří nám
Brendan Ian Koerner
Kolik má tahle kniha stránek? 376. A proč se na to ptám? Protože asi 50 stran z knihy tvoří odkazy na různé články, reportáže, rozhovory a jiné záznamy. Autor dokáže bravurně vyprávět příběh únosců letadel. Až tak dobře, že jsem si říkala, jak jen je to možné, že všechno ví do takového detailu. A ukázalo se, že skoro ke každé větě existuje zdroj informací. Dokážete si to představit, kolik dní, měsíců a možná i let práce to chtělo?
Se zatajeným dechem jsem četla příběh Holdera a Kerkowové. Celé to zní jako báječné dobrodružství: únos letadla, život v Alžírsku a pak v úchvatné Paříži, kde potkávali slavné osobnosti a sami se slavnými stali.
Královna ničeho
Holly Black
◾Neskutečně jsem se těšila, až se Jude vrátí zpět do světa víl, protože upřímně- z vlastní zkušenosti vím, že svět lidí je fakt nuda. Za to všechny detaily ze světa víl mě fascinují: karkulinky a jejich zvyk v namáčení čapek do krve nepřátel, cestování na koníku ze zvončeku; všechny možné Grimsenovy vynálezy (hlavně ta uzdička na princeznu!)… a právě tyhle detaily dělají ze světa víl originální místo.
◾ Já prostě žeru Jude. Tohle je příkladná hlavní hrdinka- nakopávačka zadků. Neustále jí to šrotuje v hlavě. Jen valím oči, když porovnám Jude v prvním díle a Jude ve třetím díle, je to prostě skvěle propracovaná proměny postavy.
◾Jen je mi líto, že ta hate-love romantika mezi Cardanem a Jude z ničeho nic úplně vyšuměla, protože byla jedním z pilířů celé série.
Oligarchie
Scarlett Thomas
Musím říct, že styl psaní mi vůbec nevyhovoval, různé myšlenky a situace se rychle střídaly a já jsem ztrácela přehled nad celým dějem. Kniha se zaměřuje na témata jako anorexie, nefungující rodina, sebepoškozování, manipulace s jinými lidmi, mafie... a na mě těch témat bylo moc. I když mi kniha příliš nesedla, bylo fajn si tuhle jednohubku přečíst jen tak na zamyšlení se nad dnešním světem.
Průsvitní
Martin Šinkovský
Děj první kapitoly mě celkem překvapil (na základě slov Míši na youtube kanále Humbooku, jsem myslela, že se jedná o takovou milou knížku). Zbytek knihy se odvíjel víceméně podle mých očekávání, ale ten konec byl zase takový zvláštní. Kniha měla dobrý spád, autor se nebál posouvat děj i o několik let dopředu. Prostředí města K. mě zaujalo a bavilo- nejen samotné geografické rozpoložení, ale i intriky, politikaření, transgender problematika, upíři... normálně by mi takové množství témat v knize vadilo, naštěstí se autor dokázal každému tématu věnovat adekvátně dlouhou dobu, takže to zbytečně neokecával, ani téma jen tak nenaťuknul. 3*/5*
Stránky světa
Kai Meyer
Kniha mě zaujala svým obalem a originální knižní svět se mi líbil. Přesto jsem se do čtení musela nutit a zvažovala jsem, že ji ani nedočtu. Druhý díl vypadá božsky, ale nevím, nevím...
Dveře do prázdnoty
Victoria Schwab
Mnohem lepší než první díl- veselejší, akčnější s mnoha zvraty a dobrou zápletkou.
Démon z lesů
Leigh Bardugo
Dalo by se říct, že se jedná o prequel ze světa Grišů, vypráví totiž o Temnyjově mládí. Je to vlastně takový ten typický příběh o tom, že hlavní záporák příběhu byl vlastně jen ublížené dítě. Více méně se mi celý příběh zdálo, že je to úplně bez nějaké zápletky nebo něčeho zajímavého, ale ten konec mi tohle přesvědčení úplně vyvrátil. Příznivce Bardugo příběh určitě potěší, myslím ale, že bohatě bude stačit, když si to půjčíte z knihovny.
Vládce džinů
P. Djèlí Clark (p)
Tuhle knihu jsem objevila v Audioteka klubu a to jsem teda byla překvapená, co skvělého se mi dostalo do ucha
Zde seznam prvků, kterým vás doufám přesvědčím ke čtení, protože řekneme si to narovinu - směs originálnějších témat jsem v knize už dlouho neviděla:
- Feminismus
- Detektivní zápletka
- Egypt - Káhira, Džinové
- Roboti a jiné technologické vymoženosti
- Queer vztah
- Boj s vyšší moci
Propojení historického charakteru Egypta a futuristických technologií bylo nečekaně osvěžující. Naprosto jsem si zamilovala Fátimu i její romantický vztah se Siti a stejně tak se mi už od začátku líbil její pracovní vztah s agentkou Hadíou, i když ke společné symbióze měly hrbolatou cestu. Párkrát jsem sice ztratila nit příběhu, ale přisuzuju to tomu, že jsem poslouchala audioknihu...
Mráz
C. N. Crawford
Vzhledem k tomu, že z YA mám načteno celkem dost, tak mě už kdejaký romantasy příběh neohromí. A Mráz je přesně jako mix klasických prvků z YA čtení, celou dobu jsem měla pocit: „Jo, tohle už jsem někde četla.“ Vílí království (Krutý princ), souboj mezi adeptkami o trůn a manžela krále k tomu (Selekce), při kterém se bojuje na život a na smrt (Hunger Games) a hlavní hrdinka samozřejmě nezapadá do vílího světa a „není jako ostatní holky“. Abych ale nebyla jen negativní, v tomto příběhu se propojuje svět víl a lidí, konkrétně tady víly používají telefony a vílí souboj sledují lidští diváci na obrazovkách televizí, protože tohle je reality show, což je za mě celkem neobvyklý prvek knihy.
Bohužel ani romantická linka zde nezabodovala. Ava a Torin se nenávidí a pak po sobě najednou strašně touží, ani jsem nepostřehla, jak se to stalo, protože k žádnému pořádnému budování vztahu zde nedochází. Oba dva se vídají, když spolu trénují na závěrečný souboj, ovšem dokázal by mi někdo vysvětli, kde vílí panovník bere tolik času, že každý den věnuje několik hodin času Avě? Nemá tak náhodou na starost celé vílí království?
První půlka kniha mě vůbec neohromila, druhá byla mnohem lepší, hlavně když Ava začala odkrývat různá tajemství vílího světa. Sečteno podtrženo se pustím i do druhého dílu, ale jen kvůli tomu cliffhangeru na konci knihy a taky proto, že se to četlo ultra rychle.
Wing Jonesová
Katherine Webber
Když jsem se hlásila do konkurzu o knihu, tak jsem upřímně neměla od příběhu moc velké očekávání. Anotace o kvalitách knihy v tomto případě vůbec nevypovídá :(
Autorka používá krásný jazyk, květnaté slova a neobvyklá přirovnání, jako: „… v hlase slyším náznak soucitu jako hrudka másla na spálené topince. Jako kdyby věděla, že mi z jejích slov bude mizerně, ale pokud to řekne hezky, budu v pohodě.“
Wing v životě potkává jedna rána za druhou, ale po boku má svoji lvici a dračici (jo, tohle je ten magický realismus v knize), takže ji nemůže nic zastavit. Kniha je plná smutných událostí. Životní situace Wing není ani ve škole, kde si ji kvůli jejímu vzhledu neustále dobírají, ani doma dobrá. Jak mi ale někdo napsal: „Občas je třeba číst i depky.“ A tohle byla moc příjemná depka kniha :)
Naštěstí v sobě příběh nese kromě důležitého poselství i ty dobré věci, které život přináší: pevná kamarádství, o která se můžete v těžkých časech opřít. Jablečné koláče, které sice nezalepí rány na duši, ale hej, kdo by nechtěl koláč! A hlavně běh, respektive jakýkoliv pohyb, který pomůže na chvíli nemyslet na svoje trápení.
Za zaslání knihy děkuju Humbooku a Humbook blogerům, maximálně jsem si příběh užila!
Radio Silence
Alice Oseman
Ahoj.
Doufám že mě někdo poslouchá.
Příběhem u nás provádí Frances, která ví, že univerzita = práce = peníze = štěstí a proto je odhodlaná dostat se na Cambridge. Shodou okolností se spřátelí s Aledem - svým sousedem a tvůrcem jejího oblíbeného podcastu Universe City. Jenže i bublina šťastného přátelství po čase praskne.
Že autorka umí skvěle psát realistické uvěřitelné postavy jsem si ověřila už v knize Bez lásky. Příběhy Alice Oseman jsou vždycky miloučké, plné světýlek a končí dobře. Jenže než jsem se tentokrát k tomu dobrému konci dostala, tak jsem se pěkně zapotila.
Naprosto jsem se totiž ztotožnila s Frances, která vkládá 120% své životní energie do skvělý studijních výsledků a přijímaček na univerzitu.
I když - je angličtina opravdu její vysněný obor? A musí člověk vůbec mít výšku? Tímhle kolečkem otázek si určitě prochází hromada lidí (včetně mojí maličkosti). Myslím, že Radio Silence vám neřekne, jaké rozhodnutí je dobré. Ale aspoň vás utvrdí v tom, že žádné rozhodnutí není špatné.
Řekla bych, že to ale není hlavním tématem knihy.
Těch nejbolestivějších 50 stran je totiž o tom, že né všichni lidi, mají hodné a podporující rodiče. Jsou o tom, jak může vypadat manipulace a toxické chování od člověka, který vám má ve světě udělat bezpečné místo.
Já jsem měla na rodiče mega štěstí a o to víc mě osud Aleda a Carys mrzel, protože mi je jasné, že to, co Oseman v knize popisuje, může být jen slabým odvarem dětí a mladých dospělých okolo mě.
Držela jsem palce Frances i Aledovi, až mi málem pukla žilka, takže pro tuhle knihu si do knihkupectví nechoďte, ale běžte!
Za poskytnutí knihy děkuju Humbooku a Humbook blogerům :)
Uvidíme se včera
Rachel Lynn Solomon
Samotná Barrett by o sobě řekla, že je „člověk, který si ze sarkasmu a nonšalance kolem sebe vybudoval brnění,“ což je pravda jen tak napůl, protože pro skořápkou tvrďačky se skrývá křehká dívka. Celkově se mi na knize neskutečně líbilo jak lidská byla. Barrett uvízla s Milesem v časové smyčce a při hledání cesty ven se dostávali do trapných situací a vedli težké rozhovory. A přesně tu lidskou zvláštnost dokázala autorka bravurně vykreslit.
Nikdy jsem si nemyslela, že by mě mohla oslovit i pomalá romantická linka, ale tady to tak bodlo! Krom toho se i zasmějete nad pohotovými poznámkami Barrett, tohle je pro mě hlavní hrdinka, kterou bych chtěla potkat v opravdovém životě - není na ni nic speciálního, jen se snaží najít si své místo ve světě.
V knize jsou dále naťuklá témata:
Židovské víry
Holek, které nejsou žádné hubené tintítka
Rodině o dceři, matce a její partnerce
Přechodu ze střední na výšku
A jak by řekl Miles: prvního milování
Je toho dost, ale zároveň to není až moc. A jestli jsem vás doteď nenalákala, tak je tam i lehká podobnost s Gilmorovými děvčaty!
Za zaslání knihy děkuji Humbooku #humbookblogeri
