Baru16 komentáře u knih
Četla jsem asi potřetí a stále nacházím nové věci.
Aragog má ženu Mosag
když přečteš knihu Čarodějovy znělky, budeš až do smrti mluvit ve verších
“Nikdy nevěř ničemu, co dokáže samo myslet, pokud nevidíš, kde to má mozek.
Bylo to moje první čtení true crime. Považuji se na tyto věci za citlivější povahu, podcasty neposlouchám a přestože se mi i při čtení dělalo zezačátku poměrně špatně, je pro mě psaná forma stravitelnější. Co mě ale překvapilo byl fakt, jak rychle si člověk zvykne. Explicitní fotografii kusů končetin, ohořelého těla, hlav apod. bych oželela, zvlášť když nemá souvislost s případy popisovanými v knize.
"Samej zázrak je ten životaběh,
když se pozorně rozhlídnete."
"Dětství je těžká věc a pak to dál taky
není žádná sranda..."
"Hvízdnutí znamenalo, že tu běží o tajemství."
Muminky jsem vždycky milovala, ale ta knížka mě prostě zas tolik neuchvátila. Tři hvězdičky beru jako krásný průměr.
A část, kdy maminka posílá děti, aby se na pár dní odstěhovali do chladné jeskyně, protože se ve vedru jen hádají, slovy "ráda bych se vás na chvilku zbavila" ... no to se směju ještě teď :D
"Trojí hvízdnutí znamená, že se stalo něco neslýchaného."
Nakonec jsem se přiklonila ke 4 hvězdičkám za zpracování perseovského mýtu bez jediné kapky nadpřirozena, tedy "jak to asi ve skutečnosti mohlo být", což mě překvapilo, okouzlilo a upřímně bavilo. Za mě taková oddychovka, která odsýpá, a autorka svým výkladem příjemně překvapuje.
Na tuhle Medúsu budu myslet dlouho.
"Bolest je někdy příliš silná a vždy je snazší ji přetavit v nenávist, snazší je nenávidět než cítit bolest, protože nenávist upouštíte, ta z člověka vychází a vystřeluje a vyzařuje, zato bolest směřuje dovnitř, ukládá se a bobtná a rozežírá."
"Už nikdy nebude tak krásná, pomyslel si Franc a nabádal své srdce, aby vsáklo její nádheru do sebe, leč marně; srdce vidí až zpětně."
"Pokory se nabývá až věkem."
Catana je výborná! Roztomilý dárek.
Doporučuju si koupit do zpráv na mobilu její samolepky. S přítelem používáme pomalu denně.
“Všichni si v sobě neseme svoji Provence. Ty jsi teď moje Provence, abys věděl, Jsem teď v životě úplně spokojená a miluju Vincenta,
nikdy ho neopustím, ale nedokážu si s sebou nenosit dveře ještě do jinýho života. Tu tesknotu, že můžeme
být ještě někým jiným pro někoho jiného."
"Svět je plný zlomených lidí a žádné špitály, ústavy ani žaláře nedokážou spravit jejich těžce zkoušená srdce, poraněné mysli a utrápené duše."
Navštívila jsem divadelní tok-šok Hany a Ivany v divadle D21, ve kterém originálním způsobem vedou rozhovory na zajímavá témata s ještě zajímavějšími hosty - tentokrát na téma gaslightingu s autorem Srpnů Jakubem Stanjurou.
Knihu jsem předtím nečetla, ale slyšela jsem o ní mnoho, především od mé kolegyně - již zmiňované Ivany, kterou román zasáhl a nadšeně o něm vyprávěla.
Poznámka: Jakub je super a další kniha podepsaná od autora do sbírky, děkuju.
K Srpnům - zhltla jsem je, překvapily mě, doporučuju a tleskám, ještě k tomu na první knihu a ještě k tomu tady v českém rybníčku.
Kniha se čte velice pohodlně, líbila se mi úprava stran, Jakub v rozhovoru zmiňoval obálku a musím ocenit... už jste se v Srpnu koukali dlouho do slunce?
Přesto všechno musím udělat malinkou zmínku, že mi občas přišli určité slovní obraty, metafory a přirovnání jako pěst na oko. Jako by se snažili o poetičnost, ale až moc nápadně a ze zbytku textu vyčnívali. Vyhazovalo mě to. Ale napsala bych to lépe? Ne.
Jednohubka na podzimní večer, inspiruje k přečtení klasik, navodí Halloweenskou atmosféru a ještě má dobré překlady dvou básní E. A. Poea.
"Spooky season" must have!
"Ve spánku dýcháme spolu s našimi bližními."
"Nebojíš se. Jen jsi smutný. Vám lidem nikdo neřekl, že zármutek se projevuje stejně jako strach."
Nepřestanu se divit tomu, jak moc se mě dokáže Backman dotknout na pár stránkách. Dojemný příběh s přesahem.
"Kde je ostych, kam poděl se stud,
kde ctnost ještě může odolat,
když nestoudnost všude vládne,
když má bezpráví nad právem moc
a lidé už nebojují,
aby odvrátili hněv bohů?"
"Co asi dělají duchové tohoto města za noci, kdy je mlha hustá jako dnes?
Vykradli se tiše na procházku do mlhy, na kterou tak dlouho se zatajeným dechem čekali?
Pronášejí do rozptýlených částeček vody, která odbarví do bíla všechno včetně hlasu, mně nesrozumitelné pozdravy? Nebo se jen mlčky vítají pokynutím hlavou?"
komentáře pode mnou jsou výstižně, děkuji za ně
"Každý šíp letí jiným směrem. Vystřel tisíc šípů, a každý ti ukáže jinou dráhu: to je cesta luku."
"Na lavičce to voní vodou a sluncem. Ne všichni lidé vědí, že voda a slunce nějak voní, ale je to tak, jen musíte poodejít dost daleko od všech ostatních vůní, abyste si to uvědomili."
"Když umřela babička, dlouho tu pršelo. Pak už se to nikdy nedalo úplně do pořádku."
O tom co je přátelství, opuštěnost a odpuštění ...
Těžké téma je zpracované lákavou formou, díky které kniha rychle odsýpá. Je to patrné na první pohled a možná proto jsem po ní sáhla. Nečekala jsem ale, že mě až tolik chytí za srdce. Dýchá z ní smutek, zima a melancholie se v okolí udrží i dlouho po zaklapnutí knihy.
"Horečka. Jó horečka. Z nikotinu a chlastu."
"Julie s cigaretou na balkoně a Romeo ve svetru a je z něj cítit vodka. To by se ti nelíbilo?"
"Tak dlouho jsem tu nebyl a jsi stejná. Poznám tě potmě. Jsem s tebou šťastnej a nevím, co budu dělat, až mě jednou opustíš..."
"Je to krátké, ..." - "Jako ženská láska."
pláču
"Kolik jen srdcí puklo v letech minulých, kolik jich puká v dobách dnešních a kolik srdcí má ještě puknout v čase nadcházejícím?"
Tracyho tygr je nádherná knížečka plná metafor a skrytých významů. Každé přečtení je jako hořkosladké pohlazení.
"Čekání je předehra v mollové tónině."
Tahle kniha je hluboko zaryta v mém srdci.
A zajděte na pěnu do Divadla D21!