Bedřich63
komentáře u knih

Několik čtenářů přede mnou knihu ohodnotilo jako zdařilé dílo začínající mladé spisovatelky, které má do dokonalosti daleko, ale stojí za pozornost. Já s tím souhlasím a časem se poohlédnu po další knize s Laurou a Adamem.
Nemám k tomu co napsat. Když se dívám na komentáře mi-380, mataj a woolong, tak jsou tam skoro přesně vyjádřeny pocity, které mě provázely při čtení.


Pro mě hodně odpočinkové čtení. Ellis Peters píše krásně. Popisy osob, prostředí, vazeb, vztahů a akcí v této knize jsou dokonalé. Zápletka také zajímavá.
Bratr Cadfael opět napomáhá tomu, aby byl uplatněn zákon a nebyl odsouzen nevinný člověk.
Na rozdíl od mnoha knih jiných autorů, které se také řadí do žánru detektivek, tak tady i vražda je popsána tak nějak mile.
Ve čtení této série, kterou jsem si nazval Naivní historické detektivky budu pokračovat. Jsem zvědavý, jaké další zápletky a příběhy nám čtenářům autorka připravila.


Mám rád knihy, kde v pozadí figuruje nějaká ta souvislost s lékaři, psychology, patology atd. Tady to navíc je skoro vždy jako hlavní téma.
Autor opět vypráví příběh ze dvou pohledů a jakoby ve dvou časových liniích, které se postupně přibližují.
Pro mě tady tentokrát byla trochu upozaděna role obou hlavních postav Josepha a Vincenta, takže mi oproti předchozím dílům něco chybělo. Téma ale bylo zajímavé a u knihy jsem se nenudil. V této sérii budu pokračovat.


Kniha je pěkný cvalík, svojí váhou blížící se 2 kg. Obsahuje 584 fotografií, vzhledem k jejich datu pořízení v naprosté většině černobílých.
Je to už moje pátá kniha o Beskydech. Často tam jezdím na výlety, takže se o tuto oblast zajímám a rád porovnávám své současné zkušenosti a zážitky s tím, jak to vypadalo kdysi. Tato kniha je zaměřena na turistiku, turistické zázemí a jejich historii v tomto pohoří od konce 19. st. až skoro po současnost.
Spousta detailních informací, krásné fotografie, ucelený pohled na tento region z pohledu turisty napříč desítkami let.
Já jsem spokojený a těm, kdo mají rádi tyto hory, knihu mohu jen doporučit.
Je až s podivem, jak málo je čtená. Chápu, že pro spoustu lidí to může být hodně drahá kniha, ale v knihovně se dá vypůjčit.


Sérii Trujkunt jsem našel zde na DK a vybral jsem si ji, protože mám rodinné vazby na Třinecko a také zdejší dialekt mi není úplně cizí. Knih, zabývajících se tímto regionem, jsem zatím moc nečetl.
Spoustu lokalit, kde se příběh odehrává, znám osobně a často navštěvuji, tak jsem měl možnost i porovnat zeměpisné údaje. Sedí to, stejně jako místní dialekt "po našimu". Autor je místní, takže znalec.
Hlavní postava major Roman Saran je trochu svéráz, ale je dokonale svůj a má výsledky. Na vraždách asi nemůže dělat nějaký maminčin mazlíček. No a do tohoto "kraja razoviteho" hodně zapadá.
Za stavbu příběhů bych dal 4*, ale knihu vylepšuje, aspoň pro mě, popis vztahů týmu vyšetřovatelů, jejich vzájemné špičkování a autorova znalost místního prostředí. Asi to nejsou knihy pro všechny čtenáře, ale místní obyvatelé se v mnoha popsaných situacích a místech dokážou najít a ztotožnit se s nimi.
Pro mě to jsou knihy z prostředí, kde trávím část svého života a tím jsou ještě více zajímavější. Rád si přečtu i další díly, které snad budou i nadále vycházet.
Autor Petr Sagitarius stárne a tak se podle mě začíná trochu projevovat jeho bilancování se životem.
Lze to doložit na dvou zmínkách o politice, které zcela určitě vyjadřují jeho životní postoje anebo že by postoje Romana??
A bujarý sexuální život hlavní postavy také připomíná tak trochu ujíždějící vlak.... Romana nebo autora?
A to že Roman omezuje cigarety je jen póza nebo světonázor nebo zdravotní komplikace?
Takže tato série a obzvlášť tento díl mohou mladým připadat odtažitě, protože dnešní doba si vyžaduje úplně jiné příběhy a akce.
Za mě pořád více než dobře, dokonce chvalitebně. Humor v dialozích, znalost prostředí, znalost nářečí, lidovost v dialozích a příběh, který je zajímavý.
Doufám, že autora nepřemůže jeho věk a zdraví a že ještě něco napíše. Myslím, že tento region to má zapotřebí a že jeho knihy si vždy najdou své čtenáře. Držím mu palce.


U této knihy bych znovu musel opakovat svá předchozí hodnocení série Sestra Fidelma. Sehraná dvojice opět řeší zpočátku nepochopitelné vraždy, se kterými je čtenář postupně seznámen a detailně sleduje krok po kroku odhalování pachatelů.
Opět jsem si četbu užil a zůstávám věrným fanouškem.
Ještě mám před sebou spoustu dílů a jsem zvědavý, jak se děj bude dále posouvat.


Přečtením prvního dílu této rozsáhlé epopeje si napravuji další "hřích" mého mládí. K dalším dílům Tichého Donu se určitě časem vrátím. Je to významná součást světové literatury, autor je nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Celé generace žáků se o něm učily ve školách.
Sloh a výrazové prostředky jsou poplatné době, ve které toto dílo vznikalo. Proto trochu těžší čtení. Některé pasáže jsou také trochu více rozvleklé. Několikrát se mi stalo, že jsem se s několika stránkami doslova pral, ale pak už dále mě děj zase plně zaujal.
Vydání knihy z roku 1979 z Odeonu, které jsem četl, je doplněno několika pěknými ilustracemi. Našlo se tam ale také několik překlepů a přepisů, což bylo v té době docela neobvyklé, na rozdíl od mnoha současných knih.


V mládí jsem bydlel na Klostermannově ulici. Proto se s tím jménem cítím tak trochu spojen. Před pár lety jsem v rámci svého pobytu na Šumavě navštívil i myslivnu Březník a Klostermannovu chatu na Modravě. Tím jsem tak trochu splnil můj vnitřní dluh vůči tomuto spisovateli, který před 130 lety tuto knihu napsal. A taky jsem si chtěl něco od něj přečíst, i když vím, že v této hektické době jeho dílo už dávno nemusí být aktuální a nemusí čtenáře oslovovat.
Takže i tento záměr se mi podařilo splnit a nelituji. Čtení je to hutné a žít v té oblasti v té době bylo přímo život ohrožující. A přesto tam žili lidé a věnovali se své práci a svým blízkým. Dnes už si to nedokážeme představit.
Já jsem si čtení užil, i když sloh, stavba vět a taky ten romantický styl autora jsou trochu nezvyklé. A jako přidaná hodnota krásné perokresby v mnou čteném vydání knihy. Asi si od autora ještě něco přečtu......když už jsem ten bývalý obyvatel jeho ulice. :-)
No a na závěr bych ještě uvedl info, které je uvedeno na mapy.cz u Myslivny Březník. Tím se tak trochu propojí minulost v knize s přítomností.
No ono se to asi tak trochu propojilo i těmi polomy a kůrovcem?! Taky je tady ta paralela, kdy v minulosti byly mnohé lokality na Šumavě nedostupné a v dnešní době se to zase vrátilo. Každý asi ví, o čem píšu....
Odkaz na Březník na mapy.cz:
"V roce 1804 byl knížetem Schwarzenbergem zřízen za Modravou nový lesnický revír Pürstling, česky Březník a byly zde postaveny dřevěná myslivna a hájovna. Myslivna byla v roce 1856 nahrazena kamennou budovou, která zde stojí do dnešní doby. Za první republiky poskytovala ubytování (13 lůžek) a chutnou kuchyni (včetně Protivínského piva). V letech 1998-2002 proběhla rozsáhlá rekonstrukce zchátralé myslivny, zachovávající původní ráz stavby. V dnešní době funguje myslivna jako informační středisko Správy NP Šumava, stálá expozice spisovatele Karla Klostermanna a restaurace. Březnická schwarzenberská myslivna je románové sídlo revírníka Kořána, jednoho z hlavních protagonistů nejznámějšího a nejkrásnějšího románu spisovatele Karla Klostermanna - Ze světa lesních samot."


Další kniha a autor, které jsem objevil zde na DK. Poslední dobou se mi to stává stále častěji, nechávám se ovlivňovat komentáři čtenářů a jejich hodnocením, a nelituji toho.
Válka zvýraznila všechny negativní vlastnosti lidí. A co pak čekat od vítězů? No přesně to, co popisuje Štěpán Javůrek ve své knize.
Na jedné straně pomsta a nastolení nových pořádků metodou oko za oko, zub za zub. Do pohraničí se stahovaly tlupy lidí, kteří se snažili vytěžit z nepřehledné situace maximum, mnohdy spodina společnosti. Dostali se tam ale i slušní lidé, kteří se snažili začít nový život.
Na straně druhé jsou bývalí obyvatelé Sudet, kteří většinou vítali nástup Hitlera k moci a po válce pak nechápou tu drastickou změnu, která se v jejich životech a domovech udála.
Autor krásně a s velkou dávkou autenticity popsal obě skupiny lidí, které se po válce v Sudetech po nějakou dobu vyskytovaly společně. Rozebral pro mě pochopitelně, co se jim honilo hlavou, co je vedlo k některým krokům a jak složité období to bylo pro všechny.
Jednou z nosných linek knihy je i to, že gauneři, bezpáteřní lidé, psychopati bez svědomí a různí zločinci si k sobě najdou cestu a obyčejní lidé jim nejsou schopni vzdorovat a ani se proti nim semknout a sjednotit. Než prohlédnou jejich hru, je už většinou pozdě. To platilo v době, kterou kniha popisuje, stejně tak i později v době nástupu komunistů k moci a jejich vládnutí. A zdá se, že v nemenší míře to platí i v současnosti, kdy se stále více uplatňují různé nástroje totality na potlačení a omezení svobody lidí.
Kniha se mi líbila a budu shánět další díl.


I v tomto dílu bylo opět všechno to, co v předchozích. I když některé z hlavních postav byly tentokrát v trochu jiných rolích. Nějak více jsem v této knize vnímal popisy jídel a pití, tedy gurmánské zážitky nejen v bistru, ale i u Gamachových doma. Že by to bylo tou dobou svatomartinských hodů, kdy jsem knihu četl? :-)
Nechybí opět detailní popisy prostředí, osob, vztahů, uvažování policistů a samozřejmě trocha velmi jemného humoru, vše ve správném poměru. Celý příběh je navíc vystavěn na reálném podkladu superděla, jak se lze dopátrat i na internetu, nejen v doslovu autorky.
Děj je docela zamotaný, plný podezřelých a ovlivňován mrtvými stíny i živými postavami minulosti i současnosti. Čtení jsem si užil a už se těším na další díl.


Autor pro napsání této knihy použil velice osobitý styl dlouhých souvětí. Zkratkovitý popis a vlastně zcela chybějící přímé řeči celý dojem z knihy jen podtrhují.
Prvních 60 stran jsem zvažoval, jestli budu číst dále, pak mě však kniha a děj v ní zaujaly a pustil jsem se do toho s větší chutí.
Zajímavé téma, dobře zpracované, trochu neobvyklý styl psaní, ale zvykl jsem si.
Autora si dám do Oblíbených, časem si přečtu jeho další knihy. Kdysi dávno jsem už četl Proč bychom se netopili, takže i to si časem zopakuji.


Po dvou historických sériích od pana Niedla, které jsem četl před pár lety, jsem se pustil do detektivní série s Michalem Dabertem.
První díl mám za sebou a jsem opět spokojen. Autor psát umí a jeho knihy mě baví. Snad jen to ukončení knihy na pár stránkách si zasloužilo trochu více rozepsat. Ale asi to tak má být. Třeba se ještě bude nějak navazovat v dalších dílech, i když ty už se podle popisu mají odehrávat v jiném prostředí.
V knize jsem našel některé prvky jako v knihách Dominika Dána, podobnost jistě není náhodná. Vždyť máme se Slováky společnou minulost. :-)


Po pár dnech, nebo týdnech, kdy ze sebe vydrhnu všechnu tu krev, tak se vrhnu na další díl. :-) - to jsem psal po 4. dílu série Sochař smrti. Trvalo mi to nakonec rok a půl.
U třetího dílu Noční lovec jsem napsal v komentáři: Prvních 300 stran jsem se bavil a čekal jsem na rozuzlení. Posledních 25 stran mě tedy hodně zaskočilo.
No a jak bych ohodnotil tuto knihu?
Skoro 250 stran to bylo takové velmi předvídatelné, ale hodně čtivé. Pak ale autor stupňoval tempo a velmi rychle se čtenář dostává do závislosti a nelze čtení přerušit. Finále je prostě podle mě dokonalé.
Krve v tomto dílu moc není, ale to neznamená, že by mrtvol bylo méně. Za mě velmi zajímavá zápletka a také velmi promyšlená pomsta s využitím mnoha technických vychytávek. Autor Chris Carter se opravdu vyžil v tom, jak vymyslet a popsat různé formy odvety za sebevraždu syna, která byla motivována jeho nehodou. Ti, co synovi i po jeho smrti nejvíce ublížili a rodičům ze života udělali peklo, pak museli nést důsledky a opravdu to nebylo nic příjemného.
Přede mnou je ještě dost dalších dílů a těším se, co dalšího si autor na čtenáře vymyslí. Není to lehké čtení, ale spousta lidí se tím baví...... podobně jako hlasováním o tom, jak oběť usmrtit, nebo jestli ji nechat žít nebo má zemřít.
Naše společnost je zvrácená a proto jsou na trhu i takové knihy. Každá doba má své.
Další díly si přečtu.
Tak a teď se podívám na komentáře svých oblíbených čtenářů, a taky i některých ostatních, a dám nějaké ty palečky nahoru. Občas bych chtěl u některých komentářů dát i palce dolů.


Tato kniha byla tou prvotní příčinou, že jsem se odhodlal ke čtení celé série od tohoto autora. Poprvé jsem Ztracené říše přečetl v roce 2016 a teď po letech, s předchozími třemi díly a informacemi z nich, znovu.
Autor pokračuje v popisu "alternativní" historie lidstva. Ať už je vše v knize skutečnost nebo fikce, je to zajímavě napsáno a podrobně zdokumentováno.
Jak se vyvíjel americký kontinent a jak se vše vzájemně ovlivňovalo i navzdory velkým vzdálenostem do Evropy, Afriky, Asie. Byl Kryštof Kolumbus objevitelem Ameriky? Která civilizace byla první na tomto kontinentu? Kdo jsou Bohové a jaká je jejich role v rozvoji společenství lidí?
To je jen pár otázek z mnoha, na které se autor snaží dát odpovědi.
Že by vše bylo jinak, než nás učili a učí ve škole?


Pro mě zajímavé vyvrcholení celé série, kterou jsem si oblíbil od prvního dílu.
Kočáry v každé z knih hrály důležitou roli, Hermína v nich strávila spoustu hodin, takže název Kočár do neznáma je velmi příhodný nejen pro první díl, ale vlastně pro všechny díly.
Spoustu mých postřehů jsem už napsal u předchozích dílů. Když bych se vrátil ke svému hodnocení prvního dílu a přirovnání k vínům, tak jsem si v této knize přivoněl k vínu s přívlastkem...... asi tedy výběr z hroznů. Když už jsme se ocitli ve Francii a Hermína získala zpět vinice. :-)
Scénka s Napoleonem, ta prostě neměla chybu.
Krásná série o složitých dobách, ale napsána tak, že se čtenář nenudí a ke čtení se nenutí. Spousta těžkých situací je popsána lehkým a velmi čtivým stylem.
Pomalu se dívám, co dalšího si od autorky přečtu. Myslím, že mě neodradí ani to, že u většiny knih autorky je uvedeno, že se jedná o román pro ženy. No co už, když mě tyto knihy baví. :-)
Celou sérii mohu jen a jen doporučit a to všem pohlavím, kterých je podle posledního vyjádření odporníků popletené EU určitě hodně přes padesát.


Tak další, tentokrát už devátý díl je za mnou. K předchozím dílům už jsem napsal spoustu postřehů a tak je docela složité napsat něco dalšího.
Tento díl se mi hodně líbil, podle mě patří mezi ty nejlepší.
Náčelnice Kate Burkholderová jde opět po hlavě do dalšího vyšetřování a znovu jí hrozí mnohá nebezpečí. Tentokrát se postaví zlu v řadách ochránců pořádku. Odhalí v rámci jednoho starého případu, který se jí osobně velmi dotýká, "nestandardní" postupy v řadách policie.
Těším se na další díly a celou sérii určitě doporučím i ostatním čtenářům.

Kniha se mi líbila, bylo to zajímavé a poučné čtení.
Ale neodpustím si poznámku vůči popisu této knihy v záhlaví. Podle mě se nejedná o fascinující a strhující příběh, ale spíš bych to hodnotil jako velice silný příběh, jak se píše v komentáři pode mnou.
Autor je celoživotně ajťák, tomu také odpovídá styl psaní v této knize. V oblasti IT jsem se pohyboval i já mnoho let, takže ten styl vyjadřování znám a je mi blízký. Proto má kniha krátké a jasně definované kapitoly, stručně popsané události a dlouhými popisnými pasážemi nehýří.
Vlastní příběh je zajímavý a také v mnohém poučný. To, že v každém režimu jsou odlišnosti od průměru trestány, je známá věc.
Já jsem si čtení užil a zase jsem díky DK a jejím čtenářům objevil pro mě nového autora. Přečtu si od něj i další knihy, už jen proto, abych si pro sebe vyhodnotil, jestli ten úsporný styl je mu vlastní, nebo ho použil jen v této knize.


Svůj komentář k této knize bych rozdělil na dvě části.
Samotný příběh je podle už zažité šablony, kdy nějaký odborník a s ním pár laiků řeší vážný problém na Zeměkouli a pokud se jim nezadaří, bude to mít pro světovou populaci nedozírné následky. Pro vyřešení tohoto problému je potřeba cestovat napříč několika kontinenty a řešit vše v rozsahu hodin až několika málo dní. Já bych to nazval pohádka pro dospělé. Pár už jsem jich četl a některé z nich byly lepší, napínavější a propracovanější. Autor se s příběhem moc nepáral, hlavní pro něj bylo něco jiného. Za příběh bych dal tak tři *.
Ta druhá a podle mě nosná stránka knihy je autorův postoj k ideologii a doktríně globálního oteplování protlačované "elitami naší společnosti", podporované mnoha známými osobnostmi a podpírané mnoha "figurkami" vědeckého i pseudovědeckého světa. Autor se tomuto tématu věnoval bezpochyby mnoho let a měl potřebu už před téměř 20 lety se k této problematice vyjádřit. Za to i za způsob, jakým to udělal, má můj obdiv.
Pokud se posuneme o těch 20 let do současnosti, tak lidé zajímající se o dění kolem sebe vidí, kam se vše posunulo.
Spíše než jako dobrodružný román knihu vnímám více jako populárně-vědecký popis problematiky, která už několik desetiletí hýbala a stále hýbe naším světem.
Autor vyjádřil určité pochybnosti o tom, zda pojem globální oteplování si zaslouží tolik pozornosti. A zároveň s velkou znalostí věcí kolem a v pozadí poukazuje na to, že i v této problematice je třeba za vším hledat peníze a za penězi elity a jejich záměry.
Pro mě velice zajímavá kniha z pohledu popisu technických detailů, samotný příběh trochu slabší. Autora a jeho knihy budu vyhledávat i nadále, pořád mi ještě pár jeho knih zbývá k přečtení.


Knihu jsem si chtěl přečíst kvůli tomu, že v hlavní roli je v ní několik generací žen zabývajících se léčitelstvím a léčením. Toto téma mi přišlo jako zajímavé. Kniha je napsána dobře, životní osudy jejích hlavních hrdinek popsány hezky.
Co mě však opakovaně u některých amerických autorů vždy překvapí je to, že i do takovéto knihy musí včlenit různá traumata americké společnosti. V této knize to už nabylo mamutích rozměrů. Součástí příběhů této knihy byla zmínka o likvidaci a porobení původních obyvatel Ameriky, otrokářství a válka Severu proti Jihu, rovnoprávnost žen a jejich volební právo, profesní uplatnění žen, válka ve Vietnamu a traumata s ní spojená a také úvahy o tom, že Amerika je kolébka demokracie a jaká je vlastně skutečnost. No to mi přijde na jednu knihu trochu moc. Čekal jsem přece jen něco jiného - hezkou rodinnou kroniku a ne politicky angažovaný román. Když to nakonec nějak vyhodnotím, tak za mě tedy jen průměrné hodnocení knihy.


Tato kniha je taková malá vánoční jednohubka s docela velkým zásahem do nitra vnímavých lidí. Mně se tedy velice líbila a hned jsem začal tak trochu hodnotit, jestli taky pro ostatní nejsem pan Ebenezer .......... Příjmení je zřejmě v různých překladech odlišné, jak je vidět i tady z příspěvků čtenářů.
Toho třetího ducha letos o vánocích určitě nechci vidět, s tím prvním bych nějakou konzultaci uvítal.
Takže za mě 5* a autora a nějakou knihu od něj si určitě vyhledám i později. Vzpomínám si, že v dávné minulosti jsem četl Nadějné vyhlídky a i některé další.
