Beebee komentáře u knih

Kniha je útlá, za jeden den se dá přečíst. Kvantový fyzik objasňuje poměrně jednoduchou formou své názory na to, co je čas, zda existuje, a pokud ano, v závislosti na čem. Shrnuje minulost fyziky a propojuje se současným věděním od řeckých filozofů a matematiků , přes Newtona a Einsteina k nám. Představit si platnost jeho názorů je překvapivé, až šokující. Například - věděli jste, že v každém bodu prostoru čas plyne jinak? Že na horách plyne rychleji a u moře pomaleji? Že směr času z minulosti do budoucnosti je dán jen a pouze počáteční velmi nízkou entropií vesmíru, která se neustále zvětšuje? Že čas je závislý u toho konkrétního atomu či předmětu na jeho poloze v prostoru a jeho rychlosti? Že elektron v původním stavu a ten samý elektron interagující např. se stínidlem se v mezifázi nachází v alternativním nematerializovaném stavu jakéhosi oblaku svých existenčních možností? Že čas je vlastně naší neznalostí, existuje jenom díky rozmazanosti našeho pohledu na svět? Tohle a mnoho jiného na vás vykoukne z neotřelé mysli Rovelliho. Vše by bylo perfektní až na jeho potřebu filozofovat, která nemá dostatečnou oporu v jeho mysli, znalostech a prožitcích. Takže je schopen vytáhnout příklad z Mahabharáty o tom, že nejsme tělem ani jeho součástmi, dokonce ani interakcí jeho součástí a pochopit to po svém (to znamená z hlediska ztotožnění se s tělem), také je schopen citovat Budhu, koketuje s advaitou, ale nemá hlubší znalost, vlastní prožitek bezčasí a ztráty ega. Tudíž nakonec si vede svou, egem invertovanou pravdu - jsem svými myšlenkami, vzpomínkami, jsem omezen v čase, jsem svým tělem, jsem svojí myslí. Místy budí dojem, že si není jist tím, zda emoce chce a zda jsou na jeho straně v pátrání po pravdě, nebo mu hodně vadí, zda jimi je, či není, zda jsou mu sympatické nebo nesympatické (zde masivně polarizuje). Kdyby byl schopen propojit kvantovou fyziku s empirickým věděním starých jógových mistrů - tento opus by byl dokonalý. Když se do něj ponoříte se znalostí Védant, Aštavakragíty, Drgdršjavivéky, Šankary, zjistíte, jak se jeho poznatky fantasticky kryjí s dávnou filozofií. Tam ještě tento skvělý pán nepřekročil svůj stín. Ale to nevadí, kniha má stejně svoji obrovskou hodnotu.

7 04.05.2020

Neznám kvalitnější knihu o meditacích. Jde i to, že většina běžných knih o meditacích různých typů je psána autory tu méně a tu více pokročilými, ale ne tak blízko jsoucími pravdě jako Tomáš. Jsou tam obsaženy velmi staré i novější způsoby jak dojít k osvícení, na jednom místě je moudrost védant, asparšajogy, advaity, krijajógických cvičení, budhistických, bhakti- rádža- džňána jógy, je tu i křesťanský ponor, stačí zkoušet, hledat ty své. Tato kniha mne doprovází už 24 let, mám několik výtisků na různých místech, kde prodlévám. Pokud chcete cestu, zde je. Možná není víc knih ani potřeba. Tomáš si dal tu práci vše sepsat do jedné knihy a vše sám vyzkoušel. Moc hezké je, že to sestavil tak, že každé cvičení pod číslem, které je násobek devítky a jehož ciferný součet dává také devítku, je nejvíce účinné. Jsem vděčná za tohoto Mistra, Našeho mistra.

7 02.05.2020

Krátká stezka, vrchol stezek, souhlasím s Pavlem z Brna. Doporučuji číst a cvičit s Drgdršjavivékou, Jógou pozornosti od E. Tomáše, dále prozkoumat Patandžalího Jógasutru, Fráňu Drtikola, Mahárišiho, Šrí Nisargadattu Maharadže, Šankaru. A držte si kloubouky, protože tohle je konečná jízda.

4 01.05.2020

Velmi úsporně napsáno shrnutí Krátké stezky. K vysvětlení doporučuji číst nejprve Jógu pozornosti od E. Tomáše ( zejména do stránky 71) a pak obě najednou. Ještě k tomu Aštavakragítu. Védská tradice. Autor rozvíjí Patandžalího Jógasútru, navazuje Šankara, Šrí Ramana Maháriši, Šrí Nisargadatta Maharadž, Brunton, Fráňa Drtikol. Koho jsem opomněla, kéž mi odpustí.

2 01.05.2020

Pozor, obsahuje spojler. Moc dobře sestavené i napsané. Těžko se mi odhadovala pointa předem. Impresivní byl příběh Nádherná - boj stalkované modelky a její způsob definitivního vyřešení problému (mimochodem toto řešení je přítomno v několika hodně starých životopisných příbězích, například u budhistické mnišky, která potřebovala odstrašit muže, aby se mohla nerušeně věnovat po zbytek života meditacím), ale možná nejvíce mně bere za srdce povídka Trojúhelník, která je natolik mistrně napsaná, že kdekoliv na ní narazím, chytím se do pasti. Po jejím přečtení to nutí čtenáře znovu si ji jednou dvakrát přečíst, zda se autor někde přeci jenom nesekl, ale on se - fakt nesekl. Neprůstřelně napsaná. Jak řekl klasik, Oidipák jak prase. V povídce Za poskytnuté služby je pointa psychopatické vražedkyně parádně imitující duševní poruchu obvyklá, ale vyšponované je, že ji nakonec navíc vyšplouchne její vlastní psychiatr. Obětní beránek sděluje starý známý fakt, kdo druhému jámu kopá... Rovný s rovným je fajn v tam, že ukazuje, jak nelze lidi soudit bez jejich opravdového a hlubšího poznání. Pak vás můžou sakra překvapit svojí sofistikovanou myslí. Na rybách - je hard core povídka, bohužel velmi pravdivě kopíruje chování skutečných vrahů, kteří jsou nejhůře detekovatelní svými nejbližšími. Jejich chování je totiž štěpené. Jejím opakem je Nokturno, laskavé a vlídné, o tom, že laskavost je někdy opravdu víc než spravedlnost. Prázdná pohlednice mi zůstala v mysli dlouho. Do poslední chvíle nevíte, kdo je je blázen a kdo je letadlo. Povídka Spolu je hustá, protože takto nejak funguje opravdu mysl těžkého psychopata, u kterého se postupně rozvíjí milostný blud, takže se spíše už stává psychotikem. U nás by byl pravděpodobně spíše v ochranné psychiatrické léčbě než ve vězení (v USA na elektrickém křesle). I když: kdoví. Navíc se mi tam hodně nelíbilo, že autor použil kněze k získávání informací od vraha v rámci zpovědi. Tohle by ani v USA nebylo průchodné. Poslední povídka Klečící voják pojednává o otci, který trpí utkvělou představou o tom, že přehnanou přísností a ovládající kontrolou vychová slušnou dceru. Pletl se. Ovládající nesvobodnou výchovou se dá vychovat asociální psychopatka.
Tak se nechte unášet deformovanou myslí postaviček, stojí to za to.

2 15.02.2020

Neznám nikoho, kdo by v naší zemi byl schopen tak jasnou a pochopitelnou formou ukázat, co je štěstí a jak ho poznat v tom, co jest. Mišo Slaninka je skvělý nahrávač v rozhovoru a Anna Hogenová má srdce na dlani, je vřelá, bouřlivá, autentická, svobodná, někdy taky smutná a jindy plná naděje, přibližuje zhoubu konzumu, machenšaft, naši tendenci k opájení se "raušem", jako naplnění existenciální prázdnoty a jako náhrady za cosi, co chybí - za čiré bytí, které nutno vyhmatat z nitra. Připomíná Platona a jiné filozofy, kteří jsou jaksi v běhu reklam lehce zapomenuti. Mně připomíná svým neústupným ukazováním prstem rovnou k měsíci Zen, Jáství Maharišiho, Bruntona a Eduarda Tomáše, bezčasí a také budhistické "rozpoznání matky synem", když se noří individualita do oceánu Bytí, dobře připravena a vědomá v okamžiku smrti.

10 06.02.2020

Hezký příběh, tvrdě začíná, moc se mi líbila nereálná postava Holly, která se z těžké duševní poruchy tak hezky a rychle křesá ven. Hlavní negativní postava je uvěřitelná a opravdu odporná. První ze tří volných pokračování. Drobně ke komentáři stanislav0373: skoro se mně to dotklo - ten sexuální akt nebyl popsán u starých lidí, vždyť on je čerstvý důchodce a ona ani ne padesátnice. Staří lidé jsou od osmdesáti výš... Nebo ne? :-)

3 06.02.2020

Jedná se o advaitové učení, základem je Mahárišiho učení o nedualitě, nedvojnosti. Pokud nemáte aspoň trochu základy budhismu nebo hinduismu ev. védanty či Upanišád, budete možná těžce sledovat myšlenkový tok Nissargadatty. Používá slova jako átman, Paramátman, džňánin, Šiva, Brahma, Pranava, guny atd. Dát do slov to, co slovy postihnout nelze, je tuze těžký oříšek. Ač se vám bude zdát, že si protiřečí, nebo vyjadřuje vyloženě nesmysly, je to omyl. Jeho filozofe drží pohromadě a je pevná, je nutno nechat smysl vyplout ze slov do vědomí a uchopit ho neintelektově. Vyjadřuje se jinak než Maháriši, a jinak než např. Šankara. Není to čtení na jeden zátah. Nechte si čas na uzrání významu jednotlivých kapitol.

2 06.02.2020

Sýrové a bez příkras, odvážná žena objevuje Amazonii a její obyvatele. Silně napsané, autenticky, jasně a tvrdě. Souhlasím, že na tuto knihu nejde ani po dvaceti letech zapomenout...

06.02.2020

Paráda, lehce nesourodé, ale velmi hutné čtení o tom, jací teď jsou Indiáni, a jaká je země, kudy chodili a i teď chodí...

06.02.2020

Kniha mého dětství, na tu dobu krásná publikace, názorná a s množstvím obrázků, hodně faktů, poučná.

1 06.02.2020

Velmi dojemná kniha o křehkých věcech, jako je identita, láska, svoboda, starost o druhého, svébytnost a soužití s přírodou. Těžko bylo tuto knihu přečíst a udržet srdce, aby nesmutnilo.

8 06.02.2020

Príma útlá knížka, nikoliv, jak by se mohlo zdát z nazvu, pouze o depresi a mánii, ale také o mnoha jiných duševních nemocech. Pro specialistu k pobavení na jeden večer, pro laika k poučení i pobavení na večery čtyři. Jen, mám pocit, kdybych byla pacientem nosícím některou popisovanou nemoc, odlehčený styl psaní o ní by mně asi trochu jitřil. Místy je myšlení autorů natolik adéháďácké, že sledovat jejich linii a vystopovat pointu není úplně samozřejmé. Skáčou z vtipu a bonmotu na jiný vtip a bonmot a čtenář to sleduje, jako pasažér krajinu při cestě pendolinem. Nepářou se s vyjádřením svých jasných názorů a to je odvaha. Tisiceré diky za edukaci o škodlivosti samoléčby benzodiazepíny z kabelek kamarádek, a vysvětlení nutnosti vyměnit je za antidepresiva a proč je to nutné. A to napsal psycholog, osvícený a vědomý si faktu, že někdy bez antidepresiv není ani možné s pacientem pracovat v psychoterapii, protože je tak zavalen neregulovanými emocemi, že terapie uvízne. Málokdo ví, že benzodiazepiny ničí intelekt a vůli. Osobně je považuji za léky které NELÉČÍ, POUZE MASKUJÍ PŘÍZNAKY. A přitom jsou tolik užívané nevědomými lidmi, kteří si jimi dlouhodobě škodí aniž jim to dojde. Kniha je trefná pro celkový přehled.

1 02.12.2019

Pozor, obsahuje masivní spoiler. Komorné čtení, po celou dobu se pohybujete pouze a jenom v mysli chlapíka, u kterého je od počátku poměrně jasné, že je vyšinutý. Pro mně se pointa dala kvalitně odhadnout na počátku, stačilo méně stran a méně opakovaných stesků. Není zlá, ale oproti Trhlině se k ní vracet nebudu. Děj je vystavěn predikovatelně, použity byly dva druhy zápletky: psychický (a v praxi psychiatrů ně příliš častý) problém a pro Slovensko typický ukončující urban (countryside?) story. Tyhle situace o sežrání zaživa však na Slovensku v reálu opravdu nejednou proběhly, dokonce v posledních 40 letech opakovaně. A to ani ti lidé nebyli omezeni v pohybu.

3 01.12.2019

V knize jsou nevšední postavy - hlavní hrdinové jsou totiž senioři a svět je viděn z jejich perspektivy, což je nové a neotřelé. Téma třech sudiček (Klotho, Lachesis, Atropos) není v románech neobvyklé, ale zde je (jako ostatně ve většině knih od Kinga) postaven děj na rozdělení sudiček na dobré a zlou a napětí mezi nimi. Nicméně jimi nekončí hierachie moci nad světem a lidmi, sudičky jsou krapet omezené a místy připomínají rozpačité či drzé děti prvního stupně ZŠ. Nad nimi jsou další patra mystérií, bytostí a rozehraných válek o moc. Představa, že chodíme po světě a nikým neviděný Atropos nám krade věci a pak nám z ničeho nic šmikne rezavým skalpelem nit života s vulgární nadávkou arogantního dítěte, kdykoliv si Náhoda zapřeje další oběť a že to je navíc v pořádku v rámci vyššího smyslu, je děsivá. Kniha je sice vleklá a dlouhá (perfektní na usnutí, pokud trpíte nespavostí), ale na konci mi bylo líto, že vše končí. Je v ní obsažena naděje, jako v mnoha kingovkách a smíření, což pomáhá přijmout, že děj končí.

Představte si, že jste čerstvý absolvent vysoké školy, třeba ekonomického směru. Říkali vám, že pokud chcete, můžete být ředitelem zeměkoule. Vrháte se do dospělého života (s nadšením, či s obavami). Máte představy o tom, co bude dál. Nebo je nemáte, ale věříte, že se dobře uchytíte. A najednou to nejde, jak jste očekávali. Vše drhne, uvnitř vás to drhne, v hledání práce i v usazení na správném místě, kde by jste mohli být spokojení, to drhne. Není, kdo by vám řekl, co se děje a co děláte špatně, kdo by vás povzbudil a "na míru vaší osobnosti" ušil další scénář, co dělat. Tak pro vás je tato kniha. Přímo a docela upřímně zde popisuje 30 absolventů svoji trnitou cestu za seberealizací. Na počátku každého příběhu a na konci jsou krátké komentáře k osobnosti zpovídaného absolventa a doporučení, co udělat třeba jinak, ponor do podstaty potíží, povzbuzení. Pokud chcete nakopnout, dostat podněty k zamyšlení, co se sebou a jak to kouleli jiní před vámi, tuhle knihu přečtěte. Je to ojedinělý počin na knižním trhu Čech. A právě proto, že rozhovory byly vedeny s českými absolventy, je to o nás, o naší zemi a možnostech přímo v ní. Ne v nějaké vyfantazírované ZEMI NEKONEČNÝCH MOŽNOSTÍ.
P.S.: Víte, pro jsou kanály kulaté? No přeci, aby to lépe teklo a nikde nedrhlo, ne? :-)

1 06.11.2019

Pěkně napsané, přehledně, nezahlcuje informacemi, které jsou pro laiky nepodstatné (jako vědecké studie a hloubkové modely psychoterapie). Doporučuji nositelům Hraniční poruchy a jejich blízkým, event. jejich spolupracovníkům. Zjistíte, co od hraničáře lze čekat, co nečekat a smířit se s tím a jak hraničáře vydržet. Velkým plusem je, že kniha nabízí i pohled překračující obtíže, v čem je hraničář pro ostatní výjimečný, nebo je přínosem: je tvořivý, protože má obrovský rozsah a hloubku emocí, může strhávat lidi k zajímavým cílům, rád pomáhá druhým, je zajímavý, mnohdy charizmatický. A také publikace říká opakovaně jednu významnou zkušenost: s tím, jak hraničář zraje, u mnohých z nich symptomy mizí a on se stává emočně stabilnějším a stálejším. A to je taky velká naděje. P.S.: nejen kognitivně behaviorální terapie jsou pro hraničáře platné, to zdaleka ne....

5 29.09.2019

Naprostá jednička - tento chlap ztělesňuje propojení budhistických přístupů a psychoterapie, což je jako když se jistíte dvěmi lany nad propastí zároveň. Pro osobní růst i jako příručka bdělého a široce rozhleděného terapeuta je tato kniha jedinečná. Bod po bodu zcela prakticky popisuje co s emocí udělat a jak se k ní postavit. Je dobré si to pro sebe zestručnit a vypíchnout pár podstatných bodů: například - neutíkat před emocemi, zkusit je ustát, nesnažit se je umlčet, ignorovat je, nebo v jejich proudu tonout, ale vnést do vědomí... a desítky podobných (C.G.Jung řekl, že negativní emoce se nedají přebít pozitivními emocemi, jak to dělají pseudoléčitelé typu "sluníčkářů", jedině se dají vynést na světlo, zvědomit je a pak přestanou škodit). Udělejte si na knihu názor sami. Za mně - doporučuji! Odkazuje na Epsteina což je taky budhista a terapeut a taky knihu Pečuj o své démony.

1 14.08.2019

Ochutnávka života našeho předního egyptologa, taky drobky z kolapsů rozebíraných v jiných knihách. Hezky se čte a sympatický je i duchovní přesah s poselstvím pro nás všechny...

3 07.08.2019

Tak nepovedený a složitý překlad budhistických textů do češtiny jsem zatím v rukou neměla. Autor překladu sice na konci vysvětluje, proč volil právě taková slova, jak volil, ale nepomohlo mi to textu porozumět víc, ani překlad vnitřně akceptovat. Než se naučíte komplikovanou řeč této knihy, do té doby ji možná přeloží někdo jiný a srozumitelněji, nebo se vám povede dosáhnout osvícení jiným způsobem. Množství novotvarů zahlcuje a mate. A kvůli překladu je uchopení podstaty textu a vnor do něj velmi těžký. Cituji: "Znání samo o sobě je Mluvou neurčeno: nejprve dojde k předmítnutí jáství a jástevní, což vede ke vzniku mysli svojakou jestotu držící... " " ...středné mysliměje před sebou jasně předmítej...", " Vžívání šesti doniknutí, jež umožňuje zrání vlastního kontinua..." Budha aby se v tom vyznal...