bejan
komentáře u knih
Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta
David Mitchell
Krásný historický román, který není určen netrpělivému čtenáři.
Co mi kniha dala
Kniha mi poskytla přesně to, co od literatury očekávám: okouzlení textem, zaujetí příběhem a působivým vyobrazením míst a charakterů postav, obohacením o informace, které jsem do té doby neznal, vzbuzením emocí a přemýšlením nad podstatným.
Poznámky ke knize
- rozhodně je to jiná kniha než Hybatelé nebo Atlas mraků
- obzvlášť působivý umí Mitchell být při líčení bolesti a nechutností
- dějový oblouk začíná u Oriko a končí u Oriko
- do kontrastu ke krásnému a vznešenému Mitchell rád dává nízké a ošklivé
- kontrast mezi Holanďany (rozuměj Zápaďany) a Japonci nemůže být větší a přesto základní lidské vlastnosti jsou stejné - odvaha, strach, láska, nenávist, hamižnost, přátelství, zrada, moc, korupce.
- vedle Japonců působí Evropané jako barbaři. Špinaví, hrubí, opilí, lačnící jen po penězích. Přesto to jsou Evropané, kteří přivážejí pokrok, vědu, medicínu a vývoj.
- některá místa v textu jsou až básnicky působivá
Mlýn na mumie
Petr Stančík
O téhle knize nic nečtěte. Knihu samotnou si však přečíst musíte.
Tahle kniha, to jsou lukulské hody čtenářovy. Literární labužnictví jazykové, stylistické i tematické. Je to typicky česká kniha napsaná českým autorem a kdo ví, jestli ji přijme jiný, než český čtenář. V knize lze vystopovat inspirace hrabalovsky pábitelské, staromilsky vančurovské, pražsky švejkovské, absurdně kafkovské i bizarně klímovské. Autora bych se rád zeptal na Pražský hřbitov Umberta Eca, protože paralely jsou veliké.
S každou přečtenou stránkou rostlo ve mně podezření, že si autor ze čtenáře prostě dělá legraci (trochu jako Jan Štern svého času). Dělá to však s takovou bravurou, že jsem na tu hru přistoupil a výborně se bavil. A to se mi stává málokdy.
Nezapomenutelné pro mě nejspíš zůstanou pasáže kulinářské, ze kterých se mi ještě teď sbíhají sliny.
Tkaničky
Domenico Starnone
Brilantní psychologická studie rodinných vztahů, bolestí, útrap a křivd. Skvělé a přitom neukecané. A to finále! Pokud bych měl tuto knihu k něčemu přirovnat, pak k italskému filmu Perfetti Sconosciuti.
PS Neděste se toho, že hlavním spouštěčem (a hlavní zápletkou) celého příběhu je rozpad rodiny. Mnohem více než o krizi vztahů je ta kniha o tom, na jak špatných základech (a na základě špatných motivů) vstupujeme do manželství a dlouhodobýcch vztahů vůbec.
Kniha zvláštních nových věcí
Michel Faber
Může se klidně stát, že vás tato kniha uhrane, ale ze začátku budete marně přemýšlet nad tím, čím to je. Příběhem to určitě není, ten je docela všední, i když zahalen do hávu žánru apokalyptické sci-fi. Je to množstvím témat a myšlenek, které Faber dokáže rozvibrovat v hlavě přemýšlivého čtenáře. Ta kniha je vlastně o jazyce. Je o naší schopnosti se dorozumět a porozumět si. Je o nesdělitelném. Je i tom, jak lajdácky s jazykem zacházíme a zároveň jsme v něm uvězněni. Dostaneme-li se mimo rámec našeho světa, slova (jazyk) přestávají stačit. A ano, je to kniha i o lásce, o víře, o Bohu, o vztazích, o rodinné zátěži, o osamělosti člověka, který dokáže věci skoro jako Bůh, ale přitom si neví rady s vlastním životem...
Čtete-li knihy jen kvůli příběhům, tuhle nečtěte.
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Česká autorka. Česká kniha. České osudy.
Vyprávění se hrne kupředu jako řeka, ale na středním toku. Tempo mohutné, rychlost konstantní. Sem tam nějaká mělčina, nějaké malé slepé rameno, ale kudy teče proud každý přesně ví.
Jako byste poslouchali vyprávění stařeny o osudech celé jedné rozvětvené rodiny v několika generacích za dlouhé zimní noci u kamen. Do těch osudů zasahují historické události, ale prostá vypravěčka se do historických analýz nepouští. Znáte to, když stařeny vyprávějí - občas zabrousí k vedlejším dějům, postavám a detailům a my, o dekády mladší posluchači, netrpělivě čekáme, kdy se zase vyprávění vrátí k tomu podstatnému, abychom po chvíli zjistili, že vše mělo svůj smysl a krásně do sebe zapadá. Vyprávění poutavé, ale smířlivé ke všem, na které se vzpomíná, jak už to u lidí pokojně očekávajících smrt, po dlouhém životě, bývá. Někdy snad až příliš shovívavé, ale soudit nemáme, abychom sami nebyli souzeni...
Román Hotýlek je důkazem, že autor může čtenáři udělat literární radost a vůbec mu nemusí podlézat. Za mě bez váhání 5*
Citadela
Antoine de Saint-Exupéry
Je zajímavé, jak málo lidí zná tuto Exupéryho knihu. Přitom je to fascinující duchovní exercicie. Výjimečná kniha v rámci celé evropské literatury. Klenot. Meditativní text plný básnických obrazů je zahalen do exotického hávu Sahary a je Exupéryho zamyšlením nad tradičními (až konzervativními) evropskými hodnotami, u kterých autor možná cítil, že je Evropa opouští. Kniha se v podstatě nedá a ani nemusí číst postupně, je možné ji otevírat jako bibli a pokaždé se nechat inspirovat některou z pasáží.
Letní světlo, a pak přijde noc
Jón Kalman Stefánsson
Na jeden nádech vám neznámí vypravěči odvyprávějí příběhy několika lidí žijících v jedné malé obci kdesi na severu Islandu. Jejich osudy se na tak malém prostoru zákonitě musí proplétat, ale nečekejte klasický román, spíš nadšené vyprávění strýce Pepina nebo Forresta Gumpa.
Obec, která nemá kostel, faráře, ani hřbitov, zato má svérázné obyvatele, mezi něž patří křehký Jónas, který vyrůstal tak potichu, že na něj ostatní obyvatelé na dlouhou dobu úplně zapomněli, úspěšný ředitel fabriky, který se jednoho dne naučil latinsky a svá auta, dům i rodinu vyměnil za tajemství hvězd, pošťačku Agnes, která čte všem dopisy a otevírá balíky, ale všichni si na to časem zvykli a mnoha dalších...
Tahle knížka není o nějakých islandských podivínech ze Zapadákova, tahle knížka je o nás, o našich životech, o našich touhách, o našem strachu, o naší člověčí omezenosti i velikosti.
Varování!
Pro koho tahle knížka rozhodně není? Pro moralisty, kteří vidí život takový, jaký ho chtějí vidět a přitom skutečný život nezahlédnou. A není pro čtenářky romantických barvotiskových knížek.
Straka na šibenici
Daniel Petr
Když jsem vzal tuhle nádherně vypravenou knížku do ruky, chtěl jsem se zeptat: kdo je to Daniel Petr? Po přečtení už vím, že se ptát nemusím, o tomhle spisovateli ještě hodně uslyšíme!
Bizarní příběh napsaný skvělým jazykem, který je osekaný ode všech epitet, grafomanských popisných pasáží a přesto není fádní a chudý. Naopak. Na správných místech a ve správný okamžik autor okoření prozaický text básnickým přirovnáním, často ironicky vtipným. Autor vede čtenáře textem suverénně a tak i já jsem se nechal strhnout vyprávěním v Ich formě i pasážemi fantaskními až magickorealistickými s důvěrou, že nebudu zklamán, že nepůjde jen o nepodařený literární experiment, ale že vše v románu má své místo a význam. Nebyl jsem zklamán, byl jsem nadšen!
Autor je můj ročník a proto přičítám tu působivost románu i tomu, že bizarní zážitky z dětství s bizarními lidmi, v bizarní době a na bizarním místě jsem zažíval též...
Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
Denemarková cizeluje každou větu, každé slovo. Je radost číst takový text. Hlavním tématem knihy, stejně jako u většiny dalších knih od Radky Denemarkové, je hledání odpovědi na to, proč to ženy mají tak těžké. Do tohoto příběhu je navíc vpletena zapáchající kapitola našich dějin, která se odehrála v roce 1945 v pohraničí. Nespravedlnost, násilí, doživotní traumata nevinných obětí, pomsta. Skvělá kniha.
Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
Jedna z nejhumornějších knih, které jsem za svůj život přečetl.
Humor založený na hrátkách s jazykem. Děj není nijak podstatný, i když postavy a postavičky večerní školy pro dospělé ve třídě pana profesora Parkhilla jsou taky zajímavé. Ke knize se dá vracet opakovaně a požitek s láskyplným zacházením s naší mateřštinou v podání pana Antonína Přidala neslábne. Naopak, k namoženým bránicím se s léty přidá ještě úcta k tomuto mistrnému překladu.
Kniha by si jen zasloužila hezčí vydání s hezčí obálkou a na kvalitnějším papíře...
Hrabě Monte Cristo (komplet, třísvazkové vydání)
Alexandre Dumas, st.
Hrabě Monte Cristo je vlastně zábavná literatura, mohli bychom říci dobově komerční, ale je zajímavé, že na mnoha místech přesahuje tento rámec a dostává se už na pole hodnotné beletrie - dnes už nestárnoucí klasiky. Čím to je?
Je to dáno především:
1) bravurním stylem vyprávění. Dumasova schopnost dramaticky vystavět dialogy a celou scénu. Jako příklad bych uvedl scénu, ve které se starý a ochrnutý pan Noirtier rozhodne změnit svou závěť. (Na to, že nedokáže komunikovat jinak než pomrkáváním očí, je celá scéna neuvěřitelně dramatická.) Také scéna soudního procesu, při kterém je odhalen Villefort je ukázkou spisovatelské bravury.
2) Děj je protkán celou řadou zajímavých citací, aluzí a myšlenek, které se sice obracely k dobovému čtenáři, ale mnohé z nich mají nadčasovou platnost. V mnohých těchto úvahách se Dumas ukazuje jako zcela moderní autor přemýšlející nad údělem člověka ve světě nastupující industrializace a kapitalismu, ve světě bez náboženství(?). V tomto románu Dumas rozhodně převyšuje W. Scotta či H. Sienkiewicze, pokud bychom jej chtěli řadit mezi autory historické beletrie.
Zvláštní pozornost a myšlenkový rozbor by si pak zasloužil samotný závěr románu.
3) Dumas umí být i velmi vtipný, umí používat velmi inteligentně humor jako charakteristiku a zároveň kritiku některých postav (především aristokratů) i jako odlehčující prvek děje, a zároveň tím odlišit svůj román od šestákových románů.
4) Umím si představit, že bulvární a rozhodně nelichotivé nahlížení do zákulisí a budoárů tehdejší společenské smetánky může stejně tak bavit i dnes.
Mám-li to shrnout, román Hrabě Monte Cristo je zábavná, bravurně napsaná, literatura s jistým myšlenkovým přesahem, která čtenáře dokáže obohatit a nalákat k opětovnému přečtení.
Třísvazkové vydání (Knižní klub 2016) s ilustracemi Adolfa Borna se velice povedlo. Korektorských přehlédnutí není až tak mnoho a objevují se spíš až ve třetím svazku (tipuji to celkem na 12 chyb). Velice jsem docenil to, že Adolf Born zvolil jako ilustrace pouze černobílé “portréty” jednotlivých postav. Skutečně tak ilustroval děj a nestrhává tolik pozornosti na své obrázky, které by svou pitoreskností mohly celý román posunout někam k dobrodružné literatuře pro mládež.
V existencialistické kavárně
Sarah Bakewell
Tahle kniha mě bavila. Sympatická, osobně laděná obrana existencialismu a velmi čtivý úvod do filosofie od Husserla přes Heideggera, Sartra až po Camuse. To celé okořeněné pikantnostmi ze života filosofů, které zajímavě doplňují historický kontext vzniku jednotlivých filosofických směrů, ovšem nikdy nesklouznou k bulváru. Zábava a poučení v jednom.
Pražské příběhy - Na cestě Malou Stranou
Dan Hrubý
Po přečtení téhle knihy budete chodit uličkami Malé Strany už s jinýma očima. Tohle je pocta (dnes už neexistující) Malé Straně. Díky za to!
A velmi oceňuji i grafickou podobu knihy.
Dobrodružný svět Zdeňka Buriana
Ondřej Müller
Tohle je nádherná kniha, která se povedla. Poznáte to podle toho, že zaujme i člověka, který se o Zdeňka Buriana, ani o dobrodružné romány nikdy nezajímal. Tahle kniha je i pro mnoho jeho fanoušků překvapením, protože v ní najdou Burianovy ilustrace ke světové klasice i k "rodokapsům" z 20. let 20. století, které málokdo viděl, nebo pamatuje.
U takových krásných projektů se ukazuje, že papírová podoba knihy nemá konkurenci!
R.U.R.
Karel Čapek
"Lidem, kteří mají ideje by se neměl dávat vliv na věci tohoto světa."
"Pane Bože, děkuji Ti, žes mě unavil..."
"Proč přestaly ženy mít děti?!"
"A my? Nestárnem dětmi. Nestárnem prací. Nestárnem chudobou. Honem, honem sem se všemi rozkošemi!"
"Heleno, mužům, kteří jsou zbyteční, nebudou ženy rodit."
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Jak v málo slovech sdělit důležité.
Nádherná knížečka.
1984
George Orwell (p)
Zásadní kniha. Bez této knihy nemůže nikdo pochopit, co se kolem nás děje.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Jaká je tato kniha? Jedním slovem: lidská. Hluboce lidská.
Dojemná i humorná.
Netradiční vypravěčka, která se dívá na lidi, jejich radosti a starosti "sub specie aeternitatis" a poťouchle uvádí každou kapitolu.
Velmi povedený překlad.
Požitek z příběhu, z jazyka i dalších rovin textu.
Černobyl. Historie jaderné katastrofy
Serhii Plokhy
Na to, že to je práce historická nebo alespoň publicistická, je autorův styl velmi čtivý. Pokud budete srovnávat knihu se seriálem HBO, nepřijde zklamání, spíš naopak. Tam kde hraný seriál zjednodušoval, kniha nabízí velmi detailní informace o tehdejších lidech a událostech. Kniha vás obohatí o přesné informace a zároveň vás bude čtenářsky bavit.
Bolestí nakladatelství Jota jsou mizerné korektury textu. V tomto Jota bohužel dlouhodobě patří k nejhorším nakladatelstvím na trhu. Už by s tím něco měli dělat. Čtenáři je sice jasné, že “jasná energie” je jaderná energie, ale zbytečně to kazí celkový dojem z knihy.
Od hlouposti k šílenství. Zprávy o tekuté společnosti
Umberto Eco
Eco vtipný, ironický, pohotový, inspirativní, vzdělaný a zároveň posmutnělý, skeptický a kritický. Jeho poznámky psané na okraj dne a pro (vesměs) italskou realitu však nesou mnohem obecnější - humanistické - poselství. Mnohé z jeho myšlenek napsaných v těchto glosách už známe z jiných zdrojů a ani nevíme, že je to od Eca.
