bejan
komentáře u knih

Nejsem si jistý, jestli všichni hodnotí knihu, nechtěli na ČSFD ohodnotit film? ;-)


Tohle čtení skoro až fyzicky bolí. Aldington je nemilosrdný a jeho sarkasmus a kritika oné “staré dobré Anglie" je až k nesnesení. Jako vždy, když vám berou iluze. Proto je tato kniha mimořádná. Ostatně autorovi a celé jeho generaci vzala iluze válka tím nejbrutálnějším možným způsobem, tak se není co divit. Jde to na dřeň.


Obdivovatelů knih této autorky bych se chtěl zeptat: to vám stačí opravdu tak málo?
Překladatelky bych se chtěl (za všechna místa v textu) zeptat: v Dánsku si své domácí mazlíčky nechávají po jejich smrti vycpat? Nebo někdo říká svým plyšovým hračkám “domácí mazlíčci?
Ilustrátorky (autorky obálky) bych se chtěl zeptat: “proč, když už musíte být tak otravně doslovná, ilustrujete knížku, kterou jste nečetla?
Kniha vlastně stojí za přečtení, minimálně pro svou střední gradující část, i když nechápu, proč autorka vypustila scénu odevzdání nevinnosti, která vlastně hraje ve vyprávění významnou úlohu. Ovšem nevyvolala ve mě existenciální tíseň, jak by nejspíš měla a to by vysvětlovalo, proč ji nechtěli v Dánsku dát do rukou mládeži. Na to byla kniha příliš přímočará a nekomplikovaná, takže asi nebyla určena pro mě. Nejvíc mě přiměla přemýšlet nad významem a smyslem umění. A scény se sochou Krista mě upřímně rozesmály. Zbytek byl jak od Stephena Kinga.


Krásná kniha. Oceňuji ilustrace. Jen tak dál!


Literární reportáž napsaná vysokým stylem. Zajímavé obsahem, obohacující stylem přináší knížka dost témat k přemýšlení o našem světě.
Knížka krásně a pečlivě provedená, trochu jakoby skryta v oceánu české knižní nabídky a trochu jako perla v modři mořské hloubky své obálky.
Výborný nakladatelský počin Take Take Take.


Titulní povídka by se mohla klidně jmenovat “Zabíjení otce”. Vztah syn-otec coby nejkomplikovanější vztah vůbec. Mistrně vylíčeno. Hluboce promyšleno i prožito. A závěrečná povídka ze španělské občanské války je makabrózně geniální a prorocká. Werfel je mistr.


V té knize je o rusku všechno. Ne jen o SSSR, o lágrech či o komunistické totalitě, ale o rusku, o rusech, o ruském myšlení. Od carských dob po dnešní (do značné míry stejné) rusko.
Avšak protože rusko ve 20. století netvořili jen etničtí rusové, pozorný čtenář načerpá i hodně informacích o jiných národech: Ukrajincích, Estoncích, Lotyších…


Abyste knihu docenili, musíte mít za sebou dvě věci:
1) zhlédnutý film Stalker Andreje Tarkovského
2) okouzlení z Tarkovského filmů.
Pak kniha báječně funguje.


Jsem rád, že jsem si tohoto Nízámího přečetl, ale místy je verš dost nesrozumitelný a šroubovaný. Zato některá místa jsou nádherná, ale jakoby jen probleskovalo do češtiny něco z krásy originálu. Snad to chce svůj čas proniknout k perské poetice staré tisíc let, ale budu to rozhodně zkoušet dál.


Sympatický a nadšený úvod do dějin al-Andalúsu (Hispánie, Španělska..?) s mnoha přesahy do evropských dějin. Zajímavé je to, že knihu o dějinách iberského poloostrova, jeho kultuře, filosofii a vědě napsal přírodovědec. Není to nezaujaté, ale pro laika je to téma shrnuto poutavě a bez přílišného zjednodušení. Doslov Ivana Hrbka je skvělý a celou knihu dotváří. V téhle době rozbrojů, fundamentalismu a xenofobie je to úlevné čtení.


Vynikající výbor z povídek, vpodstatě nemusíte číst další výbory, protože v těch se budou objevovat povídky zde již vydané. Čechov je mistr nad mistry v žánru povídky a nikdo se mu nemůže ve světové literatuře rovnat.


Parra je jako kameník, tesá básně energicky, úporně, zdá se, že nahrubo, ale přitom jsou velice přesné, nic v nich nechybí, nic nepřebývá. Je to pravá poezie, což vyznívá paradoxně, když sám ji nazývá antipoezií, ale je to jako v životě. Jako život sám. Dal bych pět hvězdiček, ale jednu ubírám za toho Stalina.
Tak co, spálili jste po přečtení tu knížku?


Jako průvodce by kniha byla vynikající, avšak nakladatel zvolil pevnou vazbu a těžký křídový papír, takže se pro pobíhání po mostě kniha příliš nehodí. Cena knihy odpovídá spíše obrazové publikaci, kterou však není.
Kniha obsahuje veškeré informace, které pozorovatel, turista a milovník historie a umění potřebuje, aby procházku po Karlově mostě prožil hlouběji. A protože Karmelitánské nakladatelství je nakladatelstvím katolickým, nechybí v knize ani duchovní rozměr, což laikovi ani agnostikovi nemusí vadit. Největším přínosem knihy jsou přepisy a překlady všech nápisů na sochách a soklech a vysvětlení křesťanské ikonografie. Knize by slušely kvalitnější fotografie. Autor by také mohl uvést citaci tam, kde si vypůjčuje z cizích textů, zbytečně to snižuje jeho, jinak chvályhodnou, snahu.


Arabská (potažmo perská a celkově orientální) kultura v celé své kráse. Příběhy, podobenství a bajky. Překlad Felixe Tauera v archaizujícím stylu je naprosto namístě a jeho obsáhlý poznámkový aparát je obdivuhodný a dá se číst zcela samostatně.
Příběh v příběhu, který je vypravován Šahrazád, tedy v dalším příběhu, mě vždycky dokázal nadchnout.
Nejsou to knihy, které by se daly a měly číst naráz, je to celoživotní inspirace, poučení a zábava, ke kterým se lze znovu a znovu vracet. Nádhera!


Ze všech popularizačních knih o filosofii pro naprosté laiky je tato asi nejpovedenější. Čtenář se seznámí s osobnostmi, otázkami, problémy a systémy filosofie sice stručně, ale zajímavě. Tato kniha může posloužit jako úvod do filosofie, ve kterém čtenáře může zaujmout konkrétní filosofická osobnost, otázka, směr a pak se mu může hlouběji věnovat. To byl určitě záměr knihy a ten se povedl.


Nejsem znalec, takže podle mě se tahle kniha povedla. Zdaleka se nejedná jen o vinyly samotné, jde vlastně i o dějiny moderní hudby, o zlomová alba, o skvělé muzikanty, o vizionářské vydavatele. Člověk se dočte i o výrobě desek, o sběratelích i slavných prodejnách elpíček.
Až se tato kniha, které si zatím moc lidí nevšimlo, vyprodá, bude po ní velká sháňka.


Krásná kniha. Nejen o mapách a jejich přesnosti, ale i o tom jak my lidé vnímáme svět a své představy přenášíme třeba i do map.
Perfektní grafické zpracování, jak už je u britského Dorling&Kindersley zvykem. Doprovodné informace jsou stručné, avšak pro laika dostatečně zajímavé a leckdy objevné. Kniha na jedničku!


Asi mám slabost pro balkánskou literaturu a pro bosenskou zvlášť, ale tahle sbírka třiadvaceti povídek rozhodně stojí za přečtení, pokud máte rádi povídky. Hrůza se tu mísí s humorem, smutek s radostí, minulost se současností, citlivost s krutostí.
To co jsem zatím četl z bosenské prózy mi vždy nejvíc ze všeho připomínalo vyprávění, jakoby by vyprávění příběhů nad fildžánem kávy bylo silně zakořeněno v bosenské kultuře, jakoby bylo přímo vetknuto v DNA lidu obývajícího tamní skalnatou zemi. I když se Adin Ljuca snaží precizně vypointovat kratičké povídky tak, aby měly co největší účin, v těch delších povídkách se opět ukazuje jako vypravěč, který sbírá a zapisuje střípky lidských osudů, aby se o ně mohl s námi podělit.
Jsou povídky, ve kterých se mu daří působivé metafory - třeba ta o koze toužící po svobodě; a jsou povídky, ve kterých se mu daří málo slovy vykreslit obraz, za který by se nemusel stydět ani Andrej Tarkovskij - například ten s pomalu nesenou svíčkou v mumraji nemocniční chodby.
Pro českého čtenáře je zajímavé i proplétání s českými reáliemi, dá se v tom najít mnoho zajímavých paralel a pohled člověka-uprchlíka na nás obyvatele české kotlinky je vždy důležitý. Čtení takovýchto knih je vlastně důležité pro hygienu naší duše...


Nesmírně zajímavá kniha plná informací. Trochu stylem připomíná práce Umberta Eca. Jen by čtenáři pomohl jmenný rejstřík v závěru knihy...
