ber-tram komentáře u knih

Žert nebo Honzlová, efekt rozpaků vyjde různými přístupy nastejno. Jedno intelektuálně zasmrádlé, druhé placatě naivní. V hlavní roli vztahovační ukřivděnci, kterým by ubližoval každý režim. Už se těším na pořádnou vyfabulovanou detektivku! 11/24

1 28.03.2024

Blackmetalová hudba, její atmosféra, mě baví, čtení o ní v podání zinaře Dayala Pattersona ne. Jiné žánry mě extra nebaví, ale čtení o nich, najmě třeba v podání žurnalisty Jiřího Černého výsostně. Ten totiž poutavě buduje a vypráví příběhy, kdežto Patterson jen lacině papouškuje myšlenky druhých. Myšlenky?! Vždyť až na výjimky jde o výrony postpubescentních bezmozků prostých ušlechtilých životních hodnot, kteří akorát páchali (ti zbabělejší velkohubě hlásili) zlo (v optice soudobých zákonů) a nějak mimochodem se některým povedlo vyprodukovat pozoruhodné hudební kulisy.
Příklady intelektuálního opaku? Čeští Master´s Hammer, resp. mozek František Štorm, renesanční bytost, mistr nadsázky, který se vlastně všem skandinávským trapákům vysmívá dokonalou tvorbou (alias jeho svrchované: »my trendy nesledujeme, my je určujeme«). I o nich se tu naštěstí dočteme, a to pravdivě jako o průkopnících žánru.
Domácí Stíny plamenů či vlastně cokoliv točící se kolem lorda Morbivoda je rovněž zářnou ukázkou, jak z blackmetalu udělat sluhu jiných komických témat a v důsledku zábavnou a užitečnou parodii sebe sama. Na rozdíl od zabedněných severských kazisvětů (jejichž vyluzované tóny mě, co naplat, baví).

1 06.03.2024

Kdybych začal vydatnějším rozhovorem, co je až na konci, asi bych tohle běžecké kalendárium nečetl skoro pět let. Ano, pět let! V roce 2019 jsem motivačně začal číst před svým prvním (a bohdá posledním) maratonem a pak už radší jen běhal. Tak je to líčení různých ultra Škorpilových štací nezáživné, že možná tím plní svůj účel, když vyburcuje k vlastnímu pohybu!

1 17.01.2024

Já jí nakonec ani nepřečetl, jak mě odrazovala malá písmenka. Ležela na poličce dlouho, až se můj kreativní synek postaral o story, o níž se podělím. Ví, že smí kreslit JEN NA PAPÍR, a tak fixem kreslil... Tatínek ví, že existují rozpouštědla, ale ne už, že některá sežerou i původní tisk... Jedna stránka to prostě odnesla, tatínek pak s přiznáním do knihovny a očekáváním verdiktu o náhradě škody. Načež knižní referentka s gustem zhodnotila, že asi doma pěstujeme malého umělce, protože jí tedy osobně přijde, jako by to do té bizarní artové náplně patřilo od začátku. A aby se neřeklo, 50 Kč to prý spraví.

Zní to lákavě: čtěte popředu, pozpátku, odprostředka - bombastického průsečíku se tak jako tak nedočkáte nikdy. Čili 10 životopisů shromážděných na jedněch zeměpisných souřadnicích a v úhledné grafické linii. Což není mnoho. 20/23

1 09.11.2023

Každá povídka překypuje dějem, každý účinkující je konfrontován s nějakou hádankou o své identitě, existenci. Co na tom, že bez dokonalého rozluštění čili bez pointy, tím vice znepokojivě ba výstražně. Nebožtík Dick k lidstvu stále vysílá palčivé signály, a jak jsem rozpačitě přetrpěl jeho romány Blade Runner a Muž z vysokého zámku, povídkami přesně zasáhl kmitočtové pásmo mého přijímače! 18/23

1 13.10.2023

Uondán přefabulovanou beletrií, jářku: dám si fakta, tam si nelze planě vymýšlet! Po velmi dlouhém čtení plném údajů a plnotučné stylistiky jsem to zacelil dlouhým filmem plným charismatických herců. Obé za jedničku! 16/23

1 18.09.2023

Rockový publicista je člověk, co neumí psát - pro lidi, co neumí číst - o lidech, co neumí hrát. Bonmot sedí i na tuhle kroniku, při jejím záběru. Autor evidentně není muzikolog, a tak píše neodborně, a stejně dost neszrozumitelně, čtenáři, pokud se vůbec najdou, se rekrutují spíše ze spodiny než z mozkových trustů, a hudební výkony zní většině potenciálního obecenstva jako neposlouchatelný chaos. Přesto je Ďáblův hlas svůdný a otevírá obzory všem, byť v ní tu »svou« skupinu zrovna nenašli a kterým se zdá, že je tu nadváha Metallicy. Bodejť, ona přece byla praporečníkem žánru, tudíž všeho je tu akorát. Kdyby se o každé národní metalové scéně sepsalo tolik, jako shromáždil Václav Votruba o našem domácím dění ve třech Knihách kovu, vznikla by tučná knihovna metalu, ať už by Christieho pojednání trůnilo nahoře či ne.

1 03.08.2023

Nemůžete se spálit, ledaže zaváháte, jestli jste už něco z toho v jiném almanachu kdysi nepřečetli, když se nyní jedná o průřez z předešlého?! A i kdyby, tak co? Původní mělký dojem jen znásobí požitek ze znovuobjeveného! 13/23

1 16.06.2023

Chaseovky, smím-li je po čtyřech přečtených takto familiárně titulovat, si na nic nehrají, žádné umění se z nich nedělá, a proto asi slouží zábavnému účelu lépe, než detektivky, ke kterým se sice vzhlíží, ač jsou venkoncem chaotické a bez spádu (Chandler, Hammett). U Chase nuda a rozpaky nemají místo. 12/23

1 08.06.2023

Má to něco do sebe, něco více jak stoletého, naftalínem už zavánějícího. Možná by to někdo dokázal zmodernizovat v existenciální horor a odtáhnout ze slzavé červené knihovny do čítárny serióznějšího vkusu. Inkredience by byly, jen je přetavit ve spojitý, poznámkami autora lacině neautentizovaný příběh. 43/22

1 13.12.2022

Nelibuju si v nechutnostech a zvrácenostech, abych hodnotil takhle vysoko, protože nejsou zde účelem, ale prostředkem. Prostředkem ke strhujícímu kriminálnímu pátrání v realitě skutečné i virtuální, stimulem k uvědomění si hrozby reality digitální, skutečnost fingující. Kulisy Berlína navíc dodávají středoevropskou blízkost, obdobně jako Sorry, Berlínská past nebo Plán N. 35/22

1 14.10.2022

Pojem reality show nezazní v textu ani v doslovu, přesto z nich pocitově čiší. Filmová adaptace nijak průrazná nebyla, ale aspoň ji připomněla nijak průrazná literární předloha. 28/22

1 08.09.2022

Ubrat sto stran, zkrátilo by se to o stovku. Ubrat dvěstě stran, o dvě stovky... Motiv by nezmizel, když není. Ledaže spočívá v upovídané pětisetstránkové anamnéze, že kdo prošel Vietnamem, šíbe mu, ať už morduje nebo pase po mordýři. 27/22

1 05.09.2022

Recenze o žluči a vyřizování účtů přehánějí. Brichta prostě vzpomíná (paměti je silné slovo) jak slova plynou, takže nečekejte literární perlu, ale přepsanou mluvu zaplevelenou o “všechno možné”. Není to takový “masakr”, že byste koukali “jako blázen / vrána / puk”, ale v úhrnu “toho bylo moc”. Další, u koho zeje propast mezi solidní sdělnou kondicí v textech, a mělkou v civilním vyjadřování. Hlubší zkušenost, nosnou ideu a poučení si odtud neodnesete, ani se ničemu nezasmějete. Jedině snad životní postřeh, že zamindrákované ego se ozve, jakmile hvězda jednoho stoupá a druzí trčí na místě. Ano, Brichta se stal charismatickou celebritou, každý ho zná, kdežto souvěrci z Arakainu jsou společenské nuly, nezná je nikdo. To je muselo hryzat!

1 23.08.2022

Povídky mívají krátkou paměť, avšak tyto příslovečně nejsou bez motivu: první přetížená slangem zaujme právě přetížeností slangem; druhá prokazuje románově vyprávěčský talent autorky; třetí sonda do historie postrádá finální archeologický výkop; čtvrtá se noří do klukovského pátracího světa nápomocného dospělým; pátá odsejpá, protože tu neotravuje Marlowe, jinak chandlerovská rutina; šestá je úsečnou anekdotou na téma kdo jinému jámu... Vidíte, že si je s odstupem všechny pamatuji! 24/22

1 15.08.2022

Konkurují si dvě řady: kompletní číslovaná s romány o zločinu a zelená 3x výběrová. Tu protežuji, protože přináší chronologicky první tři kauzy, což nakonec stačí. Dvojice švédských autorů, jejichž jména se nedají vyslovit, nazírají na policejní vyšetřování sice střízlivě a pokorně jako na úmornou všední nádeničinu, nezdráhají se kritického sociálního podtónu, jenže schází jim mocnější životní nadsázka, vtip, odlehčení. Působí seversky studeně. 14/22

1 03.05.2022

Vliv na tak přemrštěné hodnocení musel snad mít pozdější film či co (nevím), protože knížka sama o sobě po mém soudu snese náklonnosti méně. Až polopaticky obyčejná únosová detektivka, marně vzhlížející k zemitému profesnímu reálu (např. Dominika Dána), a štítící se utopických pátracích sprintů (např. Jeffery Deavera). Tj. obapolně vzdálena pózám, po kterých čtenář prahne. 7/22

1 09.03.2022

Futuristickou Fabianovu Hvězdu 2 (plánoval jsem číst, dokud mě neodradila futuristická Fabianova Hvězda 1) bez milosti vystřídala (a zastínila) starobylá Šorelova Tvrz.
Ačkoliv starobylá... Cestuje se tu napříč časem, a to nejen v příběhu samém, ale i mezi původním ABC komiksem a novelizovanou verzí. Kdeže kazeta, nýbrž cédéčko či empétrojky, žádná Ruzyně, ale Letiště Václava Havla, jede se sice škodovkou, ovšem proto, že SUV je v servisu... a plno dalších modernizačních prvků s dvojím efektem – pochvala za invenci autora, že toliko otrocky nepřevyprávěl to předešlé, a látku zatraktivil i pro nové mladé čtenářstvo (druhý efekt). Což určitě bylo záměrem, včetně doprovodných komiksových sekvencí, které také mají dvojí účin: dětským čtenářům odlehčí a znázorní text, pamětníky donutí buď zalistovat ve starých ábíčkách, jestli jsou obrázky identické anebo rovněž inovované (?!), nebo poctivě dojít až Na úplný závěr aneb pocta Františku Kobíkovi.
Co hádám v ABC nezaznělo, že pilot Martin je odchovaný Kladeňák, to potěší! 5/22

1 10.02.2022

Že bych se hnedle hrnul do druhého dílu, to ani omylem... Prvních 50 stran se cosi rozehrává, dalších 200 neděje nic, posledních 50 vzývá pointu. Chabou.
Fabiana blažím v řízné military sci-fi (Mariňáci, první díl Carpe Diem), ostuzuji za jalovou vesmírnou šmírovačku. Tihle solitérní chlápci s temnou minulostí, námezdní ve stylu »dojdi tam - nevím kam?!, přines to – nevím co?!« už podlehli inflaci. Sugestivně vystavěné prostředí to nespasí. 1/22

1 06.01.2022