Bety.Černická komentáře u knih
Já prostě Harryho Holea miluju! A prominu mu snad všechno, i když za to spíš může autor, pan Nesbø :) Zatmění se vrací ke kořenům, kdy HH řeší skutečně zapeklitý zločin. A tady smekám před autorem, protože umí se čtenářem hrát nepředvídatelnou hru. Ukazuje tahy figurkami, ale druhou rukou tam kdesi v koutku odkrývá něco hlubšího. Pokud dokážete číst mezi řádky a všímáte si detailů, budete uneseni z rozuzlení.
Moje první setkání s Robertem Langdonem ještě v době, kdy nebyla kniha zfilmována. Nadchla mě pro své zpracování tématu. Je to takový hon za pokladem :) Děj je uvěřitelný a je jen na čtenáři, jestli bude příběh brát jako něco, co se mohlo opravdu stát, nebo jako něco, co si Dan Brown vyfantazíroval.
Moc váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami. Dala bych tak 4,75 :) Bohužel to na plný počet není. Ale je to jako u všech antologií, na kterých se podílí více lidí, prostě vám něco nesedne. A navíc hned první povídka Panoptikum doktora Marrowa dala laťku dost vysoko. Každý čtenář hledá pod pojmem horor něco jiného a s tím pak také souvisí to, jak vnímá vhodnost či nevhodnost dané povídky. Pro mě, jako pro milovnici hororu, byly některé povídky až málo hororové. Přesto si myslím, že je celá antologie vydařená a každý si najde svého favorita. Pokud bych měla jednu z nich opravdu vyzdvihnout, byla by to povídka Případ čertovy rokle, od té jsem se skutečně nemohla odtrhnout :)
Škoda, že byl titul knihy přeložen. Název Pravda, nebo lež prozrazuje příliš mnoho. Osobně jsem už od začátku všechno brala s velkou rezervou. Kdyby se kniha jmenovala Verity, zřejmě bych byla méně ostražitá :) Příběh je v konečně fázi hodně silný a vyvolává mnoho otázek. Kdo si s kým hraje? Kdo za tím opravdu je? A kdo je viník? Autorka dopsala ještě jednu vysvětlující kapitolu, ale ta je pouze v angličtině ve zlaté edici. A tak trochu potvrzuje to, co si čtenář knihy domýšlí. Knížku bych doporučila všem, co si chtějí přečíst romantiku, kde nic není takové, jak se zdá.
Krásná pohádková knížka mého dětství. Půjčila jsem si ji z knihovny a velice mne očarovala :) Po letech jsem ji objevila v antikvariátu a čtou ji i mé děti. Doufám, že tyto krásné příběhy, pohádky, budou číst i další generace.
Na antologiích je skvělé to, že je můžete číst na přeskáčku :) Povídky jsem četla tak nějak různě, tu z jedné strany, tu z druhé strany. Podle toho, kolik má kdo za sebou literární tvorby. Osvědčilo se mi to, protože i tady jsou povídky povedené i ty méně povedené (začala jsem "slabšími", takže jsem na ně neměla takové nároky, jako kdybych začala opačně). Je hodně vidět, kdo teprve začíná psát/vydávat a kdo už má nějakou tu knihu na svém kontu. Je škoda, že se některé povídky nepodařilo úplně vyšperkovat, určitě by si zasloužily víc redakčních úprav/přepsání autorkou. U jednotlivých povídek jsem napsala, co se mi líbilo a co ne. Celkově je ale antologie velice vydařená a doufám, že milé dámy nezůstanou jen u tohoto počinu a brzy si budu moci přečíst jejich další díla. Knížka "Na neVěčné časy" pohladí každou romantickou duši. Což je u čtení to nejdůležitější - zažít emoce.
Po dlouhé době knížka, která mě chytila a nepustila. Musela jsem ji číst, i když mě čekala ohromná spousta práce. Netradiční prostředí velehor a k tomu vraždy! Ano, příběh kulhal, hlavní postava se chovala zvláštně Ale proč čteme knihy? Abychom se dostali do míst, kde jsme nikdy nebyli a prožili něco, co nikdy neprožijeme. V tomto směru mi to příběh přinesl. Chtěla jsem vědět, jestli se mé prvotní domněnky ohledně vraha potvrdí, i když se mě autorka snažila po celou dobu zmást. Zkuste sami, jak se to podaří vám :)
Přesně takto si představuji knížku na dovolenou. Jako kdybych se vrátila na prázdniny k babičce, když jsme vymýšleli lumpačiny a život se zdál úplně jiný, takový vzdálený od normálního života. Už dlouho jsem nečetla tak dobrou dobrodružnou knížku, od které jsem se nemohla odtrhnout. Přesto mne tam malinkato zarazila dvě slova: luxusní a droga. Nějak mi to k tomu středověku nepasuje. Nevím, jestli můžu radit, ale já bych tam raději četla drahocenný nebo přepychový; místo drogy třeba léčivo, lék nebo výtažek. Ovšem to nic nemění na tom, že jsem z knížky nadšená. A doufám, že autorka plánuje pokračování, tenhle příběh si to vyloženě žádá.
Oproti minulému dílu je to zlepšení. Navíc trochu fantazie oživila celý děj.
Čtu tuto sérii knih proto, abych si odpočinula od přemýšlení :) K tomu jsou příběhy prokurátora Oldřicha z Chlumu jako stvořené :) Děj odsýpá, indicie jsou postupně odhalovány, čtenář si může tipnout, jak to dopadne. Nehledala bych tam hlubokomyslné myšlenky. A je jedno, jak moc je to uvěřitelné. Čtu to pro pobavení, tak proč si nad tím lámat hlavu? Tohle lehké čtení je moc fajn, když chcete jen tak čistit hlavu od složitých příběhů.
Teď trochu spoileru:
Docela mi v tomto dílu vadilo chování Oty a že se to vlastně nijak neřešilo, úplně to vyšumělo (třeba to bude mít dozvuky v dalších dílech, pak bych to chápala). Možná to bylo v té době zvykem, ale když někoho zabiju, čekala bych více výčitek svědomí.
Díky povídce Pes se zlatýma očima v antologii Smečka jsem poznala spisovatele Tomáše Martona a rozhodla se, že až mu vydají nějakou knihu, rozhodně si ji přečtu. Netušila jsem, že to bude tak rychle a bylo pro mě překvapující, že do toho šel s povídkami. U prvotiny bych to nečekala. :) A byla to dobrá volba. Pan Marton mě opět pobavil svým stylem humoru a také postrašil hororovými scénami. V knížce jsou povídky různých žánrů, stylově od hororu po sci-fi. I když bych řekla, že ty hororové povídky mu jdou o fous lépe, nakonec mě dostal závěrem. Povídka Zrcadla má veliký přesah se zajímavým poselstvím. A čtenář musí přemýšlet nad otázkami, které nejsou vyřčeny, ale z děje vyplývají. A Apartmá v sedmém byla super třešnička na dortu :)
Na začátku víte, jak příběh skončí a hned si vytvoříte určitou představu, jak to začalo, že vás to přece nemůže překvapit. Jenomže to by nebyl pan Deaver, aby v tom nebyl háček. Ale když čtete mezi řádky a chytáte se náznaků, je vám jasné, že to všechno není jen tak. Chvilku trvá, než se člověk začte (ale ono to moc lépe nejde, když vlastně vyprávíte příběh opačně a nesmíte prozradit příliš mnoho). Ale pak to dostane pořádné grády a konec je opravdu pecka :) Je to super kriminálka, opravdu doporučuji :)
To je ten tip četby, nad kterým nemusíte přemýšlet a můžete si ho jen tak užívat. Humor, dobrodružství jsou nosnou linkou. Žádná velká dramata, těch máme v životě víc než dost. Já si četbu užila a těším se na druhý díl, který mám v plánu číst.
Kniha, co předběhla svou dobu, nezapomínejte, že byla poprvé vydána roku 1969. Některé události by se mohly stát i v současnosti a to je děsivé.
První díl se mi líbil více než druhý. Možná je to tím, že pak zabrousil příliš do filozofických úvah. Přesto si myslím, že jde o knihy, které by si měl přečíst každý sci-fista :) (Možná před tím, než se podívá na film.)
Knížku jsem si půjčila z knihovny, aniž bych si četla nějaké hodnocení. Čekala jsem podle anotace něco poněkud jiného. Něco více mystického, když mělo jít o tajné společenství. Autorka dokáže napětí vygradovat, ale prvoplánová snaha za každých okolností šokovat byla místy až moc rušivá. Zřejmě se do dalších dílů nepustím, na přečtení je tolik knih a času tak málo :) Tak před dvaceti lety bych si možná celou sérii přečetla s chutí. Nebo si ji přečtu za dvacet let, až budu senilní a v mém životě nebude tolik vzrušení :)
Abych se přiznala, moc očekávání jsem neměla. Spolupsaní bratrů Childových mi knihy s Reacherem celkem zošklivilo. A pořád to není ono, prostě už to není ten Jack Reacher, co na začátku. Ovšem musím kladně zhodnotit, že je to ze spolupráce nejlepší díl, tak snad se to bude zlepšovat a dočkám se toho původního Jacka, který sice dostal nakládačku, ale dokázal se opět všem postavit a nepřítele rozdrtit.
Kniha byla sice zfilmována, ale film vůbec neodráží to, oč v knize šlo. Autor mistrně popsal tu hroznou osamělost vojáků a život na hranici smrti
Musím souhlasit, že poslední povídka, Černý jezdec, byla nejvydařenější. Krysí ostrov přinesl zamyšlení. Sérum pobavila i když se dala vytušit pointa.
Asi jsem divná (:-), jak tady čtu ostatní komentáře, ale pro mne bylo fascinující to téma uměle vytvořené nadlidské ženy - agentky, která se chová tak nějak nelidsky, dokud nepřijde řeč na její postavení ve společnosti. Tato knížka se asi zřejmě i setkala s mým obdobím, kdy jsem na prahu dospělosti nevěděla, co se sebou a hledala jsem sama sebe. Pro někoho chaos, pro mne úžasné dobrodružství. Chápu, že pro současné čtenáře je ta kniha o ničem. Svět se za těch více než 30 let změnil a některé věci jsou již přežité...