BetyN. komentáře u knih
Kniha Nejkrásnější dárek bohužel nenaplnila má velká očekávání. Překvapila mě ta melancholie a smutek. Já jsem myslela, že se jedná o feel-good povídky. Moje chyba. I přesto se mi některé líbily, ale jiné mi připadaly postavené na velkém klišé či příliš depresivní. Mrzelo mě, že v knize není tolik vánoční atmosféry. Většina povídek se Vánoc týkala jen okrajově. Vypíchla bych poslední povídku Polička vyřazených knih. Stále na ni nemohu přestat myslet, ta je výborná. Ale můj celkový dojem z knihy je průměrný.
Kniha Naprosto pozoruhodná věc je podle mě opravdu naprosto pozoruhodná. Rozhodně je originální a výrazně vybočuje ze žánru YA sci-fi. Ze začátku jsem z ní byla nadšená, získala si mě a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Řeší totiž atraktivní a aktuální témata a postřehy o sociálních sítích, médiích, slávě nebo chování lidí v krizi mě nutily k zamyšlení. Bohužel mi postupem času přestala být sympatická hlavní hrdinka, nejprve mi trochu lezla na nervy, ale ke konci jsem ji vůbec nemohla vystát. A celkově se mi vývoj knihy nelíbil, přišel mi nelogický a naivní. A konec mě vyloženě naštval! Pokračování bych si ráda přečetla, přestože mě tato kniha nakonec zklamala. 3,5*
Série Srdcerváči je skvělá a podle mě má vzestupnou tendenci. Ve třetím díle autorka drnká na vážnější notu, řeší se v něm vážná témata (coming out, poruchy příjmu potravy, šikana). Ale zároveň je to stále balzám na duši, mnohokrát jsem se u knihy smála a zlepšila mi náladu. A mimochodem postavy učitelů jsou fantastické a nejednou mě pobavily. Těším se na pokračování!
Bohužel jsem knihu nedočetla. Opravdu jsem jí dala šanci, přečetla jsem přes 200 stránek. Ale my si s Jandy Nelson asi nejsme souzené. Její prvotina Nebe je všude se mi nelíbila vůbec a ani Dám ti slunce mě nebavilo. Nebudu hodnotit hvězdičkami.
Kniha Perfekcionistky mi vážně vyrazila dech. Je chytlavá, napínavá a plná zvratů. Mám pocit, že si se mnou autorka během čtení hraje, že mi podsouvá podezření, aby mě zmátla. Možná autorku přeceňuji, ale to se dozvím až po dočtení druhého dílu.
Mám jediný malý problém a to, jak je kniha depresivní. Stane se vůbec hlavním hrdinkám něco dobrého? Snad ano. Jsou mi moc sympatické a autorka se s nimi přitom vůbec nepáře.
Po prvním díle jsem nadšená. Moc se mi to líbilo a hned se vrhám na dvojku. Třeba se ukážou moje teorie pravdivé...
4,5*
Už jedničku jsem si zamilovala, ale druhý díl je ještě lepší. Opět mi to skvěle zvedlo náladu a při čtení jsem se nemohla přestat usmívat. Věřím, že pro spoustu lidí bude taková dávka roztomilosti příliš, ale já Srdcerváčům fandím. Oproti předchozímu dílů přidávám hvězdičku na plný počet.
Tak to vypadá, že jsem jediná, komu druhý díl přišel slabší než první. Ač se opět jedná o čtivou knihu plnou zvratů a akce, první díl byl podle mě lepší. Asi je to tím, že autorka je opravdu nemilosrdná a tím pádem mě pár zvratů vůbec nepotěšilo. Přesto i nadále tuto sérii miluji, dávám plný počet hvězdiček a nemůžu se dočkat pokračování.
Knihu Co jsme si nikdy neřekli by si podle mého názoru měl přečíst (nejen) každý teenager. Velmi citlivým způsobem řeší hned několik komplikovaných témat (deprese, ztráta blízké osoby, sebepoškozování, znásilnění...). Nebylo pro mě snadné ji číst, protože mě hodně zasáhla. Já u knih nikdy nebrečím a tady i nějaká ta slzička ukápla. Kniha je sice natolik čtivá a chytlavá, že by se dala přečíst za chvilku, ale za sebe doporučuji číst pomaleji, abyste si to opravdu prožili a užili. Pusťte se do ní, nebudete litovat. Tenhle křehký příběh plný emocí si nejde nezamilovat.
Předchozí díly se mi líbily, jde o čtivé a originální oddechovky. Akorát jsem se musela smířit s tím, že hlavní hrdinka (a tím pádem ani čtenář) není do ničeho zasvěcena, nikdo jí nechce nic prozradit.
Ale tady došlo na lámání chleba. Já jsem samozřejmě od závěrečného dílu chtěla, aby vše vyplynulo na povrch a vyřešilo se to. Byla jsem na to velmi zvědavá, když se autorka v předchozích dílech jakémukoliv vysvětlování vyhýbala. A bohužel musím konstatovat, že jsem zklamaná. Konec mi přijde polovičatý, protože nebyly vyřešeny jeho důsledky. Vyvstalo po něm plno dalších otázek, na které se nikdy nedozvíme odpověď.
Ve třetím díle mi osobitý styl psaní, originalita, chytlavost a sympatické postavy už prostě nestačí. Nemůžu říci, že se mi tento díl nelíbil... Něco do sebe má, je výborný na relax, ale jako závěr není dostačující. Proto dávám o hvězdičku méně než předchozím dílům.
Původně by mě vůbec nenapadlo, že dám knize Zmizení Sáry Lindertové jen 2 hvězdičky. Začala totiž velice slibně a já se do ní tím pádem hned začetla. Jenomže po 150 stránkách mi začalo připadat, že se v knize skoro nic neděje a děj se nikam neposunuje. A tento názor u mě ještě velmi dlouho přetrvával. A pak se konečně začalo něco dít a příběh gradoval. Avšak mě se to vůbec nelíbilo. Nedávalo mi to smysl a zdálo se mi to příliš překombinované a přitažené za vlasy. Ve výsledku jsem byla ráda, že už mám knihu konečně za sebou.
Myslím, že by jí prospělo vyškrtání 100 nebo více stran. A také, kdyby autorka zapracovala na konci. Ty její nápady vůbec nejsou špatné, ale nezvládla je logicky předat do knihy. Je velmi vidět, že se jedná o prvotinu. Avšak styl psaní, atmosféru a nápady má dobré, takže jestli mě další její knihy zaujmou, ráda si je přečtu.
Sucho řeší velmi zajímavé a aktuální téma, jak už bývá u knih Neala Shustermana zvykem. Já jsem od něj četla Smrtku a Bez šance a obě se mi zdály výborné. Sucho se mi sice také líbilo, ale v porovnání s předchozími knihami od autora mi přijde nejslabší. Chápu záměr přiblížit toto téma teenagerům tak, aby je bavilo. Jenomže mě to přišlo až příliš teenagerovské, nedotažené a naivní a to teenager jsem. Nemůžu však knize upřít, jak je čtivá a chytlavá, takže jsem se od ní nemohla odtrhnout. A také, že mě skutečně šokovala a přiměla změnit přístup k zacházení s vodou. Právě proto knize zcela oprávněně náleží čtyři hvězdičky, protože účel splnila. Já jsem asi měla přehnaná očekávání. I přesto si některé scény z knihy ještě měsíc po přečtení přehrávám v hlavě a určitě ji doporučuji.
Kniha Násobky sedmi se mi moc líbila. Hned od první stránky jsem se začetla a nemohla se odtrhnout. Příběh je totiž moc zajímavý a čtivě napsaný. A i když rozebírá závažnější témata, na mě zapůsobil naopak pozitivně. Mnoho scén mě rozesmálo. Tuto knihu určitě mohu doporučit náctiletým i dospělým čtenářům. Každému, kdo si chce přečíst jedinečnou knihu, která ho nejen zabaví, ale i přinese myšlenky k zamyšlení.
Kniha Espressologie je taková milá jednohubka pro každého, kdo hledá něco oddechové. Mně se líbila, ráda jsem si ji přečetla, ale nic extra ve mně nezanechala. Řekla bych, že autorka vsadila na jednoduchost, protože kdyby chtěla, z tohohle nápadu a zápletky by se dalo vykřesat daleko více. Takhle je to příjemná, čtivá, nenáročná záležitost, která je přečtená za chvilku.
Kniha Uvnitř mé hlavy je vážně úžasné! Začetla jsem se do ní od první stránky a nemohla se odtrhnout. A to nejen díky autorčině čtivému a poutavému stylu psaní. Hlavně se mi zalíbilo, o čem kniha pojednává. Téma schizofrenie není vůbec snadné, ale autorka ho zpracovala skvěle. Každopádně mě mile překvapilo, že kniha není postavena pouze na tom. V první polovině se seznamuje s hlavní hrdinkou a její nemocí, řeší se tam rodinné vztahy, příchod na novou střední školu, přátelství... Jenže pak se příběh rozjede a objeví se také napínavá "detektivní" zápletka. Druhou polovinu jsem musela přečíst na jeden zátah. A pak přišel výborně vymyšlený konec, kde došlo i k nějakým nečekaným zvratům. Já jsem z knihy nadšená. Určitě ji doporučuji. Myslím, že ji ocení i náctiletí i dospělí čtenáři.
Paniku nakonec hodnotím bohužel průměrně. Autorka sice píše čtivě, příběh má spád a nápad je skvělý a originální, ale to tuhle knihu nevytrhne.
Celé mi to přišlo přitažené za vlasy, i když to bych u tohoto žánru byla schopná překousnout, a hlavně nedotažené. Většina úkolů se mi vůbec nelíbila, protože se mi zdáli přehnané. Chyběla lépe vykreslená psychologie postav, nechápala jsem jejich motiv hrát tak nebezpečnou hru a žádná z postav mi nebyla moc sympatická, snad jen Bishop. Možná i těch postav tam mohlo být více, více zápletek a více úhlů pohledu.
No a pak přišel konec. To si snad autorka dělá legraci. Vždyť jsme se nic nedozvěděli! Kde je nějaké vysvětlení toho všeho?
Nemohu však říct, že by mě kniha nebavila. Akorát je málo propracovaná a chybí tam rozhřešení, kdo za celou hrou stojí. Kdyby byl konec lepší, určitě ji i doporučím. Ne jako YA thriller, ale jako fajn čtivou oddechovku. Jenže vzhledem ke konci...
Kniha se mi moc líbila. Není to typická romance pro teenagery, protože se zabývá složitými tématy a rozhodně ne jen povrchně, jako tomu v YA obvykle bývá. Určitě bych ji doporučila, ale ne dvanáctiletým čtenářům.
Kniha Nejtemnější kouty je stoprocentní young adult thriller a to já cením, protože těch není moc. Proto jsem od první strany byla nadšená, kniha mě pohltila a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Autorka má tajemný a chytlavý styl psaní a vybudovala úžasnou atmosféru. Občas mě u čtení opravdu zamrazilo.
Bohužel ke knize mám i mnoho výhrad. Několikrát se mi stalo, že jsem se ztratila v postavách a zápletkách. Podle mě to autorka trochu překombinovala. Hlavní hrdinka se plácá strašnou dobu bez nějakých zásadních indícií, než se to najednou dá do pohybu. Podle mě to nikdo neodhalí, jenomže těžko říct, jestli to je v tomto případě pozitivní. Prakticky žádná vodítka v knize nebyly... Konec by mohl být super, kdyby ho autorka nevysvětlila chaoticky a netlačila tak na pilu. Některé věci mi přišly nelogické. Promyšlené to bezesporu měla, ale nějak se jí to nepodařilo zpracovat...
Rozhodně bych tuto knihu chtěla doporučit, i přes všechna ta negativa. YA čtenáři toužící po tomto žánru určitě uspokojí, možná i nadchne. Ač mám smíšené pocity, čtení mě bavilo. Mrzí mě, že se o knize nemluví víc. Za přečtení rozhodně stojí! 3,5*
PS: Koho taky zarazila ta plastová vidlička? :D
Série Drahokamy prostě není komplikovaná YA fantasy nabitá zvraty a akcí. I v druhém díle to funguje tak, že čtenář stejně jako hlavní hrdinka není vůbec do ničeho zasvěcen. Ale kouzlo této série je někde jinde! Jde o nenáročné, chytlavé a oddechové počtení, které Vás prostě baví. Prim v něm hraje dospívání, láska, přátelství a magie. Jenže já původně čekala velkolepou fantasy, něco jako Divokou píseň nebo Šest vran. Jakmile jsem ale přijala Drahokamy takové, jaké jsou, nešlo si je nezamilovat. Na závěrečný díl se moc těším a i druhý díl doporučuji.
Kniha Tři temné koruny je vážně pecka! Nechápu, proč má tak rozporuplné recenze. Mě nadchla od první stránky a přečetla jsem ji za pár dní. Autorka píše chytlavě a čtivě, takže mi stránky jen lítaly pod rukama. Navíc je dobře vymyšlená a originální.
Nechápu, proč všichni řeší dvou stou stranu. Čekala jsem, bůhvíco se na ní nestane, když je to tak diskutované. Přitom je tam dost zajímavý zvrat, ale nic, co by mě pobouřilo.
Původně jsem váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale posledních sto stran rozhodlo, protože ty jsou opravdu nabušené zvraty a akcí a já nevěřila vlastním očím...
Hned po dočtení jsem si musela objednat pokračování! Od dalších dílů mám obrovská očekávání, protože předpokládám, že toto je teprve začátek... Moc se na ně těším a knihu Tři temné koruny všem čtenářům YA fantasy doporučuji.
Ze začátku jsem z této knihy měla obavy, protože se jedná o první cestopis, co jsem kdy přečetla. Ale nakonec se mi líbil! Tato kniha je taková jednohubka. Díky krátkým kapitolám a fotkám jsem ji měla za chvilku přečtenou. A rozhodně to nebyl ztracený čas, naopak. I když tahle kniha měla nějaké mouchy a nebyla dokonalá, užila jsem si ji. Překvapivě jsem se bavila i u scén o opravování auta a tomu bych předtím vůbec nevěřila.
Doufám, že Martin Surovec nebude psaní a cestování věšet na hřebík a my se dočkáme ještě další knihy od něj. Věřím, že tento cestopis si najde spoustu nadšených čtenářů. Za sebe ho doporučuji!