bigbabe komentáře u knih
Krásná krajina, krásná myšlenka, ale strašně hutně napsané proti knihám, které asi nemohu zmínit. Víc než průvodce po cestě Zlatou stezkou je to krkolomně napsaná historie míst a nečetlo se mi lehce, ale obsah samozřejmě zajímavý.
Tento třetí díl autora mě zaujal více než první dva, protože stezka prochází mým městem, kde bydlím. O to hůř jsem byla zklamaná, že ubytování a ostatní věci, které jsou doporučené tedy úplně nejsou ve stylu, který je v předmluvě "nízkonákladové cestování". Ale až se dokopu a rozhodnu, tak udělám malý výlet z mého bydliště na jednu nebo na druhou stranu, uvidím, co se mnou cesta udělá.
Nevím, jak se k této knize postavit. Nejdřícve se mi zdálo, že to je spíš pro náctileté, ale pak se objevily vulgarity více než erotické a divné intriky. Během knihy jsem pak byla překvapena, kolik hlavní postavě je během vyprávění. Neoslovila mě.
Mám tyto knihy ráda, člověk se dozví spousty zajímávých informací. Tato je jedna z těch, která je srozumitelně napsaná a odhaluje lidem, jak se dívat na pravdivost čísel a nejen slepě přijímat, co nám předhazují média.
Přehledně napsaná kniha, vybrala jsem si jí v Novinkách, abych třeba splnila výzvu na novou knihu a jsem ráda, že mi padla do ruky.
ČV na téma nešťastné lásky byl pro mě oříšek a tak jsem si nechala poradit od knihovnice, musím jí pochválit, že mi vybrala dobře. Žádná slaďárna a hned při prvních dopisech (Kurtovi Cobainovi, Jimi Morrisnovi, Janin Joplin) se mi tedy trefila do noty.
Při půjčení knihy jsem si nevšimla podtitulu, tak jsem doma přemýšlela, jestli jí vůbec otevřít. Pak mě to uchvátilo, ale nakonec při čtení receptů a prohlížení obrázků mě to zase odradilo, toto asi není chuť pro mě.
Vzhledem ke stáří knihy nepřináší nic objevného, všechno v ním popsané se už dnes ví. A protože nejím kuřecí a z kaší jakéhokoli druhu mám dávivý reflex, tak ani z receptů jsem si nic nevzala.
Bohužel nemohu knize dát víc hvězd. Na informace z knihy, které jsem si odnesla by stačila 1 kapitola. Dostala se mi do ruky kvůli výzvě a téma je zajímavé, ale autor se neustále opakuje dokola. A také je to kniha typická pro Ameriku, velké porce, nenažranost, neschopnost se kontrolovat.
Taky jsem se musela pousmát nad tím, kde se berou peníze na zaplacení výzkumů a výplaty pro člověka, který takový výzkum dělá.
Knihu jsem si začátkem roku vybrala jako téma ČV coby 4.knihu autora.
A protože jsem chamtivá, tak jsem začala číst od jeho první knihy a proto mohu srovnávat s ohledem na všechny ostatní. Blackout se mi asi líbil nejvíc kvůli napětí a měla jsem dojem, že je to opravdu i reálné, že se to může stát (i ve světle dnešních událostí, které ale v době mého čtení ještě nenastaly).
Zero si myslím, že se děje, jen to někteří ještě nevědí nebo si to nechtějí přiznat.
Helix je možná dost podobný případ jako Zero, ale (snad) to není ještě v takové míře nebo jsem jen málo informována (nebo si to nechci přiznat).
Chamtivost pro mě byla bližší vzhledem k mému vzdělání. Myslím si, že ekonomicky nepolíbení čtenáři mohou mít problém s určitými pasážemi a jména ekonomů jim nic neřeknou a tak jim ujdou souvislosti. V každém případě si myslím, že i tato autorova kniha je realistická, že se může stát, ale nemyslím si, že by to byl tak rychlý pád. Ale to je účel všech autorových knih; ukázat extrém, vystrašit, ukázat případné následky našeho chování.
Ve všech knihách oceňuji autorovu odbornou znalost, přípravu na každé z témat.
Velice dobře čtivá kniha, což dokazuje, že jsem jí přečetla s nachlazením pod peřinou za jednu sobotu.
Stručné, vtipné, pár poznámek na výlety hlavně v Maďarsku jsem si opsala.
Bohužel nemohu dát moc hvězdiček, kniha mě prostoupila depresí místo, aby mě chladem vpustila elán do žil. V prvních dvou částech pro mě bylo strašně moc teorie a informací, které často na sebe nenavazovaly.
Stále se mluvilo o tom, jak chlad pomáhá na deprese, závislosti, nemoci, ale bylo to popsáno takovým stylem, jako kdyby autoři před objevením chladu byli 10 měsíců v roce nemocní ať už fyzicky či psychicky a proto moje první věta.
Dále se stále opakovala myšlenka, že se musí vystoupit z komfortní zóny. Ještě snad nejsem tak stará, ale asi je tato generace moc v komfortu, proto jí dělá problém z něho vystoupit.
V praktické části jsem také byla v podstatě zklamaná, protože obličej si ráno oplachuji vodou od mala, ledovou sprchu také provozuji, ani si nepamatuji (prostě asi rodiče). Na ponor se asi nechystám, nenašla jsem důvod v této knize a tak zůstanu ve svém komfortu.
Knihu jsem si záměrně vybrala kvůli ČV, ale padla mi do období, kdy se mi nějak nechtělo číst všeobecně, nechala jsem jí týden uležet, ale i tak jsem se nemohla začít. Podle mě to je tím, že jako Evropan neznající historii Nigérie to pro mě nemá takovou hloubku. .Tak v půlce jsem si přečetla něco o Nigerii a hned to bylo o trochu lepší.
Kniha byla vlastně docela smutná; osudy mladých lidí, kteří bojují sami v sobě s tím, co jim předkládá otec, jak by měl vypadat život a jak si ho představují oni nebo jejich okolí.
Pokud bude letos příležitost, zkusím si do této ČV najít ještě jinou knihu, abych nesoudila africké spisovatele podle jedné knihy.
Mým hodnocením nesnížím hodnocení knihy, ale já jsem nebyla moc spokojená, vybrala jsem si knihu do ČV jako knihu z mého dětství, že jsme ji měli jako povinnou četbu, ale já se tomu nějakým záhadným způsobem vyhnula. Ještě, že tak, protože jestli by na mě měla vliv jako teď, tak bych z toho mohla mít docela trauma.
Že na sebe dřív lidi byli hodnější? To teda tato kniha a např. David Copperfield a Nebezpečné známosti a v menší míře Pýcha a předsudek a podobné, vyvrací. Lži, intriky, zášť, hrůza a zlost. Začínají mi knihy tohoto typu přinášet větší smutek než např. z válek. Tam lidé dělali zlé věci "aspoň" proto, že se sami chtěli zachránit. Ale zde je dělají bez důvodu, pro obohacení nebo dokonce pro radost.
Musím přejít na zábavnější formu literatury.
A zápletka byla vyřešena bleskurychle na posledních pár stránkách, to se mi také nelíbí na stylu psaní.
Oproti prvním dvěma knihám autora tato už o něco slabší. Je to samozřejmě možná i tématem a jak na čtenáře téma působí. Začátek se trochu táhl, pak se to rozjelo.
Opět ale napínavé téma, které jak se píše na přebalu ; může být (je) realistické.
Jsem ráda, že i když je kniha jakože pro děti, že je na přebalu napsáno pro 9-99 let.
Kniha je zábavná a musím se přiznat, že některé kapitoly mě přišly pro děti až složité, těžko říct jaké mají dnes osnovy na základní škole.
Děkuji moc za připomenutí některých základních matematických úkonů.
Přehledný průvodce českolipskem, i když tu žiji 20 let, dvě kapitoly mě překvapily, že ta místa neznám. Chválím doplnění fotografiemi a také to, že v každé kategorii jsou popsány i okolní památky, protože ne každý chce číst celou knihu.
Oproti prvnímu dílu zajímavější, možná tím, že to jsem trochu novodobější dějiny, které jsou člověku prostě blíže.
Dle mého názoru politicky jednostranné a moc denníkově popsané, proto je to tak tlusté.