biki
komentáře u knih

Pro mne nejlepší kniha roku 2021 a také jedna z nejlepších sci-fi poslední doby. V podstatě jednoduchý, ale nesmírně lidský příběh v hlavní roli s člověkem, který se stal hrdinou proti své vůli. Ano, s Markem Watneym má sice společnou nesmírnou vůli k životu a rozsáhlé vědomosti, ale jinak se dle mého názoru jedná o zcela odlišný typ postavy. V knize je řada výborně zpracovaných originálních nápadů a opět zde autor nešetří poučkami z fyziky, chemie či biologie. Závěr je však podle mého názoru propracovanější oproti Marťanovi. Knihu jsem dočetla s úsměvem na rtech a opravdu jsem litovala, že jsem se musela s oběma hrdiny rozloučit.
A hlavní poučení z knih autora? Děcka, vykašlete se na influencerské a youtuberské idoly či na pofidérní vzory celebrit showbyznisu a učte se matematiku, fyziku a jiné přírodní vědy. Nikdy nevíte, kdy se vám můžou hodit.


Sama sobě se divím, že ani v době největšího nadšení jsem toto špičkové dílo A.CH. nečetla, znala jsem jen filmové zpracování. Teprve pseudokorektní útoky na název knihy, které se poslední dobou šíří, mě konečně ke knize přilákaly. Chvíli mi ale trvalo, než jsem se do ní pustila - bála jsem se, že mě po tak dlouhé době už nebude bavit a jsa zvyklá na akční thrillery očekávala jsem, že příběh nebude mít spád. No, nemohla jsem se víc mýlit. Bez zdlouhavého úvodu jsou jasně definované postavy uvrženy přímo do centra dění a příběh se rozvíjí závratným tempem, přestože se autorka dokázala obejít bez většiny rekvizit současných detektivek. Je fascinující, jak dokázala vykreslit postupně narůstající napětí, strach a houstnoucí atmosféru nedůvěry v závislosti na počtu mrtvých, jak vzájemná podezřívavost měnila vztahy mezi přeživšími, jak se v některých případech pokusili vysvětlit či dokonce ospravedlnit své prohřešky. A i když jsem postřehla jednu drobnou logickou nesrovnalost (normálně se mi to nestává, vždycky autorům všechno sežeru i s navijákem), stejně se musím přidat ke všem nadšeným komentářům. Domnívám se, že by i současným autorům občas prospělo použít ve svých knihách některé z metod tvorby klasické detektivky.


Díky ČV jsem se konečně odhodlala k přečtení tohoto díla, kolem kterého jsem řadu let obcházela s tím, že podle různých zmínek vím, o co se asi jedná. Tak to jsem se tedy pěkně spletla. Kniha se mi vůbec nečetla lehce, zvláště ve střední části jsem musela dávat pozor na každé slovo, na význam každé věty a její kontext. A ano, opravdu to tu moc neodsýpá a není tu v podstatě žádná akce, jenže se jedná o geniální a hlavně srozumitelnou analýzu totalitních režimů. Třetí část je pak zase naprosto obludnou ukázkou toho, jak lze člověka nenávratně zlomit. (A co je nejhorší, že se to stále ještě reálně děje). Sice nelituju, že jsem knihu přečetla, ale dobře mi z ní rozhodně není.


Konečně jsem se odhodlala splnit svou lokálně patriotickou povinnost a přečíst tuto knihu. Je fakt, že jsem tím vystoupila hodně a hodně daleko ze své komfortní čtenářské zóny a snad proto je mé hodnocení poněkud zdrženlivější. A i když jsem měla z četby velké obavy, opravdu mě překvapilo, jak byla kniha čtivá.
Jako opravdu dobře promyšlené hodnotím členění příběhu do tří nikoli chronologicky uspořádaných časových období, každé s odlišným charakterem vyprávění, což aspoň podle mého názoru přispělo k prohloubení celkového dojmu a zážitku z knihy. První dvě části odehrávající se ve známých reáliích, jsou skutečně vynikající: vykreslení atmosféry doby a odpovídající, realisticky působící jednání jednotlivých postav, odrývání charakterů řady osob, které nikdy nebyly černobílé, ale i to, jak i drobné, zdánlivě bezvýznamné události mohou mít zdrcující následky.
Třetí část - vlastní vyprávění Hany - se mi ale překvapivě už tak nelíbilo. Působilo na mně jaksi neosobně, bez větších emocí, dokonce i v případě události, mimořádně traumatické pro každou ženu. Pokud to byl záměr autorky, aby tak vyprávění působilo vzhledem k duševnímu stavu Hany, tak tedy velká poklona, jenže mi to stejně trochu narušilo mé předchozí dojmy z knihy.
Ale co jsem opravdu nemohla překousnout, byla informace uvedená doslova na poslední straně (věneček) - tak ať se na mně autorka nezlobí, ale zdálo se mi to už přehnané, zbytečné a dost laciné. Celou dobu jsem si myslela, že dám knize nejvyšší hodnocení ale ten závěr mi to pokazil.


V dávné době mých studií tato kniha ani nebyla součástí povinné literatury, takže mě zcela minula. Naštěstí, protože si nejsem jistá, zda bych ji tehdy náležitě ocenila.
Krásné, ale moc smutné dílo o tom, jak tragicky ve vteřině mohou skončit sny, lásky a životy v nelítostné době. Mistrovsky zobrazená tísnivá atmosféra časů okupace a heydrichiády, plná nejistoty, strachu a paranoie. Zcela jistě na tento příběh nikdy nezapomenu, ale znovu číst jej rozhodně nebudu.


Málokdy se stane, aby anotace tak vystihla, o čem příběh je a do jakých problémů se hlavní hrdina zamotal (a to dokonce aniž by vyslepičila děj). Opět se jedná o strhující akční příběh, kterým i nadále bezejmenný hrdina prochází sice vcelku bez bázně, ale nikoli hany - jak už bylo víckrát níže řečeno, tentokrát se opakovaně dostává hodně za hranu. Ne že by o to stál, nebo že by mu to bylo lhostejné, jenže je okolnostmi donucen "výt s vlky". V knize opět nechybí sarkastický humor či vtipné hlášky, ale také se mi jich zdá o něco méně. Závěrečná akce je skutečně spektakulární - jenže když jsme ochotni akceptovat podobné situace v západních thrillerech, tak proč by se něco podobného nemohlo odehrát také v pražských ulicích (doufám, že jenom fiktivně)? Jediné, s čím nejsem úplně spokojená, je jisté rozhodnutí hrdiny v závěru oné akce. Ale když tak nad tím přemýšlím, vlastně to odpovídá jeho postoji k právu a spravedlnosti.


Nevím, jestli za to může delší pauza od minulé knihy, ale tato se mi zdá nejlepší, snad s výjimkou Zloby. Nikdy bych nevěřila, že autor může posunout brutalitu vražd zase na vyšší úroveň, a to spolu s psychickým terorem. Ale musím se také přiznat, že snad nikdy mi nebylo pachatele tak líto co se týká jeho motivů, jako v této knize (čímž ale naprosto nechci jeho činy omlouvat). Je to prostě moc smutné čtení.


Knihu jsem s jistou dávkou nejistoty zakoupila díky řadě kladných komentářů a doporučení zde na DK. Příběh mě naprosto uchvátil sugestivně vykreslenou atmosférou Vídně konce 19. století, konce éry valčíků, ale také rozrůstajících se chudých čtvrtí s jejich obyvateli se zhusta smutným osudem. Morbidní hororové prostředí hlavního hřbitova a bizarní postava hrobníka, který svým povoláním opravdu žije a jehož zkušenosti s mrtvými se v příběhu jeví jako neocenitelné. Úsvit kriminologie s novými vědeckými metodami, které řada starších policistů není ochotna přijmout. Upřímně, Leo se přes své nejlepší úmysly někdy choval jako slon v porcelánu, takže není divu, že mu někteří kolegové házeli klacky pod nohy. Ve správné detektivce samozřejmě nemůže chybět ani ženská hrdinka, možná trochu překvapivě technicky nadaná Julie. A ovšem vlastní detektivní příběh i průběh pátrání s překvapivou a hodně smutnou odbočkou, to prostě nemá chybu. Doufám, že na další díl nebudeme dlouho čekat.


Malevil (a spolu s ním i Den trifidů) považuji za absolutní špičku postkatastrofického žánru. Co jsem v posledních letech s podobnou tématikou četla či zahlédla na pultech knihkupectví těmto knihám v naprosté většině nesahá ani po kotníky.


Je to fakt hrozná ostuda, ale českou detektivku jsem naposledy četla někdy v minulém tisíciletí a ani zde tak populární a známá jména jako je Goffa či Klevisová mě nijak nenalákala. S autorovým jménem jsem měla spojený úplně jiný žánr, proto jsem si knihu půjčila jen zcela nezávazně, spíš z nedostatku jiné, pro mně lákavější nabídky. No, a pak jsem se nestačila divit. Nikdy bych nevěřila, že lze z tak ryze českého, veskrze prozaického prostředí a tomu odpovídajících situací vytřískat takovou pecku, která podle mně neměla hluchého místa. K tomu výstižně vykreslené postavy, které má člověk přímo před očima. Sarkastický humor, situace, kdy jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo zvracet. A hlavně - bezejmenný hrdina, jemuž se život tak trochu vymkl z rukou, a kterého jisté situace donutily sklouznout až na samou hranici dobra a zla, nebo v jednom případě až za hranu. Ale pozor, nebylo mu to jedno a on si to dobře uvědomoval, o to víc mi byl sympatičtější. A jak už bylo dříve uvedeno, žádný happy end na závěr. Jdu shánět druhý díl.
Jo, a "romaneto", to mi taky utkví v paměti na hodně dlouho.


Tak dlouho čtenáři naříkali a stěžovali si, že je v autorových knihách příliš mnoho odborných popisů, termínů a motivů z různých vědeckých oborů, a že je to proto nebaví, nudí se, ztrácejí pozornost, atd., atd., až jim Mayne vyhověl a napsal tento, jak jinak než výborný, příběh. Příběh z diametrálně odlišného prostředí oproti jeho předchozím knihám, který se odehrává převážně v atraktivním prostředí potápěčů a hledačů pokladů. Zbrusu nová hrdinka s nezvyklým povoláním a s pozoruhodně barvitým rodinným zázemím, které sekunduje detektiv v.v., k němuž má Sloan a její rodina velmi, ale velmi kontroverzní vztah. Ale co na tom, když to funguje. No, a jak je uvedeno v anotaci, jedná se o velmi zamotaný a do mnoha směrů rozvětvený případ zasahující až do těch nevyšších kruhů, takže naši hrdinové mají opravdu co dělat, aby z té šlamastyky vyvázli živí.
Knihu tedy hodnotím jako sice vcelku standartní, ale velmi dobrý thriller, v němž se čtenáři nemusejí obávat žádných vědeckých termínů či náročnějších odborných odboček (i když - párkrát jsem měla pochybnosti ohledně dekomprese při hlubších ponorech, ale což, je to jen fikce).
PS. Pevně doufám, že se Mayne časem k Theovi zase vrátí.


Tak já jsem to dočetla včera v půl druhé ráno. Naprosto děsivé, mrazivé. A vůbec nejhorší je, že člověk dokáže do jisté míry pochopit (nikoli omluvit !) pachatele, proč k oněm hrůzným činům dospěl.


Hodnoceno téměř bezprostředně po dočtení - geniální, šílené, zvrácené a strašně kruté a smutné. A proč? Mimo jiné i kvůli selhání systému zásluhou pár bezskrupulosních ziskuchtivých hajzlíků. Naprosto překvapivé zakončení, které ještě pořád rozdýchávám.
Pět * je v tomto případě málo.


Chris Carter prostě umí. Náhodně objevené vodítko k sérii mimořádně brutálních vražd, ale se zcela atypickými parametry. Atypicky se chovající, velmi inteligentní zabiják, ze kterého mi šel mráz po zádech, musím říct, že dokonce víc než z Luciena. Naprostá absence motivu, ale ani byť malé, ale důležité vodítko, to vše nijak nedokázalo přivést Huntera a Garciu blíž ke zjištění identity pachatele. Teprve díky nezodpovědnému chování jedné z důležitých osob došlo k zásadnímu posunu v ději a závěrečná Hunterova akce, jak psychologická, tak akční, byla naprosto excelentní. Jo, je to trochu sci-fi, ale to mé nadšení nijak neumenšilo.
Už poněkolikáté Carter ve své knize poukázal na nebezpečí kyberprostoru a osob, které jeho anonymity zneužívají. Na jednu stranu mi pachatele bylo tak trošku i líto, což v Carterových knihách není úplnou výjimkou, ale ani jeho minulost nemohla jeho činy nijak omluvit. Také jsem měla pocit, že stejně jako Carter se poněkud změnil i Hunter - možná jsem si toho dřív nevšimla, ale v této knize se autor víc věnoval i Hunterovým soukromým pocitům a myšlenkám. A nemohu si pomoci, mám dojem, že tato kniha je zase trochu jiná, než ty předchozí.


Vůbec netuším, co mě přimělo zakoupit tuto knížku od mně neznámého autora, zvlášť když jsem při nahlédnutí na první stránky měla pocit, že by se mohlo jednat o fantasy. Asi jsem měla nějaké tušení, které ale rozhodně nezklamalo.
VAROVÁNÍ !!! Jsi li sluníčkář, pacifista, stoupenec multikulti, příznivec organizací jako je Frontex, Sea Watch, Člověk v plísni a jim podobných, této knize se vyhni širokým obloukem, jinak by totiž mohlo dojít k fatálnímu poškození tvé křehké citlivé duše.
Je to totiž strhující, zcela nekorektní béčková jízda ve stylu Kotlety a údajně Kulhánka (pořád jsem od něj ještě nic nečetla, ale když to říkáte...). Velmi zajímavý a zábavný nástin blízké budoucnosti naší republiky a nepříliš optimisticky vykreslená situace zbytku Evropy (autor to zvlášť osolil Německu). Jak je v tomto žánru zvykem, hlavní hrdina má také ten správný hrdinský výcvik a poněkud zamlženou minulost, ale překvapivě i výcvik intelektuální. Samozřejmě nechybí krásné ženy, ale pro zaneprázdnění hrdiny bojem se zloduchy mu na sex skoro žádný čas nezbývá. Předpokládám, že čtenáři neuniknou více či méně jemné narážky a odkazy na nejrůznější literární a filmová díla - od Perunovy krve, přes Indiana Jonese, Smrtonosnou past, Higlandera, řekla bych že i Top Gun, a světe div se dokonce i MASH, a další a další (hledejte) ... Musím příznat, že při scéně s odkazem na Nebezpečnou rychlost jsem při konverzaci hrdiny s osazenstvem linkového autobusu brečela smíchy. Co je ještě nutno podotknout: Češi v tomto světě nejsou žádná ořezávátka (kéž by), a celá NASA, Musk s jeho Teslou, či MIT se můžou jít zahrabat před českou vynalézavostí a schopnostmi zlatých českých ručiček (kéž by), což se moc hezky četlo.
Já vím, je to žánr pokleslý, ale že jsem se při četbě ohromně bavila, tak těch 5* dám.


Naprosto souhlasím s komentářem níže - TOTO je opravdová sci-fi a také jedna z vůbec nejlepších knih svého žánru. Málokomu se podaří, aby mimozemská civilizace byla skutečně cizí, ne-lidská.
Znovu si musím povzdechnout, že autoři takového kalibru jako byl A.C.Clarke a jeho vrstevníci, se dnes snad ani nevyskytují, a co horšího, ani se k nim kvalitou nepřibližují. Oni by totiž kromě řemeslné zručnosti měli mít asi také slušný rozhled v různých vědeckých oborech, i když připouštím, že to dnes není tak jednoduché.


Tento druhý díl se mi líbil ještě víc než ten úvodní. Nejen kvůli bizarním rysům případu z egyptologického prostředí a druhé závažnější dějové lince (čtěte!), ale celý příběh se mi zdá propracovanější, promyšlenější. Možná i proto, že ačkoli Leo a jeho vyšetřovací postupy ještě stále nejsou obecně přijímány, jeho bezprostřední kolegové jej už většinou berou vážně. Julie tentokrát v knize hraje podstatně větší úlohu, zpočátku jako policejní fotografka s pozorovacím talentem, ale hlavně, když je kvůli své soucitné povaze nucena přistoupit k vysoce riskantnímu jednání. A samozřejmě Augustin a jeho rozsáhlé znalosti pohřebnictví a pohřebních zvyků i jiných kultur, o nichž píše novou knihu. Nezanedbatelnou roli pak v příběhu hraje Vídeň konce 19. století, její obyvatelé, ale také některé tehdejší skutečnosti, za které se dnes musíme hluboce stydět.
Doufám, že na další díl nebudeme čekat moc dlouho.


Špičkový detektivní thriller, trochu odlišný od předchozích dílů. Po událostech z minulé knihy jsem měla obavy, jak se autor vypořádá s dalším působením Maartena v policejních složkách, ale vyřešil to velmi, velmi uspokojivě. Musím se přiznat, že mi zpočátku také trochu vadilo střídání časových linií, které obecně nemám moc ráda. Jenže celý příběh začal dávat smysl, když se postupně ozřejmovaly skutečnosti a dění z již poměrně dávné minulosti, motivy jednotlivých postav a jejich kostlivci ve skříních. Zpočátku jsem si nebyla jistá, zda se mi líbí Maartenova přeměna ve skoro akčního hrdinu. Řekla bych ale, že se tak autor snažil narušit stereotyp, do kterého zákonitě upadají skoro všechny delší série, příjemně osvěžil děj a navíc si vytvořil slibnou základnu na další pokračování. Nezbývá mi, než knihu doporučit dalším fanouškům žánru.


Jak už se stalo mým zvykem, opět jsem začala od druhého dílu série. Původně jsem si od knihy moc neslibovala, jenže když už jsem se do ní pustila, opravdu jsem měla problém četbu přerušit aspoň na nezbytně nutnou dobu. Příběh je neskutečně čtivý, přestože vesměs neoplývá nějakou třeskutou akcí (tedy až na ten závěr), ani tam netečou potoky krve, ale zato můžeme sledovat poctivé, logicky probíhající detektivní pátrání v atraktivním prostředí zimní zasněžené kanadské krajiny. Zajímavé a výstižně prokreslené charaktery nejen hlavních hrdinů, nečekané zvraty ve vyšetřování, které zasahuje hluboko do minulosti, ale i skrytá a nečekaná tajemství některých zúčastněných. Zkrátka - špičkový thriller, kterému z mé strany nelze nic vytknout a můžu ho jen a jen doporučit.


Kopřiva to opět dokázal. Naprosto strhující reálně působící příběh s hrdiny, kteří jen dělali svou práci. Po přečtení této knihy už nikdy nebudu pohlížet na hasiče stejně, jako doposud.
