blackholesun32 komentáře u knih

To pro mě bylo úžasné čtení. Sáhl jsem po knize včera večer v náladě pod psa a Ecce! Jaké osvěžení. No ne! Fakt! Nečekal bych, že někdy něco takového vyplodím, nemám rád tyhle jakože patetické zvolání, ale ta kniha mě skutečně nesmírně osvěžila, pozvedla, trochu si do mě i kopla, no prostě paráda. Takových poznámek jsem si do knihy neudělal ani nepamatuji. A celý ten pfilozofický rozměr díla s Putnovým komentářem! radost pohledět. Nakonec jsem za večer celou knihu přečetl a mohl jsem jít s klidem v duši a mnohým, k čemu se budu jistě v budoucna vracet, spát. A tak učiním i dnes.

1 02.01.2025

Zajímavé… K Bruno Schulzovi jsem se dostal přes Bohumila Hrabala a asi rozumím co se mu na něm líbilo. Jak už řekl kolega přede mnou - obrovská fantazie! A mnohdy vskutku brilantní, nádherný a geniální motiv/myšlenka… Přesto mě to úplně nevtáhlo. Někdy bylo té fantazie skoro až moc a ne že bych se v ní ztrácel, ale trochu se přejedla. A je fakt úsměvný, že to říkám zrovna já, který to ze sebe chrlí vcelku podobně. Možná je to naschvál, abych zbystřil! Nicméně - jsem rád, že jsem knihu četl, ale další bych asi už nemusel.

1 26.09.2024

Nejdřív jsem byl trochu otrávenej, že se jedná o příliš hlučnou samotu a něžného barbara dohromady, ale pak to začalo nabírat na intenzitě a obrazy, které se přede mnou zjevovaly (protože Hrabal píše především obrazy a pak až možná knihy) byly krásnější a sugestivnější a především a právě proto naskakovaly na představy a myšlenky moje, anebo je také doplňovaly! Takže, přestože jsem věděl jak to končí a jak to dopadne, byl jsem nakonec kluby poezie ukolébán do překvapivé radosti z knihy samotné! Takže, čtyři, anebo čtyři a půl!

1 18.05.2024

A mně se to líbilo! První polovina hodně moc, to jsem uvažoval i nad pěti hvězdičkami, pak to trochu začalo ztrácet dech a některé eseje jsem ne a ne pochopit jak souvisí s antropoceném - kupříkladu nebinární Madona (ale to také může být tím, že jsem fanda původního Marianského sloupu na Staroměstském náměstí a točej mě všechny možný ismy, který si ho snažej přivlastnit, ultra křesťanství počínaje po jeho odpůrce konče), nicméně antropocén má tu kouzelnou vlastnost, že na něj lze naroubovat vše, takže se člověk de facto nikdá nesplete. Nicméně kouzlo knihy ční dle mého hodně v tom, že se jedná o krátké eseje, které se všechny dobře čtou a byť jsem si pár slov musel najít, tak úplně nechytračí. A o takovém tukovci bych si toho klidně přečetl mnohem více.

1 20.04.2024

At uz jde o subjektivizovane pojeti nasich dejin, ci ne, pro me plno poutavych faktu a syntetizujiciho mysleni autora, ktere mi dava smysl a tak nejak ukazuje jaci jsme a proc jsme stale stejni. Kniha tezce aktuelni a mnohe v dnesku vysvetlujici! Rozhodne za pet hvezd.

1 28.11.2023

Jak uz bylo receno nize, prislib dobry, dotazeno to uplne neni. Kniha by mohla byt jednou tolik tlusta, aby bylo vse receno. Na pocatku jsem byl zklamanej dost, postupne, jak jsem cetl dal, se pribehy vice a vice propojovali, az jsem byl nakonec docela spokojen. Zajimave a nosne mi prisla myslenka vztahu deti a otcu, kteri jsou de facto zrudy, to tam hazi takovej feeling viny a trestu, takovej ten oblibenej narativ dozorci z Osvetimy. Ostatne na konci o necem podobnem debatuji postavy. Taktez se mi libilo, ze lesni vila byla pouzita "jen" jako genius loci, ktery svoji vnitrni logikou pritahuje rozlicne udalosti. Nicmene jak bylo receno vyse a nize, chtelo by to vic, alespon pro me, rozpracovat. Jo a otazka nahody; knihu jsem docetl, respektive pasaz s postrelenym hercem, noc, pred tim nez jsem se rano dozvedel, ze Alec Boldwin zastrelil pri nataceni kameramanku.

1 23.10.2021

Skvela kniha! Obdivuji se Putnove rozhledu, erudici a analytickemu mysleni, ktere, ba co, v posledku smeruje do syntezy! Jako vse, ostatne. Inspiracni proud napric umenami (socharstvi, malirstvi, literatura ovsemze) a presah do dnesnich dob (sic!)! Tedy i analyza mnohych jevu neochvejne se drzicich na spicich zajmu napric staletimi - antisemitismus, very i povery aka fakenews etc. Proste jsem nadsen a nastesti dal Nejvyssi a tedy tesim se i na druhy, respektive treti dil!

1 26.08.2021

Velice dobře se to čte! Tak jak zde někdo psal přede mnou - taktéž jsem čekal více výkladů. Leckdy je to "jen" převyprávený mýtus a nazdar. Ovšem velice dobře. Nicméně s přibývajícími stránkami jsou výklady častější. Leckdy jsou vlastně velice jednoduché a jasné, až si člověk řekne - no jo, že mě to dřív nenapadlo - jindy jsou těžší, ne se všemi souhlasím. Především kapitola o Oidipovi, respektive autorův exkurz do psychoanalýzy je dle mého vedle jak ta jedle. Domnívám se, že Freud nikdy nemluvil o Oidipovi jako psychoanalýzou vyloženém, ale spíše, že tento mýtus použil jako metaforu ke své vlastní teorii. Ta se samozřejmě každému líbit nemusí a nemusí s ní ani souhlasit, ale přijde mi, že zde spíše autor nepochopil účelnost mýtu pro psychoanalýzu. Což ovšem nic nemění nic na tom, že jeho výklad je v pravdě též zajímavý. Takže ne vždy jsem souhlasil, některé části mě trochu iritovali (především nadužívání hybris), ale jako celek si myslím, že velice dobrá kniha. A když nic jiného, je to až s úžasem, jak propracovaný svět mytologie Řekové měli!

1 11.07.2021

No...no, no, no. Tak uz nejsem tak nadsen jako u prvnich oprasku (jmenovite f koztce). A vono to asi ani jinak nejde, udrzet po celou dobu tu kvalitu. Vsak! Byste si nemysleli, porad jsou skvele, jen mam pocit, ze ty prvni vic staveli na konkretnich historickych udalostech, kdezto nyni jde uz spise o absurdity, historii inspirovanou. Dal bych tri a pul, ale to nejde a z nostalgie, teda ctyri, ale spis slaby ctyri.

1 09.07.2021

Co k tomu psat? Formalne dokonale, obsahove jakbysmet. Utla knizka, ale nemuze se cist rychle. Tak max. 1 elegie denne. Zlom u me nastal u ctvrte elegie. Tato me oslovila nejvice. Hloubka a ma oblibena temata, smrti, zivota, vzpominek, ba lidskeho udelu. Rilkeho jsem objevil diky Demlovi, udelal nekolik prekladu (tyto se mi libi nejvice), ovsem preklad Jiriho Grusi je take skvely. Docela by me zajimalo, jak by Elegie prelozil Deml. Za me tedy jasnych 5*.

1 07.03.2021

Z hlediska toho, ze i ja se mohu hrde hlasit mezi ty basniky, jezto nejsou mimozemstane a tedy jsem svoji troskou prispel do teto antologie, tak bych asi nemel hodnotit. Lec! Budu! Anzto chcu, aby se povedomi o severske basnicke skvadre rozneslo do dalav cele Ceske republiky! A tedy, nejen, ze kniha je velice zdarile graficky zpracovana, ona je dokonce nabusena velice hodnotnym obsahem, samozrejme v cele s mojimi basneni. A tak mi prosim odpustte mou sebestrednou chvilku a plny pocet hvezduch v nastalem opojeni sebe sama a tu knizku si kupte a pote sudte! Ale ne kamenem.

1 22.02.2021

No, když já toho Demla tak rád. A tak jsem si pořídil bibliofilské vydání Matylky s Demlovým podpisem a poté co jsem knize rozřezal stránky (a tím ji barbar znehodnotil) jsem si ji jedním dechem přečetl. Je to klasickej Deml, který ho mám tak rád, defacto záznamy snů - především a do tho vše prostupující láska, až za smrt jdoucí, k dávno zemřele sestře. Bylo v tom až cosi trpitelského, asketického - no Deml, katolík, co dodat, že, když on o tom tak krásně píše a v těch jeho slovech, vždy si něco najdu - - -
Kráčím po sladké cestě - protože vím, kam vede.

1 28.07.2020

Tak píšu komentář ještě jednou; přečetl jsem o pár let později, jak vidno o pět a musím svůj názor poněkud poupravit. Už jsem pochopil lehce Demlův, leckdy přepjatý styl, jež je ne nepodobný mystickým autorům, a mám taký dojem, že Deml mnohdy tuto mystiku poměrně využívá. Celá Miriam je vlastně taková tryzna za jeho sestru, až bych řekl, že skorem v průběhu roku, jako oslavy narození a smrti páně; jako oslavy bytí a smrti sestry Demlovi.

1 01.02.2020

Tak jsem zase jednou vzal na milost Hrabala. Já ho totiž moc nemusím, nějak se do něj neumím začíst. Ke všemu ještě, jsem ani tuhle knihu moc nechtěl, přišla omylem místo Vita nuova; nicméně - heuréka, mě to bavilo. A to dokonce hodně mě to bavilo. Hrabal je tu hodně upřímný (což asi ve všech svých knihách) zároveň mě baví jisto-jistě jistá část smýšlení, jeho schopnost vybrat apriori absurdní okamžik a vypíchnout jej, ještě více zabsurdničit. Zároveň je to hodně hořké, povídání starého muže, kterému toho moc už nezbylo; vyprávění starého spisovatele, který už ani neví, chce-li psát, pochybnosti jim zmítají do poslední chvíle, ale tu a tam vysvitne kousek radosti, happy endu - což mě vlastně potěšilo a sám pro sebe (pro své vlastí psaní) jsem si uvědomil, že ty happy endy jsou někdy důležité a patří i do tzv. vysoké literatury. A tak jsem ho vzal na milost a jsem zvědav, jestli to takhle bude i u ostatních knih, byl bych rád, protože mě svým způsobem vždycky přitahoval a odpuzoval zároveň. Tož tak uvidíme, ale Večerníčky pro Casssia - super, můžu doporučit.

1 11.09.2019

Mno - uf! To sem si dal! Skvělá kniha, ale teda je jí kus a není to zrouna jedna z těch knížek, ke kterým sednete a na jeden zátah si je dáte. To fakt není! Leč - literárně latinská topoi Evropské literatury, to jsou dnes a denně slýchané příběhy zpráv, novin, knih, poudaček, historek, vtipů i pomluv a řečí (etc.). Ani si neuvědomujeme, jak moc jsme svázání se svojí kulturou; křesťanstvím, Římem, Řeckem, Hebrejci a přesto to na sebe dnes a denně prozrazujeme, minimálně formou svých narací, kterými obplétáme své životy.

1 01.07.2018

Dal bych spíš tři a půl, ale to tu není. Každopádně rozjed knihy je parádní. Sem tam krapet patetickej, ale to asi k tomu patří, alespoň je v tom znát to utrpení, které je teda popsáno nebývale krutě a realisticky. Nebyla to žádná sranda. Jak vidno s každou revolucí dopadne především na nejchudší lid a ždíme se a ždíme jej. Tempo je hodně strhující a vlastně se pořád něco děje, i když postupně z toho člověk začíná být unavenej. Zajímalo by mě jak by autor pokračoval dál, ale na jednu stranu kniha končí tak akorát.
Co se týče Dauphiňáckého vydání - no to bych se poblil! Nějak mě poslední dobou Dauphin vytáčí. Vydávají sice zajímavé knihy, ale mají strašná prodlení (na eseje Roberta Musila čekám už asi tři roky), komunikace je s nimi zoufalá a když už knížku vydají je plná chyb, překlepů a hovadin. Prostě hnus. Což se nakonec možná i na chudáku Rusi krví umyté podepsalo ve výsledném mém hodnocení.

1 12.07.2017

Chvílemi mi z té knihy nebylo úplně dobře - přeci jen mé vlastní literární snažení zaměřené na detail a v něm ďábla, mě zprostředkovaně touto knihou donutilo se na toto známé úsloví, motto (kdo ví?) podívat i z druhé strany - nechť tedy; ďábel v detailu - do detailu, do úmorného zamyšlení, drobí a drolí, až ztrácí se celek a je fůůůůů - fuč. Mno učenecká idiocie mě taky příliš nenadchla v kontextu mé vlastní bibliofilie - někdy prostě to hromadění faktů, kterým si zakrátko člověk zdůvodní i vraždu, není úplně funkční. Ze všeho se však dá vybruslit správnou argumentací; tedy lehka deprese mě přešla a knihu hodnotím vysoko; podnětné a čtivé čtení, jež mě na pár dní přimělo se zamyslet nad vlastním psaním, čtením a z toho samozřejmě budu dál si čerpat a zase chvíli žít.

1 15.05.2017

Výborna kniha - spoustu věci - ač vcelku malý kluk v té době, jsem zažil, především zprostředkováno skrzeva staršího bráchu: takže jsem se doma potkávali se shalomakem, reperem, hipísákem, dencařem, skejťákem, etc. Byla to bžunda a kniha mi to nostalgicky zprostředkovala.

1 30.04.2017

Zvláštní kniha, jak často se mi stává, čekal jsem něco jiného, nicméně koupě nelituji. Byť chvílemi mě kniha poněkud uspávala a se svojí nebesko - světoduchovně - pekelnou byrokracií zahlcovala, až lezla na nervy. Tu náhle na mě vyskočila myšlenka, která mě zasáhla, překvapila, zaujala a jež stála za objevení v tom přehršle systematičnosti. Je vidět, že než se Swedenborg lehce zbláznil byl polyhistor tělem i duší.

1 11.12.2016

Úvod - co více čekat. Stručné, jasné, kapitolky jsou krátké, docela dobře se to čte, ale asi jsem čekal trochu více. Navíc jsem objevil sem tam nějakou faktickou chybu. Docela mě bavilo vždy nějaké představení teologické teorie jako stěžejní a následně její rozcupování, jakoby si kniha tak trochu protiřečila. Ale na úvod dobrý, ne že ne.

1 19.11.2016