blackholesun32 komentáře u knih

První polovina knihy je skvělá a dodnes z ní vycházím v zaměstnání. Druhá polovina lehce ztrácí dech, bohužel je to již delší dobu co jsem četl, takže již nedokážu specifikovat proč vlastně, možná pro tendence ku opakování informací, což jistě při práci se závislými je důležité, nejsem si již tak jist v případě knihy, přesto volím za pět z především výše řečeného.

1 10.11.2015

Tož já mám s Hrabalem jeden problém a tím jsou pábitele, respektive ten termín. Nesnáším jej do morku svých studených kostí, ble i ta definice celkově je mi odpudivá, ano souhlasím s tím, že to tak nejspíš je, ale proč to musí z každého textu tak ostentativně trčet a upozorňovat na sebe! Na každém dni, každého umoulousaného ožralce třpití se perlička; no a? Kdyby nebylo pábení, měl bych Hrabala mnohem víc rád, ale to je mu stejnak jedno. Slavnosti sněženek je soubor povídek celé řady podivínů, v podstatě nešťastných lidí, některé povídky jsou až zlé, jiné melancholicky hřejivé, hravé. Nejvíc se mi líbí pasáže, ze kterých vystupuje Hrabal sám a popisuje genezi textu, kterých tedy moc není. Napsané je to výborně, čtivě, nenudil jsem se, ale popravdě jsem se už těšil až to dočtu, za poslední cca týden jsem přečetl dva Hrabaly a zase na dlouhou dobu stačilo.

1 09.11.2015

Jeden z nejlepších, nejvtipnějších komiksů co jsem četl! Tak krásně absurdní, pfilozofickým žvatláním skrz naskrz prolezlé dílo se jen tak nevidí. Kámen co se bojí zemřít, muž v chajdě, muž s hlavou v písku, muž, který debatuje s kamenem! Jediná trochu slabší postava mi přišel žabák, moc mě nebavil.
Navíc člověk se v těch kecech pfilozofických kolikrát najde a i své přátelé a o to je to ještě více údernější. Myslím, že komiks je hlavně pro lidi, který si prošli takovým tím bádáním nad životem za pomocí Nietzschů, Schopenhauerů, Kantů, Sartrů, etc. posléze dospěli k bodu kolize, kdy poznali, že všechno tohle vědění je pouze ku hře ducha (což jistě není málo), ale o skutečném životě to vypovídá nula celá nic a pak se tomu, právě u jen čtvrt vteřiny na život od srdce zasmějí! Lepší než všechny ty pfilozofické knihy vzít a hodit do kamen!

1 30.10.2015

Nejlepší je ten jeho zápis do pamětní knihy v Kimově muzeu. Kniha super, hodně jsem se pobavil, občas do toho znovu nahlédnu, když se chci zasmát, i když ve výsledku je to vlastně dost smutné.

1 30.10.2015

Je to dobra kniha, nicmene jak nekdo psal, je ponekud zjednodusena, jako ostatne cele dilo Frommova, i tak lze najit mnoho zajimavych myslenek. Kazdopadne dnes s odstupem casu bych Fromma trochu prirovnal k Paulu Coelhovi (nebo jak se pise) psychoanalyticke literatury (dejme tomu).

1 22.10.2015

Mno... nevim cim to, dilo Marcela Prousta miluju, tedy Hledani ztraceneho casu, ale cokoli o nem, analyza dila, zivotopis, me proste nudi. Tezko rici jestli je to tim, ze vedl tak nudnej zivot, nebo, ze o nem autori neumi psat, ale proste stejne jako predchozi vyklad hledani ztraceneho casu, tak ani tento zivotopis jsem nedocetl a nevim, zda-li jej nekdy doctu. Tedy ani nehodnotim.

Cetl jsem soubezne s Tulakem po hvezdach, byl to vlastne takovy duel. Obe knihy predchazi jejich povest. V mem vnimani vsak zcela jednoznacne vyhral Tulak po hvezdach. Cekal jsem od Stepniho vlka vice a ve vysledku, byt se pribeh prijemne cte, se jedna vlastne o takovy kompilat analyticke psychologie, Freuda, trocha filozofie, nejakych vychodnich nauk etc. Hesse ma lepsi knihy, i kdyz mi celkove jako autor prijde lehce precenovan.

1 19.06.2015

Topola nemám rád. Sestru jsem nedočetl, Noční práce mě nebavila, Chladnou zemí ještě míň. Nicméně Kloktat dehet považuju za majstrštyk! Dokonalé propojení alternativní historie, mytologie, pověstí, metatextu etc. Skvělá hra s motivy, paradoxy, absurditou. Kloktat dehet a pro mě v mnohém navazující Cesta do Bugulmy jsou nejlepší a zároveň jediné dobré knihy páně Topola.

1 14.05.2015

A mám pocit, že takhle kniha… jde to s ní tak nějak od rozumového k intuitivního… vlastně mě moc první dvě části ani nebavily…ale s Schopenhauerem se to začalo klopit a Wagner to dokončil. A nemůžu říci, že bych vyloženě pochopil, ale tak nějak to mám s Nietzchem, že ho vnímám právě spíš intuitivně. Jako by se to skládalo nějak samo a někde to nakousne, tu tam odklopí - vlastně je to dost podobné analýze. A samotné pochopení se vyskládá až za nějaký čas. To prožití! To prožití, až do plných na dřeň bolavých emocí. A mýtem psát. To bych si přál. Jako Wagner, jako Nietzsche. Ach… tak…

09.02.2025

Nebylo to úplně nejsnazší čtení… ale vlastně to byl můj první Nietzsche, kterého jsem přečetl. Asi dva roky zpátky jsem si začal pořizovat celého Nietzscheho, tak jak ho vydává oikomenh a teď jsem se do něj pustil. A přestože to nebylo nejsnazší čtení, tak mě musím říci dost bavilo a bylo značně inspirativní. Ne že bych se vším souhlasil, ale prostě Dionyský princip (přesto Ničeho příliš - nebo snad Nietzscheho příliš?) - se svým prožitím, dotknutím si dna, šílenstvím, enormním zážitkem, za kterým lze hledat sebe sama (Apollinské poznej sám sebe) - shledat se sám se sebou, to je prostě inspirativní a vybízí to k dalšímu zkoumání a tak tedy na mě již! Čekají Nečasové úvahy….

29.10.2024

Moc hezká kniha - byť je zde spousta motivů z Krasosmutnění a Harelkýnových miliónů - tak je trochu již opakující, ale pravda také je, že Hrabal často některé motivy opakuje. Asi bych byl radši, kdybych si tuto knihu přečetl jako první, ale nestalo se tak. A tak na to doplatí, tím, že hold má o jednu hvězdičku méně.
Ale protínání motivů a jejich protichůdnost a stejnost zároveň s tím, jak se od sebe zase začnou vzdalovat, se mi moc líbilo.

11.05.2024

Náročná kniha. Nicméně podnětná, zajímavá, inspirující. Pojem melancholie nahlédnut z mnoha stran. Saturn to samé. Trochu mě teda rozčiloval poznámkový aparát, který nechával spoustu latinských, řeckých a jiných textů nepřeložených. Skutečně těmito jazyky (byť bych mnoho chtěl) nevládnu a spousta textu tak přišla vniveč. Škoda. Nicméně s mi popravdě líbila více kniha melancholie od Laslo F. Foldenyi. Každopádně život samotné knihy je též pozoruhodný.

13.03.2024

Uf! Docteno toto monstrum. A vsak krasne. Pominu-li ctivost sameho dila, i pres zdanlive nective tema, muj zajem o katolicke autory a taktez fakt, ze mam pane profesora proste rad a jeho knihy me bavi! Tak hlavnim cennym artiklem a zaroven prokletim, teto knihy je to, ze me inspiruje v mnoha dalsich a dalsich autorich, ktere si proste jednou musim precist! A tak jsem si v poslednim mesici objednal uz asi dalsich 20 knih, ktere vsunuji do sve skrovne knihovnicky a tesim se, ze na ne vsechny postupne jednou dojde!

03.10.2023

Skvela knizecka basni. Aneb jak utvorit vlastni universum na cca 60 stranach. Mocne jsem zaskrtaval a pak uz jsem si jenom zaskrtaval jednotlibe nazvy basni. V techto dnesnich uplakanych dnech plne atmosferou se mnou koeexistujici. Az jsem si nakonec udelal vyslap na Kristianov tady u nas v Jizerskych horach, zanikla sklarska osada a ta evokace mista, genia loci a versu par dni zpet prectenych me zcela pohltila. Dekuji

02.09.2023

Uf! Jsem se lekl. Nejak kdyz jsem videl nazev, byl jsem k eseji krapet skepticky. Uplne jsem nevedel co ocekavat, ale nakonec jsem mile prekvapen, jak soucasny esej to je! Predevsim z hlediska Ruska. A zaroven jak to co pise Kundera, byt mnohdy ve zhustene forme, souzni s tim co mluvi Martin C. Putna. Kuprikladu Slovanstvi jako konstrukt. Mno radost jsem mel a narozdil od poslednich knih Kunderovych, ktere me uz prilis nebavi, tak eseje z jeho pera jsou proste skvele!

10.06.2023

Taková velice milá prostá knížečka. Teda zas tak prostá není. Přenesení narození Ježíška do Flander okolo první světové války je vskutku geniální nápad - tedy, alespoň mě se tak zdá. Byť tedy samozřejmě není páně Timmermans první, ostatně vyřezávané Betlémy napříč naší republikou by o tom mohli vyprávět anebo Lada. Nicméně ty Flandry tomu přidávají takovou tu estetiku Pietra Brueghla, kterou jsem měl pořád před očima (teda taky díky Putnovi) a vzhledem k tomu, že já Brueghla moc rád, tak se mi to líbilo moc.
Zajímavé, že je to vystavěno jako idyla - to jsou pořád samé tvářičky, vlásky, ručičky, nožičky etc., nicméně to co se v knížce odehrává, žádná idyla rozhodně není; nu však ten příběh všichni známe a naturální vraždění neviňátek je vskutku podáno až do absurdity (že jsem si skorem vzpomněl na Celina).
Ale nechžť, líbilo se mi to moc.

14.11.2021

Takovej klasickej Deml, chtelo by se rici. Zacatek skorem az zvlastni. Necekane uvahy, pak se ovsem vraci do svych tradicnich koleji. Zaver velice dobry, podnetne myslenky, umocnene tim, ze o podobnych tematech jsem se vcera bavil se svymi prateli. Lec! Se zde jiz objevuji antisemitske reci a to me sere, v nekterych nazorech mi vadi az prilisna umanutost a povysenost (casto ji pozoruji u nekterych krestanu) a tak vubec a pak nahle objevi se obraz, myslenka jak z jineho sveta: Posuzujeme velikost lasky jen podle toho, kolika utrpeni nas usetri. Dal bych 3,5, ale neni tu, tak tri.

29.05.2021

Normálně se nerozepisuji o jednotlivých knihách, když je čtu v rámci sebraných spisů (a ježiš, ať je hlavně seberou fakt celý a vydaj!!!), ale tady mi to nedalo.
Tak takhle ta kniha, je jedna z nejkrásnějších od Jakuba Demla. Což o to, už dlouho ho stavím na špici mých nejoblíbenějších spisovatelů, ale tohle... jenom těch citátů, které jsem si do knihy zaškrtal, tolik hlubokého (ač toho slova nemám rád, protože se často používá i u děl naprosto plytkých - zdravím Paula Coelha), něžného a opravdového citu se jen tak nečte. Jakub Deml byl obdařen od boha, protože to co člověk čte, není "pouze" to co psal, on to ovšem i žil (což samozřejmě vyplývá i z toho, že jsou to poskládané dopisy, deníky, recenze etc.), což teda zní taky jako hrozný klišé, leč. Leč v případě Jakuba Demla je to prostě fakt. Když miluje tak miluje a tryská to z jeho slov, když je zaujat, je zcela ponořen, snad až fanaticky, když nenávidí, tak nenávidí se vším hnusným co k tomu patří.
A především Sestra! To co z ní si učinil - ten symbol lásky, vztahu, vztahování se k lidem co má rád, s tou vírou a nadějí. A přesto, má člověk pocit, že se pod tím vším nánosem mysticismu, symboliky, idealizace, erotična, neztratila jako člověk.

Bože je-li třeba, učiň ji šťastnou i proti mně.

12.03.2021

Po kmenech 90, jsem zhltnul i Kmeny O (Kmeny - tedy první díl, mě nezajímají). A opět to skvěle odsejpalo, napsáno poutavě, byť kvalita různých kmenů se dost odlišuje. Někdy bych rád četl víc a víc a náhle končí, jindy mě text zase nebavil a byl rozvláčný až běda. Rozhovory - mno, asi bych se ptal na něco jiného....Přijde mi, že se otázky stále opakovaly, ale chápu, že při takovém objemu se snažili o nějaký ucelený pohled. Legrační mi ovšem přišlo, jak každý druhý kmen svým konáním vlastně rozpeltával komunismus - metaláci, vlajkonoši (ti mě hodně bavili - když padesátiletý chlapi hovořej o tom, že "mlatit se přestali před rokem", tak jsem se vážně musel smát), veksláci (ntvl!!! sic! - na druhou stranu, mě jejich kapitola bavila), etc. Kvalitnější texty mi přijdou v první polovině knihy, underground, disent, alt. hudba (ta asi nejsympatičtejší),...
Mno - mohlo by se zdát, že jsem rozčarován, nicméně tak to není; kmeny 90 se mi asi líbili o něco více, snad i tím, že jsou mi bližší, bo jsem v těch letech vyrůstal. Ale jinak Kmeny 0, kloubouk před nimi, nota bene, sami nezastírají, že nemohou obsáhnout všechna témata v jejich náležitém rozsahu, a proto se jisté schématizaci nelze vyhnout. Jinak nelze, než palec nahoru a Vladimir 518 je mi opět o chlup sympatičtější, vskutku ve svém konání renesanční člověk a to žádnej jeho fanoušek nejsem.

12.01.2019

Mno uf...teda, kniha rozsahem malá, ale nějak mi dala. Škvoreckého mám rád, ale tahle knížečka mě do půlky těžce nebavila, včera jsem to nakonec překonal a přelouskal ji a nebylo to tak špatné, ale myslím si, že jsem čekal trochu jiné sdělení, než, že nám ty zlý komunisti zakážou plesy. Ale pravda psané to bylo v roce padesátém, tudíž ještě asi nebylo úplně jasné co jsou zač.

11.02.2018