blackoutzuzi komentáře u knih
Uf, tahle kniha mě dostala...
Na jednu stranu byla nesmírně zajímavá, o transplantaci nic moc nevím a já tak dostala šanci tomuto oboru nahlédnout pod pokličku. Na stranu druhou mě ničilo číst si ty příběhy týkající se dětí, vždyť ti malí tvorečkové a ani jejich rodiny by si ničím takovým procházet neměli...
Nejvíc mě zasáhl příběh malé Grety, 19 měsíční holčičky, která zemřela a její rodiče dali souhlas s darováním jejích orgánů.
Děkuji autorce za příběh její i ostatních, kteří dostali od života naloženo a přesto to jejich těla zvládla a transplantace byla úspěšná. Všem z celého srdce přeji, aby se jim dařilo a nemuseli si tím vším procházet znovu!
Knížka se rozhodně dostane na seznam nejlepších knih, které jsem letos četla! A moc ji doporučuji i vám, pokud rádi čtete knižní rozhovory a chcete si přečíst něco, co se vám vryje do paměti.
Zbožňuju životopisy a tenhle jsem fakt moc chtěla do sbírky!
Život Samuela L. Jacksona je zajímavý, dozvěděla jsem se hromadu nových drbů :)) plus v knize najdete perličky ze všech jeho filmů!
Super, bavilo. Asi nemusím dodávat, že pro jeho fanoušky je tato kniha nutnost:)
Upřímně, ač autor zmiňuje, že tenhle díl je jeho nejoblíbenější, za mě je bohužel nejslabší.. Četla jsem ho na mé poměry vážně dlouho, docela trvalo, než jsem se trochu zorientovala v ději a taky než se v něm vůbec začalo něco dít..
Ale ač mě tentokrát zápletka zrovinka dvakrát neoslovila, tak ten background jsem si užívala moc - ty vztahy mezi vyšetřovateli, jejich konverzace, klasicky neskutečně vtipné situace spojené s Tilly, to prostě miluju :)
M.W.Cravena mám moc ráda, píše originální thrillery, které jsou chytré, chytlavé, zároveň vtipné se skvělými hlavními hrdiny :)
Tentokrát mě to moje hodnocení mrzí, ale holt laťka předchozích dílů je nastavena fakt vysoko.
Btw. Černé léto a Loutkové divadlo jsou za mě top top top!
3,5 hvězdičky
Vztahy, vztahy, vztahy.
S partnery, rodiči, dětmi, přáteli, sousedy. Příběh se točí primárně kolem nich. Je o jejich rozpadech, ale také o návratech ke kořenům, kde se přeci jen většina z nás cítí nejvíc v bezpečí..
Příběh se četl lehounce, viděla bych to na ideální četbu na dovolenou, autorka se zde dotýká důležitých témat, ale spíš jen tak klouže po povrchu, nejde až úplně na dřeň (což je škoda, přála bych si, aby mě ty příběhy víc zranily, zasáhly, abych je ještě víc žila s postavami, ale to je čistě moje osobní preference, já si dost užívám příběhy, které ve mně probudí ty nejsilnější emoce po všech směrech). Taky mě trochu trápily ty postavy, které byly za mě až moc pasivní a zase - nedostali jsme se víc do jejich hlav, což mi přijde škoda. Nejzajímavější postavou za mě byla Janina.
Jeřabinový dům bych označila za příjemně melancholický, současný příběh, kde je moc hezky vykreslené prostředí, ve kterém se odehrává. Na to, že se jedná o autorky prvotinu tak super a je velká pravděpodobnost, že si další autorky knihu nenechám ujít:)
Klub monster se na obálce pyšní pojmem "duchařský horor", s čímž nemohu souhlasit. Spíš je to lehce šmrncnuté mysterióznem. Knížku bych klidně zařadila do škatulky "horor pro děti", sice to místy bylo dost napínavé, ale horor si představuji trochu jinak :)
Ovšeeem četlo se to parádně (jako vždy), ta část ze současnosti mě teda upřímně zase až tak nebavila, zato ta dějová linie z minulosti? Ta byla parádní! A ten konec? Z toho jsem měla nejdřív rozporuplné pocity, ale po čase musím uznat, že se mi vlastně docela líbil.
Já romanťárny vůbec nečtu (Colleen Hoover je jediná výjimka), ale hezu obálka a Španělsko v názvu mě v mém odhodlání vyhýbat se romanci v literatuře zlomilo :D
Nicmééně tady jsme se s autorkou vůbec nepotkaly.. že je to plné klišé, to čert vem, ale to bylo taaak zdlouhavé a tak málo uvěřitelné..A ten (nejen sexuální) vztah našich hrdinů? Ten jsem vůbec nepobrala.. Já na tyhle instantní romance fakt nejsem a romantiku nechám zase dlouho u ledu a radši si přečtu nějaký ten horůrek nebo odbornou literaturu :D
Kdyby to mělo třeba takových 200 stránek, mohla by to být mnohem lepší letní oddechovka, ale uff 450 stránek? Fakt nechápu proč..
Námět knihy je všem krimi nadšencům známý - skupina potenciálně podezřelých lidí se ocitá na jednom místě, kde se stala vražda.
Co knihu činí odlišným je styl vyprávění. Od prvních stránek mě příběh bavil, autorovy vsuvky pro okomentování a dovysvětlení situace byly zábavné, dávalo to knize šmrnc, ale občas byla cítit možná až příliš velká snaha odlišit se od ostatních detektivních románů a zbytečné tlačení na pilu.
Styl vyprávění mi ale vyhovoval, bylo to svěží, vtipné, škoda, že se autor často věnoval vysvětlování celkem nedůležitých a nezajímavých informací, to zbytečné narušovalo tempo knihy. Nečekejte žádné krveprolití, ani popisné nechutné mordy, Každý z mé rodiny někoho zabil bych zařadila spíše k těm tradičním detektivním příběhům.
4,5 hvězdičky
Knihy od Nakladatelství Absynt jsou báječné. Pokaždé vám jisto jistě zajistí zajímavé téma, skvělé zpracování a zásah přímo do srdce..
O problematice oděvního průmyslu asi každý z nás něco tuší a tahle krátká reportáž z Bangladéše, kam se vydal polský reportér po zřícení textilní továrny, vám to maximálně přiblíží. Co všechno stojí za fast fashion, v jakých podmínkách zde lidé pracují.. No, co vám budu. Rozhodně to vede k zamyšlení a přehodnocení, zda to nové tričko opravdu potřebuju..
M. Robotham je můj velmi oblíbený autor krimi. Každá jeho knížka je děsně dobře napsaná a na to, že to je pokaždé bichlička, tak ji mám přečtenou rychle, protože jednoduše nejde přestat číst :)
Vraky byla opět totálně boží jízda, plná napětí, zvratů a dramat. Skvěle propojené dvě zdánlivě neslučitelné dějové linie a moc se mi líbil originální námět! Super krimi, doporučuju! :)
Ačkoli už dávno nejsem cílová skupina, stejně občas zatoužím po oddechovém #youngadult příběhu, u kterého si odpočinu. A musím říct, že mě až překvapilo, jak moc mě Temné sestry bavily! Atmosférické, děsivé a skvěle napsané.
Je to takový mix žánrů - trochu horor, trochu fantasy, trochu krimi a lehce se tam mihla i romantika. Přečteno na dva zátahy :)
A ta obálka? Nádhera!
3,5 hvězdičky
Každý fanoušek Stranger Things Robin moc dobře zná:) Ale jaký byl její život na střední předtím než nastoupila na brigádu se Stevem?
To nám má poodkrýt tahle novinka. Na to, že je to docela bichlička, tak sledujeme Robin pouze během jednoho školního roku 83/84, tedy první série ST, kdy se ztratí Will. Což mi přijde docela škoda. Ale i tak jsem Robin poznala zase o něco víc, viděla sama sebe v její samotářské povaze a tak si ji oblíbila ještě o něco víc než v seriálu:)
Text je to jednoduchý a krátké kapitoly napomáhají k rychlému přečtení, takže pokud hledáte jednohubku, u které si odpočinete a jako bonus se vrátíte do milovaného Hawkinsu️ jděte do ní:)
Tohle číst mi lámalo srdce.
Děti původních obyvatel Kanady byly odtrhnuté od rodin, dané k adopci, nebo hůř, do internátních škol. Tam je zneužívali, bili, týrali..
Kanada to věděla. Nic neudělala.
Já měla takovou chuť všechny ty nevinné malé dušičky obejmout.. Ublížit dítěti může jen odporná lidská bytost. A mít z toho dokonce i potěšení, zábavu? A že se toho dopouštěly i ženy? Nějak nemám slov.. Hodně bolavé čtení. Ale pokud se na to cítíte, mohu jedině doporučit.
Nakladatelství Absynt vydává opravdu jedny z nejlepších knih!
3,5 hvězdičky
tmosféra, skvěle vykreslené prostředí - domov důchodců, měla jsem pocit, že jsem tam spolu s hlavními postavami (které byly mimochodem moc zajímavé) a neskutečně čtivý a dobře napsaný text. To jsou jasně největší plusy knihy.
Děsně mě bavilo, jak autor nutil čtenáře zapojovat představivost, jak pomaloučku vyvolával strach těmi nenápadnými narážkami na skutečnost, že se v DD děje něco nevysvětlitelného, nadpřirozeného (skvrny na zdi, mizející stíny,...). Škoda, že se nezaměřil více na pocity postav teď a tady - vsuvky o jejich minulosti mi přišly vcelku zbytečné..
Domov je horor, u kterého nečekejte hromadu napětí a brutálních scén. Je pomalý, tíživý.. Ta tíha a melancholie na vás dopadne a bude se vás držet do poslední stránky.
Ty ilustrace, ty detaily - nádhera!
A ta stříbrná ořízka? To už je třešnička na dortu. Po grafické stránce opravdu klenot. Jsem nadšená, přesně takové knihy zbožňuju a chci je mít ve své knihovně, abych se jimi mohla kdykoli pokochat.
Tahle kniha mě fakt mile překvapila, rozebírá již tradiční fráze typu "ty jsi šikulka, řekni děkuji, už jsi velký kluk,...", které jsme někdy použili snad úplně všichni (a poukazuje, co je na nich špatně). Každý si v ní najde to svoje, já si "vyzobala" pár myšlenek, se kterými dost souzním a které chci rozhodně aplikovat při výchově prďolky :)
Celou tuhle hororovou sérii mám moc ráda, jsou to takové knižní jednohubky, které slupnete bez problémů na posezení a ze kterých vám nebude těžko, protože jsou strašidelné tak akorát.
Výjimkou není ani nejnovější Strašení v Rookwardu, jen škoda, že už začínám mít pocit, že se určité prvky v jednotlivých dílech docela opakují a vy pak při čtení máte pocit, že už jste něco podobného párkrát četli. Většinou mi to v této sérii nevadilo, ale v tomto případě to byla dost škoda! A ty kresby v knize mně tentokrát přišly vcelku zbytečné, nedodaly příběhu nic moc navíc, oproti předchozímu dílu.
Nicméně ta linka z minulosti mě dost zaujala, bavila a pořádně vyděsila! Ten moment, kdy Guyovi došlo, co Amy celou dobu dělala, byl dost creepy
Tohle je další z knížek, která se bude pyšnit čestným místem v mé knihovně, protože to je po grafické stránce totální SKVOST :) A nejen to.
Moc mě bavil i příběh Jany Brejchové, který v sobě ukrývá. Silný, občas nepochopitelný a komplikovaný. Vlastně jsem překvapená, s jakou láskou je z pohledu její dcery vyprávěn, protože si nedokážu představit, jaký vztah bych měla ke své matce v její situaci.. ale krev není voda, no.
Já na životopisy obecně moc nejsem. V životě jsem přečetla jen ty o Miloši Kopeckým, Tarantinovi a Bowiem. Tady mě, přiznám se, zaujal především vizuál knihy. Takže jsem překvapená, jak moc mě to bavilo číst a jak rychle jsem tuhle bichličku měla přečtenou :) Věřím, že tomu pomohl celkový koncept, jakým je kniha pojata - spoousta fotografií, velké písmo a rozhovory prokládané komentářem Terezy Brodské. Doporučuji, moc.
Tak takhle smíšené pocity po přečtení knížky jsem neměla ani nepamatuji! Jedno je ale jasné - Amerika je nemocná. Uběhla už taková doba a oni se absolutně nepoučili, jdou z extrému do extrému a jedna knížka bohužel na tuto problematiku stačit nebude.. Nicméně pro základní přehled o historii Ku-klux-klanu a současné situaci je tato kniha vcelku dostačující a přečtete ji během pár dnů:) Na to, že se jedná o reportážní literaturu, tak se četla velmi lehce.
Příběh unesené 11leté Sally. Srdcervoucí, šokující, ze kterého vám pukne srdce a který vám už nikdy nezmizí z paměti!
Psán s neuvěřitelnou lehkostí, bylo cítit, že se autorka snaží podat všechny ty hrůzy citlivě, aby je čtenář zvládl vstřebat a rozdýchat... Nemám slov, tohle si rozhodně přečtěte!
Tak trochu jiné krimi. S přesahem, námětem k zamyšlení. Tentokrát jde o jednodušší případ, což mi docela vadilo, neměla jsem totiž tak úplně pocit, že čtu detektivku, ale spíš sociální drama. Chyběl tomu nějaký náboj, moment překvapení. Pro mě je tento díl docela zklamáním..