Blahona komentáře u knih
Kniha je super. Úkoly jsou jednoduché na pár minut a testuje různé schopnosti vašeho pejska a hodně se o něm dozvíte. Doporučuji ji i pro lidi, kteří si teprve pořizují štěně a neznají chovatele. Kniha jim napoví, jak poznat bezproblémového a dobře socializovaného pejska u chovatele a na jaké chování si dát pozor pro budoucí bezproblémové soužití.
Líbila se mi zajímavá forma knihy. Určitě stojí za přečtení.
Naprosto boží! Kniha se četla sama. V YA žánru stojí vysoko nad ostatními. Těším se, že budu mít příležitost si knihu nechat podepsat přímo od autora na říjnové autogramiádě. Jupíííí!
Stejně jako autorka pocházím z jižní moravy, byla jsem také koňařka a mám výstavního psa, byť malého plemene, je tedy pochopitelné, že se mi kniha moc líbila. Mám ráda optimisticky laděné knihy a často si nějakou sebou beru na procházku s mou psí slečnou, abych se začetla, zatímco si moje psí princezna hraje s míčkem. Naprosto dokonalá kniha pro tuto příležitost. Doporučuji.
Skvělý námět knihy bohužel potápí nedomyšlenost a nelogičnost děje a také povrchnost vztahů mezi postavami.
Sídlo Blackmoore je nádherná Regency romance s neskutečně sympatickým mužským hrdinou a kouzelným, pomalu se rozvíjejícím vztahem hlavních hrdinů. Mistrovsky zvládnutá romantika této knihy je silně návyková. Prosím, já chci další knihu Julianne Donaldson!!!
Jenny Han mě opět nezklamala. Letní atmosféra vyzařuje z každé stránky. Je o prvních láskách a zklamáních a donutila mě několikrát nostalgicky zavzpomínat na toto období, které mám už dávno za sebou. Jednoduchý a laskavý styl autorky mám moc ráda. Přestože kniha není bohatá na žádnou akci, je velmi čtivá a měla jsem ji přečtenou za dvě odpoledne.
Do druhého dílu jsem se nedokázala začíst. Je mnohem temnější a chvílemi mě až mrazilo. Myšlenka je zajímavá, ale zároveň dost tísnivá. Co bych knize vytkla je příliš mnoho nedovysvětlených věcí. Autorka se s tím moc nemaže a kniha bohužel na mnoha místech postrádá logiku. Přestože je příběh napínavý a pořád se něco děje, za mě nefungoval tak dobře jako v prvním díle. Ale určitě stojí za přečtení.
Příjemná oddechovka na letní odpoledne, bohužel se nevyrovná ani zdaleka první knize autorky Láska a Gelato. Hrdinkou je Addie, která se nedobrovolně ocitá na tripu po Irsku se svým bratrem a jeho kamarádem. Moc se mi líbily vsuvky z průvodce po Irsku, které jsou psané legračním jazykem a pro mě to bylo to nejlepší z celé knihy. Kniha má nenáročný, jednoduchý příběh a rozhodně nečekejte moc akce. Je to taková náladovka o usmíření sourozenců a léčení zlomeného srdce při cestování po Irsku.
Kniha mě hodně překvapila. Přiznám se, že jsem byla velmi skeptická i poté, co jsem viděla, jaké má vysoké hodnocení, protože pak bývám často zklamaná. Ale Dopisy ztraceným si chvalozpěvy opravdu zaslouží. Je psaná velmi čtivě a napěchovaná emocemi. Autorce se podařilo do velmi krásného romantického příběhu dostat spoustu silných témat - vyrovnávání se ztrátou milované osoby, škatulkování na základě povrchního úsudku, sebepřijetí, nalezení vnitřní síly a překonávání sebelítosti, odpouštění, důležitosti komunikace a moci přátelství a sdílení. Doporučuji, nebudete litovat.
Na knihu jsem se těšila, ale nakonec jsem byla zklamaná. Možná ji hodnotím víc kriticky, protože jsem se do ní pustila bezprostředně po dočtení Nikdynoci. Zloději dýmu pak ve srovnání působí nemastně, neslaně. Jednoduše za mě průměrná kniha. Z postav mě zaujaly ženské postavy Catherine a Tash a jejich linky mě celkem bavily. Mužským postavám bohužel chybělo charisma. V poslední době je velkou módou homosexualita v příbězích a ani tady nechybí. Romantika bohužel moc nefunguje a působí hrozně uměle.
Zpočátku jsem se nemohla do knihy začíst, ale jakmile se Mia dostala do Rudé církve už jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Autorův styl psaní se mi moc líbil, je to takové svěží. Text pod čarou byl trochu rušivý, lepší by bylo, kdyby informace o světě autor zakomponoval do textu příběhu. Osobně bych se obešla i bez milostných scén, které mi přišly trochu laciné a zcela zbytečné, jednoduše mi to do tohoto žánru nesedělo. Ale jinak to byla rozhodně jedna z nejlepších knih, které jsem v tomto roce přečetla a v YA žánru zcela září.
Doporučuji číst nejlépe na vánoce. Kniha byla fajn, začátek byl trochu rozvleklý, ale konec se mi moc líbil.
Kniha mě moc bavila. Je velmi originální a úplně jiná, než ostatní knihy pro YA. Řeší téma strachu. Nutí hodně k zamyšlení. Příběh je uzavřený i když závěr jsem čekala trošku jiný, přesto dává smysl.
Skvělá kniha, která mě úplně pohltila. Hlavní postavy jsou výborně vyvážené. Kestrel je sice velmi slabá bojovnice, ale vyvažuje to svou bystrostí a úskočností. Také Arina jsem si zamilovala. A ten konec!
Za mě nejlepší kniha roku 2018. Málem mi tato knihy unikla, protože po sérii Griša jsem byla poněkud znechucená. Ale formát krátkých příběhů Bardugo umí a vytvořila šest nádherných, čtivých a poněkud temných pohádek, které jsou nadčasové. Kniha je doplněna o nádherné ilustrace.
Kniha i celá série mě hrozně zklamala. Nebavila mě. Při jejím čtení jsem se hrozně nudila. Nedokázala mě ani na chvíli vtáhnout do děje. Neoblíbila jsem si ani Alinu, která je jako hlavní hrdinka dost nezajímavá, ani Mala, kterému autorka v posledním díle změnila osobnost. Vývoj hlavní hrdinky je nulový, což je obrovská chyba. Autorka dala Alině do rukou velkou moc a překážky, na konci knihy je ale Alina stále tou malou, nezajímavou a slabou postavou. Bohužel Bardugo sérii pohřbila závěrem, který je tak neslaný, nemastný jako celá série. Více jsem napsala do recenze.