bleekemolen
komentáře u knih

Konečně fantasy román, kde se nikam neputuje! Ba, naopak, z tradičních fantasy kulis se nedočkáme temných hvozdů, ezoterikou protknutých elfských osad, trpasličí pálenkou zapáchajících hlubin ani věčně zmrzlých plání. Téměř celý děj se odehráva v kulturních městských podmínkách. Což nám, pro které oslovení zálesák znamená potem čpící dehonestaci, jenom vyhovuje.
Charaktery a jejich cíle jsou jasně vymezené. Nepovažoval bych to ovšem jako negativum a ve zmíněném žánru neočekávám duševní trable Josefa K.
První díl, zdá se, pouze rozdal karty (zdaleka ne ve prospěch našich favoritů). Zbývající autorovy knihy mám tedy dokoupeny, je čas se ponořit hlouběji do tohoto zajimavého světa a jeho mytologie.


Dvě back to back hluboká čtenářská zklamání jsem si musel nějak vynahradit. Sáhnul jsem tedy po jistotě a svém favoritovi zimní sezóny. Ó, a s jakým odchazím zadostiučiněním.
Staří (doslova) známí, nestárnoucí známí a mladí neznámí nás provázejí další kapitolou ze světa Osten Ard. Už nemusim bloudit prstem po mapě, ze spaní odcituji kudy prochází Stará Královská cesta a jaké bylinky přikládat na cucfleky. Jsem zase doma.
Prvotní roztříštěnost děje se vzápětí splétá do společných dějových linek a občas nabízí pohled na konkrétni situaci z několika perspektiv.
Výhradu mám k častým chybám v časování přivlastňovacích přídavných jmén (skoro na každé straně!).


Hmm.. Poslední dobou mám nešťastnou ruku. Anotace knihy na mě zapůsobila neodolatelným dojmem a knihu (nejsem troškař, rovnou celou trilogii a k tomu pár dalších Heitzových spisků) jsem si pořídil.
Moje braková čidla zbystřila už při úvodu násilně a přitom lacině a prvoplánovitě útočícím na čtenářovy city. Do pozoru se dostala při čtení prvních kapitol, pro změnu až po okraj naplněných zmatečným a nekonzistentním chováním postav. Přímá řeč a vyjadřovací schopnosti jednotlivých představitelů jsou také neuvěřitelně plytké a hloupé. Naprostou absenci čehokoliv originálního raději nebudu ani rozvádět.
To nejhorší však na čtenáře čeká po návratu do současnosti (2007). Prvních několik odstavců je věnováno popisu super-ultra-mega cool motorky jménem Sokol s max rychlostí 350 kmh-1 na níž hlavní hrdinka zesměšňuje ubohého řidiče Porsche Cayenne (protože kdo nejezdi po panelové silnici v Karl-Marx Stadtu alespoň dvěstapade, je prostě loose.. vlastně Arschloch). Poté si jde vyrážet zuby v jakési snuff parodii na wrestling s nebezpečným mr. Hurikánem (nebo podobně, to už jsem zapomněl, v mé představivosti měl obličej Dalibora Jandy a vlasy Jana Suchopárka za největší slávy).
Red light! Braková čidla Alert! "Tohle chceš vážně číst?!"
Ne, nechci..


(SPOILER) Nehněvejte se, ovšem tohle tedy opravdu ne. Zvládl jsem cca 0,33 knihy a jsem vyčerpán. Pouhé 2% celé ságy..
Nemám sílu zjišťovat, zda se autor později alespoň trochu přiučil řemeslu. Přečtený fragment mi naprosto stačil k tomu, abych tuhle ságu dal ne k ledu, ale rovnou ke zkapalněnému dusíku, a dále se její existencí nezaobíral.
Mnou přečtená část byla plná drásajích hlohových trnů, také mrazu, zalézajícího za nehty a medových koláčku panímámy užnevímkteré a podobné naprosto nedůležité a zbytečné vaty.
Hlavní dějové prvky jako by vypadly z velké knihy fantastických klišé. (otec, vzorný farmář, má tajně schovaný meč a nechce ho za žádnou cenu nosit při sobě, ovšem, když už ted hrozí ta světová katastrofa, tak se z našeho zemědělce najednou stává hotový d'Artagnan.. ooooh... to jsme ještě neviděli, snad ho nepronásleduje nějaké temné tajemství z minulosti.. zatajme dech, utrpí zranění od zlovolného Troloka [čti LoLoka] (nesmí chybět rohy s vlčím čumákem a téměř lidským pohledem) a upadá do horečného stavu.. blouzní... ne, neblouzní, vyjevuje nám své temné tajemství... a tak dále, a tak dále tahle břečka bude pokračovat až do zajisté slavného konce plného kvetoucích stromů a ptačího zpěvu)
Možná to bylo v devadesátkách děsně cool, nicméně jsme o tři desetiletí dále a podobných braků již bylo sepsáno tolik, že by už i sám Aššurbanipal odmítnul zařadit další do svých sbírek.
O kvalitě díla nechť vypoví NÁHODNĚ vybraný odstavec:
"Randa (sic) nejistě upíral oči do tmy, až ho pálily, a uši měl nastražené jako ještě nikdy v životě. Zastavil se při sebemenším škrábnutí větve o větev, při každém zašustění borového jehličí nastražil uši [pravděpodobně jako ještě nikdy v životě] a skoro se ani neodvažoval dýchat ze strachu, že mu unikl nějaký varovný zvuk i ze strachu, že mu neunikl [smysl této věty mi unikl]. Teprve, když zjistil, že to byl jenom vítr, pokračoval v cestě. [co byl jenom vítr si můžeme pouze domýšlet..] "
Pokud Vás tato citace zaujala, bravo, knihu si kupte. Já jsem rád, že ušetřím metr místa v knihovně pro hodnotnější literaturu.


Motivací veškerého konání je Hathořin plamen zažehnutý v duších neposedných mladíků toužících po spojení s pozemským vtělením Isidy.
Poté chlapci dorostou rozumu a věnují se dospělejším činostem. Například palácovým intrikám a touhám po spojení s jinými pozemskými vtěleními Isidy.
Tak by se dal shrnout obsah všech dílů této výjimečné pentalogie. Spousta jedinečných charakterů, některé se jen tak mihnou, jiné nás provází celým vyprávěním, ovšem každý má své místo a svoji roli. A dojde i na několikeré uzavření dávno pozapomenutých dějových linek. Autor dokáže excelentně popsat atmosféru a uvěřitelně napodobit výrazové prostředky daného období. Celá série mě nadchla a zůstane mému srdci drahá i nadále.
V tomo posledním dílu navíc přibylo vyprávění o jedné neobvyklé objevné výpravě, bohužel smrksnuté na posledních pár kapitol..


H.H. je starý rutinér. S přehledem si maličko ohne realitu a vytvoří skvělý svět, plný politicko-náboženských třenic (pochopitelně motivovaných vždy něčim cinkavým a blýskavým).
Potěšil mě i hlavní protagonista. Po prvním zprovození svého bližního ze světa netrpí úzkostnými myšlenkami a neublinkává si někde v koutku. Pro svou cílevědomost se ledačehos dokáže vzdát. A přesto, že ze začátku jsem měl opačný pocit, kniha postráda slizko-romanticke linky.


Tuto knihu poridila na zaklade doporuceni manzelka dcerce. I pres veskere odhodlani jsem nebyl schopen docist male ani první pohadku. Jedna se o naprosty slepenec nesmyslu a nelogicnosti. Jsem presvedcen, ze i generator nahodnych slov by vytvoril lepsi a hodnotnejsi pribeh.
Obdivuji odvahu autorky takovy paskvil vydat. Neco podobneho by neproslo ani jako slohova prace na zakladni skole.

Pokračujeme, kde jsme skončili a končíme, kde budeme pokračovat. Pár dějových linek, několik královských charakterů, jimž byly propůjčeny nepříliš královské vlastnosti a náramně smyšlený děj pod zástěrkou starověkých mytologií. Mrzelo mne, že jsme byli nuceni prostřednictví Džedefhora opustit území Mezopotámie (moje zamilované..). Proto subjektivně půl Oriona dolů.


Pan Červenák zvládne vyčarovat dokonalou atmosféru i ze zapadlého vesnického dvorku zaneřáděného slepičinci. Slovenský bratranec Old Shatterhanda tropí nepřístojnosti na Středním Slovensku, čtenář hltá stránky po tuctech a ani si nevšímá občasných logických zaškobrtnutí.
Čeho si nelze nevšimnout je opakované klasické překladatelské faux pas "kolmo dolů". "Svisle", pane překladateli, "svisle.."


*NEČTĚTE TIRÁŽ- heavy spoiler*
Jedním slovem skvostné, Skvostné, SKVOSTNÉ.
Autor si mne již získal předchozími díly, při čtení třetí časti jsem už naprosto v jeho moci. Krátké, úderné kapitoly, poměrně jasně vymezené charaktery a excelentní dějové linky (především ta Džedefhorova) mě na chvíli nutnou pro pokoření 200 stran přikovaly ke knize silou tisíců býků.
Pro čtenáře historických románů nutnost. Pro historiky.. nejsem si tak jist :-)


Návrat ke starým známým a zároveň naprosto nečekaně důvěrný pohled k nepříteli a jeho uvažování. Kniha je ostatně jen stručným popisem jednoho nekonečně smutného tažení doplněná právě o ono osvěžující vyprávění z druhé strany. Je neskutečné, kam až se dokázal autor posunout ve srovnání s původní ságou. Fantastická dokonalost.


Ve srovnání s prvním dílem působí tento miniromán poněkud méně okázale. Z problematiky staveb dokonalých monumentů a hloubání nad počátky vesmíru se nyní řeší především otázka nástupnictví a další rodinné vztahy. Nejsem ostatně odborník na IV. dynastii, neumím tak zhodnotit do jaké míry se jedná o autorovu invenci, ja jsem však byl spokojen.

(SPOILER) Při otevření závěrečného dílu už zajisté zkušený čtenář ví, co čekat. Fantasy jízda p. Williamse se blíží k vyvrcholení. Celou dobu jsem čekal, jak se to vlastně s tou věštbou a celým konkláve učenců studujícím prastaré rukupisy bude mít. Opravdu, opravdu jsem čekal temné zakončení celé ságy, jelikož podle předchozích dílu to ani jinak dopadnout nemohlo! Ovšem SImon primárnímu antagonistovi odpustí a v okamžení celý svět vykvete, znovu se rozezní dětský smích a ptačí zpěv. (je jasné, že i sám autor měl o závěru pochyby, jelikož celou poslední kapitolu překotně a poněkud zmateně čtenáři vysvětluje, čeho to byl vlastně svědkem)
Kniha se samozřejmě četla náramně a pleasure 'o meter hlási hot. Jen to královské finále je jak z pohádky ze studia Kamarád.


Naprosté zjevení blížící se dokonalosti. Tento skutečně neznámý klenot jsem objevil kdysi dávno v nějakém likvidačním výprodeji za pár korun a nic světoborného od něj nečekal. Jaký nedustojný osud!
V krátkém románku čtenář zakusí až nečekaně hluboké dialogy a jsou mu vyjavena vybraná mystérii. Já, jako nepříliš znalý, jsem musel číst několikrát, abych alespoň zčásti získal představu o čem mladý Chufu ( některá vlastní jména a místopis jsou v knize v řecké podobě, na mne to působilo rušivě, ovšem autor vysvětluje v předmluvě důvod) disputuje se svým mentorem.
Jaký žal, že kniha není populárnější, atmosféra je bezmála legendární a i sám velký Sinuhet získává sobě rovného.


Linky se nám pomalu splétají a celý ansámbl se pomalu chystá k pořádnému protiúderu.. Jak já jim fandím! Jsem zvědav, co se stalo siru Camaridovi. Dám si teď jemnou pauzu na vychladnutí a poté s chutí do finále.


Jsem navysost zklaman. Autor se tvari sebejiste a rad cituje Cassia Diona. S naprostou duverou jsem tak pristoupil na jeho hru, ovsem obratem odchazim trpce napalen.
Jiz uvodni kapitola, kdy se Julia se svoji rodinou, jednim otrokem a pouzdrem na sminky rozhodne uprkem opustit svoji rezidenci (pro Jupiterovy zapocene sandaly, co chteli asi tak delat az opusti brany Mesta??), mi pripadala podivna. Nasledujici nejapne chovani vsech postav, vysvetlovani primou reci Caracallovi (ja, tvoje matka, pochazim z Homsu v Syrii, kde tvuj ded byl knezem vyznacneho boha Elagaballa, tvuj otec slouzi jako spravce provincie Pannonie a vladne trem legiim) a celkove bidna literarni uroven me nutila k slzam.
Autor se mozna shlednul ve veledile mistra Gravese, vysledkem je vsak bidny odvar.


Moje váhavé nadšení z prvního dílu značně graduje. Děj se tříští do dlouhe řady dějových linek (bez výjimky každá skvělá a famózně (ne-)zakončená).
Popis jednotlivých scenérií a charakterů již nekopíruje německou větnou skladbu (to nejpodstatnější na konci) - což mě značně rušilo při čtení prvního dílu.
Nemám rád básně a různé pokusy o písně v rámci románů. Ať už pro jejich velmi spornou kvalitativní úroveň, tak především z toho důvodu, že mne to nebaví. A zde je jejich výskyt značně omezen ve srovnání s prvním dílem.
A příběh je náramně zábavný! I když jsem to nečekal, kniha zaznamenala kvalitativní posun ve srovnání s prvním dílem. Jdu na další.


Dnes jsem si ji pořídil a zatím nečetl, ale zarazil mě hlavně Konstantinův oblouk na obálce knihy. Ten byl postaven cca o 100 let později. Co přijde příšte, Napoleon před Tescem?


O teto knize je těžké napsat cokoliv objevného. Jak je detailně popsáno ostatními příspěvky, 80's-90's klasika žánru ovšem lepší, než čekáte.


Historicko-gurmetské výlety za erytrocyty v úvodní části knihy mě nadchnuly. Společně s Tiborem jsem prožil nejedno excelentní dobrodružství v atraktivních kulisách středověkého Balkánu. Přechodem do současnosti v dalších kapitolách ztratil příběh něco na atraktivitě nicméně pokračuje ve stejně napínavém tempu.
"krásné" a poctivé.
