Blondebookdevil komentáře u knih
(SPOILER) Většinu knihy skvělý napínavý thriller, kdy se prokousáváme postavami a rozklíčováváme děsivý příběh rodiny vězněné v chatě. Musím se přiznat, že jsem tento thriller viděla na plný počet*. Poslední strany mi to trochu zkazily; na pachatele a motiv nemůže čtenář nijak přijít a ani po rozuzlení to nebylo úplně dotažené do dokonalosti. Např. jaktože si malá Hannah dělala s matkou výlety za dědečkem, ale 1) ten si vnučku po několika letech vůbec nepamatoval; 2) dcera by dojela za otcem během 14 let co byla nezvěstná, ne-li prohlášená za mrtvou? Škoda, škoda těchto detailů, nicméně autorce bych dala s příští knihou šanci.
Růže bílá, černý les mě naprosto uchvátila, a proto jsem -logicky- měla vysoká očekávání i u další knihy od E. Dempseyho. Je pravda, že Rebecca vyšla v originále dříve, tudíž ji můžeme považovat za autorův debut a něco málo mu prominout, nicméně, wow efekt či nadšení se z mé strany v tomto případě nekonalo. Těžké téma předválečných a válečných let na ostrově Jersey se skoky do minulosti a poté kapitoly z Osvětimi, kam se hlavní hrdina dostal, aby našel svou milovanou Rebeccu. Jelikož retrospektivního vyprávění bylo poměrně dost a dokázala jsem se vcítit do romantického příběhu, byla jsem napjatá, jak to celé dopadne. Happy end, najde ji, kam se vůbec poděla...? Atd. Každopádně celkově mi v ničem neučarovala, některé pasáže byly pro mě až moc kruté (a to si myslím že jako čtenářka zvládnu dost), nebo jsem na to jen nebyla ve formě. Konec dával smysl, zahrát si na takového Nicholase Wintona, no dobře, proč ne, ale uměla bych si jej představit i jinak.
Hodnocení okolo 70% je nejspíš na místě, avšak jako pohádka pro dospělé s poučením, a navíc jako oddechovka ve zkouškovém, mně vážně bodla. :-)
Dokument V síti mě fascinoval již dlouho před svou premiérou. Po zhlédnutí jsem nebyla s to to celé pochopit. Ono se to pořád děje. Jak to? To už nebylo dosti přednášek a poučení o kyberšikaně a sexuálním vydírání? Zřejmě ne. A v tomhle dokument Báry Chalupové a Víta Klusáka přišel asi ve správnou dobu a otevírá dlouho nediskutovaná témata.
Co se týče knihy, první polovina je jakýmsi bonusem k filmu, rozhovory s herečkami, jedním predátorem, se kterým holky telefonovaly. Druhá část je věnována stejnému tématu, přesto z jiné oblasti - o případu dvou skautských vedoucích, kteří zneužívali chlapce v klubu a na táborech, plus případy mladistvých, kteří se ozvali s podobnou zkušeností. Celá kniha se nečte dobře, ale je určitě dobré mít o něčem tak šíleném a stále aktuálním povědomí.
Po přečtení Hany jsem potřebovala oddychovku, což tato kniha všema deseti splňuje. Černý humor, ironie a neskutečná postavička Smrti mě doopravdy bavily a dlouho už jsem se u knihy tak nepobavila. Zároveň vyvstává otázka, je možné smrt oddálit a může za naše činy něco jako osud? Vtipné, ale zároveň ideální k zamyšlení.
Mé třetí setkání s autorkou a je o poznání lepší než to minulé - po nezáživném Vermontském psychu to Jennifer dokázala vyšvihnout skoro na úroveň Zimních lidí.
Helen a Nate si staví dům na pozemku u mokřadu, který je tak trochu zakletý. Celou knihou se táhne klasický hororový motiv - žena je vyděšená, vídává ducha a manžel jí, jak jinak, nevěří. Výpravy do minulosti se mi v této knize líbily asi ze všeho nejvíc, jsou do příběhu zapojeny tak, že jej nijak nenarušují. Nebylo mi moc jasné, co s tím vším má společného čtrnáctiletá Olive, která jen chtěla získat údajně zakopaný poklad. Vše do sebe na konci perfektně zapadne, oceňuji, jak má autorka promyšleny rodokmeny a charaktery jednotlivých postav.
Tajemný duch Hattie a její potomci byli na husí kůži, nicméně to, jak zmizení Oliviiny matky zastínilo tuto záhadu, mi na konci trošku vadilo. Pro mě 4,5*/5 a doufám, že autorka napíše ještě něco dalšího a strašidelnějšího.
Slyšela jsem na tuhle sérii samou chválu, tak jsem se rozhodla se do ní konečně pustit. To, že má kniha 600 stránek, mě vůbec neodrazuje, ba naopak; jsem zvědavá, jak mě to vtáhne do děje.
V Mrázu se seznamujeme s majorem Martinem Servazem, což není úplně postava, kterou bych si dokázala za první díl oblíbit. Spíš mně přijde jako takový nemotora, který si zapomíná vzít zbraň a není úplně v kondici, aby sám dohonil vraha.
Tak do půlky knihy se vlastně nic nedělo, nedalo se říct, že by mě to nebavilo, ale myslím, že taková stovka stránek se zde dala osekat. Vražda koně + dvou lidí byly zajímavě propletené, nicméně nějaký posun ve vyšetřování nastal až po půlce knihy, což je podle mého škoda. Konec to ale vylepšil, najednou se všem rozsvítilo a nasbírané střípky informací do sebe zapadly. I ostatní knihy mají vysoká hodnocení, tak jen doufám, že ta další už bude na plný počet.
Trochu lepší než průměrná detektivka, zápletka zamotaná s množstvím postav, avšak ty, které by si měl čtenář oblíbit hlavně, si prostě oblíbit nejde. Lottie Parkerová je taková směsice všech známých detektivů - má problém s alkoholem, nezvládá domácí situaci a má něco jako OCD.(?) Jediná sympatická postava je Boyd, který (opět nečekaně) má slabost právě pro šéfku Lottie. Krátké kapitoly napomáhaly svižnému tempu a v podstatě jsem dostala dobré čtení, až na některé věty, které zněly prostě divně (chyba překladu?) anebo byly chybné doslova. Zkrátka jsem si nedokázala oblíbit ani jednu z postav (i když prostoru tam měly hodně), a proto jedna * dolů, avšak věřím, že to další díl napraví.
Po přečtení několika komentářů jsem zjistila, že nejsem sama, která má z Outsidera rozporuplné pocity. Tak jak tu již někdo zmínil, nebavil mě ten rozjezd a spousta zbytečné omáčky kolem. Zatknutí populárního kouče T, jeho otisky na místě příšerné vraždy, ale zároveň důkazy svědčící o jeho nevině. Jak mohl být na dvou místech naráz? Tak v půlce knihy to zachránil příchod Holly, která do příběhu vnesla nové světlo a naději. Oceňuji pasáže s el Cuco, při těch mi běhal mráz po zádech, také že se dá dohledat zmiňovaná ukolébavka a němý film s las luchadoras. A to, jak nakonec děj vygradoval, mi vůbec nevadilo, naopak - příjemně mě to překvapilo a donutilo se utvrdit v tom, že je kniha na 4*. Kingovy knihy nejsou oddechovky, je třeba vnímat pozorně každé slovo, a tady se to vyplatilo a dostali jsme naservírovanou podívanou s trochou nadpřirozena. Moc se těším na seriál od HBO, trailer mě velice zaujal.
Kdyby se mi nehodila do výzvy, asi se vůbec neodhodlám si ji přečíst. Všechny básně mi přišly o tom samém a navíc ve většině případů byly pro mě rýmy jednoduché a strohé. Ze všech balad mne určitým způsobem zasáhl proslulý Kantor Halfar, Maryčka Magdonova nebo Červený květ. Číst znovu? Za mě spíše ne.
Předchozí tři díly mi přišly jako jiný svět, nedokázala jsem se od nich odtrhnout. Tahle mě v něčem zklamala, protože se v ní nic velkého neudálo, jen se otevřely další dveře a bylo vyřčeno příliš mnoho nových otázek. Viděla jsem ale, že Ransom už napsal 5. díl, který si samozřejmě nenechám ujít, jelikož chráněnci slečny Peregrinové jsou už něco jako moje rodina.
Po krátké době se opět setkávám s touto autorkou a její druhou, duchy hemžící se knihou. Hlavním hrdinou je nyní muž, mladík Daniel, jenž zoufale potřebuje práci. Z jeho trápení ho jednoho dne vysvobodí záhadný dopis s nabídkou práce zahradníka v tajemném sídle Craven Manor. Daniel tuto práci přijímá, ač se mu zdá jakkoli podivná. Svého zaměstnavatele zná jen z dalších dopisů, které obsahují pokyny pro Danielovu pracovní náplň. Když se však mladík rozhodne strávit na pozemku, v zahradním domě, první noc, přichází něco zlověstného. Celou noc mu někdo ťuká na dveře, okna i stěny a ve vysoké věži domu vídá ženskou postavu.
Neubráním se srovnání s Duchem domu Ashburnů. Kromě toho, že máme tu čest s hrdinou mužského pohlaví, se jde na strašení a následné objasňování docela zhurta. Daniel se potkává s majitelem domu, dovídá se šílenou historii a aby to nebylo tak snadné, právě v oné věži číhá něco zlověstného, co je třeba držet pod mnoha zámky. Anebo ne...?
Autorka si pohrává s naší myslí, vykresluje atmosféru ledového vzduchu, skřípěním nehtů o dřevo, šustěním listů... Až mi z toho skutečně běhal mráz po zádech. Pravda, finální "souboj" a rozuzlení je o kapku fantastičtější než minule, ale protože jsem byla napjatá po celou dobu čtení, za mě je to plný počet.
Strach ještě nikdy nebyl tak fascinující... Ehm, jak se to vezme. Nesuď knihu podle obalu, protože tady se strachu nedočkáte.
Původně jsem jí chtěla dát 3*, ale po několika pro a proti jsem zvolila o hvězdu míň. A proč?
- do příběhu jsem se nedokázala začíst, nekonečné tlachání o Priye a jejím šachovém turnaji s veterány.
- nesmyslná návaznost s motýly z předchozího dílu, pro mě úplně nepochopitelná, a to jak objevením se několika dívek ze Zahrady, tak navštívení jejich vrahů.
- nepochopitelné jednání Priyi a její matky, které si usmyslily, že vraha dopadnou samy, a tak o tom pomlčí. Ano, odhadla jsem, který "květinář" nakonec půjde i po Priyi, ale doufala jsem, že to zachrání aspoň ten konec! A útok a rvačka v kostele se udála asi na jedné stránce a neschopní detektivové už dostali zprávu, jak je Priya i vrah v nemocnici. Happy end jak poleno a do toho vám zbývá ještě 50 stran. (Kde se oslavuje dívčino hrdinství, dlouze se s ní loučí její nové kamarádky ze Zahrady a ona se s matkou stěhuje do Evropy.)
- Už dlouho mě nevytočili tak neskutečně neschopní detektivové, jako tady. Zatímco v minulé knize se to vedlo jen formou výslechů a flashbacků, tady to byli "opravdoví" poldové, co nespí a přes noc zůstávají v kanceláři s levnými krabičkami jídla. Oukej, a co dál? Žádnou velkou akci nebo pátrání byste u nich těžko pohledali. Babrali se složkami šestnácti mrtvých dívek a na to nejočividnější a nejpravděpodobnější narazili ještě později než Priya, která pátrala na vlastní pěst, (SPOILER) a vrahem byl příbuzný první z oběti. A to se stačilo podívat na ty památeční stránky zesnulých dívek na Facebooku. Uuf, už jsem možná po těch špičkových thrillerech typu Carter a Kepler pintlich, ale tohle bylo vážně špatné. Obdivuji sama sebe, že jsem těch 356 stran překousala do konce. Váhala jsem, jestli dám šanci ještě poslednímu dílu z této trilogie, ale jsem pevně přesvědčená, že by to bylo jen další zklamání.
K tomuto oceňovanému japonskému spisovateli jsem se dostala skrz ČV, čehož rozhodně nelituji. Avšak musím uznat, že jsem přese 70 stran nějak nepronikla do jeho umění, přestože je navrhovaný na Nobelovu cenu. Nezbývá nic jiného, než vyzkoušet něco delšího.
Birthday girl je o narozeninách; jednoduchými, ale přesto působivými větami podaný příběh o jednom večeru v restauraci. A co že si to hlavní hrdinka přála? Kdo ví...
Tento soubor obsahuje 5 detektivních povídek - Vraždy v ulici Morgue, Záhada Marie Rogetové, Odcizený dopis, Vrah jsi ty!, a Zlatý brouk. Pro mě byly nejlepší právě vraždy v ulici Morgue, jelikož i po opětovném čtení mě překvapila zápletka a detektiv Dupin a jeho dedukční schopnosti.
Wulf Dorn a jeho poutavý rukopis mi moc chyběl! Přečetla se skoro jedním dechem, kapitoly navazovaly hned na sebe, ještě na té samé stránce, takže se jednoduše nedalo přestat číst :D
Jak již avizuje přebal knihy, milující manželka Susan Bridgewaterová má pracujícího manžela a roztomilého syna. Manžel Stephen je často z domu, protože odjíždí na služební cesty. Sarah se ocitá na nebezpečné horské dráze, kterou jí připraví neznámý šílenec, který se převlékne do oblečení jejího manžela a vydává se za něj. Co víc, když se do jejich domu ani nevloupá, ale použije Stephenovy klíče a přijede jeho autem. Sarah chrání především syna a utečou z domu, nepozorovaně po nějakém čase i děsivý neznámý. Po manželovi není stopy. Sarah její historku policie nevěří a ona se necítí bezpečně. Do příběhu však vplouvá psychiatr z knihy Spouštěč Mark Behrendt a jako jediný Sarah podporuje a nasedají na kolotoč děsivých úkolů a překvapení, které pro ně šílenec nachystal, aby získali nějaké stopy po Susaniném manželovi.
Při určitých pasážích jsem zadržovala dech, např. když se Harvey schoval v koši na prádlo. Málokdo umí vykreslit hororovou scénu jako právě Dorn. Za mě nejde jinak než 5*.
Susan je žena srovnaná se svým osudem a s tím, co provedla a odpykala si trest. Jenže je doopravdy vinná? Její kamarádka a novinář Nick jí pomáhají pátrat po údajně mrtvém synovi. Vynořují se nová jména, důkazy a napětí vrcholí každou stranou. Ocenila jsem pasáže z minulosti, které nám pomalu pomáhají doplnit děsivou skládanku. Kdo je vrah? Žije Dylan? Pokud ano, kde je? To vše se postupně rozmotává a posledních sto stran uletí jako nic.
Jsem naprosto nadšená. Když jsem ji vzala poprvé do ruky, téma žena a ztracené dítě mě natolik neoslovilo, ale jak jsem se do příběhu ponořila a nechala unášet, už nešlo couvnout zpět. Musíte číst jako zběsilí až do konce. Doporučuji všemi pěti :-)
Rozhodla jsem si ji přečíst, protože je považována za kultovní klasiku. Ale zklamala mě hned po pár stranách. Táhlý děj, vlastně nijaký; charakter postav je vesměs stejný, někdy nepochopitelné jednání - viz Daisy v závěru. Taky jsem musela několikrát číst konec, nešlo mi na mysl, kdo je vlastně mrtev. Kdo ví, možná je to také překladem... Nicméně ještě že vznikl v roce 2013 úžasný film, a troufám si tvrdit, že poprvé je lepší než knižní předloha. Kdo jiný by byl dokonalejší Gatsby než Leonardo Dicaprio?
To byla úplně jiná Yrsa! Jsem z ní nadšená. Četla se rychle, dvojice Huldar & Freyja je sympatická. Přesto, že bylo těžké se přenést přes jejich prvotní románek, postupně si k sobě našli cestu, tak doufám, že se to v další knize zlepší. A můj tip na vraha byl špatný, takže překvapení. Způsob vražd dost krutý... Nemůžu se dočkat dalšího dílu, který jsem dostala pod stromeček. :-)
Nemůžu si pomoct, a musím dát 5*, i přesto, že šlo opět jen o známého Jurka Waltera. Příští díl už by se tedy mohl týkat něčeho úplně jiného. Na můj vkus docela dost mrtvol. Doufám, že Saga neumřela, v tomhle díle si toho dost vytrpěla. Zběsile jsem otáčela stránkami až do té poslední, tempo bylo neskutečné. Kdy bude další Joona? :(