bod komentáře u knih
Kniha se mi nelíbila, proč nedám jednu hvězdičku je důvod, že si připouštím možnost , že jsem nepochopila o co Hájíčkovi šlo...Když to shrnu, totálně nesympatická hlavní hrdinka, způsob psaní vyumělkovaný chvílemi až trapný, to bych od takového autora doopravdy nečekala...že by to bylo tím, že se muž snaží vtělit do ženské mysli? tak si nás představuje? námět? napůl červená knihovna napůl již omletá historická fakta...
Z knížek sester Brontëových se mi tato líbila nejméně , když budu upřímná, nelíbila se mi vůbec. Pro mne to už byla červená knihovna...a to mám Janu Eyerovu a Na Větrné hůrce moc ráda.
Nenáročné, zajímavé, chvílemi veselé čtení i když to byl podle mne dost smutný humor.
Dostala jsem tuto knihu od syna k 67 narozeninám, napřed jsem si řekla, co si o tom myslet? to už vypadám tak senilní?Ale po přečtení a neustálém vracení se k ní, z ní stále čerpám radost a obohacující pohled na svět.
Knížka se mi líbila a neřeknu asi nic nového, když konstatuji , že ne všechny knihy o dětech jsou pro děti...
Napřed jsem si myslela, že knihu odložím, bylo to takové "suché" ,ale pak jsem v tom našla kouzlo a kniha se mi líbila, úplně něco jiného...
Tedy nic moc, vědomě jsem si vybrala lehčí žánr, ale i tak jsem byla dost rozčarovaná...jediný klad této knihy byl styl humoru, sebereflexe...
Jediná nevýhoda této knihy je, že po jejím přečtení si člověk připadá líný a méněcenný...
Když jsem dočetla , nechtěla jsem si pustit radio, televizi, s nikým mluvit....abych si uchovala co nejdéle ten zvláštní pocit.
Přečteno podruhé a opět jsem nadšená, tolik podnětů k zamyšlení a její způsob psaní...prostě nádhera.
Četlo se to až příliš lehce...skoro se až se za tu jednoduchost až stydím.....
Plný počet hvězdiček dávám za schopnost knihy upoutat a nepustit a to i po dočtení knihy.
Cením si toho, že jsem mohla nahlédnou do prostředí a problému o kterém nic nevím. Ale vadilo mi, podle mne,přehnané cestování v čase, prostředí, osobách. Nemyslím, že by to mělo být povídáno jako pohádka ale co je moc, to je moc.
Knížka se dobře četla i když Anděla mi sympatická nebyla vůbec, ale soudit si netroufám.Co bych si asi vyslechla já, kdybych poslouchala za dveřmi rozhovor svých dětí a vnoučat? I kdyby knížka splnila jen tento účel - sebereflexi , tak mělo význam ji číst.
Milé čtení, zprvu jsem trochu nechápala jakousi nesourodost jednotlivých částí a "rychlý" konec, ale doslov mi to vysvětlil...
Jsem ráda, že mám dočteno...na můj vkus příliš kudrdlinek, ale uznávám, že i to vyjadřuje francouzskou mentalitu a vystihuje fakt, že dějiny vznikají ze zdánlivých maličkostí a banalit...
Jsem z knihy taková rozladěná, nedokáži posoudit jestli je to bolavým tématem a nebo formou psaní....prostě toho bylo tak nějak moc a k sobě to neladilo....
Nedočteno. Mrzí mne to, fakt jsem se na tuto knihu těšila, ale přišlo mi to nějaké "odbyté".....
Hezky se to četlo, ale na můj vkus příliš černobílé......
Kniha se dobře čte, ale s odstupem musím říct, že se mi z Backmanových knih líbila nejméně.