Bolkonská
komentáře u knih
Oceán moře
Alessandro Baricco
Do této knížky jsem se naprosto zamilovala. Je prostě kouzelná. Pojmenovat, čím je kouzelná, by znamenalo tři čtvrtiny toho kouzla zabít.
Kosmos
Witold Gombrowicz
Podle doslovu "nejpochmurnější a nejmnohoznačnější Gombrowiczovo dílo". Nejmnohoznačnější určitě; co se té pochmurnosti týče, svým způsobem možná ano, nicméně zároveň je to prostě zábavné - tím typickým Gombrowiczovým stylem. Okouzlující dílko.
Posedlí
Witold Gombrowicz
Gombrowicz toto své dílo neměl rád a nejeden milovník Gombrowiczova díla si jej taky moc necení, jelikož šlo o celkem vypočítavou věc, psanou pro peníze. Já jsem neortodoxní, nemám s tím nejmenší problém, kniha mě ohromně bavila. Neklade takové nároky na pozornost jako jiné jeho romány, je čtivá, ohromně vtipná, a Gombrowiczův okouzlující styl je tam pořád jasně patrný, ať už se za to styděl nebo ne.
Gordon
Edith Templeton
Mám přesně opačný pocit - ty analýzy jsou mnohem hlubší, než by člověk od takové knihy čekal. Ani zdaleka nejde o prvoplánovou pornografii, jak se to občas někde senzačně propaguje. Scény, přestože vlastně brutální, jsou popsané velmi decentně, a i kdybyste se na prvních 150 stranách divili, o čem že to tedy je, na zbývajících 50 vám to určitě bude úplně jasné. Velmi znepokojující příběh fatálně hluboké lásky.
Zápisky z podzemí
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Drsné a nelítostné.
Tady je Dostojevskij ve své nadčasovosti - rings a bell.
Vojna a mír I. díl
Lev Nikolajevič Tolstoj
Ano, Tolstoj dost filozofuje a nijak se neobtěžuje pokusem začlenit ty reflexe organicky do celku. Prostě to z textu trčí.
Ano, metafora se občas objeví i jiná než neotřelá.
Některé věci však není možné mu dost dobře vyčítat - psal v kontextu své doby, a tak byl trochu didaktický. Samozřejmě, že měl svou ideu a záleželo mu na tom, aby byla pochopena tak, jak on zamýšlel. To je v každém případě dokonale typické pro CELÉ jeho dílo. Můžete to vidět jako nedostatek, nebo to prostě pochopit. Mě to téměř dojímá. Vykopal si svou studnu a pil z ní - měl názor a stál si za ním - a záleželo mu na lidech. Má mou úctu.
Lovkyně informací
Taylor Stevens
Velmi neobvyklý příběh a na dnešní poměry také výborně napsaný - těch pár přešlapů (jako zbytečná doslovnost, kde by se čtenář lehce dovtípil) ráda odpustím a dávám plný počet!
Zranitelnost a intimita
Amana Trobe
Tretia kniha, ktorú som od tejto dvojice čítala, a opäť výborná. Aj tu je kopa príkladov z praxe, ktoré pomáhajú osvetliť problém. Určite sa k nej v budúcnosti vrátim.
Nahý chleba
Muhammad Šukrí
Že by mě to šokovalo, to se rozhodně nedá říct. Neblaze na mě při čtení doléhalo hlavně vědomí, že lidem, kteří v této citlivé době mají vůči migrantům obecně a vůči islámským zemím značné předsudky, to jen poskytne další argumenty. Lidská hloupost nezná mezí.
Jako literatura je to výborné; jako skutečný příběh velmi bolestné.
Něco mě na tom nebavilo, ba ze začátku až obtěžovalo, ale to bych připsala odlišné vyprávěcí tradici či prostě stylu, který mně osobně jednoduše není blízký.
Černý Klarus
Hana Lundiaková
Anotace spíš děsí než láká, "snová eroticko-sentimentální novela" je to poslední, po čem bych sáhla, spasil to jen fakt, že jsem již četla od autorky něco jiného. Černý Klarus je lepší v první části, kde Lundiaková čerpá ze svého dětství, ve druhé polovině je vysloveně slabá část, pro příběh navíc úplně zbytečná, kdy vypravěčka cestuje do Frankfurtu, atd. Každopádně mi to přijde jako nejméně zajímavý počin z těch dosavadních. Naproti tomu bych vřele doporučila její sbírku Vrhnout.
Vrhnout
Hana Lundiaková
Moc nechápu, co lidi mají s tím, že je to o ženách nebo o ženské identitě a tak dál, tohle mě dokonale míjí. Ale kniha je to skvělá. Četla jsem od autorky všechno, Vrhnout se nejpomaleji četlo, ovšem taky to bylo největší literární potěšení. Ten poslední krátký text s koněm úplně pecka, krásný závěr krásné práce.
Kino Lika
Damir Karakaš
Když o něčem řeknete, že to je o hovně, většinou to myslíte obrazně. Toto je ale doslova o hovně. Jo a občas ještě masturbace či sex se zvířetem. Dialogy únavně realistické, jako byste prostě nahráli něco v hospodě, něco ve vlaku, neseškrtané přepsali na papír. Literární hodnota nulová.
Útulek pro padlé ženy
Katy Darby
Bylo to temnější (gotičtější), než jsem čekala - což je plus!
Stará forma: dopisy a svědectví. Začátek mě po chvíli štval, jak je vyprávěn tím teologem, pak to začne být zajímavé, jak se úhel pohledu vystřídá, a jako poslední mluví ta femme fatale, o kterou celý čas jde - takže až na konci se vám složí obrázek dohromady. Není to nijak objevný postup, ale funguje tady hezky.
Vůbec to není špatné, jen jsem chtěla vidět víc z toho "zvrhlého" klubu a ono to nakonec nemělo až tak tajemnou atmosféru jako třeba Schnitzlerova Snová novela (potažmo Eyes Wide Shut, dá-li se to tak říct).
Dítě boží
Cormac McCarthy
Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami - napsané zručně a čtivě a moc hezky lyricky v opisech - nicméně nějak nevidím přínos nebo posun především oproti Faulknerovi. Co taková Svatyně nebo Srpnové světlo? Co dělá McCarthy, co by před ním neudělal Faulkner (a líp)? Proto dávám tři. Vyveďte mě z omylu.
Padající muž
Don DeLillo
Zajímavé téma i zpracování, velmi dobré opisy a klasicky delillovsky "míjivé" dialogy. Každopádně ty scény, kde se na věc díváme z pohledu toho teroristu, celkově knihu dost oslabují; to se DeLillo trochu přepočítal.
Nicméně stojí za přečtení - pro velmi živý obraz toho, jak to pro běžného obyvatele New Yorku vypadalo během 09/11 útoků i pár týdnů po nich. Zajímavější než cokoliv jiného, co jsem k tématu četla.
První láska a jiné povídky (3 povídky)
Ivan Sergejevič Turgeněv
Úsměvné je to spíš právě pro ty myšlenky, většině z nás důvěrně známé, ze kterých jsme už nicméně vyrostli.
Krásná kniha, malé básně. Kladu před román Otcové a děti, jakkoliv skvělý je.
Šťastný věk / Paní Hjeldová
Sigrid Undset
Tiež som na knihu náhodou natrafila v podobnom životnom období, v akom sa nachádza hrdinka, aj keď samozrejme netrpím takou biedou, ale aj tak ma prekvapovalo, aká je neuveriteľne súčasná. Tak či tak, Undsetovej psychologická presnosť a akási neochota romantizovať robia z týchto próz naozajstné majstrovské kúsky. K tomu severská príroda - popis polárnej žiary v druhej časti, keď Una večer vyjde z chaty, je proste úchvatný.
Vyznania naivného milovníka
Pavel Vilikovský
Vilikovský mohol písať o čomkoľvek a bolo to super, jednoducho citlivý pozorovateľ. Zriedka ide vyslovene o recenzie; knihy mu často poskytujú skôr odrazový mostík k širším úvahám o literatúre či spoločnosti. Nádherný je článok Nevieme ešte, dívame sa iba - o slovenskom maliarovi R. Filovi, tiež také svojrázne, a pritom nesmierne vnímavé zamyslenie nad umením.
Malinové roky
Iveta Zaťovičová
Asi záleží na tom, čo chceme od literatúry. Toto nie je ani mainstream, ani tzv. vysoká; mne to vyhovovalo. Pohľad na svet je vlastne pozitívny (žiaden hnis, žiadne vredy, žiadna krv, ako raz v príbehu zaznie), ale nie zidealizovaný. Číta sa to ľahko, rýchlo; občas sa mihne čosi prekvapivo pekné.
