Bonda komentáře u knih

Autorka doporučuje: v první řadě stálý klid (nekřičet, nekomandovat, neponižovat), neposílat děti do odděleného prostoru "uklidnit se", vytyčit pevné hranice a ty držet prostřednictvím pochval a trestů. Rozlišuje "pravý" záchvat vzteku (dítě je zachvácené vztekem a panikou), na který platí jen empatie a laskavost, a pak "neronovský" záchvat, který je třeba klidně ignorovat, nejlépe zpovzdálí, a nevyjednávat (proč vlastně ne?). Ve zkratce: rodič v rodině drží opratě a není agresivní. Opravdová rovnocennost to tedy bohužel není, respekt není dotažený do konce. Všichni jsou si rovni, ale rodiče jsou si jaksi rovnější: můžou dávat dětem tresty, ale o trestech od dětí pro rodiče se kupodivu nedočtete nic. Kniha ale také vyzdvihuje význam společných her (kterým říká hry vztahové), což je naopak chvályhodné.

Docela inspirativní. Například: "Od 1. do 8. třídy vyhotovuje třídní učitel každému žákovi spolu s vysvědčením krátký verš – osobní průpověď. Tento umělecký obraz nebo snad výzvu bez moralizujícího přídechu učitel vyhledá v odborné literatuře nebo sám vytvoří tak, aby svým obsahem odpovídala vlastnostem a projevům žáka během uplynulého školního roku." Pěkné jsou osnovy cvičení i "předmětu" eurytmie pro každý ročník, návod na kreslení mapy (v jedné fázi děti samy představují různé objekty na mapě!) nebo tip na společné vypěstování obilí a upečení chleba. Zajímavá je metodika kreslení tzv. forem. Zápis arabských číslic se spolu s počítáním vyvozuje z pohádkových příběhů a podobně je to i s písmeny. Zdá se mi, že škola má za cíl obklopit dítě oduševnělým světem prostoupeným fantazií a plnými smyslovými (tělesnými) prožitky. Rizikové mi přijde vše, co zavání moralizováním a předkládáním silných představ o polarizovaném dobru a zlu. Zaujalo mě i to, že děti se během vyučování společně dvakrát denně modlí. Možná je na můj vkus myšlenkový a hodnotový svět takové školy až příliš předpřipravený.

Omylem jsem před lety slyšela úryvek v rádiu a ten mě vyřadil z provozu. Podobně jako Tulák po hvězdách nebo 1984. Napsané jistě skvěle, ale zachycuje krutost a bezcitnost. Na přebal bych dala (v zájmu zachování provozu) varování.

S některými věcmi souhlasím (zbytečnost uplácení, sama bych i řekla: pěstovaná materiální neskromnost), ale autor jako by viděl jen dvě možnosti uspořádání: dítě velí nebo rodič velí. Dítě poslouchá nebo dítě vládne. Autorovi nějak ušla třetí, kýžená možnost: všichni v rodině jsou na stejné úrovni, naslouchají si a uzavírají dohody.

Všechny tyhle obrazárny jsou nádherné, stejně jako Průvodci výtvarným uměním s týmž autorem. Krásné a promyšlené učebnice.

Upřímná kniha, kterou jsem četla i jako autoportrét člověka věřícího ve svobodu. Důležité myšlenky, ze kterých praxe jeho "internátní" školy vychází, jsou jednoduše a jasně formulované (najdete je např. v oddělení citátů u autora tady v databázi) a díky tomu myšlenkový systém a praxe působí přehledně, čistě a autenticky. Na jedné straně naprostá dobrovolnost ve vzdělávání, kdy se dítě učí jen tehdy, když má samo chuť a zájem. A na druhé kázeňská samospráva, v níž si děti navrhují a schvalují pravidla a následně sankce (tresty) za jejich nedodržování. Společně tak řešili problémy komunity včetně šikany a otázek bezpečnosti menších dětí (šokujícím způsobem na mě působila zmínka o tom, že se jeden bystrý chlapec v Summerhillu při koupání utopil). Autor nezastírá temná místa, ale celkově se přiklání k tomu, že ze Summerhillu odcházejí lidé s rovnou páteří, vyléčení ze strachu z autorit a schopní najít si místo ve světě podle vlastních potřeb a zájmů. Zřejmě je to opravdu tak.

3 02.02.2022

Skvělá kniha. Velká škoda, že je vyprodaná... Nejlepší, co se týká samotného malování, pro předškolní věk.

Některé klíčové body: význam her s otevřeným koncem. Význam empatických reakcí, pojmenování a uznávání pocitů od rodičů. Žádný intelektuální tlak na dítě – nebo se dítě přestane zajímat o svět a začne se zajímat o to, jak uspět. Pěkně zpracované téma přetížených matek (nerovnoměrné zatížení rodičů) a z toho plynoucí ztráty rodinné pohody. Rodičovské hádky jsou pro dítě stresující faktor a stres zabraňuje rozvoji poznávání. Kontroverzní bod: autor nezavrhuje některé druhy trestů (samozřejmě NE fyzických trestů). Děti kolem čtyř let se podle něj vyjadřují ve prospěch trestů, když hodnotí ve vymyšlených příbězích chování fiktivních rodičů a dětí.

Fascinující čtení. Detailní pozorování toho, jak se konkrétní děti v konkrétních chvílích chovaly, když samostatně řešily nějakou úlohu (většinou matematickou: práce s různě dlouhými tyčinkami, rozdělování předmětů do kelímků a abstrahování principů těchto operací). Autor popisuje nejen to, jak to dítěti dřív nebo později "zapálilo" (anebo někdy "nezapálilo"), ale z výrazu tváře dítěte či z obsahu a tónu otázek, které dítě klade, usuzuje autor také to, jak se dítě cítí a co jej motivuje buď si s příkladem poradit nebo jej vzdát nebo se nechat zmást. Ukazuje, že dítě při učení nezapojuje jen inteligenci, ale řešení úlohy je pro něj také úkol společenský: selhání nebo vyřešení úlohy mění jeho sebehodnocení, vztah s ostatními, očekávání, která na něj budou příště kladena... Kniha obsahuje velké množství popisů toho, jak přesně byly děti dovedeny k chybným odpovědím a hlavně k tomu, že vůbec nezačaly přemýšlet a namísto toho jen hledaly správnou odpověď. Přemýšlení vyžaduje například klid a svobodný vnitřní prostor, který některé děti postrádaly. To, a nikoli snad nižší inteligence, bylo důvodem jejich neúspěchu.
Ukázky: "Neúspěšné děti se nesnažily, i když neúspěšně, dělat totéž co ty úspěšné. Dělaly něco úplně jiného. Viděly školu a svůj úkol v ní úplně jinak. Bylo to místo plné nebezpečí, a jejich úkolem bylo vyhnout se mu, jak to jen šlo. Jejich zaměstnáním nebylo učit se, ale unikat."
"Teprve až se učitelé ve třídách osvobodí od svých tradičních učitelských povinností – nařizovat, trestat, hodnotit –, budou schopní rozumět svým žákům natolik, aby dokázaly přijít na to, jak jim být co nejvíc užiteční."
Zaujalo mě, jak se učiteli vyplatilo snížit tempo vyučování: "Když jsou děti v situaci, kdy na ně není vyvíjen tlak, aby správně odpovídaly, a už vůbec ne rychle, dokážou úžasné věci."

Pěkné shrnutí životních hodnot. "Mým přesvědčením jest, že jenom člověk, žijící uvědoměle nábožensky, může býti pracovníkem Červeného kříže v pravém slova smyslu. Neměnný řád, věčný vývoj – harmonie." – "Když členka Červeného kříže navštíví někdy chorou stařenku, od srdce s ní pohovoří, přinese jí teplý vlněný šátek a k tomu lot pražené kávy, pak radost, kterou tím způsobí, pomůže snad zrovna tak, jako všecko mazání a užívání."

Nejzajímavější z ediční řady. Aktivity jsou promyšlené tak, že tvoří ucelenou lekci, a přesto otevírají imaginaci. Hra a představivost mají přednost před tématem, samy vedou. Lekce se tak neuzavírá vyčerpáním tématu, je otevřená. Autorky realizují tyto a mnohé další lekce s velkým úspěchem v přízemí Veletržního paláce.

Obsahuje tři tematické celky: chrostíci, počasí a včely. Čtvrtý oddíl nabízí metodickou podporu pro tvorbu ročního plánu tematických dnů. Uvádí i příklady (Africký den, Den hor…) s návrhy her a aktivit.

Zaujaly mě nápady v kapitole O vztazích v rodině: dětská zobrazení rýhujícího se vajíčka nebo výtvarná práce s vlastní fotografií z ultrazvuku. Zajímavé jsou i obrazy slavných výtvarníků v příloze (a nápady na práci s nimi). Dále kniha obsahuje tematický oddíl týkající se jablka na podzim a další k tématu ryb.

Deset oddílů dle významných událostí v roce (příchody ročních období, Vánoce atd.). V každém oddílu originální písnička na dané téma, scénky k dramatizaci, návod na řízené kreslení, hádanky a několik her. Líbí se mi některé písničky. Celkové ladění klidné, laskavé (o čertech jen hravě a vesele) a také značně tradiční. Objevují se i klišé typu ženská/mužská práce, ale přesto inspirativní.

Perfektní. 10 jednoduchých příběhů, každý rozkreslený do čtyř obrázků. Většinou jde o nějaký běžný konflikt typu vylučování ze hry atp. Ke každému příběhu jsou připojené otázky k zamyšlení. Dětský čtenář také může hádat, o co v příběhu jde, a doplnit možnou řeč aktérů do prázdných komiksových bublin. Čtyřleťačku bavilo, když jsem jí opakovaně vyprávěla děj dle obrázků. Výtvarně průměr, obsahově: dobrý nápad!

Úžasné. Chci školu, ve které tohle frčí! To by se studovalo s jinou chutí.

1 06.12.2021

Skvělá kniha a hlavně skvělá práce Reminiscenčního centra, kterým se podařilo oživit tolik vzpomínek. Vzpomínky dokážou prohloubit vztahy, ukázat na hodnotu člověka, udržet osobní i rodinnou paměť a vědomí kontinuity.

1 01.12.2021

Doporučuju jako promyšlený koncept k realizaci doma nebo ve školce. V domácnosti lze všechny fáze zrealizovat během týdne až čtrnácti dnů. Velkou výhodou je, že realizace není náročná na přípravu: většinou stačí pastelky, lahve, voda apod. Trochu jsem si upravila pořadí aktivit, aby poznání ještě jasněji postupovalo od snazšího ke složitějšímu (aktivity objevující tlak vzduchu až po aktivitách s větrem a rychlostí vzduchu). Velmi se mi líbí, že mezi činnosti jsou zahrnuté i reflexe a že je dítě vedeno k tomu, aby jednoduché fyzikálni zákonitosti objevilo a formulovalo samo. Proti jiným podobným publikacím na trhu, které obsahují spíše návody k jednotlivým pokusům, nabízí tato kniha celý koncept navazujících experimentů a aktivit, aby vedly k postupnému pronikání do problematiky.

2 10.11.2021

Já to beru. Zamilovanost do konkrétního ženského těla, tedy jeho "vizuálu" a přidružených vjemů. Její boky, prsa, vlasy, fascinace jimi, závislost. Knížka je podle mě napsána dobře, tj. právě tak, aby tuhle citovou zkušenost jasně a výrazně zprostředkovala. Řeči o siláckosti, drsnosti a vulgaritě (v recenzích) se mi zdají mimo.

2 05.11.2021

Krásné. Jednoduché, klidné aktivity, většinou nenáročné na přípravu i na realizaci. Hodně se používá koš s šátkem, do něhož se zabalí např. podzimní zátiší (listy a hračka ježka), zvoneček apod. Krátké, velmi jednoduché popěvky a malé dramatizace či hry (schováváme ovečku, porovnáváme dýně dle velikosti…). Myslím, že pro rodiče malých dětí může být kniha výborná inspirace na uklidňující smyslové rituály.