Bonda komentáře u knih

Omylem jsem před lety slyšela úryvek v rádiu a ten mě vyřadil z provozu. Podobně jako Tulák po hvězdách nebo 1984. Napsané jistě skvěle, ale zachycuje krutost a bezcitnost. Na přebal bych dala (v zájmu zachování provozu) varování.

S některými věcmi souhlasím (zbytečnost uplácení, sama bych i řekla: pěstovaná materiální neskromnost), ale autor jako by viděl jen dvě možnosti uspořádání: dítě velí nebo rodič velí. Dítě poslouchá nebo dítě vládne. Autorovi nějak ušla třetí, kýžená možnost: všichni v rodině jsou na stejné úrovni, naslouchají si a uzavírají dohody.

Všechny tyhle obrazárny jsou nádherné, stejně jako Průvodci výtvarným uměním s týmž autorem. Krásné a promyšlené učebnice.

Upřímná kniha, kterou jsem četla i jako autoportrét člověka věřícího ve svobodu. Důležité myšlenky, ze kterých praxe jeho "internátní" školy vychází, jsou jednoduše a jasně formulované (najdete je např. v oddělení citátů u autora tady v databázi) a díky tomu myšlenkový systém a praxe působí přehledně, čistě a autenticky. Na jedné straně naprostá dobrovolnost ve vzdělávání, kdy se dítě učí jen tehdy, když má samo chuť a zájem. A na druhé kázeňská samospráva, v níž si děti navrhují a schvalují pravidla a následně sankce (tresty) za jejich nedodržování. Společně tak řešili problémy komunity včetně šikany a otázek bezpečnosti menších dětí (šokujícím způsobem na mě působila zmínka o tom, že se jeden bystrý chlapec v Summerhillu při koupání utopil). Autor nezastírá temná místa, ale celkově se přiklání k tomu, že ze Summerhillu odcházejí lidé s rovnou páteří, vyléčení ze strachu z autorit a schopní najít si místo ve světě podle vlastních potřeb a zájmů. Zřejmě je to opravdu tak.

3 02.02.2022

Skvělá kniha. Velká škoda, že je vyprodaná... Nejlepší, co se týká samotného malování, pro předškolní věk.

Některé klíčové body: význam her s otevřeným koncem. Význam empatických reakcí, pojmenování a uznávání pocitů od rodičů. Žádný intelektuální tlak na dítě – nebo se dítě přestane zajímat o svět a začne se zajímat o to, jak uspět. Pěkně zpracované téma přetížených matek (nerovnoměrné zatížení rodičů) a z toho plynoucí ztráty rodinné pohody. Rodičovské hádky jsou pro dítě stresující faktor a stres zabraňuje rozvoji poznávání. Kontroverzní bod: autor nezavrhuje některé druhy trestů (samozřejmě NE fyzických trestů). Děti kolem čtyř let se podle něj vyjadřují ve prospěch trestů, když hodnotí ve vymyšlených příbězích chování fiktivních rodičů a dětí.

Fascinující čtení. Detailní pozorování toho, jak se konkrétní děti v konkrétních chvílích chovaly, když samostatně řešily nějakou úlohu (většinou matematickou: práce s různě dlouhými tyčinkami, rozdělování předmětů do kelímků a abstrahování principů těchto operací). Autor popisuje nejen to, jak to dítěti dřív nebo později "zapálilo" (anebo někdy "nezapálilo"), ale z výrazu tváře dítěte či z obsahu a tónu otázek, které dítě klade, usuzuje autor také to, jak se dítě cítí a co jej motivuje buď si s příkladem poradit nebo jej vzdát nebo se nechat zmást. Ukazuje, že dítě při učení nezapojuje jen inteligenci, ale řešení úlohy je pro něj také úkol společenský: selhání nebo vyřešení úlohy mění jeho sebehodnocení, vztah s ostatními, očekávání, která na něj budou příště kladena... Kniha obsahuje velké množství popisů toho, jak přesně byly děti dovedeny k chybným odpovědím a hlavně k tomu, že vůbec nezačaly přemýšlet a namísto toho jen hledaly správnou odpověď. Přemýšlení vyžaduje například klid a svobodný vnitřní prostor, který některé děti postrádaly. To, a nikoli snad nižší inteligence, bylo důvodem jejich neúspěchu.
Ukázky: "Neúspěšné děti se nesnažily, i když neúspěšně, dělat totéž co ty úspěšné. Dělaly něco úplně jiného. Viděly školu a svůj úkol v ní úplně jinak. Bylo to místo plné nebezpečí, a jejich úkolem bylo vyhnout se mu, jak to jen šlo. Jejich zaměstnáním nebylo učit se, ale unikat."
"Teprve až se učitelé ve třídách osvobodí od svých tradičních učitelských povinností – nařizovat, trestat, hodnotit –, budou schopní rozumět svým žákům natolik, aby dokázaly přijít na to, jak jim být co nejvíc užiteční."
Zaujalo mě, jak se učiteli vyplatilo snížit tempo vyučování: "Když jsou děti v situaci, kdy na ně není vyvíjen tlak, aby správně odpovídaly, a už vůbec ne rychle, dokážou úžasné věci."

Pěkné shrnutí životních hodnot. "Mým přesvědčením jest, že jenom člověk, žijící uvědoměle nábožensky, může býti pracovníkem Červeného kříže v pravém slova smyslu. Neměnný řád, věčný vývoj – harmonie." – "Když členka Červeného kříže navštíví někdy chorou stařenku, od srdce s ní pohovoří, přinese jí teplý vlněný šátek a k tomu lot pražené kávy, pak radost, kterou tím způsobí, pomůže snad zrovna tak, jako všecko mazání a užívání."

Nejzajímavější z ediční řady. Aktivity jsou promyšlené tak, že tvoří ucelenou lekci, a přesto otevírají imaginaci. Hra a představivost mají přednost před tématem, samy vedou. Lekce se tak neuzavírá vyčerpáním tématu, je otevřená. Autorky realizují tyto a mnohé další lekce s velkým úspěchem v přízemí Veletržního paláce.

Obsahuje tři tematické celky: chrostíci, počasí a včely. Čtvrtý oddíl nabízí metodickou podporu pro tvorbu ročního plánu tematických dnů. Uvádí i příklady (Africký den, Den hor…) s návrhy her a aktivit.

Zaujaly mě nápady v kapitole O vztazích v rodině: dětská zobrazení rýhujícího se vajíčka nebo výtvarná práce s vlastní fotografií z ultrazvuku. Zajímavé jsou i obrazy slavných výtvarníků v příloze (a nápady na práci s nimi). Dále kniha obsahuje tematický oddíl týkající se jablka na podzim a další k tématu ryb.

Deset oddílů dle významných událostí v roce (příchody ročních období, Vánoce atd.). V každém oddílu originální písnička na dané téma, scénky k dramatizaci, návod na řízené kreslení, hádanky a několik her. Líbí se mi některé písničky. Celkové ladění klidné, laskavé (o čertech jen hravě a vesele) a také značně tradiční. Objevují se i klišé typu ženská/mužská práce, ale přesto inspirativní.

Perfektní. 10 jednoduchých příběhů, každý rozkreslený do čtyř obrázků. Většinou jde o nějaký běžný konflikt typu vylučování ze hry atp. Ke každému příběhu jsou připojené otázky k zamyšlení. Dětský čtenář také může hádat, o co v příběhu jde, a doplnit možnou řeč aktérů do prázdných komiksových bublin. Čtyřleťačku bavilo, když jsem jí opakovaně vyprávěla děj dle obrázků. Výtvarně průměr, obsahově: dobrý nápad!

Úžasné. Chci školu, ve které tohle frčí! To by se studovalo s jinou chutí.

1 06.12.2021

Skvělá kniha a hlavně skvělá práce Reminiscenčního centra, kterým se podařilo oživit tolik vzpomínek. Vzpomínky dokážou prohloubit vztahy, ukázat na hodnotu člověka, udržet osobní i rodinnou paměť a vědomí kontinuity.

1 01.12.2021

Doporučuju jako promyšlený koncept k realizaci doma nebo ve školce. V domácnosti lze všechny fáze zrealizovat během týdne až čtrnácti dnů. Velkou výhodou je, že realizace není náročná na přípravu: většinou stačí pastelky, lahve, voda apod. Trochu jsem si upravila pořadí aktivit, aby poznání ještě jasněji postupovalo od snazšího ke složitějšímu (aktivity objevující tlak vzduchu až po aktivitách s větrem a rychlostí vzduchu). Velmi se mi líbí, že mezi činnosti jsou zahrnuté i reflexe a že je dítě vedeno k tomu, aby jednoduché fyzikálni zákonitosti objevilo a formulovalo samo. Proti jiným podobným publikacím na trhu, které obsahují spíše návody k jednotlivým pokusům, nabízí tato kniha celý koncept navazujících experimentů a aktivit, aby vedly k postupnému pronikání do problematiky.

2 10.11.2021

Já to beru. Zamilovanost do konkrétního ženského těla, tedy jeho "vizuálu" a přidružených vjemů. Její boky, prsa, vlasy, fascinace jimi, závislost. Knížka je podle mě napsána dobře, tj. právě tak, aby tuhle citovou zkušenost jasně a výrazně zprostředkovala. Řeči o siláckosti, drsnosti a vulgaritě (v recenzích) se mi zdají mimo.

2 05.11.2021

Krásné. Jednoduché, klidné aktivity, většinou nenáročné na přípravu i na realizaci. Hodně se používá koš s šátkem, do něhož se zabalí např. podzimní zátiší (listy a hračka ježka), zvoneček apod. Krátké, velmi jednoduché popěvky a malé dramatizace či hry (schováváme ovečku, porovnáváme dýně dle velikosti…). Myslím, že pro rodiče malých dětí může být kniha výborná inspirace na uklidňující smyslové rituály.

Génius statečnosti. Anděl, který z těžko pochopitelných důvodů opovrhuje surrealismem.

Hezké ilustrace, ale na Daisy Mrázkovou zdaleka nemají ani invencí (originalitou, autenticitou) ani řemeslnou kvalitou. Barvy dohromady jsou příjemné na pohled, ale nezaujmou nastálo, nepřekvapí, neohromí, nezobrazí nečekaně svět ani pocit. Podobně text. Je naučný víc než hravý a naučení přitom nejde do velké hloubky.