Bonda komentáře u knih

Knihu doporučuje (obecně velmi kritický) Robert Čapek. Je krátká a systematická. Líbí se mi rady pro vyvolání motivace žáků: např. rada spojit originalitu učiva s tím, co se z obsahu učiva týká přímo žáků, nebo oznámit jim na začátku hodiny, jakou schopnost si na konci odnesou. Kniha dále radí třeba používat při výuce klíčová slova, udržovat žáky v přiměřené nejistotě ohledně jejich úspěchu a dávat jim najevo respekt, když chybují. Jedno z vyjádření učitelova postoje je vyjádřeno takto: "Vidím, že si myslíte, že to není důležité, tak si na několika příkladech ukážeme, jak to ovlivňuje váš život." Kniha ještě radí: Uvádět příklady ze života žáků, které jasně dokládají rozhodující znak nového učiva a nejsou zatíženy rušivými prvky nebo emocionálními podtóny. Zdůrazňovat podobnosti s tím, co už se naučili. Používat mnemotechnické pomůcky. V průběhu hodiny ověřovat, jak žáci porozuměli, pomocí otázek s třemi možnostmi odpovědí, žáci před hrudníkem ukazují příslušný počet prstů (předtím žákům vysvětlit, že je to pro ně příležitost ověřit si své pochopení). Poté uvést správné odpovědi. Držet se linie: znalost – porozumění – aplikace – analýza – syntéza – hodnocení.

2 09.05.2022

Úžasná kniha. Ale pro mě naprosto odlehlá od teoretického zájmu o Vesmír jako předmět vědeckých výzkumů a objevitelských letů. Martinův nebeský let jsem četla jako psychedelické dobrodružství, prolamující vnitřní rauš, opojení (vrcholící v naprosté extázi, kdy tma se mění ve světlo a hvězda je... zde). Přestože Vesmír se tam roztahuje jako "obrovský míč, který se nafukuje" a i další obrazy jistě odkazují na poznatky popularizované panem Grygarem (který knihu supervizoval). Jestli mě ale kniha v dětství někam postrčila, tak mnohem spíš směrem k drogám, poezii nebo mystice než do náruče astronomického kroužku.

2 29.04.2022

Na malinkém prostoru sladěno tajemství, něha, soucit, překvapení, atmosféra záhady a kouzla. Melancholie a groteska. Velmi originální a působivé. Děkuju nakladatelství, že pohádku vydalo takto samostatně, je to malý a lehounký poklad. Čteno dítěti opakovaně od jeho tří let, patří mezi oblíbené.

3 27.04.2022

Pozitivní, veselé, inteligentní. Zvedlo náladu mně i čtyřleté posluchačce. Bez špekáčků by nemělo chybu. A i se špekáčky chci Draky koupit nastálo do naší knihovny. Až bude zase splín, abychom si připomněly, že každý problém má řešení, jen se musí hledat. Knížka několikrát ukazuje myšlení mimo stereotypy, které se vyplatí. Král si uvědomí, že záchrana princezny nemusí přijít od muže. Jiná postava si uvědomí, že v horách se (překvapivě) hodí horolezecká výbava, a tak si ji do hor prostě vezme, i přesto, že její nápad ostatní nesdílejí. Suma sumárum: kupa pěkných hodnot v souhrnu na pár veselých stránkách.

2 26.04.2022

Převážně inteligentní a okouzlující pohádky. V pohádce O hloupé klícce jako by autor sám sebe bodl do zad a nechtěně ukázal meze své moudrosti.

Je fajn, že si Elinka stojí za svým, i když ji ostatní odrazují, a že proti jejich očekávání uspěje. Paráda. Obrázky jsou přeslazené, ale ještě bych přimhouřila oči, jsou alespoň výrazné. Hodně mi ale vadí, že tu králíci chytají ryby. A očividně ne ze sportovních důvodů. Králík je skoro symbol veganství (a lidského vykořisťování býložravců). Králíka s rybářským prutem vnímám jako pěst na oko. Tady si dokonce štěbetající králičí dětičky nesou domů chcípající rybu za růžového západu slunce. Nějak mě to znechucuje.

Krátké kapitolky paralelně v ukrajinštině a češtině o českých reáliích. Vhodné pro studenty, kteří už jsou schopni číst česky krátké věty. Na konci některých kapitolek je malý slovníček. Každou stránku doplňují ilustrace.

Přečteno s čtyřletou za dva dny a je to jedna z jejích prvních delších knížek. Jsem spokojená. Šnek sice naříkal a čekal pomoc zvnějšku, ale byl i nezdolný a vytrvalý. Zvířátka hodná a aktivně pomáhající. Obraz světa relativně pestrý a nápaditý. Jazyk kultivovaný (i když ty gramatické rýmy, no, to by chtělo trochu víc práce). Ilustrace v našem vydání lepší průměr. Otázky byly zodpovězeny a dcera děj i sama spontánně komentovala, připomínal jí její zážitky, přemýšlela. Dobré.

2 11.04.2022

Doporučuju, pokud nemáte úplně harmonické vztahy v rodině a chcete to trochu ulehčit malému dítěti. Plus umělecká hodnota sto bodů z deseti, což je u autorky samozřejmost.

2 10.04.2022

Doporučuju pro úplné nejmenší: dva, tři roky. Nápadité, vtipné a (dů)vtip přirozeně rozvíjející.

(SPOILER) Krásné ilustrace. Text dobrý, ale snad my dospělí většinou nejsme taková pakáž? Veskrze nesympatický obraz dospělých. A na konci nedojde v tomhle směru k žádnému posunu, jen se dětská strana přizpůsobí a najde vedle dospělých svou možnost bytí. Na knihu pro předškoláky trochu mrazivý obrázek vztahů.

Četli jsme se čtyřletou a děj ji rozplakal. Nedivím se, je to šokující obraz. Ale čeho? Patologické destruktovni lásky? Bezbrannosti? Lidského sobectví ve vztahu k přírodě? Nevím, jestli je úplně výchovné stavět na piedestal tak extrémní dobrovolné sebeobětování. Ale jako podnět k zamyšlení je kniha opravdu působivá až burcující.

Čtyřletá se bála, jak to dopadne, až si s hrůzou zacpávala uši, ale u výkladových obrázků dostávala záchvaty smíchu a vyžadovala jejich nekonečné čtení. Krásné obrázky, pěkný příběh, hezké hodnoty. Stojí za zmínku i "medvěd vegetarián" a záchrana zvířete ze zábavního parku. Jediný problém: jako by chyběla textová redakce? Jsou tam podivná místa, přehlédnuté kusy vět, chybějící informace. Jinak by byla kniha úžasná.

2 08.04.2022

Nejen pro rodiče, ale hlavně pro pedagogy! Jak zvládat nebo zkrášlovat společné situace vyprávěním. Je to okouzlující.
Autoři vypočítávají výhody, které získáme, budeme-li dětem pravidelně vypravovat příběhy vznikající v našich hlavách tady a teď: dáváme dítěti pozornost a čas, ukazujeme jim svůj svět, svou uvolněnost (a svou kreativitu). Ve chvíli vyprávění mizí konflikty a mocenský aspekt vztahu. Do vyprávění můžeme zakomponovat poselství, povzbuzení, návod k řešení obtížné situace nebo i výukovou látku (vtipným příkladem se mi zdá postava se jménem Aeiou a její příběh). Autoři radí také konkrétní techniky: například dodat reálnému, známému předmětu jeden fantastický rys (třeba změnit měřítko) a ten rozvinout. Nebo si naopak všimnout typické vlastnosti věci a z ní odvodit možnou zápletku. Spojit reálné s vymyšleným, vytvořit tak smyčku: náš svět – fantastický děj – náš svět… A především mít na mysli, že při vyprávění nejde o dokonalý příběh, ale o spojení mezi vypravěčem a posluchačem. Jedna z prvních tezí knihy hlásá: vyprávění je něco, v čem jste dobří už teď, jen to ještě nevíte!

1 01.04.2022

Docela sympatický program ve čtrnácti lekcích. Lekce provází návodný motivační příběh s malým mimozemšťanem, který začal chodit do školky a přemýšlí spolu s dětmi, proč dodržovat pravidla slušnosti, uklízet, spolupracovat… Ve čtyřech dalších příbězích (a cvičeních) se pak mimozemšťánek s dětmi věnuje schopnosti ovládnout vztek (zklidnit se). Tyhle čtyři lekce jsou vedené docela jemně a rozumně, dokonce i s jistou mírou otevřenosti vůči možnému jinému pohledu dítěte. Jediné, co v mých očích tuhle část knihy shazuje, jsou doporučené nálepky jako odměna za zvládnuté sebezklidnění. Kniha je velice podobná předchozí publikací autorek Tim, Áďa a objev padáku, snad je jen více rozpracovaná.

Vzácně realistický a zároveň laskavý a hravý pohled na svět zvířat. Deprivace tzv. hospodářských zvířat v chovu je reálná a bolestná věc, zde je pojata a zpracována odlehčujícím, vlídným způsobem.

1 11.03.2022

Výrazně větší míra jazykové i vypravěčské hravosti, než je u běžných dětských knih zvykem. Geniální to není, ale pěkné ano. Několik scén mě strhlo (např. ta na židovském hřbitovu). Je v tom vypravěčské gusto, barvitost, nápad. Doporučuju pro předškoláky jako první náročnější čtení. Výtvarně také velmi podařené a čtyřletou obrázky bavily, přestože nejsou vůbec podbízivé.

Skvělé, jednoduché, názorné. Viz příklad s bundou: dcera si ji nechce obléknout, zatímco otec myslí, že by měla jít v bundě. Dva možné scénáře: buď otec donutí dceru obléct si bundu (špatné) nebo jde dcera ven bez bundy (taky nic moc). Oba scénáře jsou pro jednoho (nebo možná i pro oba) prohrou. Existuje třetí možnost? Spousta (pra)rodičů jako by v tomto místě měla zatmění mysli a netušila, že třetí možnost existuje a je právě tato: otec zjistí, že dceři vadí tato konkrétní bunda, a domluví se s ní, že si vezme jiné teplé oblečení. Nechápu, že diskutování s dítětem v tomto smyslu pokládá tolik lidí za ústupek, ztrácení pozice, nedostatek respektu od dítěte. Copak rodinné vztahy jsou boj? Kde se má dítě naučit spolupráci, když ne v rodině? Copak všechny vztahy jsou bojem kdo s koho? Proč má v rodině někdo poroučet a druhý poslouchat, je snad rodina armáda?

13 01.03.2022

Autorka doporučuje: v první řadě stálý klid (nekřičet, nekomandovat, neponižovat), neposílat děti do odděleného prostoru "uklidnit se", vytyčit pevné hranice a ty držet prostřednictvím pochval a trestů. Rozlišuje "pravý" záchvat vzteku (dítě je zachvácené vztekem a panikou), na který platí jen empatie a laskavost, a pak "neronovský" záchvat, který je třeba klidně ignorovat, nejlépe zpovzdálí, a nevyjednávat (proč vlastně ne?). Ve zkratce: rodič v rodině drží opratě a není agresivní. Opravdová rovnocennost to tedy bohužel není, respekt není dotažený do konce. Všichni jsou si rovni, ale rodiče jsou si jaksi rovnější: můžou dávat dětem tresty, ale o trestech od dětí pro rodiče se kupodivu nedočtete nic. Kniha ale také vyzdvihuje význam společných her (kterým říká hry vztahové), což je naopak chvályhodné.

Docela inspirativní. Například: "Od 1. do 8. třídy vyhotovuje třídní učitel každému žákovi spolu s vysvědčením krátký verš – osobní průpověď. Tento umělecký obraz nebo snad výzvu bez moralizujícího přídechu učitel vyhledá v odborné literatuře nebo sám vytvoří tak, aby svým obsahem odpovídala vlastnostem a projevům žáka během uplynulého školního roku." Pěkné jsou osnovy cvičení i "předmětu" eurytmie pro každý ročník, návod na kreslení mapy (v jedné fázi děti samy představují různé objekty na mapě!) nebo tip na společné vypěstování obilí a upečení chleba. Zajímavá je metodika kreslení tzv. forem. Zápis arabských číslic se spolu s počítáním vyvozuje z pohádkových příběhů a podobně je to i s písmeny. Zdá se mi, že škola má za cíl obklopit dítě oduševnělým světem prostoupeným fantazií a plnými smyslovými (tělesnými) prožitky. Rizikové mi přijde vše, co zavání moralizováním a předkládáním silných představ o polarizovaném dobru a zlu. Zaujalo mě i to, že děti se během vyučování společně dvakrát denně modlí. Možná je na můj vkus myšlenkový a hodnotový svět takové školy až příliš předpřipravený.