Bonda komentáře u knih

Šestnáctiměsíční dceři se kniha líbí, já jsem trochu rezervovaná. Chápu, že podobné knihy mají v dětech vzbudit sympatie k lékařům, ale ocenila bych text, v němž je nějaká zmínka o samoléčbě: čaj, zábal, dobrá nálada. Ilustrace mi přijdou jako lepší průměr.

Kniha je místy krásná a myslím, že přinese užitek každému, kdo chce (v souladu s autorovými slovy) skutečně druhému otevřít srdce s jeho zranitelností a nepoužívat doporučené postupy jen jako techniky, jak od druhého získat své. Poznala jsem lektora této metody, kterému se paradoxně nenásilná komunikace nedařila, protože ji používal zmíněným manipulativním způsobem. Koncept má mnoho styčných bodů s teorií v knize Obtížné rozhovory, která mi přijde ještě o něco hlubší a promyšlenější. K Nenásilné komunikaci mám několik výhrad. Za prvé si podle mě protiřečí na místech, kde tvrdí, že druzí nemají odpovědnost za naše emoce (ten, kdo znásilní dítě, nemá odpovědnost za jeho trauma), ale my sami máme odpovědnost za důsledky svých činů. Za druhé pracuje jen s pojmem potřeba, nikoli nárok nebo právo. Nikdo nemá povinnost vyjít v ničem nikomu vstříc. Z lidí tak dělá věčné prosebníky o naplnění jejich potřeb. Koncept základních lidských práv je na to myslím dobrou a užitečnou odpovědí, klonila bych se na jeho stranu. Za třetí není myslím dobré otevírat srdce každému, protože hrozí, že někdo důvěru zneužije. Téhle nežádoucí možnosti by se knížka podle mého názoru měla také věnovat.

Člověk se v mnohém chová takovým způsobem, který mu škodí a vzhledem k jeho touhám vyznívá absurdně. Rád by chování posunul směrem ke smysluplnosti, ale neví, jak na to. To je absurdita volby. Pak je ještě absurdita vnucená. Aniž by k tomu byl důvod, ostatní lidé se k jedinci chovají jako k nepříteli. Tenhle druhý typ nesmyslnosti, destruktivní a beznadějné, je pro mě téma novely Ticho a vřava. Myslím, že se na to nedá nic moc říct, jen v duchu s pokorou poděkovat trpícímu za sdílení zkušenosti.

Kniha je víceméně v souladu s respektujícími principy ve výchově, hlavně s předáním odpovědnosti. Jen v jednom bodu se výrazně liší: nabádá k tzv. nevinným lžím, když od dítěte něco chcete a chcete ho pro to motivovat (nikoli vnitřně). Takové ty řeči o tom, že hračky chtějí spinkat na svých místech a podobně. To je například z hlediska konceptu Nevýchova manipulace a do zdravého vztahu s dítětem nepatří. A zatímco Nevýchova klade důraz na opečování pocitů rodiče i dítěte (typická otázka: co by ti pomohlo?), tato kniha se orientuje spíš na úspěch v samostatném řešení problémů (otázka: nějaký nápad?).

Tady jsou soustředěna oblíbená říkadla, na která často děti cvičí (Brambora, Dešťové kapičky, Eskymáci, Bublina, Žába leze po žebříku). Pak i pár slabších říkadlových kousků. Výtvarný styl mi nevadí, i když obrázky nepokládám za vrchol dětské ilustrace. Pevné stránky, přiměřeně detailů.

Bohatá sbírka říkadel a písniček. Škoda nevkusných ilustrací, jinak by byla skvělá.

Ta typologie mě osobně úplně nepřesvědčuje. Hlavně u popisu projevů konkrétní dětí se mi zdá zřejmé, že načrtnuté souvislosti jsou jen jednou z možností. Na druhou stranu se mi líbí důraz na toleranci k individualitě dětí, který prostupuje celou knihou. Hraje se na to, že když si rodič přečte, že nějaký povahový „nešvar“ dítěte typicky patří k jeho typu, tak bude mít pro dítě větší pochopení a trpělivost.

Nevidím to tak černě jako komentáře pode mnou. V říkadlech i pohádkách se několikrát objeví brutalita (zmíněný vyhrožující zajíček, pak je tu ještě obrázek, jak řezník honí prase s paličkou, a v pohádce nějaká ta zabitá "zlá" koza), ale je otázka, do jaké míry ji před dětmi cenzurovat. Možná by se u starších dětí daly texty využít jako podklad pro rozhovor o krutosti (ke kterému stejně musí dojít). Já jsem s malou dcerkou řezníka s paličkou prostě vynechávala, protože ji rozplakával, a pohádky jsem nečetla. Jinak nám kniha posloužila pěkně hlavně pro hezké ilustrace. Rády jsme v ní listovaly. Krutost se ostatně objeví skoro v každé větší sbírce říkadel pro děti (koza běží uličkou, krejčí za ní s žehličkou atp.).

Devatenáct textů, říkadla a pár lidových písniček. Typické měkké tvary, oči bez vrchních řas se zvýrazněnými řasami spodními, veverky, které jsou až na dva přední zuby k nerozeznání od lišek. Velké pevné strany nepřehlcené drobnými obrázky. Dítko knížka bavila od třinácti měsíců, nějakou dobu byla mezi nejoblíbenějšími.

Lehce zapamatovatelné, rytmicky příjemné, ale nijak ohromující verše. Kniha má jednotné téma, a to hru v různých podobách. Roční dítě si ji mezi ostatními oblíbilo.

Oceňuju hlavně pár základních lidovek opatřených velkoformátovými ilustracemi. Obsahuje také nejznámější koledy.

Výborná kniha! Jsem z ní nadšená. Doporučuju všem, kteří prožívají nějaký dlouhodobý konflikt. Na začátku stojí, že v průběhu čtení budete přicházet o chuť to tomu druhému konečně „nandat“ a zatoužíte se ho s pokorou vyptat na jeho verzi příběhu. Velkou šanci jsem tomu nedávala, ale splnilo se to. Teď už jen převést touhu v čin. Teda vlastně ve slova…

První část knihy mě strhla drobnokresbou rodinných vztahů i tématem dětské žárlivosti a zbabělosti. Odnesla jsem si z ní pocit, že by děti neměly být vystavovány zkouškám odvahy dřív, než si jsou schopny představit dosah svých rozhodnutí. V dalších částech můj zájem opadl. Zdálo se mi, že tu je vyprávění víc vedeno účelem silně citově zapůsobit, předat tezi a udržet přitom napínavost a nevede ho už snaha vyjádřit nějaké autentické poznání. Ztratilo pro mě originalitu.

Inteligentní mladí vzdělanci ve finanční nouzi. Svůj výdělek skládají z částečných úvazků, do nichž zahrnují i nekvalifikované práce. Dobré a aktuální téma, stejně jako téma pracovních podmínek na nekvalifikovaných pozicích. Výborně jsem se bavila hlavně u scény doktorské obhajoby, od které pedagogové hrdinu potupně a triumfálně vyrazili, protože si dovolil zpochybnit demokracii v Americe. Sama jsem zažila slabší odvar téhož a absurditu takhle rozdaných karet autor výborně zachytil. V pasážích, kde byla groteska hrubozrnější, mi ale rozmáchlost kresby přebila vtip i sílu výpovědi. Nějakou dobu jsem přemýšlela, jakou ukázku si tu sem chci napsat pro evokaci knihy, a nakonec u mě zvítězila tahle drsňácká: „Navoněl jsem svou prdel a vyrazil na noční bulváry s nadějí, že si mě neviditelný falus trhu povšimne a pohlavně mě zneužije.“

Jedna ze základních knížek o výchově pro ty, kteří si myslí, že vztah mezi rodičem a dítětem nemá být vztah mezi tím, kdo poslouchá, a tím, kdo poroučí. Nejvíc asi vešel ve známost princip uznání pocitů (nekritické pojmenování toho, co dítě cítí) a koncept mocenské hry (hry, v nichž si dítě užívá předstíranou mocenskou převahu nad dospělým). Autorka doporučuje důvěřovat dítěti, že i když se v současné době chová tak, jak se nám to nelíbí, v budoucnosti od nás správné návyky odkouká a naučí se je od nás prostou nápodobou.

1 12.10.2018

O princezně Chytrákyni v Hloupém království. A to bez ironie, vypravěčka je opravdu chytrá a vytvořila vtipně okomentovaný dokument všemožné lidské pošetilosti a bezduchosti zvyků. Labyrint světa, Kdo chytá v žitě, Cesta Českem našich otců. A lidé jsou opravdu podobni tajemné setbě.

Taky si neodpustím dvě ukázky:

(188) Nemám teď "doma" internet, dělníci ho přesekli. Takže poslouchám čtyřicetileté kluky v kavárně, kteří řeší jako první v historii lidstva tyto otázky: a) proč lidstvo potřebuje peníze? b) byl bych jiný, kdybych měl jinou matku? A končí obligátním za c) jak by bylo hezké dělat řemeslo, třeba dělat výrobky z ovčího rouna a nebýt odcizený IT pracovník.

(21) Kluk na rande: "Chtěl bych utonout v moři, ale mám malé dítě."

Lhoták pro nejmenší byl dobrý nápad. Pěkná publikace.

Trochu nekvalitní papír a pár textových úhybů mimo (podivné pokusy o básničku), ale je na co koukat a celkově u nás kniha odvedla dobrou službu, i díky relativní obsáhlosti.

Takhle si představuju dobrou knihu pro roční dítě: málo obrázků na stránku, velké a jednoduché, žádné pitvorné pseudoroztomilosti. Neobsahuje základní říkadla, ale takovou pokročilejší řadu (ne Paci, paci, ale třeba Šel Janeček na kopeček). Celkem 10 říkadel.

Smutné, tklivé, výchovné. Uprchlické téma a klimatické problémy v jednom (to je trochu zlehčení, ale výsměch si knížka nezaslouží). Výtvarně krásné. Pro pěstování dětské citlivosti a empatie. Ideálního čtenáře či čtenářku si představuju asi jako osmileté dítě.