boxas komentáře u knih
Myslím, že Červenka je klíčová kniha pro pochopení povahy a pohnutek Harryho Holea. Tady se také teprve dotváří jeho vztah jak k lidem, včetně těch nejbližších, tak k práci policajta. A také k alkoholu...
Když se pak člověk zorientuje ve jménech, místech a časových rovinách, tak ho autor pěkně udržuje v napětí. Exkurze do historie Norska je pak už jen onou třešničkou na dortu.
Takže vlastně jediné, co mě na knize vytočilo, bylo, že tak chytrá, až přímo geniální ženská jako Harryho kolegyně mohla najednou z ničeho nic začít vršit jednu pitomost za druhou! Copak totálně zblbla?!
Asi v jedné třetině jsem si uvědomila, že jsem tuto knihu už kdysi, možná tak před dvaceti lety, četla. Jenže narozdíl od Sajuri se mi to úplně vykouřilo z hlavy. Sajuri však na své dětství, kdy byla jen malou dívenkou Čijo s výjimečnýma modrýma očima, nikdy nezapomněla. Kniha mě lehce vtáhla do zvláštního světa čajoven, kde se tiše pohybují dívky, jejichž jediným přáním a jedinou povinností bylo potěšit muže. Svět, který zmizel tak jako většina dalších věcí z té doby. Je moc dobře, že něco z tohoto zmizelého světa dokázal autor v knize zachytit. V jednom okamžiku přirovnává Sajuri samu sebe k cibuli, pod každou slupkou je další a další vrstva. Myslím, že je to moc hezký příměr a že se týká mnohých z nás.
Jedna z nejlepších detektivních sérií vůbec. Lisbeth Salanderovou si prostě musíte oblíbit, i když vy osobně byste pravděpodobně byli pod její rozlišovací schopnosti.
Vtipné, chytré a vlastně i výchovné - vezměte si např. tu pasáž o Karkulce... Bábi Zlopočasná zabodovala. A ostatní čarodějky taky!
Miluji tuto knihu. Ook!
Líbili se mi všichni - Elánius, Karotka, Angua, Nóblhóch, Tračník ...
a řekněte, kdo by neměl rád svobodníka Navážku, Gaspodu a nebo Knihovníka?
Když se ve Čtenářské výzvě pro rok 2023 objevila Kniha, kterou jste už četli, byli Muži ve zbrani moje jasná volba. A možná že znovu začnu u Stráže, stráže! a protáhnu si to nejmíň až po Noční hlídku.
Chvilku jsem váhala u počtu hvězdiček, ale pak jsem si řekla, že je to velice solidně vystavěná detektivka, která mě bavila až do konce, tak proč ne plný počet...
Upřímně řečeno, ono by se dalo leccos na knize zkritizovat, určitě King napsal lepší věci... ale na druhou stranu: kolika autorům se takhle povede jejich první knížka?!
Možná kdyby Carrie napsal později, byla by "dotaženější", postavy by byly plastičtější, zápletka propracovanější a celkově by měla knížka o dobrých 200 až 300 stran víc. Ale byla by pak skutečně lepší?
Carrie je pro mě něco jako nevybroušený diamant. A to je vlastně dobře. Od ní vede cesta k Osvícení, Misery, Temné věži a dalším skvělým dílům. Bylo by smutné, kdyby King začal tím nejlepším a pak se už jen zhoršoval.
V určitých nepravidelných intervalech se k této knize celé roky vracím. Teď nejčastěji v podání Jana Wericha v audio verzi. A pokaždé mi to zvedne náladu. Takže doporučuji především na studený, deštivý podzim, čili právě teď. :-)
(SPOILER) Tak to mi opravdu spadla čelist! Po dlouhé době jsem neuhodla, kdo je vrah, tedy aspoň jeden z nich. Detektivka jak má být - zápletka, napětí, logické vyústění, sympatický hrdina, něco lásky, nenávisti a ambicí kolem... Akta Enzo je dobrá série.
Tak myslím, že první díl mi bude stačit. Další osudy Claire mě až tak už nezajímají, nebo si je stručně přečtu v anotaci k dalším dílům.
Začátek byl hodně slibný, ale kniha bohužel velice rychle sklouzne od dobrého nápadu cestování časem k béčkové love story, jakých jsou v Databázi knih stovky.
Nevyznám se v reáliích skotské Vysočiny, ani v barvách a vzorech kiltů skotských horalů, takže toto hodnotit nechci. Vadila mi ovšem druhá linka příběhu situovaná do jara 1945 a absolutní autorčina neznalost doby. Chcete příklady? Válka v Evropě právě končí, v Tichomoří se dál bojuje, ale idylka skotského venkova je dokonalá, jídla a benzínu hojnost, vesele se jezdí na výlety a návštěvy známých. Že byla (je) jakási válka, to víme jen z častého zdůrazňování faktu, že Claire byla ošetřovatelka. Mimochodem v historii hned "povýšila" na lékařku, ó jak prosté. Vážně také pochybuji, že Claire roku 1945 mohla cokoliv podstatnějšího vědět např. o penicilínu. Nechápu, proč autorka nenechala svoji hrdinku zmizet až třeba o deset let později v roce 1955. Nic moc by se tím nezměnilo a "současnost" by byla uvěřitelnější.
Berme knihu tedy tak, jak ji autorka asi zamýšlela, tedy jako barvitou pohádku pro dospělé, určenou především ženám.
A ještě poznámka k vám mužům - čtenářům. Pokud tedy zatoužíte po oddychu od drsně krvavých severských detektivek a sáhnete po knize Cizinka, tak si všimněte, kolikrát autorka píše o jeho pevných svalech, vypracovaném těle, o tom, jak se hrdinka zahleděla do jeho krásných očí, jak ji k sobě (prudce) přitiskl, o dalším ani raději nemluvě, popř. jak jí něžně odhrnoval neposlušnou kadeř atd. atd. atd. Základní dvě klíčová slova knihy Cizinka Diany Gabaldon tedy, pánové, znějí: romantika a posilovna! Chápete? A nechtěli byste s tím už konečně něco udělat?
Jak já mohla na tuhle knihu skoro zapomenout? Vždyť mě jako děcko příběh psa Bucka tak dojímal...
Jsem ráda, že se mi kniha náhodou znovu po letech dostala do ruky!
Ta nádherná čeština!
Tak skvěle psalo jen velice málo našich autorů - vedle Oty Pavla snad jen Karel Čapek, Bohumil Hrabal, Jan Werich a snad ještě tak jeden dva autoři - autorky. A hotovo. Je to radost číst.
Ptám se: Umí takhle někdo psát ještě dnes?
Bavilo mě to.
I když míň než např. příběhy o Hlídce nebo o čarodějkách.
Poučení z této knihy?
I malí bohové mohou rychle vyrůst, i velcí bohové mohou být rychle zapomenuti.
Královsky jsem se s dávnými Vikingy bavila.
Asi první knížka, kterou jsem si kdy v životě skutečně sama přečetla.
Ano, je to jistě silně tendenční, ale co na tom! Bylo mi to jedno tehdy, je mi to jedno dnes. Na půvabu této knížky se tím pro mě nic nemění.
Dnešní děti mají pokojíky plné hraček a další jistě dostanou za pár týdnů na Vánoce. Většina z těchto hraček je brzo omrzí - tedy až na to jedno otřískané autíčko, nebo na tu jednu panenku, co je nemáme srdce vyhodit i v době, kdy už jsme dávno dospělí...
Malou holčičku, která nadevšechno milovala svoje panenky, vyřezané z polínka, si pamatuji celý život. A určitě nejen já.
(SPOILER) Dozvěděla jsem se toho hodně. Třeba že u výslechu jsou nejdůležitější informace a manipulace. Nebo jak se dává klystýr a také např. jak se provádí pitva. (Oboje nedoporučuji číst při konzumaci čehokoliv.)
Ale budiž, tyhle záležitosti k severským detektivkám patří, tak v rozumné míře proč ne.
Co mi skutečně vadilo, to byly vedle zbytečné mystiky naprosté nelogičnosti v ději. Tak třeba: proč se vrah vláčel s tou ženskou mrtvolou pořád tam a zase zpátky? Proč do toho autor neustále tahá tu Freju? A co ta mrtvola, která se zamotá s vrahem do jednoho provazu? Nečetl autor náhodou těsně před tím Moby Dicka? A to jako opravdu se musel Thorkild Aske zakecat (!!!) s vrahem ausgerechnet na dně mořském v potopené lodi? Nemohli si najít na výměnu názorů lepší místo?
Ale nechme toho. Shrnu to asi takto: do kufru na dovolenou k nějakému teplému moři proč ne, ale raději nečekejte něco víc.
Má to všechno, co má dobrý thriller mít - prostředí, napětí, spád a také něco, co Harlana Cobena odlišuje od spousty jiných autorů. Myslím tím určitou uvěřitelnost jeho knih, protože upřímně řečeno, kdo by aspoň jednou nezavítal na některou internetovou seznamku s mlhavým přáním najít tam svůj ideální protějšek?
Kniha je to čtivá, no a jestli občas něco trochu drhne, jestli je tam občas nějak moc náhod naráz, co na tom? Jak říká sám autor, náhody ovlivňují náš život víc, než jsme si ochotni připustit.
Takže za mě dobrý.
(SPOILER) Tuto hru jsem viděla před lety v jednom z brněnských divadel. A bylo to pro mě jako rána klackem mezi oči. Nikdy jsem už na tu zběsilou, pomstychtivou, zrazenou, zuřící, naprosto šílenou kouzelnici nezapomněla. Jak za sebou doslova a do písmene pálila mosty a jak se nezastavila ve své nenávisti před ničím.
A nezapomněla jsem ani na toho ubožáka Iásóna, kterému se jeho žena po letech už poněkud omrzela a který si přece chtěl jen trošičku užít s jinou.
Chudák ješitný blázen, tak hrubě podcenil svoji ženu! To tedy slavně nedopadl, on, velký bojovník a vůdce Argonautů!
Rozběsněná Médeia všechno zničila, všechny, na kterých Iásónovi záleželo, zabila a pak ho nechala uprostřed vší té spouště samotného, všemi opuštěného.
No jo, pánové, to máte těžký, když po všem, co pro vás ženská udělala a co pro vás obětovala, ji pak chcete honem, honem vyměnit za nový, o dvacet let mladší model a čekáte, že po několika slzičkách a výčitkách vám půjde z cesty.
Vaše štěstí, že kouzelnice Médeia z Kolchidy byla jen jedna. Dnešní zapuzené manželky či partnerky vám udělají spoušť většinou jen v bankovních účtech a vaše děti vám aspoň na Vánoce ukážou někde u branky, nebo je s vámi (a vaší novou partnerkou) dokonce pustí na den do ZOO.
Tak tomuto já říkám Tragédie!
Ano, Oidipús byl potrestán skutečně strašlivě, ale přiznejme si, že vcelku spravedlivě, vždyť přece zabil v prchlivosti několik lidí, včetně svého otce. Kdyby se držel zpátky, věštba by se nenaplnila! Kdyby...
Podle mne je to mistrovská tragédie o příčinách a následcích našich činů a o tom, že za následky neseme odpovědnost. A v tomto poselství je Oidipův příběh nadčasový.