boxas komentáře u knih
Historický román o době a místech, o nichž nic moc nevím, takže jsem se ráda nechala poučit.
Soužití mezi křesťany, židy a muslimy mělo vždy svoje úskalí, ale středověká Evropa a Persie, tam byly tyto vztahy extrémně napjaté. Právě proto postavil autor Noah Gordon celou knihu na přátelství mezi třemi studenty medicíny, z nichž sice každý patří k jiné víře, ale jejich úsilí pomáhat nemocným je spojuje. Toto přátelství vzniklo v těžkých časech moru, kdy smrt byla všudypřítomná, ale kdy si mohli navzájem pomáhat přežít. Přátele rozdělila až smrt, které se bohužel žádným medicínským zákrokem zabránit nedalo.
I když je to kniha obsáhlá, nevadilo mi to ani v nejmenším a rozhodně jsem se při čtení osudů Roberta Jeremyho Colea nenudila.
Moc krásná kniha o moc ošklivé době...
V souvislosti (nejen) s druhou světovou válkou čteme v knihách především o hrdinství bojujících mužů.
Tato kniha však popisuje nevšední hrdinství žen, které často nenápadně, ale o to přesvědčivěji bojovaly vedle mužů za lepší budoucnost pro svoji zemi a svoje děti. A že takových Vianne a Isabel nejen ve Francii bylo!
Pokračování Medvědína, román My proti vám, si udržuje stále vysoký standard. To Fredrik Backman bezesporu umí. Ale takové nadšení jako první díl to ve mně nevyvolalo.
Vadila mi tu příliš zdůrazňovaná rivalita dvou měst, politikaření, určitá schematičnost ve vykreslení postav (takové to pro Backmana typické multikulti) a také, že autor tak úporně dopředu vyzrazuje, co bude dál, že se pak bohužel nedostaví žádný moment překvapení.
Zajímavé postřehy:
"Muži jsou zaneprázdněni, ale synové s dospíváním nečekají.
Synové stojí o pozornost otců přesně do chvíle, kdy otcové začnou stát o pozornost synů."
"Častěji jsme s nimi měli sedat na zemi, dokud si tam hráli."
Kniha o lásce...ať už je jakákoliv.
Nejvíc mě dojal slib Noah Noaha dědečkovi, že mu bude vyprávět o jeho životě, až se jeho paměťové náměstí ještě víc zmenší, nebo dokonce docela zmizí...
Britt-Marie je pro mne takový Ove v sukni. Líbí se mi oba, i když upřímně řečeno Ove o mnoho víc. Možná protože Ove je přes všechny své podivnůstky muž z tohoto světa a z tohoto století. Kdežto Britt-Marie jakoby přišla z jiné doby, nebo dokonce z jiné planety. Ale třeba je to jen tím, že autor, jako muž, líp rozumí mužům než ženám, natož těm stárnoucím... :-)
Ove je uvěřitelný ve všem, co dělá, Britt-Marie ne. Nemyslím tím např. její posedlost umytými okny, nevadilo mi věčné drhnutí podlahy ani přesvědčení, že se nepije z láhve, protože nejsme zvířata, nebo že pod skleničku patří podšálek. Tomu vcelku rozumím.
Vadily mi jiné věci. Tak třeba to, s jakou rychlostí dokáže podle autora vyprat a usušit dresy, že je mají děti v podstatě vzápětí k dispozici - a to jako jak bez pračky a sušičky a jen s jedlou sodou? Hodně mě štvalo i její (nebo spíš autorovo) neustálé připomínání manžela a toho, co by on a kdy by on a jak by on. Také mi vadila schematičnost v rozložení postav a jejich charakterů.
Co mi naopak vůbec nevadilo, byla pro Backmana typická poetika, laskavost a stálé hledání lásky a přátelství mezi lidmi. Tak to vůbec ne! Vždyť právě pro tuto poetiku mám autora Frederika Backmana a jeho knížky ráda.
Válka je svinstvo v každé době... Remarque to věděl. Smutná kniha o ztracených a poničených duších.
Moc pěkná knížka!
Je vidět, že i tak "profláknuté" téma, jako byly a jsou vztahy mezi černými a bílými obyvateli amerického jihu, se dá zpracovat čtivě a s pochopením.
Výborná kniha!
Patřím ke starší generaci, a tak bylo hned několik momentů, které mi bohužel připomněly dobu u nás před nějakými čtyřiceti lety. Jsem šťastná, že u nás už je to jen dávná, pro vás mladé těžko pochopitelná historie, a jsem smutná z toho, že v Severní Koreji, ale i jinde ve světě je to stále tragická současnost. Hladomor, popravy celých rodin, děti ulice... Je to moc smutné čtení, ale tolik, tolik potřebné!
Jsem vděčná autorce Nině Špitálníkové, že nám tento pohled na severní Korejce umožnila! Díky za to!
Dunu už s nadšením přijaly tisíce čtenářů napříč kontinenty, bez ohledu na věk.
Je to kniha skvělá, přelomová, vizionářská. Frank Herbert v ní vytvořil něco, co vedle Tolkienova Pána prstenů patří ke stěžejním sloupům světové sci-fi a fantasy literatury. Chválit Dunu, říkat jak výborná ta kniha je, to je jako vozit písek na Arrakis. Myslím, že pro příznivce tohoto literárního žánru je stejně neuvěřitelné nevědět, co byli píseční červi, jako netušit, komu sloužil Jeden prsten.
A ještě dodatek po shlédnutí nového filmu Duna:
1) Takhle, přesně takto jsem si vždy představovala Paula Atreida!
2) Na film rozhodně běžte do kina! Žádná obrazovka vám nenahradí naprosté vizuální orgie velkého plátna!
Cora a Alice - sestry, každá jiná. A jejich osudy na pozadí zuřivých bojů mezi Angličany a Francouzi. Klasika dobrodružného žánru. Ta kniha byla vydaná poprvé 1826, ale je čtivá i dneska! Které další knihy tak houževnatě odolávající zubu času znáte? Já moc ne.
P. S. Ti z vás, kteří viděli filmové zpracování s Danielem Day-Lewisem: všimli jste si, že v knize a ve filmu to dopadne s Corou a Alicí přesně naopak? Nechápu, proč je scénáristé prohodili.
Jako by to G. Orwell napsal před pár lety a jen pro nás. Geniální a nadčasové. Dokud bude o osudech tisíců rozhodovat touha po moci a snaha o vlastní prospěch, pohrdání druhými a naprostá ignorace takových kategorií, jako je např. slušnost, tak bude tato kniha vždy aktuální... Takže asi navždy.
DOBRÁ RADA pro ty z vás, kteří rádi přeskakují a nečtou knihy o Harry Holeovi pěkně popořádku.
Pokud jste ještě nečetli předchozí 12. díl Nůž, tak s knihou Zatmění ani nezačínejte! Jo Nesbø zde totiž vykecá tolik z předchozího románu, že se pak v knize Nůž připravíte o potěšení z hledání vraha a příčin jeho chování. A to by bylo škoda.
Ale zpět k této knize.
Zatmění je pořád vysoký nadstandard a nás, kteří máme Harryho Holeho rádi, jistě tento díl bavilo číst, však jsme na něj taky pěkných pár let čekali! Ale málo platné, kvality Policie, Nože, nebo dokonce Sněhuláka nedosahuje. Nu což.
Harry Hole nám může ještě leccos objasnit, i když průměrný člověk potká sériového vraha 7x za život a on už si těch svých 7 kousků našel a pochytal. Ale i tady platí nikdy neříkej nikdy. A tak se máme asi na co těšit. A to je dobře! V Norsku bude aspoň o pár darebáků míň.
Kněz a motorová pila, to zní hodně slibně!
A ještě malá poznámka k vydavateli: nedal by se pro nás, kteří až tak tu angličtinu neovládáme, přidat pod čarou překlad anglického textu do češtiny? Ať třeba i já vím, jak to s tou Lucille dopadne, bez toho, abych to všechno musela hledat v překladu na Googlu. Děkuji!
"Zítřek neexistuje. Existuje jen přítomná chvíle. "
To říká v knize Tokugawa Iejasu, budoucí šógun, jeden z nejúspěšnějších válečníků všech dob. A toto je také ve zkratce obsah celého rozsáhlého Clavellova díla. Veškeré Toranagovo jednání, veškeré jeho úvahy, činy, ale i intriky jsou podřízeny jediné myšlence - využít co nejlépe každého dne ve svůj vlastní prospěch a k naplnění svých cílů.
Jeho jednání sledujeme očima Johna Blackthorna, anglického lodivoda, kterého jeho ctižádost, souhrn náhod nebo možná karma zahnaly na jemu tak vzdálené a nepochopitelné japonské ostrovy... A spolu s ním začíná čtenář postupně objevovat svět, ve kterém byla čest, věrnost a poslušnost mnohem víc než smrt.
Šógun Jamese Clavella je kniha, jakých skutečně nebylo napsáno mnoho.
No páni! Tak to byla jízda! Jo Nesbø vůbec svého Harryho nešetří...
Koneckonců ale Harry nešetří ani sám sebe.
Jak to vidím já, tak Sněhulák a Nůž jsou pro mne nejlepšími díly celé série. (...a ještě možná Červenka...)
! POZOR SPOILER !
Líbila se mi ta kostka na konci. Jo Nesbø nechal sobě i HH všechny dveře když ne otevřené, tak aspoň pootevřené. Tak to palec vzhůru, gladiátoři, třeba ještě není konec konců...
A ještě jedna poznámka navíc:
"Pročetla" jsem se tedy až k zatím poslednímu dílu série. A teď jsem sama na vážkách, jestli (pro mne) bylo už Harryho dost, nebo ne. Jak to tak vidím já, tak nějakou chvilku asi vydržím, ale pak se mi po tom nespolehlivém alkoholikovi s brilantním myšlením a věčně rozmláceným obličejem začne stýskat.
A doufám, že si Jo Nesbø časem na Harryho zase vzpomene a že až si od svého detektiva patřičně oddechne, tak se nám Harry v plné parádě a pokud možno střízlivý vrátí zpět!
Já se na něj moc těším! Je to se mnou jako se všemi těmi jeho ženskými. Nemůžou ho vystát, jde jim někdy (často) na nervy, ale nemůžou na něj zapomenout, protože vědí, že to s ním bylo prostě a jednoduše super! :-)
Takže, pane Nesbø, takového detektiva opustit, to by byla věčná škoda!
Kniha z hotelového pravěku, chtělo by se říct. Z dob, kdy obchodní cestující psali svoje poznámky KULIČKOVÝM PEREM na ubrusy v hotelové restauraci, z dob, kdy bylo symbolem pokroku TRYSKOVÉ letadlo a kdy se nově příchozí v hotelu zapisovali na kartotéční lístky a hotel zaměstnával hned několik denních a nočních telefonistek...
Ale přes všechen ten úsměvný pravěk je to kniha velmi dobře napsaná, takže vůbec nelituji toho, že jsem se k ní v rámci letošní Čtenářské výzvy vrátila. Vůbec to nebyla ztráta času!
Mnohem lepší (za mne určitě) než díl první. Nechybí napětí, dokonalé vraždy nejméně pravděpodobných lidí a motiv k nim jsem ještě asi v žádné obdobné knize nezaznamenala.
Navíc je tu ten komplikovaný vztah nevztah mezi vyšetřovatelem Lucem Callanachem a inspektorkou Avou Turnerovou vyšperkovaný jedním zásnubním prstenem... Co víc si přát? Tak hurá na další díl!
Tak smutné, tak hluboce lidské...
Lennie mi připomíná Johna Coffeye, každý z nich je svým způsobem výjimečný a oba jsou od začátku ztracení.
Na začátku jsem udělala tu chybu, že jsem si tu předem přečetla pár hodnocení. Ano, byla to chyba, protože pak jsem ke knize Artemis přistoupila už předem s určitým despektem.
Zbytečně.
Kniha je to čtivá, napínavá, hlavní hrdinka si sympaticky umí udělat srandu sama ze sebe, chybuje, ale snaží se svoje průšvihy napravit...atd. atd. Vůbec se mi to nečetlo špatně.
Věčné srovnávání s Marťanem aspoň u mne nedopadlo pro Artemis zle. Andy Weir si prostě libuje v technických detailech a z tohoto pohledu se Artemis svému slavnějšímu bráškovi podobá.
Za mě tedy dobrý.
Jen jedna věc mě poněkud štvala. Ta věčná korektnost co se náboženského vyznání a etnických specifik týče mi ale vadí obecně nejen u knih, ale i u filmů. Asi je to takový autorský ústupek dnešní společnosti. Nikde a s nikým si to nerozházet! Počínaje muslimy ze Saudské Arábie, přes Keňany, Maďary, Vietnamce, Nora, Brazilce atd. až po toho Svobodu, který byl kdo ví odkud.
Ale co, vždyť jsou stejně všichni Artemiďané!
Je radost A. Christie číst. A platí to i o knize Mrtvá v knihovně. Zdánlivě naprosto absurdní vražda - a nakonec brilantní a logické vysvětlení. Není co dodat.
Tak nejdřív plusy:
Detektivka má tempo, vcelku překvapivého vraha, solidní motiv a jak jsem už někde psala, tak Robert Hunter je sympaťák.
A teď ty mínusy:
Vadila mi přemíra brutálního násilí a jeho popis v knize tzv. "do mrtě".
A snad ještě víc mi vadila druhá "duchařská" linka, bez které by se Robert Hunter a tím víc Chris Carter jistě bez úhony obešel.