Brace | Komentáře u knih | Databáze knih

Brace Brace komentáře u knih

Dívka ve vlaku Dívka ve vlaku Paula Hawkins

Zapletka příběhu "nevěra, lži, vražda" již byla popsána (zfilmována) nesčetněkrát. Ovšem, co z ní udělalo hit tentokrát je rozhodně postava hlavní hrdinky Rachel. Po tunách thrillerů s drsnými policajty či soukromými detektivy, působí postava nesympatické, zoufalé ochmelky jako příjemné osvěžení pro čtenáře. Rachel rozhodně nemůžete fandit, pořád si při četbě říkáte "panebože, ty seš kráva", máte radost pokaždé, když se znovu namete, a pak si uvědomíte, že přesně o tohle autorce vlastně šlo. Příběh knihy postupně gradoval, závěr byl napínavý, vrah až do odhalení nečekaný (osobně jsem i tipoval, že vražedkyně by mohla být sama Rachel, když byla v rauši a následně si nic nepamatovala). Rozhodně nemám zmáknuté všechny knihy za rok 2015, abych řekl, že Dívka ve vlaku byla skutečně ta nejlepší, ale ano, já se bavil, takže účel splnila.

22.06.2016 4 z 5


Po sezoně Po sezoně Jack Ketchum (p)

Osobně mám trošku pocit, že jsem skočil na špek nadšeným komentářům a vysokému hodnocení, když jsem se rozhodl si knihu přečíst. Děj je jednoduchý jak bramborový salát, první polovina knihy je mlácení prázdné slámy, a popisovaná nadměrná brutalita již v dnešní době na zadek nikoho neposadí. Jediný plus vidím v počtu stránek, kdy kniha padla za dva dny. Ještě zkusím nedávno vyšlý román Dívka od vedle, abych se přesvědčil, zda je Jack Ketchum skutečně mistr moderního hororu.

05.12.2015 2 z 5


Andělé smrti Andělé smrti Michael Shaara

Gettysburg - nádherný čtyřhodinový filmový epos, který jsem viděl již asi třikrát, a klidně mohu prohlásit, že je to můj nejoblíbenější válečný film. Až teprve nedávno jsem objevil knižní předlohu v knihovně (v dnešní době je totiž těžko zakoupitelná). Z knihy, která se ovšem jmenuje Andělé smrti, jsem měl trošku obavy. Ano - dostala Pulitzerovu cenu, ale není to jenom nafouknutá bublina? Či protekce kvůli tématu, který se silně dotýká americké historie? Po přečtení románu se všechny pochyby rozptýlí a vy si uvědomíte, že v rukou skutečně držíte skvost světové literatury. Nemá cenu tu popisovat příběh, myslím, že každý trošku historie znalý člověk ví, že u Gettysburgu (který zeměpisně nikdy neznamenal nic významného) se zlomil průběh dosud vyrovnané americké občanské války ve prospěch Severu. Takže verdikt: kultovní dílo, které vás chytí za srdce a nepustí. Pro umocnění pocitů z napsaného příběhu doporučuji zhlédnout i již zmiňovaný film.

27.11.2015 5 z 5


Světlo pulsaru Světlo pulsaru Aleš Pitzmos

Pod názvem Space opera si představuji rozsáhlejší příběh čítající více hrdinů a více světů. Takže přesně to, co dostaneme třeba od dua Hlávka - Vybíralová a jejich cyklu Algor či Mycelia Vilmy Kadlečkové. Na druhou stranu existují čtenáři, kteří si potrpí na samostatné romány, ne ságy vycházející v průběhu několika let. V tomto případě by lidé mohli sáhnout po knize Aleše Pitzmose. Bohužel již nedostanou to, co jsem zmínil v první větě. Dostanou čistou sci-fi akčňárnu, která občas zaperlí technickými termíny, kdy je vidět, že autor není úplný žabař v tomto odvětví. Hlavní postava otce, který přišel o manželku a musí se starat o malou dcerku byla určitě dobrá volba, má vaše sympatie, než se z ní ovšem stane téměř nesmrtelný hrdina ve stylu pánů Kulhánka, Žambocha, Kotlety. Tohle bylo nešťastné řešení. Druhá polovina románu už je čiště jenom o akci, střílení a nadpřirozených schopnostech. Což není to, co v space operách hledám, a proto je i hodnocení veskrze průměrné.

19.09.2015 3 z 5


Horší než smrt Horší než smrt Zdeněk Jukl

Je nepopiratelný fakt, že časy hojnosti (kdy vydávali Kulhánka se Žambochem) jsou pro nakladatelství Poutník dávno pryč. Poutník se tak dostal do situace, kdy mu nezbývá než sázet na nové české autory (to je chvályhodné) a doufat, že se objeví druhý Kulhánek. V případě Zdeňka Jukla se tak jistě nestane. Protože vydat takový škvár v hodnotě cca 300 korun (díkyhobu za městské knihovny) jakým je kniha Horší než smrt, to už chtělo pořádnou odvahu či zatmění v hlavách nakladatelství.
V medailonu autora se můžete dočíst, že kratší práce stejnojmenného názvu vyhrála jistou literární soutěž. Docela rád bych viděl konkureční díla v soutěži, protože když zvítězilo právě toto dílo, tak potěš koště.
Dobrá, ještě v první polovině stránkově předimenzované knihy (cca 420 stran) mě trošku zajímalo pátrání (ovšem mizerně napsané) po tvorovi, který vraždí lidi města Mykash po desítkách. Přesně v polovině příběhu se identita tvora (která byla díky autorské neobratnosti již sto stran dopředu snadno uhádnutelná) odhaluje. Je to drakodlačice. Kdyby jí hlavní hrdina (i když vedoucí člen zločinecké bandy, jeho charakter by mu mohl závidět i Mirek Dušín) zapíchl a kniha skončila, bylo by to o hvězdičku navíc. Bohužel přichází šok: hlavní "hrdina" Kan se do drakodlačice zamiluje (žádný postupně, prvně se osobně sejdou v jedné místnosti a dohodnou se, že to dají dohromady). Zbytek knihy je jak z primáckých pořadů od Rosamunde Pilcher. Kan neustále osahává a líbá šupinaté stvoření, vražedná drakodlačice neustále brečí nad spackaným životem, nad otravou svého milého, apod. Korunu příběhu dá přeměna člověka Kana taktéž v drakodlaka.
Druhá polovina knihy je jen pro otrlé čtenáře a zvláště posledních sto stran pro skutečné masochisty. Kromě nudného zabíjení protivníků se drakodlaci nechutně muckají na každé druhé stránce (fakt nekecám!). O olizování obličejů, okusování tváří, krků, ramen, ocasů, se mi bude zdát ještě hodně dlouho.
Takže drahý Poutníče, příště lepší ruku při volbě děl, která považuješ za hodna vydání. Vydat příběh takové kvality začátkem 90. let, kdy byla česká fantasy ještě v plenkách, beru. Vydat / číst Horší než smrt v roce 2015 je provokace / utrpení.

05.07.2015


Rychlopalba Rychlopalba Štěpán Kopřiva

Po přeceňovaném Holomrazu a přiblblých Aktivních kovech (shodně jsem obě knihy hodnotil dvěmi hvězdami), jsem měl touhu Štěpána Kopřivu odepsat. Proto jsem jedině rád, že nejen mě Rychlopalba dokázala posadit na zadek. Změna žánru autorovi rozhodně prospěla, příběh je vtipný, akční, napínavý a zajisté srovnatelný se zahraničními mistry žánru, že nemohu jinak (a velice rád), než hodnotit za plný počet hvězd. A pokud se Štěpán Kopřiva vydá nadále tímto směrem, myslím, že šance oslovit více čtenářů a rozšířit tak fanouškovskou základnu, se mu povede s větším úspěchem, než s knihami, které jsem zmiňoval na začátku svého příspěvku.

29.06.2015 5 z 5


Sběratel trofejí / Otevřená sezóna / Mimo dosah Sběratel trofejí / Otevřená sezóna / Mimo dosah Charles James Box

Zatímco originálních knih o Joeu Pickettovi je již 16, u nás vyšly překladem pouze tři. A bohužel nic nenasvědčuje tomu, že by v nejbližší době mělo dojít ke změně. Což je převeliká škoda, mě příběhy o americkém revírníkovi nadchnuly. Ony příběhy máte aspoň možnost sehnat v Omnibus 3v1 balení v levných knihách za luxusních 69 korun. Takže nemohu jinak než 5 hvězd.

07.06.2015 5 z 5


Tenký led Tenký led Jan Hlávka

Myslím, že v české literatuře jev dosud neviděný: "naše" space opera dávající na frak zahraniční konkurenci. Jsem tomu jedině rád a určitě bych autorům přál přeložení jejich díla do zahraničních jazyků. Neobvyklé světy, uvěřitelné postavy, kde si jistě každý najde své favority (u mě například padouch Avrian Dann). Pavdou je, že monstrózní rozsah v počtu stran druhého dílu byl krapet ku škodě, ale stále české čtivo, které nemá obdoby.

21.04.2015 4 z 5


Labyrint Labyrint Henry Denker

Příběh bohužel dostane spád až soudním procesem, kdy už je polovina knihy za námi, proto jen to průměrné hodnocení. Co je ovšem zajímavější, že se jedná o zcela totožný příběh (pouze s jinou obětí) s knihou Williama Diehla - Primární strach (zfilmováno jako Prvotní strach). To nemůže být náhoda, ale jelikož byly obě knihy shodně napsány v roce 1994, nedá se s jistotou říct, kdo od koho opisoval :-) Nebo to možná byla dohoda mezi oběma autory, kdo se k tématu postaví čtivěji, ale tuto informaci se mi nikde na internetu nepodařilo dohledat.

08.10.2021 3 z 5


Průlom Průlom Myke Cole

Série, která by si zajisté zasloužila mnohem více pozornosti, než se jí patrně dostalo. Neotřelý námět magie a armády vás udrží ve zvědavém pokračování četby i přes méně záživné pasáže, které se tu a tam objeví. Jakmile se dostanete přes nejslabší první díl (Britton), čeká vás parádní dvojka (Bookbinder) a prima trojka (Harlekýn) s uspokojivým závěrem. Každý díl vypráví příběh nové postavy, kdy hrdinové předchozích knih přebírají vedlejší role, což vnímám jako pozitivum. Určitě celou sérii doporučuji, svými krásnými obálkami vám ozdobí knihovničku.

14.03.2020 4 z 5


Skleník Skleník Brian Wilson Aldiss

Teprve má druhá kniha, kterou hodnotím jako odpad. Vím, že se neshoduji s průměrným hodnocením díla, ale já skutečně celou dobu netušil o čem to vlastně čtu. Teď ihned po dočtení knihy nejsem schopen zopakovat dění jediné kapitoly. Co asi autor kouřil za rostliny, když o jiných v příběhu psal? Ještě mám v zásobě knihu Nostop; pokud se ponese v podobném duchu, Aldiss rozhodně nebude má krevní skupina.

02.05.2019


Paříž: Katakomby Paříž: Katakomby Jeremy Bates

Batesovi férově uznám, že umí používat svůj jednoduchý styl psaní, který některé čtenáře může oslovit (mě moc ne, ale jsem schopen knihu dočíst do konce), ale použít nemlich stejnou zápletku (padouchy, apod.) a jen ji vložit do jiného prostředí, to už je vyložená provokace. A něco mi napovídá, že se to stane i v příští v knize. No, Jeremy, pokud se tak nestane, a ty příjemně překvapíš, omluvím se ti v komentáři k nové knize :-)

01.04.2018 2 z 5


To To Stephen King

20 let jsem kolem knihy To chodil po špičkách, děsil mě její úctyhodný počet stran. Film z roku 1990 jsem viděl nesčetněkrát a říkal jsem si, že To mi musí stačit. Nakonec převážila zvědavost (plus vidina delšího volna mezi vánočními svátky), já si knihu půjčil a pustil se do ní. Po 14ti dnech To mám za sebou a už vím, že se k ní víckrát nevrátím. Ano, byla samozřejmě skvělá a chápu, proč se příběh stal kultem. Ale i tak To bylo velice náročné čtení, které určitě nesedne úplně každému, což je vidět i v ostatních komentářích. Musela být kniha takhle obsáhlá? Nemyslím si. Naopak některé kapitoly mi přišly úplně zbytečné (např. Eddieho ošklivá zlomenina), spousta textu bylo mlácení prázdné slámy, přesto jsem nakonec dospěl k Tomu, že jsem udělal jedině dobře, že jsem si To přečetl. Navíc jsem si díky knize potvrdil, že již zmiňovaný 27 let starý (náhoda? nemyslím si To) film je mnohem lepší, než se jeho hodnocení zdá a dělá na mě větší dojem, než novinka z roku 2017 (která se stala nejvýdělečnějším hororem na světě).

05.01.2018 4 z 5


12. 12. 12. 12. Vítězslav Jareš

Do poloviny knihy jasných pět hvězd - rituální vraždy, čtivost, napínavý děj, atraktivní hlavní hrdina. Po půlce se začaly nabalovat motivy a dějové linky, které čtenáři začínají zamotávat hlavu (bohužel v negativním smyslu) a ke konci knihy si už příběh žije vlastním životem, kdy se autorovi nepodařilo ho zdařile ukočírovat. Závěrečné stránky už byly jako z kovbojky. Přesto stále nadprůměrné čtivo, a rád se pustím do dalších knih pana Jareše.

22.03.2017 4 z 5


Pán much Pán much William Golding

Kniha má jedinou výhodu: je stejně stará jako můj fotřík. Před 63 lety mohla překvapit, v roce 2017 je to ovšem těžká bída. Nic moc zábavná příběhová linka, naprosto otřesné dialogy a nudný happy endový závěr. Jelikož je v doslovu napsáno, že se pravděpodobně jedná o autorovo nejlepší dílo, rázem ztrácím zájem pokračovat v Goldingových knihách.

22.02.2017 2 z 5


Ve jménu nebes Ve jménu nebes Jon Krakauer

Další skvělá kniha Jona Krakauera, kterou od plného hodnocení dělí její nadměrná délka, kdy jsem se ke konci už krapet nudil. Ale na druhou stranu mě obohatila o tuny nových a zajímavých informací. Člověku až zůstává rozum stát, čemu všemu jsou schopni lidé věřit. Zlaté desky, kouzelné brýle a čtení z klobouku? Bože můj :-)

17.10.2016 4 z 5


Zhubni Zhubni Richard Bachman (p)

Knihy od Kinga jsou pro mě jako den a noc. Buď jsou výborné (např. Řbitov zviřátek) nebo je nedočtu (např. Lunapark), nic mezi. Zhubni naštěstí patří do první kategorie. Atraktivní námět, kdy úplně živě cítíte jak hlavní postava skutečně ubírá na váze. King se vyvaroval i slaďáckého happy endu, za což u mě sbírá plusové body. A přesvědčil mě, abych zkusil další jeho tvorbu - a možná se budu pídit po té s Bachmanovým jménem na obálce.
P.S.: Jelikož jsou češi "nejvyžranější" národ v Evropě (a celkově čtvrtí na celém světě), nebodlo by nám také nějaké to kontrolované cikánské prokletí? :-)

17.10.2016 4 z 5


Dívka od vedle Dívka od vedle Jack Ketchum (p)

Ani do třetice mě J. Ketchum nepřesvědčil o své vyjímečnosti. Ano, byla to nejlepší kniha z trojice česky vyšlých (ještě Red a Po sezoně), ale jelikož se v doslovu dočtete, že se jedná o autorovo vrcholné dílo, tak si myslím, že pro mě již do budoucna autor definitivně ztratil na vyjímečnosti. Dílo jasně šokující, ale jak už tu kdosi poznamenal: proč se takové knihy píší? Na druhou stranu musím přiznat, že mě autor aspoň přinutil zapnout wikipedii a přečíst si něco o události, která mu stála jako předloha příběhu. A za to mu pomyslný bodík připsat musím.

01.08.2016 3 z 5


Nad českými zeměmi slunce nezapadá Nad českými zeměmi slunce nezapadá Jan Kotouč

V doslovu se dočteme, že tato kniha byla autorovým splněným snem. Bohužel splněný sen autora se již nemusí rovnat splněnému snu čtenářovu. V přílohách knihy najdete poměrně zajímavý vývoj světa po katastrofě a myslím, že kdyby s ním autor pracoval i v hlavním příběhu, knize by to jedině prospělo. Takhle jsme dostali pouze cca 300 stran bitvy mezi dvěmi znepřátelenými mocnostmi, kdy jsem se ztrácel mezi množstvím jmen a hodností, což bylo něco, co mi úplně nešlo pod nos. Kniha, kterou málokdo bude číst podruhé.

25.05.2016 3 z 5


Démon z East Endu Démon z East Endu Petra Slováková

Taktéž se připojuji k myšlence, že dílo bylo zbytečně dlouhé a místy nepřehledné natolik, kdy jsem se ztrácel v textu. O občasném mlácení prázdné slámy nemluvě. I když autorka hodně stavěla na lykantropii hlavních představitelů, osobně si myslím, že tato skutečnost byla naprosto zbytečná. Je vidět, že Petra taktéž podlehla současnému módnímu trendu vlkodlaci (upíři), což už upřímně vidím velice nerad. Některá jména osob v knize působila jako pěst na oko (Mouse, Behavior, apod.), do dalšího dílu bych určitě autorce poradil lépe nastudovat anglická jména viktoriánské doby. Dále, kdyby se v knize občas nepoužilo slovo Londýn, vůbec nepoznáte, že se v něm nacházíte. To klidně mohla zvolit matičku Prahu, aby se více přiblížila národnímu cítění čtenářů. Na druhou stranu vím, že se jedná o autorčinu románovou prvotinu, takže své výtky beru s rezervou. Našla se samozřejmě i světlá místa v knize. Určitě přečtu i připravovaný druhý díl, věřím, že bude vyzrálejší. Práce Brokolionu na knize opět skvělá, až mě trošku zaráží, že se pan Pilch nebál jít s debutantkou do pevné vazby.

25.04.2016 3 z 5