Bramborak81 komentáře u knih
Příjemné čtení, zajímavé informace o životě v Japonsku. Zaujalo mě občasné srovnání konkrétní situace z pohledu ženy a muže.
Chvilku mi trvalo se začíst a pak se to střídalo jak houpačce - pasáž, která mě bavila moc s částí, která se mi tolik nelíbila. Na téma pojízdných knihoven jsem četla Jako hvězdy temné noci, která mě bavila o hvězdičku víc.
Od autorky mám přečtené vše kromě "dějáku". Měla jsem chuť přečíst si nějakou vztahovku a opět jsem s výběrem spokojená. Celé to do sebe pěkně pasovalo a moc se mi líbí i obálka.
Díky krátkým kapitolám mi knížka zpříjemňovala cesty MHD. Jedna kapitola cestou tam a už jsem se těšila na další čtení cestou zpět. Mile mě překvapilo, že byla knížka čtivá, protože k prvotinám autorů z jiných profesí přistupuji zřídka a s mírnou obavou, že dnes už píše každý, a to ještě všelijak. Občas, když autor popisoval více myšlenek najednou, potřebovala jsem se v textu vrátit, co nebo koho tím autor myslel. Nejvíce mě zaujalo povídání z fotografického prostředí.
Napínavé, sympatičtí oba hrdinové a dobře se četlo. Body strhavám za romantickou linku, na mě už to byla moc červená knihovna.
Krásně napsaný životopisný román, výborný překlad a moc pěkná obálka. Další knížka s tématem malířství, díky které jsem se blíže seznámila tentokrát s obrazy Degase a po dočtení jsem si vyhledala další informace o malířově životě.
Zajímavá forma, kterou autorka zvolila, vyžadovala ze začátku soustředění při čtení, ale za chvilku jsem se zorientovala ve vyprávění, postavách, katalogu fotografií. Celé to do sebe zapadlo. Líbilo se mi propojení se světem fotografie.
Protože jsem Příběh služebnice nečetla a ani jsem neviděla seriál, bylo pro mě trochu složité se ze začátku zorientovat. Po té, co jsem si nechala převyprávět první díl, mi vše do sebe začalo pěkně zapadat. Styl vyprávění příběhů, které se v ději prolínají, mě baví. Svědectví jsem si vybrala, protože se mi hodilo do výzvy. A je to další kniha, kterou bych si pravděpodobně nedala na seznam ke čtení bez zdejší výzvy. Po dočtení jsem si dopřála trochu času na uležení dojmů a nebylo jich málo. Jsou z toho pěkné čtyři hvězdy s úsměvem a udivujícím kroucením hlavy, co nového mi za čtenářský zážitek přinesou další knihy, které bych na knižním trhu mohla přehlédnout, nebýt čtenářské výzvy.
Některé básně se mi líbily více, jiné méně. Ale protimluvy jsem si opravdu užila. Vůbec bych netipovala, že se jedná o básně z 15. století. Básně jsem četla v moc pěkném překladu od Otokara Fischera.
Je mi sympatický autorčin humor, její sarkasmus a sebereflexe i v těžkých etapách jejího života. Fajn připomínka na život v devadesátých letech. Losos v kaluži se mi líbil o trochu víc.
Další seznámení se současným slovenským autorem díky výzvě a bylo to dobré počtení. Příběh tří kamarádů, rozdílných povahových vlastností, posazený do historických událostí v letech 1938-1968, se četl lehce navzdory tíživé době. Jejich láska od dětství až po dospělost k jedné ženě byla místy až těžko uvěřitelná. Malou výtku mám k chybějícímu překladu z maďarštiny.
Silný příběh o různých podobách lásky a rodinných vztahů, který mě velmi rychle vtáhl do děje. O jednu hvězdičku více bych asi dala, pokud bych ji četla ve věku, který by se více blížil věku hlavní hrdinky. Drobná, a to nepatrná výtka je k překladu některých slovních obratů např. má 14 let místo je jí 14 let. Výběr knihy do výzvy považuji za šťastný. Je to přesně ten typ knihy, kterou bych si bez výzvy nepřecetla a po dočtení jsem byla ráda, že jsem ji četla.
Na začátku knihy bych nevěřila, že autorka/hikerka se na PCT skutečně vydá a dokonce ji projde až do samého konce. Velký obdiv všem, kteří se na tuto trasu vydají, nehledě na to, zda ujdou jen její část nebo ji projdou celou. Z počátku převažoval popis důvodu proč se autorka na cestu vydává, trochu mi chyběl bližší popis samotné cesty a rady na cestu. Zajímavé bylo seznámit se na konci knihy s potřebným vybavením na cestu.
Tak to mě hodně bavilo. Kniha je napsaná stylem čte se samo. Zážitky jedné rodiny doplněné o hezké fotky a informace k navštíveným místům. Ideální letní pohodové počtení.
Vánoce s vůní čerstvého chleba jsem si vybrala pro navození vánoční atmosféry, a to se bohužel nestalo. Ze série Čerstvého chleba je tato kniha za mne nejslabší, sešitá horkou jehlou. Z postav mi nebyl nikdo sympatický, všeho bylo tak nějak moc, některé situace přehnané, jiné nedotažené. Aspoň obálka je hezká a vánoční.
Robert Vano poutavě přibližuje svět fotografování. Ráda se budu ke knížce vracet.
Hlavní hrdinka se po psychickém zhroucení ocitne v psychiatrické léčebně. Prolínání minulosti, současnosti a budoucnosti včetně snů a halucinací zaznamenáno takměř deníkovou formou by se dalo povazovat jako součást terapie. Velký příliv informací a pocitů vyžaduje po čtenáři značné soustředění.
Jsem ráda, že jsem si ji díky výzvě přečetla. V knize bych uvítala překlad německých částí do češtiny.
Rozporuplné od začátku do konce. Děj se odehrává ve dvacetičtyřech hodinách s občasnými odbočkami do minulosti. Párkrát jsem se vrátila i já o pár řádků zpět, abych se ujistila, jak to autor myslel. Vykreslení především ženských hrdinek s popisem jejich nálad, pocitů a myšlenek, nebylo pro mě uvěřitelné.
Ráda se do Říma vracím, stejně tak se ráda někdy vrátím k této knize, a to ideálně v Římě. Autor popisuje svůj život s rodinou během pobytu v Římě. Seznamí nás s Římem v každém ročním období, kulturou i běžným životem v tomto městě. Poznáváme Řím v historických souvislostech, současný Řím, radosti i strasti cizince žijícího v cizí zemi. Krásný styl psaní.