Bránolog
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Přečteno téměř celé za cestu vlakem Praha - Sobotka a zpět. Jedna z knížek, kde mi bylo líto, že je konec. Strhující rodinné drama, kde holocaust je takovým katalyzátorem dějů na pozadí, přišlo mi. První dvě části jedním dechem, ta třetí mi malinko drhla, ale opravdu jen malinko.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Já vím, že jsem barbar, ale mě to prostě nebavilo ani jako dítě, ani jako adolescenta a jako dospělý jsem to nezkoušel. Takže sorry, Antoine.
Musím tě zradit
Ruta Sepetys
Tak jako všechny knihy od této paní - strhující, napínavé, znepokojující a (alespoň pro mne) znovu udivující, že tyto věci se děly ne za Hitlera, ne někde v Rovníkové Guinei, ale v době, kdy už jsem byl dospělej člověk - a v Evropě. Ten režim byl fakt esencí zrůdnosti a Ceausescu s tou jeho hvězdou Elenou jinam než ke zdi nepatřili...
Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice?
Martin Lavay
Kniha, která poskytuje více otázek, než odpovědí. O tohle se zajímám už trochu déle a fascinuje mne, že si na tuto událost nějak nedovedu udělat vlastní názor...
Kocovina šumavského léta
Martin Sichinger
Vimperk, Vimperk v době mého dospívání. Často zmiňovanou hospodu Na Koreji mohu doporučit, chodím tam dodnes, má svou atmosféru, dle mého příliš nezměněnou od roku 1987. Příběh je dle mého trochu překombinovaný, ale na to jsem si u autora již tak nějak zvykl. Co mne trochu míchalo jsou věcné chybky: že Špinarová byla Věra a ne Eva se dá odpustit, ale v roce 1987 se Pasovská jmenovala Pohraniční stráže (předtím Rooseveltova). Vím to, protože tam babička bydlela. Pasovská to byla až po revoluci a autor jako Vimperák si měl toto pohlídat. Jinak ale pěkné počtení...
Střevíce z lýčí
František Nepil
V Nepilově rodné vsi máme chatu, do Stradonic, kde chalupařil, chodím na pivo, takže jiné hodnocení nepadá do úvahy.
Zítra přijde Olah
Martin Sichinger
Další z vimperských opusů pana Sichingera. Tentokrát jde o jednoduchý příběh, kterému nepřekombinovanost některých jiných knih MS fakt sluší. Parta kamarádů ze základky prožívá svá dětská dramata v totáčovém pohraničí. Ovšem mimořádně mě bavila postava Ampéra. A sice se tam o mém milovaném městě nepíše jenom hezky, ale protentokrát to autorovi odpouštím.
Vazač vzpomínek
Bridget Collins
Váhám, mezi 2 - 3. Nakonec jsem to dočetl, i když trochu se sebezapřením. Takže 2. SPOILER: Myslel jsem, že bude nějak rozebráno to vazačství, ale ono to celkem rychle skončilo, tahle dějová linie. Místo toho se to svezlo na vlně všemi a všem vnucované chapecko - chlapecké lásky. Nic proti tomu, ale holt to k tomu tématu ujelo od něčeho, co by mě bavilo mnohem víc...
Podsvětí
Michal Šefara
No...četl jsem bezprostředně po dočtení Metra 2033 a to byla asi chyba. Nemůžu říct, že by to bylo blbý, ale donekonečna se opakující "kulil oči" a zejména otravné "Huh" v každé druhé přímé řeči mě fakt značně iritovalo.
Bylo nás pět
Karel Poláček
Podobně jak s Malým princem - klasika sice, ale já se do toho nedokázal včíst. Souhlasím s tím, že seriál byl super, ale jako knížku jsem to nekousl.
Kruté moře
Nicholas Monsarrat
Válka na moři. Nekonečné noci v ledovém dešti, s očima upřenýma na temnou hladinu, pod níž se skrývá nepřítel. Syrové, autentické, napínavé s celou řadou neskutečně silných momentů.
Oněgin byl Rusák
Irena Dousková
Chytlo mě to ještě víc, než Budžes. Asi proto, že jsem byl na střední zhruba ve stejnou dobu. Dostávaj mě ty sekvence s křečkama.
Dolores Claiborneová
Stephen King
Nedej pánbůh, aby se k tomuhle někdy dostala moje žena...
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Přečteno těsně před Solí moře. Ta jemná provázanost byla příjemná. Co bych o tom napsal, by bylo jen opakování toho, co už přede mnou napsali jiní. Strhující, kruté, dojemné i posilující.
Holubí pošta
Arthur Ransome
Já mám holt pro Ransoma slabost už od dětství a jsem rád, že mne neopustila ani ve středním věku. Navrch na rozdíl od Foglara tento pán neobtěžuje popisem "opálených svalnatých chlapeckých lýtek".
Fregata pluje kolem světa
František Běhounek
Tohle byla asi moje nejoblíbenější dětská knížka. Vůbec mi navadilo, že je tak tlustá a tahal jsem jí s sebou všude možně.
Šel malíř chudě do světa
Jaroslav Seifert
Dostal jsem se k tomu náhodou, pomáhaje dětem s referátem do školy, ale přečetl jsem jedním dechem.
Žraloci a malé ryby
Wolfgang Ott
Válka z pohledu německých námořníků. Brutální i veselá, jaká asi opravdu byla. Některé momenty z paměti jen tak nevymizí. Kruté moře z druhé strany...
