broskev28 komentáře u knih

Knihu mi doporučil kamarád (já jemu Murakamiho Hon na ovci). Už tady mi mělo docvaknout, že jsme každý někde jinde, ale budiž.
Přidávám se k těm, kterým příběh připadal místy nudný, nezajímavý, omílající stále dokola totéž. Jakkoli miluju knihu Není zač téhož autora, tomuhle jsem na chuť nepřišla. A přitom tuze ráda píšu maily!
To mi ovšem nabrání "opalečkovat" i ty komentáře, které v knize našly víc než já. Třeba se k ní časem vrátím a pochopím, oč jsem přišla . . .

10 24.09.2019

Další z dětských knížek, které jsme letos objednali do naší knihovny. Ač už dávno nejsem dítě, mám nepsanou povinnost si ji přečíst, a jsem nadšená. Jednoduchý, hravý, jazykově propracovaný příběh; kromě Stráši jsou tu i další zajímavé postavy, hlavně chytrá a upovídaná Helenka a kastelánův Matěj. Na své si přijdou i milovníci domácích mazlíčků - Luisa i Slávek nejsou jen ozdobnými doplňky, ale aktivními účastníky příběhu.
Skvělé ilustrace Galiny Miklínové příběh činí - mimo jiné - opticky kratší, a tedy stravitelnější pro začínající čtenáře. A třešnička na závěr: podobně jako u některých jiných povedených dětských knížek (Dívka, která chtěla zachránit knížky) zde nenajdete číslování stránek. Pro mě jako pro dospěláka zásadní chyba, ale pro dítě hledající vhodnou knihu ideální.
"Hrad, ve kterém bydlel Stráša s maminkou, tatínkem a rodinou pana kastelána, stál na kopci za městem. Z hradní věže bylo vidět na kilometry daleko, jenže malý kluk - i když je to kluk strašidlo - nepotřebuje výhled do okolí, ale kamarády."

16 24.09.2019

Mně se to hned zdálo divné - kolik bylo Fitzovi, když příběh skončil? Vždyť to byl mladík, tak proč nepokračovat?
První díl nové série je v podstatě jakousi rekapitulací těch 15 let prožitých stranou královského dvora, ale už se do něj vkrádají nové motivy. Návštěvy, které postupně zavítají do Fitzova odlehlého bydliště, jsou velmi zajímavé a povětšinou avizují, že klidným časům v Šesti vévodstvích odzvonilo. Začíná další etapa, v níž bude Bílý prorok spolupracovat s Katalyzátorem - klínem, který mu umožní opustit vyjeté koleje. Ale Bílý prorok má konkurenci . . .
Postava šaška byla skvělá už v první sérii a tady vypadá snad ještě nadějněji, už se moc těším. A čarodějka Jinna působí také velmi sympaticky.
"Pouto moudrosti ponechává jen málo prostoru na zdvořilé klamání."

6 23.09.2019

Knihy Kláry Smolíkové mám ráda - jsou inteligentní, vtipné a dokážou pobavit i připovzdělat jak "malošky", tak puberťáky, o nás dospělých ani nemluvě.
Soubor pracovních listů, svázaných v brožovaném sešitě spolu s metodickou částí a instrukcí, která se týká samotné práce s jednotlivými listy, je skvělou pomůckou pro učitele i knihovníky. Úkoly jsou zajímavé, často úsměvné, obtížnost se postupně mírně zvyšuje, ilustrace skvěle doplňují text a mohou začínajícím čtenářům napomoci k lepšímu pochopení.
V naší třídě druháků letos začínáme se čtenářskými dílnami a myslím, že právě tohle by mohl být ideální způsob, jak uvést malé čtenáře do světa plného úžasných knižních zážitků.
"Chytromil Knížek se odstěhoval s rodinou z malého bytu ve městě do velkého domu na vesnici. Leckdo by si mohl myslet, že pan Knížek chtěl, aby jeho čtyři děti pobývaly na čerstvém vzduchu a měly blízko do přírody. Ale to nebyl pravý důvod stěhování.
Knížkovým se do bytu zkrátka už žádné další knížky nevešly."

9 22.09.2019

Když jsem tuhle knihu zadávala, vyskočilo na mě spousta tajných životů, ale blechy nikde. Neznám ty nabízené, zato jsem dnes poznala ten bleší a jsem nadšená!
Text a ilustrace ve vzácné jednotě, těžko rozhodnout, co se povedlo víc. Takže velkou výhodou je, že rozhodovat nemusím, jen tleskám a závidím těm, na které tahle lahůdka teprve čeká. A moc děkuju bibi.r, díky níž jsme tuhle skvělou knížečku - pro děti od 4 let - pořídili do naší knihovny!

6 22.09.2019

Nemyslím si, že "stárnoucí herečka je hnána sexem", jak si lze přečíst v anotaci, ale příběh je to zajímavý. Asi nejvýstižnější mi připadá komentář immortal-party: taky jsem se sama sebe už několikrát ptala, kde autor získal tyhle znalosti (labilní) ženské psychiky. Jazyk - potažmo český překlad - je úžasný, taková báseň v próze. A stáří, resp. stárnutí ve smyslu tělesného i duševního úpadku, rozhodně není lákavou vyhlídkou.

"Aby si člověk přiznal tak nemilosrdnou pravdu sám o sobě, k tomu je přece třeba jisté inteligence, a ještě větší inteligence je třeba, aby toto přiznání přežil."

15 21.09.2019

Kouzelný a velmi pěkně napsaný příběh, ale ze své (dlouholeté) praxe - a v rozporu s krásným komentářem Temného snílka - soudím, že má tři zásadní chyby:
1. Odvážní čtenáři, kteří se tlusté knihy nezaleknou - jsou na ně zvyklí z mnoha dílů malého poseroutky - zřejmě svou odvahu přehodnotí, když při letmém prolistování nejenže neuvidí na jedné stránce několik text rozdělujících obrázků; oni takovou "dělenou, tudíž lépe stravitelnou" stranu nenaleznou v celé knize ani jedinou!
2.Text je přímo pekelně dlouhý (kupodivu jen 334 strany, a ne 336, jak uvádí anotace), a když připadá dlouhý mně, co na to řeknou ti, kteří s četbou teprve opatrně začínají a rozhodují se, zda se stane jejich celoživotním koníčkem?
3. Hlavní hrdinkou je holka, a to spolehlivě odradí většinu kluků. Navíc, jestli je to holka v 5. nebo 6.třídě (jak se uvádí v textu), ta už má zcela jiné zájmy než louskat sáhodlouhou knihu o zvláštních hlodavcích.
Sečteno, podtrženo: vůbec se nedivím, že je knížka k mání za cenu 36 Kč, protože pro dnešní čtenáře je náročná. A nic na tom nezmění fakt, že je vtipná, hravá, inteligentní a "propaguje" ty správné hodnoty: rodinný život a lásku všech členů rodiny, kamarádství, slušnost, toleranci a ochotu pomoci. Škoda.
Ale třeba se pletu: nabídneme ji dětem v naší knihovně a uvidíme . . .
P.S. Jen ondatra pyžmová se vůbec nepovedla; možná šlo o zdomácnělý druh zvaný ondatra pyžamová . . .

5 20.09.2019

Já se připojuju k těm nadšeným. Styl vyprávění je naprosto boží:
"Na horách se tyká. Rozhovory pronesené v horách ulpívají. Obchody sjednané v horách zaručují úspěch. Odpovědi v horách jsou pravdivé a podstatné. Rozhodnutí v horách jsou dalekosáhlá."
Detektivní příběh, ano, ale tak skvěle odlehčený, tak typicky bavorský! Někde v komentářích jiných detektivek jsem četla stížnost na nesympatické vyšetřovací týmy plné lidských kreatur - tady jsou sympaťáci všichni, jsou opravdu tým a ještě to zvládají s humorem.
Až na několik nehezkých prohřešků proti mateřštině - většinou shoda podmětu s přísudkem v minulém čase - to byl skvělý zážitek: velmi netypický, ojedinělý, ale určitě hodný následování, a hlavně přečtení!
P.S. Aby bylo jasno: také žiju na horách . . .

8 19.09.2019

Četlo se mi to dobře, i když zpočátku - jak píší mnozí - jsem se v postavách neorientovala. Vzhledem k tomu, že spousta čtenářů má výhrady k (neodpovídajícímu) názvu knihy, snažila jsem se dopídit nějakých informací. V prvé řadě mě napadlo, že název je naopak skvělý:
A TEĎ NEPOKRAČUJ, JESTLI JSI NEPŘEČETL
přece nepojmenujete knihu tak, aby každý hned věděl, co ho čeká! Druhá myšlenka byla název originálu; nejsem němčinář, ale slovo beobachter jsem už někde slyšela. Zatímco český název je jednoznačně slangový a negativní, německý originál vůbec nevyznívá tak jednoznačně a hanlivě.
A pokud jde o text, který pokračuje ještě dlouho poté, co se konečně dozvíme to nejdůležitější: mně osobně tohle dovysvětlení a dokonání činů pachatele (a nejen jeho) připadá mnohdy jako velmi zajímavé čtení. A naopak, pokud tato část v knize chybí (S.Bolton - Má ji rád, nemá ji rád), připadám si ochuzená a kniha pro mne klesá na pomyslném žebříčku.
Takže u mě dobrý, snad až na Gillian, která se v závěru knihy neuvěřitelně "pochlapí" - ale koneckonců, proč ne?
"Každý dostane v životě druhou šanci. Buď připravena ji využít. . . .
Povídačky o druhé šanci jsou pitomost. Nikde není psáno, že ji člověk dostane. Někdy nemá šanci vůbec žádnou."

7 18.09.2019

Občas jsem si říkala: "To myslí autorka vážně? To nám chce nabulíkovat, že něco takového by se fakt mohlo stát?"
A potom jsem si vzpomněla, kolik příběhů jsem vyslechla od své mámy a od své babičky; jeden vedle druhého byly tak nepravděpodobné, tak románové: potkali se lidé, kteří se vůbec - podle zákonů pravděpodobnosti - potkat neměli; dopustili se věcí, které by je nikdy předtím ani nenapadly. Tak proč by nemohl být knižní příběh podobně nepravděpodobný?
Thrillery nijak nezbožňuju, čtu je spíš proto, abych mohla poradit čtenářům v naší knihovně. Ale tenhle byl napsaný tak nějak jinak. Nebyl tak krvavý, ale možná o to víc nervy drásající. Už předem nás upozorňoval: "kdyby se neudálo tohle, mohlo to dopadnout úplně jinak". Přesně tyhle myšlenky člověka napadají až když se něco stane, až když pochopí, že tomu vlastně mohl snadno zabránit, kdyby . . .
Takže ano, doporučím tu knihu našim čtenářům. Já osobně mám raději klasické detektivky, ale čtivost se téhle knize upřít nedá.

9 15.09.2019

Souhlasím s komentáři, které považují knihu za nepříliš povedenou.
Námět - dlouhá léta neobývaný nádherný byt - určitě zajímavý, ale zápletka místy zbytečně rozvleklá, a jak píší už jiní, občas postavená na dost neuvěřitelné náhodě. Od počátku všichni tušíme, jak milostný příběh skončí. A jen těžko můžeme v "době mobilní" autorce věřit, že Cat zásadní informace předávala pouze prostřednictvím dopisů; tím spíš, že v tomto příběhu mobilní telefony drnčí neustále . . .
Kniha se četla docela dobře, chyby jsem neregistrovala, ale tahle věta mě dostala:
"Paříž naprosto splnila její očekávání, i když ne tak úplně."

6 14.09.2019

Další z výborných knížek pro začínající čtenáře, nebo pro ty, kteří čtení neradi, kterým něco - dyslexie například - ve čtení brání. Na obrázku knihy (vedle anotace tady na databázi) chybí text, který máme na titulní straně my v naší knihovně: Čtení i pro nečtenáře!
A tak jsem si zkusila představit, že neumím číst, nedokážu si příběh Šedíka a Bubi přečíst a snažím se mu porozumět jen podle obrázků. Potom jsem své poznatky konfrontovala s textem a byla jsem mile překvapená. Možná jsem nedomyslela vše, ale hlavní linka příběhu je zcela zřejmá; obrázky jsou totiž úžasné a zavedou vás ještě dál, než samotný text.
Proto mě velmi překvapilo, když mi maminka druháka, který pravidelně chodí do naší knihovny, a s mamkou hledají už od 1.třídy knihy odpovídající jeho věku a schopnostem, sdělila, že paní učitelka nesouhlasí s četbou takových "primitivních" knížek. Ona vyžaduje knihu pro opravdové čtenáře . . .
Jsem ráda, že k nám do knihovny paní učitelka nechodí. A knížku velmi doporučuju právě všem malým čtenářům, ale klidně i jejich rodičům a učitelkám.

9 14.09.2019

Četli jsme s dětmi ve škole, když nám na konci hodiny zbyla chvilička. Proto nám moc vyhovovalo, že příběhy jsou krátké.
Prvňáčci seděli, ani nedutali a postupem času vždycky čekali na tu jedinou větu, kterou dramatickým přednesem pomalu odříkali spolu se mnou: A pak se to stalo! A byli jsme všichni moc smutní, když tahle knížka skončila. Paráda!!!

8 14.09.2019

Knihám, které autor píše pro dospěláky, jsem beznadějně propadla, takže jsem chtěla zjistit, jak se mu daří v případě knížek pro mládež. A Carl Hiaasen nezklamal, jako ostatně vždy. Příběh trochu atypické rodinky, jejíž členové se právem mohou nazývat ekologickými aktivisty, je napsaný svižně a vtipně, a přitom neztrácí nic ze své naléhavé aktuálnosti: jestliže připustíme, že nad prašule není, vezme to s námi všemi rychlý konec.
Jediné, co mě na této knize velmi a neustále iritovalo, bylo použití 5.pádu jména hlavního hrdiny, kluka Noaha. Zatímco všechna ostatní jména překladatelka Olga Turečková používala v 5.pádě tak, jak to čeština velí, tedy oslovujeme, voláme: pane Peekingu, pane Mulemane, Jaspere, v případě hlavního hrdiny to neplatilo a já neustále narážela na hrůzná spojení typu "Je mi líto, Noah; co tím myslíš, Noah; ty mi něco tajíš, Noah". Ale když jsem objevila na větu "Zeptej se Noah", pochopila jsem, že jméno Noah je pro překladatelku zkrátka nedotknutelné, tudíž nesklonné. Škoda, mně to připadalo velmi rušivé a odporující zásadám české gramatiky.
Velmi sympatická byla postava Shelly, která v jedné části knihy odpovídá Abbey:
"O mě nemusíš mít strach, princezničko. Být barmankou v Keys je jako být pokrývačem v hurikánové sezóně. Nikdy nezůstaneš dlouho bez práce."

7 14.09.2019

Komentář czokies chválí skvělé grafické zpracování knihy, mě taky doslova nadchlo. A já navíc vyzdvihnu taky atypické stránkování, nebo způsob oddělování jednotlivých kapitol, přičemž každá nová kapitola je vlastně obsahem těch předešlých. A o záložce s pauzou jsem se už zmínila? Skvělé od počátku do konce.
Vlastní příběh - a řeklo by se kupodivu, kdyby nešlo právě o I.B. - za úchvatným provedením knihy samotné vůbec nezaostává, ba právě naopak. Ačkoli jde o patnáctiletého hrdinu, není pro mě problém se s ním ztotožnit, protože prožívá situace, které by zamávaly s každým. On má možná to štěstí, že v jeho věku se ještě všechno dobře hojí a on se dokáže relativně snadno adaptovat na zcela nový způsob života, ale musí to být obrovský šok.
Taky ostatní postavy - rodiče, kamarádi, samotní lékaři a sestry, pracovníci rehabilitačního centra, spolupacienti Bena - jsou vylíčeny velmi reálně a moc se mi líbí spousta trefných "přezdívek": Mikádo, Cop, Kili, Rusalka, Sněhurka, lední medvěd, Večernice, Lavina.
Naprosto dokonalé jsou v této knize hrátky s češtinou: kolik běžně užívaných slovních spojení v sobě zahrnuje nohy, respektive zdravé nohy a činnosti jimi konané. A jak obtížné je vyhnout se jim, když to společenský takt vyžaduje. Jak trefně poznamenává hlavní hrdina:
"Ta čeština je děsná. Pro nechoďáky jako já naprosto nepoužitelná!"

12 12.09.2019

Máme ve třídě kluky-fotbalisty, kteří prostě na knihy nejsou. "Paní asistentko, já nemám rád knížky!" A já na to: "Pepíku, já taky nemám ráda fotbal. Jenže já ho nikdy v životě potřebovat nebudu, zato ty čtení ano!!!" A tak neustále pátrám po knihách, které by tyhle sportovce jakýmkoli - třeba i nečestným - způsobem přiměly otevřít knihu a číst.
Když jsem v levných knihách objevila tenhle díl fotbalových příběhů, neváhala jsem. Řekněme si to na rovinu: Frank Lampard, bývalý slavný fotbalista, rozhodně není Hemingway. Velká písmena, velké mezery mezi řádky, jednoduché věty a základní slovní aparát - proč ne, vždyť tohle je přesně to pravé pro notorické nečtenáře.
A opět na rovinu: Hemingwaye by naši kluci obešli velkým obloukem, kdežto tady máme šanci, že se zastaví, knihu otevřou a prolistují. Až se dozvím, jak to bylo dál - přečetli to nebo ne - dám vědět!

7 12.09.2019

Hledala jsem levné knížky, které bychom mohly dát dětem jako odměnu v knižní soutěži. Tenhle třicetistránkový sešit s krásnými ilustracemi, dvojjazyčným textem a náměty pro rodiče nebo učitele se mi zalíbil. Tlustou knížkou bych děti asi spíš odradila, a tahle je tenká a se spoustou obrázků. Překlad je povedený, pohádka přesně pro holky. Doufám, že se jim bude líbit aspoň tak jako mně, a že ji přečtou také tak rychle!

6 12.09.2019

Příjemné překvapení, i když pro každou mámu velmi nepříjemné téma.
Pro mne to byla velmi čtivá kniha a rozhodně mi nepřipadala překombinovaná. O zlaté mládeži (v jakýchkoli časech) existuje množství důkazů, tahle skupina mladých se obvykle chová mnohem hůř, než jejich čerstvě zbohatlí rodiče, doslova nemá zábrany. Hlavní hrdinka mi byla velmi sympatická, některé postavy (a nebyl to zdaleka jen hlavní padouch a jeho "melody boys"), resp. jejich chování mi naopak bylo velmi proti srsti (např. Markovi rodiče).
Chyby mě nerušily, překlad mi připadal zdařilý, takže určitě doporučuju!

13 11.09.2019

Se synem (14) už druhý rok objíždíme nemocnice a hledáme, kde je v jeho trávicí soustavě zrada. Odebrali mu nejprve žlučník, potom část dvanáctníku a pořád jsme ještě neskončili. Takže dostal k narozeninám tuhle knížku; ne aby zjistil, jak vlastně ta naše trávicí soustava funguje - to už ví ze školy, ale spíš aby to dokázal brát trochu s nadhledem a humorem. Trávení sice možná je jeden z nejběžnějších procesů v lidském těle, ale když právě nefunguje, je to velké trápení, to můžeme oba potvrdit.
Milada Rezková + ilustrátoři rozhodně nezklamali. Doposud jsem znala a obdivovala pouze její Babočky, ale tohle bylo asi ještě lepší: velmi nápadité zpracování textu i ilustrací, důležité informace podané velmi zábavnou a přijatelnou formou, zvláštní mi připadal i použitý papír a naprosto skvělá byla záložka do knihy! Už jen pouhé listování knihou představuje úplný ohňostroj nápadů jazykových i ilustrátorských, jedním slovem požitek.
Nedokážu odhadnout, kolik let by měl mít čtenář, aby se v textu orientoval, pobavil i poučil, ale já jsem se bavila skvěle a rozhodně doporučuju!

8 08.09.2019

Poprvé jsem u tohoto autora pocítila lehké zklamání. Četba příjemná, občasné hlášky skvělé, policejní práce, především její komentář ze strany novopečeného zaměstnance antikvariátu, to vše byly perličky, které jsem cestou sbírala, obdivovala je, zaznamenávala si je.
Ale i já, naprostý detektivní břídil, jsem cítila, že řešení nabídne ten jediný směr, kterým se policisté stále ne a ne vydat, přestože o něm byla řeč hned v úvodu knihy. A právě tohle mi brání udělit tentokrát více hvězd. Když to napadne mě, tak předpokládám, že ostatním detektivkářům to došlo ještě o mnoho dříve, a logicky se potom mírně (možná i silně) nudí. Tak třeba zase příště . . .
Komentář Katule 1992 mi také mluví z duše ohledně relativně častého opakování anglického all right; chápu to tak, že když překladatelka narazila ve švédském textu na tento výraz, tak ho tam nechala, podobně jako třeba název písně B. Dylana.
Ale občas se v textu objeví perla (v tom prvním případě dokonce doslova):

"Dopátrat pravdy? Vy nevíte, o čem mluvíte. Proč hledat něco, co je jen hnusné a odporné? Kdyby pravda byla krásná perla, tak jo, to bych pak chápala, že se za ní ženete, ale takhle . . . proč to nenechat skryté, pokud se to někomu povedlo dobře skrýt?"

"No, kam by to jinak vedlo?" pomyslel si Munster a vrátil se do své kanceláře ve třetím patře. "Pravděpodobně do prdele. Ale nevede to tam nakonec tak jako tak?"

9 08.09.2019