_Brunetka_
komentáře u knih
Předčítač
Bernhard Schlink
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
K téhle knížce bych se nedostala nebýt hodiny literatury a doporučení mé paní učitelky z češtiny - a to by byla poměrně velká ztráta (to už teď po přečtení říct můžu). Jedná se opravdu o neskutečně zajímavý příběh, neměla jsem zatím možnost číst byť jen zdánlivě podobný. Autor píše nezvyklým způsobem, kdy se vám sice dostává jen relativně strohého vyjadřování, ale o žádné emoce vás neochudí. Zároveň, čím dál se v četbě posunete, tím více filozofických otázek tam na vás čeká. Já se tedy do příběhu ponořila okamžitě a pořád mě moje zvědavost hnala k otáčení dalších stránek. Hlavní hrdinové se od sebe podstatně liší, ale přesto vám do sebe budou sedět jako dva znovunalezené dílky puzzle a budete chápat, že tak nějak asi musí být spolu. Nejvíc bych ale vypíchla hlavní téma knihy, kdy autor pomocí jejich vztahu rozpracovává kolektivní vinu Němců jako národu za způsobenou 2. světovou válku - to bylo naprosto geniální a nad věcmi, které zmínil, to donutí přemýšlet i vás. Konec byl potom hodně smutný. Za mě tedy jasné doporučení, pokud v románu chcete spojit jednu z nejdůležitějších částí našich dějin a zároveň si trochu zafilozofovat.
Trnová královna
Gina Chen
Tohle byla taková velmi netradiční pohádka, která mě ve výsledku do jisté míry okouzlila. Autorčin styl psaní je příjemný a zajistil mi, že jsem si čtení užívala. Příběh mě po chvíli polapil (i přes proluky ve čtení a nedostatek času) a neustále mě zajímal další vývoj událostí. Musím pochválit svět, který se nesl na takové temnější vlně a byla v něm jasně patrná dávka originality – autorka si s tím hezky vyhrála. Postavy mě hodně bavily a velký podíl na tom mělo to, jak parádně byly charakterově prokreslené. Nejvíce ze všeho mě zaujala Violet, která se nacházela někde přesně mezi kladnou a zápornou hrdinkou – působila díky tomu skutečněji. Romantiky si tu člověk moc neužije, ale řekněme, že nějaká jiskra tu byla zažehnuta. Mnohem výraznější je hašteření Cyruse a Violet, u kterého se nejednou zasmějete. Těch „žhavých“ scén tu moc nenajdete (kdybyste se toho báli kvůli štítku „new adult“). Největším plusem této knihy je pro mě ale právě netypickost této „pohádky“, jež úzce souvisí právě s Violet. Opravdu oceňuju totiž to, že tu máme charakter, který se sice „hřeje na výsluní“, ale musel si kvůli tomu projít velmi trnitou cestou – a stále bojuje. Je podle mě totiž důležité ukázat, že člověku nespadne všechno do klína a pokud něco chceme změnit, musíme si za tím tvrdě jít. Na tuto věc navazuje to, že jsem si vyznačila spoustu zajímavých myšlenek, které se dají aplikovat na dnešní společnost. Ani chvilku jsem se nenudila a dočkala jsem se spousty zvratů. Z konce jsem ještě teď v šoku a rozhodně nejsem spokojená, takže očekávám pokračování! Vám můžu Trnitou královnu doporučit, pokud hledáte zase trochu jinou fantasy s hodně zajímavou hlavní hrdinkou.
Získej mě
Stacey Kennedy
Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.
Jsem moc ráda, že jsem se prostřednictvím této knihy mohla do prostředí Phoenixu zase vrátit. Příběh jsem slupla jako malinu a stránky mi zmizely tak rychle pod rukama, že jsem to ani nestihla postřehnout. Autorce se nedá upřít, že píše extrémně čtivě. Setkání s další dvojící mě bavilo, i když se mi nedostala tak hluboko pod kůži jako ty předchozí. Žhavé scény dohromady s prostředím klubu se povedly. Moc se mi líbí, že se sem autorka snažila opět propašovat přesah pomocí vážnějších témat, která se tu objevují – trauma z dětství, vážná nemoc, sexuální napadení,… Jako mínus vidím to, že se v tomto díle stalo všechno hrozně rychle – mluvím hlavně o zápletce. Ta potenciál měla, ale příliš brzy a naprosto bez komplikací se vyřešila. Jinak už se ale na pokračování těším! Tohle by pro vás měla být jasná volba, pokud hledáte peprnější sérii, u které se rozhodně nebudete nudit.
Všechno je jednou poprvé
Nina Kenwood
Tohle byl tak neuvěřitelně milý příběh, u kterého jsem se musela celou dobu usmívat, protože to jinak ani nešlo. Autorčin styl psaní mi sedl, stránky mi mizely pod rukama a moc se mi líbilo tematické pojmenování jednotlivých kapitol. Děj knihy mě vážně bavil a užívala jsem si každičkou chvíli, kterou jsem s ní mohla strávit. Nejedná se sice o nic převratného a originálního, ale to mi bylo úplně jedno. Po dlouhé době jsem se až nezdravě viděla v některých povahových rysech hlavní hrdinky a o to víc jsem si ji mohla oblíbit. Další postavy můžu taky pochválit, protože dohromady tvořily zajímavou partu. Romantická linka se mi líbila, protože se jednalo o tak roztomilou a křehkou záležitost, o jaké jsem už nějakou chvíli nečetla. Chtěla bych tu ještě vyzdvihnout témata, která knihy zpracovává – dospívání, rozchod rodičů, nástup na vysokou školu, první láska, sebeláska,… Všechna jsou podána nanejvýš citlivě a tím způsobem, že si myslím, že by to mohlo pomoci všem, kteří se s těmito problémy potýkají. Hodně jsem se u čtení nasmála a vyznačila jsem si pár hezkých myšlenek. Konec mě dojal a zahřál u srdíčka. Všechno je jednou poprvé můžu doporučit všem, kteří hledají fajn knížku s přesahem, v níž si můžou prožít všechny tyto stresující „poprvé“ situace se sympatickou hlavní hrdinkou.
Dívka v pruhovaných šatech
Ellie Midwood
Četla jsem už spoustu knih s touto tematikou, ale tato mě zase zasáhla úplně jiným způsobem. Celý následující den jsem nebyla schopná přemýšlet o ničem jiném – pročítala jsem různé články o tomto příběhu a pídila se po dalších informacích s nadějí, že mi to pomůžou celé lépe vstřebat (nepovedlo se). Vážně se jedná o příběh velmi silný a originální, nikdy jsem se ještě v knížce nesetkala s denacifikačním soudem v pozadí se skutečnými událostmi. Pro představu, děj je lehce zbeletrizovaný, ale na konci v ediční poznámce se dozvíte, že zhruba 85% obsahu je pravdivých a zjistíte, které všechny postavy skutečně existovaly. Co se týče Wunsche a Citrónové – nemám slov. Autorka je jako hrdiny podala neuvěřitelně realistickým způsobem a ukázala světlé i stinné stránky obou. Je tu zajímavé i z hlediska psychologického to, že tu máme možnost vidět, jak se mění jediná jistota mladého muže vychovávaného v nacistickém duchu v to, čím opovrhuje a pomalu za to začíná přebírat část odpovědnosti a cítit vinu. Vztah mezi těmi dvěma mě jednoduše fascinoval a nabylo to jen kvůli pozadí, na kterém se odehrával. Upřímná láska dokáže člověka opravdu očividně změnit. Prvek koncentračního tábora a holocaustu je tu opět mrazivý a v člověku vyvolává řadu otázek jako například ty, jak se něco takového mohlo stát a jak najednou skupina lidí mohla ztratit veškerá práva a svobody… Nikdy se na tuhle část našich dějin zkrátka nesmí zapomenout. V průběhu čtení jsem se neubránila velkému množství emocí – od těch nejvíce negativních jsem se dostala i k nějakému plamínku naděje. Konec mě dojal a zároveň mnou otřásl. Tahle knížka není doporučením jen pro milovníky historických románů, měli by si ji přečíst povinně všichni.
Smrtící terapie
Sarah Pekkanen
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tuhle knížku jsem slupla jako malinu – a ještě bych si klidně přidala! Autorky mají vynikající styl psaní, ve kterém střídají ich-formu s er-formou stejně jako pohledy postav, což děj neustále táhne dopředu. Příběh mě okamžitě pohltil, což bylo zapříčiněno tím, že vás do něj autorky od samého začátku hned hodí bez zbytečných omáček a dál se s tím už musíte vyrovnat sami. Já hltala stránku za stránkou a jen s velmi těžkým srdcem jsem tenhle kousek odkládala. Celý děj je protkán napětím a všudypřítomnými tajemstvími – vážně vám z toho bude stát hlava kolem a nebudete schopni odhadnout, o co tady sakra jde. Psychologie postav byla zvládnutá na jedničku, ke každé si vytvoříte nějaký vztah a budete přemýšlet, kdo z nich je ten špatný. Bavilo mě i v jistém smyslu přiblížení práce terapeutky, která se zaměřovala i na jiné případy. Překvapil mě výskyt zajímavých myšlenek, které jsem si musela hned vyznačit. Finální rozuzlení bylo dostatečně spletité (což mám ráda), všechny kousky skládačky zapadly na své místo a já zůstala s otevřenou pusou. Pokud si tedy rádi přečtete spíše psychologický než krvavý thriller, který vám nedá spát a hlava vám z něj bude běžet na milion otáček, tady máte mé doporučení.
Když zmizela
Alex Dahl
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Z téhle knížky moje čelist klesala čím dál níž a nebudu se kvůli ní už nikdy na svět modelingu dívat jako dřív. Autorčin styl psaní nemá chybu, po zorientování se na začátku jsem hltala stránku za stránkou, čemuž napomáhalo i vyprávění z pohledu čtyř postav. Do příběhu jsem nenávratně zahučela a už nebylo cesty zpět, moje duše nedošla klidu ani na konci. Děj je nabitý napětím, temnotou a tajemstvím v podobě útržkovitých informací, které se vám spojí do puzzle až později. Nenudila jsem se ani chvilku. Charaktery postav se mi moc líbily, autorka jim dokázala vdechnout život tím, jak je prokreslila. Nejvíc zde můžu vyzdvihnout řešenou problematiku mladých dívek z chudých zemí, které odcházejí do zahraničí s vizí, že se stanou modelkami. Ne vždycky to vyjde a prorazí, a tak spadnou do drog a prostituce. Obrázek je to opravdu děsivý, ale skvěle vystižený a myslím si, že by se tady o tom „zákulisí“ rozhodně mělo mluvit víc. Emoce ve mně v průběhu celého čtení bouřily. Finální rozuzlení celého příběhu mě překvapilo (dokonce jsem zůstala chvíli v šoku a v jakémsi strnutí) a jsem s ním nadmíru spokojená. Tuto knihu vám tedy můžu doporučit, pokud rádi sáhnete po psychologické a napínavé knize od slibné norské autorky.
A co bylo dál
T. L. Swan
Dokonalé zakončení série o bratrech Milesových. Každý z epilogů mě zahřál u srdce a opravdu moc jsem si je užila. Všechny bratry jsem si oblíbila a teď se mi s nimi těžko loučí. Opět se jednalo o naprostou smršť emocí, někdy jsem smíchy padala z gauče a za chvilku už jsem sahala po kapesníku na otření slz. Všechny překážky byly nakonec ale úspěšně překonány a každý z nich se dočkal pohádkového konce, který si zaslouží.
Píseň moře
Samuel Sattin
Další povedený komiks od tohoto autorského dua. Byl to trochu jiný příběh než Vlkochodci, ale o nic méně kouzelný! Nad tou kresbou stále žasnu a smekám klobouk. Moc jsem si čtení užila a pevně věřím, že si někdy udělám hezkou chvilku i u stejnojmenného filmu.
Žert
Milan Kundera
Milan Kundera je opravdu Pan spisovatel. Do knihy jsem šla sice s mírnými obavami vzhledem k fámám, které okolo jeho děl jsou – složitý text, kterému musíte věnovat naprostou pozornost – ale to bych vám tu ráda vyvrátila a vážně se nemáte čeho bát. Mně se Žert četl naprosto sám a užívala jsem si každé autorovo slovíčko, s češtinou umí pracovat na jedničku dvakrát podtrženou. Upřímně žasnu nad tím, do jakých detailů dokázal všechno propracovat a jak se nám v průběhu čtení skládá všechno dohromady jako dílky puzzle – nic není zbytečné a každá věc tu má své místo. Vážně mě ten příběh ohromil. Postavy jsou geniálně charakterově prokreslené, chvílemi s nimi budete sympatizovat a po nějakém čase je zase budete chtít nakopnout. Je neuvěřitelné, jaký skvost dokázal autor vykutat z toho, že jednoduše zpracoval příběh obyčejného člověka za režimu, který u nás do roku 1989 panoval. Tu dobu vykreslil tak věrně, až je to děsivé a nikdy bychom na ni neměli zapomenout stejně jako na hrůzy dějící se v průběhu 2. světové války. Žert ve mně vyvolal spoustu emocí a jednoduše mě posadil na zadek. Pokud si chcete přečíst opravdu BRILANTNÍ román, sáhněte právě po tomhle.
Přítelkyně z domu smutku
Eva Kantůrková
Vskutku zajímavá a velmi děsivá kniha, ke které jsem ráda, že jsem se kvůli blížící se maturitě konečně dokopala (dala jsem si ji do seznamu). Zase se jedná o příběh, s nímž jsem neměla možnost se potkat v žádném jiném díle, je to tedy beze sporu něco originálního. Autorka brilantně vykresluje nejen vězeňské prostředí a tamější způsob života, ale hlavně všechny ženy, s kterými měla příležitost se zde potkat. Líbí se mi, že na všech hledá klady a zápory a vypráví do jisté míry objektivně – nevnucuje nám své vlastní sympatie. Vyprávění je to plné emocí a zároveň absurdity – je šílené, v jakých podmínkách vězení tehdy fungovalo, za co se lidé zavírali a také samotný kontrast mezi přečinem autorky a jejích „kolegyň“. Tohle by vážně nikdo nechtěl zažít. Našla jsem tu spoustu krásných myšlenek – text je jich vyloženě plný. Jedinou chybu, kterou bych viděla, je to, že se mi knížka občas ne úplně dobře četla vzhledem ke stylu psaní a skoro úplné absenci přímé řeči. Jinak vám ji ale určitě můžu doporučit nejen k maturitě, pokud si rádi zapřemýšlíte a nebojíte se pomyslné facky v podobě zjištění o další nehezké části našich dějin.
Vyvrhel
T. M. Frazier
Pokračování příběhu této dvojice mě moc bavilo. Knihy této autorky se vážně čtou velmi příjemně. Ani jsem nestihla zpozorovat, kdy a kam se všechny ty stránky poděly a najednou jsem byla na konci. Nenajdete tu žádná hluchá místa (ten rozsah taky není nijak velký) a celý děj je nabušený zvraty, překvapením, vášní a napětím. Uvědomuju si, že se sice nejedná o nijak hodnotné a realistické dílo, ale dobrou zábavu vám zaručuju, a to je přece hlavní – každý si může číst a trávit čas tím, čím chce. Můj vztah k hlavní dvojici se ještě prohloubil a oba je mám ráda. Vášnivé scény mezi nimi také fungovaly. Konec mě potěšil. Závěrem Vyvrhela můžu doporučit všem milovníkům motorek a těm, kdo mají rádi lehce temnější romantiku s trochu sice přikrášleným, ale o to zábavnějším příběhem.
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tak tohle dílo bylo naprosto geniální. Mám ráda tento typ knih (podobné jako Válka s mloky a 1984) a vždycky mě nadchne, s jakou „vymyšlenou“ společností autoři přijdou a která nakonec dokáže vystihnout problémy postihující lidskou existenci napříč stoletími a generacemi. U 451 stupňů bych absolutně nepoznala, že byly napsány před 70 lety. Jazyk a styl psaní Raye Bradburyho je neskutečně poutavý a krásně srozumitelný zároveň. Ten příběh mě naprosto pohltil a paralyzoval každou další stránkou. Ty mi mizely pod rukama a já jen zběsile otáčela, protože jsem potřebovala zjistit, co bude dál. Postavy se autorovi podařilo vykreslit velmi hezky a líbí se mi to, že nejsou černobílé – na každé byste si našli něco hodné obdivu a něco, za co by jim měla přistát facka. Smekám klobouk taky nad tím, co Ray Bradbury dokázal předvést na tak relativně krátkém rozsahu – geniálně vymyšlená společnost vám zaručeně vezme dech a to všechno, co se v ní odehrává? Ústředním tématem je odepření toho, co je nám všem tak přirozené a pro spokojený život nezbytně nutné – vlastní myšlenky. Síla tohoto sdělení zde vás skoro omráčí a slova ztratíte. Jen si představte, že žijete vlastně bez emocí, postrádáte veškeré vzpomínky (nevíte ani, jak a kdy jste se potkali s vlastním protějškem), všichni mluví stejně a o ničem, všechno se děje tak rychle, že to ani nestíháte vnímat, Z tady těch myšlenek vám nebude útěchou ani konec. Za mě tedy obrovské doporučení – nejen k maturitě, ale text hodný k zamyšlení PRO VŠECHNY.
Tíživé ticho
Robert Bryndza
Robert Bryndza je pro mě sázka na jistotu a ani jeho první samostatný thriller se nestal výjimkou v tomto pravidle. Po jeho knihách vždy ráda sáhnu, protože má opravdu velmi poutavý, lehký a příjemný styl psaní, kterým vás vtáhne do příběhu rychleji, než byste řekli „švec“. Opět se tu nenašel žádný prostor pro nudu a já byla udržována v lehkém napětí a velké zvědavosti, kam se příběh bude posouvat dál. Hlavní hrdinka mi nijak nevadila a v průběhu čtení jsem jí držela palce. Co se týče zápletky, nechci se úplně pouštět do hodnocení její reálnosti, ale můžu říct, že se mi líbila a uspokojila mě. Některé věci, které se tu postupně objevovaly, mě upřímně překvapily. Konec byl parádním zadostiučiněním. Závěrem, navzdory tomu, že se nejedná o nijak originální a světoborný thriller, vám ho můžu s klidným srdcem doporučit (pokud nepotřebujete žádné krváky), protože Robert Bryndza se o kvalitní zábavu a příjemně strávený čas prostě umí postarat.
Hon na krtka KGB ve vedení CIA aneb Proč USA zaspaly vzestup Putina
Robert Baer
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Tahle knížka mě zaujala od samého začátku, ale vzhledem k tomu, že se jedná o literaturu faktu, tak jsem trochu váhala bylo to ale naprosto zbytečné! Autor vám nastíní opravdu zajímavý příběh srozumitelně a pochopitelně. Od prvních stran mě bavil a nadšeně jsem hltala všechny informace, které mi Robert Baer mohl poskytnout. Je to také velmi obohacující čtení – samozřejmě, že mám povědomí o těchto dvou tajných službách v USA a Rusku, ale takhle proniknout dovnitř byl úplně jiný zážitek! Moje hlava absolutně nepobírala, jak jsou některé věci možné (jak může někdo vyměnit svou zemi za nové auto, zradit,). Za mě tedy rozhodně velké doporučení na dílo, které je aktuální, inteligentní, a ještě nějakou chvíli vám bude ležet v hlavě. Geniální počin od bývalého agenta CIA.
Magie zalitá jedem
Judy I. Lin
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Další povedená fantasy, která se mi od Ocelotu dostala do rukou. S autorčiným stylem psaní jsem se po chvilce sžila a děj pak utíkal jako splašený. Žádné zbytečné omáčky se tu nedočkáte, autorka vás hned na začátku hodí do vody a plavte. Příběh jsem si moc užila a pokaždé jsem se k němu ráda vracela. Nedá se mu upřít originální námět, na který asi jen tak někde nenarazíte a mě moc potěšil. Popravdě se mi čím dál více zamlouvají ta díla, co v sobě mají zakomponovanou čínskou mytologii – a i když vám začátek může připadat lehce složitější, výsledek stojí za to! Svět je promyšlený do detailů a velká práce, která mu dala vzniknout, je tu více než znatelná. Smekám pomyslný klobouček. Hlavní hrdince Ning jsem fandila od prvopočátku. Jedná se o silnou, statečnou, obětavou a chytrou slečnu, která se po tom, co spadne na pusu, umí zvednout a jít dál. Její přátelství s Lien mě bavilo a jsem moc zvědavá, jak se vybarví Kang. Žádné extra romantiky se tu nedočkáte, ale myslím, že ji ani nebudete postrádat. Celá kniha je prošpikována akcí, intrikami a nečekanými zvraty, které vás budou nutit být neustále ve střehu a nenechají vás v klidu. Nějaké hezké myšlenky se tu taky objevily. Konec je velmi otevřený, takže bych rozhodně pokračování uvítala. Závěrem vám Magii zalitou jedem můžu s naprosto klidným srdcem doporučit, pokud dáte rádi šanci neotřelé fantasy, která vás chytí a už nepustí!
Poznámky k popravě
Danya Kukafka
Tahle knížka mě dost zaujala už v emailu, ve kterém mi byla nabídnuta k recenzi, ale v životě by mě nenapadlo, jak silně na mě nakonec zapůsobí. Moje pocity a reakce po dočtení byly totiž asi takovéhle – prázdná hlava, absolutní nesoustředěnost na všechno ostatní, mravenčení po celém těle a lehká nevolnost. Jedná se o naprosto geniální dílo. Autorčin styl psaní mě chytil a zasazoval mi rány od samého začátku – tahle návyková záležitost se jen těžko odkládala. Líbilo se mi střídání pohledů a časových linek, kterými jsme se jednak dozvěděli celý příběh, ale také nás přivedly až do současnosti. Poznámky k popravě mě svým obsahem uhranuly. Nespleťte si je ale hlavně s žádným thrillerem, protože za mě se jedná o text filozofičtějšího rázu, který bych se nebála někam umístit k povinnému přečtení. Všechny postavy byly krásně charakterově prokreslené, až jsem zapomněla, že se jedná pouze o fiktivní jedince. Rovnou se i upřímně přiznám, že mě tedy kniha přiměla Ansela do jisté míry litovat – nemůžu jinak, vždycky se snažím na věci koukat z co nejvíce úhlů pohledu. To, co jsem si odtud ale primárně odnesla a z čeho mám spadenou bradu ještě teďka, jsou témata, která tu autorka zpracovává. Trest smrti, spravedlnost ve společnosti, rozdíl mezi dobrem a zlem, lidská nesmyslná fascinace sériovými vrahy, síla našich životních rozhodnutí a jak nás můžou ovlivnit ty druhých, – to všechno tu najdete a já sama to z hlavy ještě dlouho nepustím. Mé vlastní emoce vyvolané touto knihou mě požíraly zaživa, cítila jsem toho tak moc (bohužel většinou negativní věci, ty témata jsou až moc tíživá). Delší dobu jsem si i pobrečela (až jsem začala přemýšlet, jestli ještě dokážu přestat). Konec mě roztříštil na kousíčky už úplně. Tuto knihu vám můžu tedy doporučit z celého srdce, pokud se nebojíte takových děl, která se ve vás nezapomenutelně a nenávratně otisknou. Já už teď vím, že její čas přijde znovu.
Mrtvá holka, dobrá holka – část druhá
Holly Jackson
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Epické finále této fantastické série. Na tento díl jsem se moc těšila a všechny jeho stránky mi utekly pod rukama mrknutím oka. Autorka vás svým stylem psaní ke každé její knize připoutá. Mně tato část příběhu přišla opravdu velmi vzrušující, až mě zní mrazilo. Jde vidět, že Holly Jackson v těchto vodách umí chodit a má všechno nastudované do detailů (až mi z toho spadla brada). S něčím podobným jsem se ještě nesetkala. Hlavním hrdinům jsem stále moc fandila. Závěr mě potěšil. Tuto sérii vám můžu bez sebemenších obav doporučit, pokud máte tento žánr rádi – každému totiž dokáže nabídnout něco a zavděčit se.
Válka s Mloky
Karel Čapek
Pro upřesnění, hodnotím 3,75*.
Po téhle knížce jsem sáhla ze dvou důvodů – tím prvním je maturita a druhým to, že jsem si chtěla přečíst další dílo Karla Čapka související s 2. světovou válkou. A neprohloupila jsem! Možná si mě trochu více získala Bílá nemoc, ale Válka s mloky vám toho nepředá o nic méně. Měla jsem tu možnost autora poznat v próze a nemůžu si na jeho styl psaní absolutně stěžovat. Přiznávám, že někdy je trochu faktičtější a podrobnější, ale to považuju v případě tohoto kousku za nutnost, abychom mloky mohli správně pochopit. Příběh mě moc bavil, autor neopomenul sebemenší detail a jeho velká práce se tu výrazně podepsala. Na pochopení se taky nejedná o nic složitého, pokud v sobě máte nějaký cit a znalost našich dějin. Já nejvíc žasnu nad tím, jak přesně dokázal Karel Čapek předvídat situaci, která tu za pár let nastala. Já měla tuto knihu v rukou už s tím, že jsem si hledala jisté paralely mezi realitou a fikcí, ale on nevěděl nic! Jednoduše wow. Válku s mloky teda považuju za bezesporu důležité a nadčasové dílo, které by se mělo každému dostat do rukou. Rozhodně je mnoho věcí, z kterých bychom se mohli poučit, i když ve mně hlodá takový pocit, že člověk s jeho vlastnostmi je neměnný, a proto se stává zároveň nepoučitelným a odsouzeným k tomu své chyby v nekonečném cyklu opakovat.
Smrt mezi řádky
Alice Slater
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Tak tohle bylo po dlouhé době pořádný psycho zase, minimálně pro mě. Chvilku jsem si na styl psaní musela zvykat, ale později už jsem měla velké problémy od knihy odejít. Příběh je dle mého pro čtenáře velmi atraktivní a disponuje slušnými předpoklady k tomu, aby vás maximálně pohltil. Uvítala jsem originální námět, který spočíval velkou mírou v knihkupeckém prostředí a žánrem skutečných zločinů. Je příjemná změna poznat zase něco nového. Nejzajímavější je asi to, že na začátku tohoto díla nestojí žádné brutální úmrtí a mně stejně v průběhu čtení běhal šílený mráz po zádech (nechtěla bych se tam ocitnout za žádnou cenu). Celý děj se nesl v napětí a tíživé atmosféře. Po dlouhé době se mi stalo, že ve mně obě hlavní hrdinky probudily totální antipatie vůči nim samotným, což se k tomuto typu knihy zrovna ale hodí a svědčí to o tom, že je autorka napsala dobře. Roach je naprostá psychopatka (bez jakýchkoli debat) a u Laury mě ubíjel především její šílený životní styl, který spočíval v práci a následném opíjení se do němoty (pořád dokola). Své problémy vůbec neřešila. Příběh ve mně probudil řadu emocí – znechucení, strach, úzkost, smutek, Konec byl pak poslední kapkou k mému uvažování o tom, zda si mám zajistit pobyt v blázinci na nějakou dobu nebo vyhledat jinou odbornou pomoc. Tento thriller vám můžu tedy moc doporučit, pokud chcete zkusit něco jiného v prostředí hromady knížek a víte, že pak nebudete trpět paranoiou a kontrolovat své věci v domnění, že vás Roach taky navštívila.
