_Brunetka_ komentáře u knih
Pokaždé, co se k této sérii vrátím prostřednictvím nového pokračování, si uvědomím, jak moc ji miluju. Jak ulovit boháče se nestalo výjimkou. Autorčin styl psaní se vám přibývajícími stránkami bude dostávat čím dál víc pod kůži, až se nakonec s velkým úlekem ocitnete na konci se slovy, co si počnete, než vyjde další díl. Vážně jsem s ním velmi spokojená. Příběh si mě získal a přitáhl bez nějakých cavyků už od samého začátku, nechtěla jsem z něj jako z vřelého objetí milované osoby. Opět mě dostala síla námětu a provedení – to skloubení jistých zajímavých a důležitých informací s parádní romantikou. Hattie s Lucianem jsou hodně nepravděpodobnou dvojicí, ale tím lepší to bylo. Vážně se nejedná o zrekapitulování předchozích dvou příběhů se změněným názvem. Bylo to zase něco jedinečného, charaktery obou hlavních hrdinů se mi líbily a pomocí nich se provrtali do bezprostřední blízkosti mého srdce, čímž se zařadili k minulým párům. Romantická linka mě hodně bavila díky jejímu uvěřitelnému vývoji a jiskření, které se postupně od vzájemných antipatií dostalo až ke spalující vášni. Knížka ve mně probudila řadu emocí – ať už se to týkalo vztahu hlavních postav nebo problémů, které společnost tehdy tížily. Hlavně témata jako dětská práce, bezohledné chování bohatých, práce za nízké mzdy v nuzných podmínkách, nespravedlnost a odsudky ve společnosti, považuju za rozhodně užitečná, člověk si díky tomu uvědomí, jak by měl být rád za to, v jaké době žije. Vytáhla jsem si odtud spoustu hezkých myšlenek. Konec mě rozbrečel jako želvu – ty emotivní pasáže jinak nešly ustát a za tím si stojím! Za mě tedy jasné doporučení, pokud hledáte kvalitní romantiku s inteligentními hrdiny a v pozadí velmi atraktivně podanou nepostradatelnou část našich dějin.
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Na pokračování téhle série jsme se celkem načekali, ale rozhodně se to vyplatilo, protože tenhle díl byl zase senzační. Úplně jsem zapomněla, jak autorka skvěle a čtivě píše. Do příběhu jsem se ponořila tak rychle, jako bych předchůdkyni této knihy četla týden zpátky. Sice jsem se chvíli musela rozvzpomínat na některé souvislosti, ale pak už se mi celý obrázek zase zcelil. Pipa a Ravi jsou hrdinové, kteří mi už přirostli k srdci a mé sympatie se stále prohlubují. O to víc mě mrzí, že to hlavně Pipa nemá momentálně ve svém životě vůbec jednoduché. Celé čtení jsem si maximálně užívala a velmi těžko jsem se odpoutávala. Napětí střídalo akci a akce střídala napětí – je nemožné se nudit. Pátrání po vrahovi mě opět nesmírně bavilo a grafická stránka knihy ho parádně doplňuje (i když jsem tentokrát o vrahovi představu měla). Emoce a pocity ve mně jen vířily. Konec mě dost překvapil. Nutně už potřebuju mít v rukou pokračování. Pokud hledáte napínavou a originální thrillerovou sérii, která vás určitě chytne, tuhle můžu doporučit!
Přísahám, že tohle je TA PRAVÁ mezi romantickými knihami. Autorka má velmi přátelský a čtivý styl psaní, který si mě získal navzdory er-formě. Moc se mi líbily začátky kapitol, které byly vždy tematicky doplněné nějakou hypotézou. Příběh si mě zcela a nenapravitelně podmanil a já jsem stále ještě v jeho moci. Vážně jsem si ho užívala od začátku do konce a od určité doby jsem trpěla jako zvíře (fyzicky to bolelo), když mi bylo znemožněno ve čtení pokračovat. Námět sice není tak originální, protože falešné vztahy tu byly už několikrát, ale tím provedením Ali Hazelwood teda opravdu zaválela. To chemické prostředí na mě udělalo dojem. Nevím, kdy se mi naposledy stalo, že bych si tak oblíbila hlavní hrdinku. Olive byla tak svůj a hodný člověk, že jí musíte propadnout všichni. A Adam? Zhmotňovali spolu dokonalost. Úžasně se doplňovali a těžko byste hledali někoho, kdo by se k sobě víc hodil. Chemie mezi nimi fungovala perfektně (ne kvůli tomu, že jsou oba vědci). Jejich vztah jsem si zamilovala hned z několika důvodů: díky upřímnosti v něm panující, přirozenosti a postupně se vyvíjejícím citům. Myslím, že spoustě autorům v tomto žánru by mohl sloužit jako vzor a my v běžném životě bychom se taky měli poohlížet po něčem takovém. Knížka je nabitá emocemi, které se na mě valily z každé stránky. Chvílemi jsem se nedokázala přestat smát (pozn. autorka je velmi vtipná) a někdy jsem zase brečela beznadějí nebo dojetím. Konec nemohl být geniálnější. Hypotézu lásky vám můžu doporučit celým srdcem, protože právě to mi beze zbytku ukradla.
Tohle je přesně taková ta typická feel good kniha, která vám umožní na chvilku vypnout.
Autorka nemá špatný styl psaní, používá ich-formu a délka kapitol je optimální, ale i tak bych možná ještě opustila od určitých popisů a zakomponovala sem více dialogů. Příběh se mi líbil, ale bohužel pro mě postrádal nějakou plusovou hodnotu, kterou by se odlišil od řady jemu podobných. Charaktery postav byly dobře vykreslené, ale přesto si moje srdce úplně nedokázaly získat a upřímně nevím, čím to je. Jejich vztahu mi dělalo trošku problém věřit, čekala jsem teda daleko větší špičkování a něco ve stylu hate to love romantické linky, což se teda nekonalo. Trochu mě to mrzí, protože v momentě, co si hl. hrdinové stanovili nějaká pravidla smlouvy a bez nějakých cavyků už je na druhý den porušovali... to nemluvím o tom, že se spolu jeden den vyspí a následující den už ze sebe skoro láskou šílí, i když ji nikdo z nich nechce. V důsledku tady těchto věcí na mě knížka působila tak nějak chladně a nepřístupně, což mě zrovna netěší. Jinak jsem si tu ale nějaké vtipné momenty našla a bavila se. Konec to završil přesně tak, jak měl. Podtrženo, sečteno, vám tuto knížku můžu doporučit, pokud si chcete odpočinout, nebo vyhledáváte tuto tématiku, protože se rozhodně nejedná o špatný kousek. Jen my dvě jsme si nebyly očividně souzené a já musím srazit body za to, že Smlouva na lásku nedokázala prorazit ty zábrany mezi námi a zahrnout mě hromadou emocí.
Tak jo, jsem hodně blízko k tomu, aby mi puklo srdce – já se prostě s touhle sérií nechci rozloučit, ať autorka třeba najde nevlastní bratry Milesovi Když ale odhlédneme od tohoto mého úvodního citového výlevu, musím uznat, že Jen mezi námi byla perfektní tečka za Milesovým klubem. Autorčin styl psaní zbožňuju. V mých očích se jedná o extrémně návykové čtení navzdory většímu rozsahu a knihu vždycky odkládám s maximálním sebezapřením. Příběh mě opět vtáhl od samého začátku a užívala jsem si každičký moment. Tentokrát musím vyzdvihnout i originálnější námět v rámci tohoto žánru, protože baťůžkáři v hlavní roli tu ještě nebyli. Hlavním hrdinům jsem propadla! Christopher obsadil čestné místo vedle svých bratrů u mě v srdci a Hayden je velká sympaťačka, která nemá v hlavě místo mozku vlašský ořech. Budování jejich vzájemného vztahu se mi opravdu líbilo a fandila jsem jim každou buňkou ve svém těle. Sexuální scény T. L. Swan prostě umí, o tom ani nebudeme diskutovat. Příběh je natřískaný řadou emocí a ať už člověk chce nebo ne, časem jim nejde nepodlehnout. Našla jsem si tu i pár hezkých myšlenek. Každopádně ještě, v tomto dílu mě absolutně rozsekal autorčin humor (došlo i na slzy smíchu, protože absurdnost a bizarnost některých situací nešla ustát). Po závěru knížky jsem zase naladěná tak, abych čekala i já na svůj pohádkový konec. Vím, že se rozhodně nejedná o nijak přelomovou literaturu, ale pokud pominete tento aspekt, je v této sérii obsaženo všechno, díky čemu všichni tak rádi čteme. A já se k ní rozhodně ještě vrátím.
Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.
Tak tohle byla opravdu jízda se zapojením všech smyslů. Er-formu sice zrovna nemusím, ale autorka si to dokázala pošéfit tak, že mi navzdory ní knížka přišla neuvěřitelně čtivá a stránky doslova mizely pod rukama. Námět to sice není nejoriginálnější, ale líbí se mi, že tu Olivia Cunning přiřkla hlavní ženské postavě povolání psycholožky. Příběh mě bavil od začátku do konce, asi tu není úplně čas se nudit. Co si budeme ten děj není zrovna nějak překvapivý a nabitý zvraty, ale celé je to spíš postavené a točí se okolo sexuálních scén, které teda rozhodně ale mají grády a jedná se o Erotický román s velkým E. Mně se jejich popis líbil (i když některá slovíčka bych někde umazala) a chvilkami mi lezly až oči z důlků, protože se Hrátky v zákulisí i v rámci tohohle žánru pohybují v takových vyšších sférách. Stěžovat si ale vážně nemůžu. Postavy mi přišly sympatické a ta chemie mezi nimi se jim nedá upřít. Ta energie, živočišnost a jejich temperament na mě vyloženě sálaly z každé stránky. Objevily se tu i smutnější chvíle a vtipné momenty. Konec je správně happyendový. Závěrem, vám tuto knížku můžu doporučit, pokud se toužíte pobavit a nebojíte se něčeho peprnějšího. Já se ráda v budoucnu mrknu i na příběhy dalších členů kapely (Sede a Treyi, koukám hlavně na vás).
Tahle knížka byla z trochu jiného soudku než autorčina prvotina, ale i přesto se mi zase moc líbila. Lenka Blažejová uchopila téma citlivých lidí a všeho, co s tím souvisí, velmi dobře. Obdivuju, co sem dokázala všechno vměstnat. Je skvělé, že je kniha opět nabitá velkým množstvím informací (ať už těch odborných, které si sama pamatuju z hodin psychologie nebo nějakých kuriozit). Celý text je podán citlivě a mile. Jedná se o opravdu perfektní vhled do jak vnitřního světa introverta, tak do toho, jak se takový člověk dívá na svět okolo sebe. Já sama v sobě polovičního introverta mám, takže jsem se ve spoustě věcech a situacích našla. Objevují se tu také krásné myšlenky a citáty. Grafika knížky nijak nezaostává za obsahem a mě si zase získala. To nejlepší na tomto kousku je ale poselství, které vysílá každému z nás je někdy pod psa, nemáme energii na okolní svět a chceme nikdy nevylézt z postele (a to je v největším pořádku). Za mě tedy jasné doporučení, pokud se zajímáte o takovou seberozvojovou literaturu.
Od téhle knížečky jsem tak nějak úplně nevěděla, co mám čekat, ale ve výsledku pro mě byla opravdu milým překvapením. Autorka podává téma menstruace příjemným a nenásilným stylem, z kterého si něco odnese každý. Je jedno, jestli jste muž, nebo žena, máte zkušenosti, nebo s celým tímto „procesem“ teprve začínáte. Jsou tu totiž trefně popsané ty největší základy, ale zároveň jsem se dozvěděla tolik zajímavých a nových věcí, u kterých by mě to ani nenapadlo. Historie menstruačních pomůcek a samotné menstruace, vysvětlení těchto procesů v těle, užitečnost menstruační krve, různé bizarní situace, rozmanitá pojmenování pro tyto „problémy“ to všechno a mnohem víc tu najdete. Musím pochválit i grafickou stránku, která je za mě výstižná, jasná a určitě povedená. Zároveň tu nechybí ani lehký humor. Nejvíce ale oceňuju myšlenku přijít s takto tematicky zaměřenou knihou, která může mnohým lidem pomoct nebo jim něco předat. Považuju za absurdní a velkou chybu to, jak byla menstruace v minulosti tabuizovaná a Moje rudá knížka krásně připomíná právě to, že je běžnou součástí lidského života, ne žádným důvodem pro stud.
Tak tahle knížka mi roztříštila srdce na milion kousků, ale už se jí ho nepodařilo dát znovu dohromady. Buďme ale fér, je to asi nemožný úkol. Po přečtení Ceny cti se pro vás totiž změní řada věcí. Autorka má poutavý a příjemný styl psaní, který vám po chvilce nedovolí knížku skoro odložit. Kapitoly jsou tak akorát dlouhé, střídají se pohledy a věřte mi, že v tomhle případě vám nebude vadit ani er-forma. Jedná se o veskrze originální příběh, který má ty nejvyšší předpoklady vás na konci srazit do kolen. Mě moc bavil, cítila jsem se být jeho součástí a z mé hlavy neodcházel vůbec (ani ve chvílích nečtení). Vážně jsem ještě neměla tu čest číst něco podobného a navzdory tomu, že vím, že poměry v Indii nejsou úplně růžové, tohle mi vyrazilo dech i tak. Postavy jsou dokonale skutečné, s jejich charaktery si autorka vyhrála do těch nejmenších detailů a oni si v důsledku toho uloupili snad všechny sympatie, kterých jsem schopna. Největší náročnost tohoto příběhu však spočívá v emocích ty jsou zpracovány tak dobře, že se při čtení snad každý z nás bude cítit, jako by byl psychicky labilní, jak to s vámi zamává. Strach, bolest, smutek, radost, beznaděj, vztek, toho všeho se stanete oběťmi. Najdete tu toho spoustu zajímavého a důležitého motiv neskutečné lásky (i té mateřské), odvahy, naděje, kulturních rozdílů, zpracovávání minulosti, viny, nespravedlnosti, nepoměrů mezi pohlavími, a mě to dostalo. Po delší době jsem si vyznačovala i hezké myšlenky, kterých tu bylo víc než pár. Opravdové finále příběhu mě zdrtilo a konec mě pak dokázal ukonejšit jen lehce. Za mě tedy jasné doporučení, pokud se nebojíte knihy, která vám váš dosavadní svět převrátí vzhůru nohama.
Pokračování série, které nijak nezaostává za předchozím dílem. Do autorčina stylu psaní jsem se opět díky jeho lehkosti a čtivosti dostala během chvilky. Příběh mě bavil od začátku do konce a neustále mě zajímal další vývoj děje. Mé sympatie k hlavním hrdinům se ještě prohloubily a jde vidět, že pořád dál rostou. Pouto mezi nimi se mi líbilo, fandím mu už od jedničky. Sexuální scény jsou napsány dobře a vzhledem k živočišnosti vlků i výstižně. Autorce se vykreslení světa opravdu povedlo, jsou tu originální prvky a v tomto díle nám toho ukázala zase víc. Ke konci atmosféra vyloženě gradovala, objevovaly se zvraty a jednoduše nešlo přestat číst. Ani emoce nechyběly. Finále do vás zaseje řadu otázek a já už se teď těším na pokračování! Vlky zvěrokruhu vám můžu doporučit, pokud se ohlížíte po fantasy s dobrým nápadem, u které se rozhodně nebudete nudit.
Po dlouhé době knížka, kterou nejpřesněji vystihuje slovo „kouzelná“. Najdete v ní krásný příběh, který ač se bude dětem určitě líbit, to, co je v něm obsaženo, by hlavně měli slyšet dospívající a dospělí. Je důležité si totiž neustále připomínat, že každý z nás se něčeho bojí navzdory našemu věku, tělesné konstrukci nebo dojmu, jímž na ostatní působíme. Nikdy na to zároveň nejsme sami, stačí se svěřit blízkým. Navíc, tu objevíte i pár rád, jež by vám právě s vyřešením těchto strachů mohly pomoci. Z mé strany tedy obrovská spokojenost, vážně mě to bavilo. Grafická stránka je nádherná, pár hezkých myšlenek je tu též obsaženo. Konec pohladí po duši. Mé doporučení je jasné, tahle knížka by se totiž mohla stát preventivní brožurkou pro každého z nás.
Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.
Tohle je zase jedna z bezesporu zajímavých knih. Autorčin styl psaní je celkem specifický, člověk si na něj musí zvyknout, ale v momentě, co se tak stane, už nic úplně nezastaví stránky mizející pod vašima rukama. Příběh mě celkem polapil a zajímalo mě celou dobu, čím si prostřednictvím něj projdeme. Co je tu úplně dokonalé, jsou postavy. Málokterý autor dokáže tak skvěle a realisticky vykreslit charaktery svých hrdinů, že máte až pocit, že ty lidi znáte ze svého vlastního života. Nikoho si zároveň nedokážete úplně oblíbit, každý má svoji stinnou i světlou stránku. S tím souvisí fakt brilantně rozepsaných emocí, které vám zaručuju, že budete pociťovat i sami na sobě (až z toho budete taky trochu mimo). Objevují se tu absurdní, vtipné, smutné i bolestivé momenty. V ději sice nenajdete nějaké extra originální prvky, ale zato obrovskou skutečnost. Tato kniha má šanci promluvit k opravdu velkému množství čtenářů, protože rozebírá spoustu témat a věcí, které se nám dějí v životě dnes a denně. Musím moc pochválit konec, kde se dozvíme, jak to se všemi účastníky dopadlo. K moři vám tedy určitě můžu doporučit, pokud máte chuť na něco psychologického s obsahem ve stylu „napsal sám život“.
V žánru komiksů je tohle opravdová dokonalost. Graficky se jedná o pastvu pro oči vážně tomuhle jde jen těžko konkurovat (stane se to jedním z mnoha pokladů vaší knihovny). Příběh je originální díky zapojení legend a mě moc bavil. Obrázky jsou seskládány v jakémsi řádu a já se nikdy neztratila. Jediné, co snad můžu zkritizovat, je, že to celé uběhlo až příliš rychle. Jinak se tu objevily i nějaké zvraty, vtipné a smutné momenty, S koncem jsem moc spokojená. Pokud si rádi přečtete nádherný komiks s nadupaným obsahem, tady máte můj tip! Já se rozhodně chystám i na další, který má od této dvojice autorů vyjít.
Pro upřesnění, hodnotím 3,25*.
Tahle knížka byla velmi příjemným a odpočinkovým čtením. Autorčin styl psaní přirozeně plynul a nijak netlačil na pilu, nenajdete tu žádné zbytečné omáčky okolo. Příběh mě skoro od začátku zajímal. Námětem se jedná zase o něco originálnějšího, protože celou knihu provází rodinná hra zvaná Atentát, kterou je opravdu zábavné sledovat. Hlavní hrdinové jsou celkem sympaťáci, kterým budete fandit téměř okamžitě. Musím pochválit nejen jejich charakterové vykreslení, ale obecně se mi líbilo celé rodinné složení. Romantická linka se mezi nimi hezky a pomalu vyvíjela, čímž nabyla na skutečnosti a nebylo těžké jí kvůli znalosti nepředvídatelnosti života věřit. Největším plusem příběhu ale je to, že velmi dobře rozebírá problematiku ztráty blízkého člověka, pocitu odcizení, rozpadu rodiny, pocitu osamělosti,...a tím se stává velmi atraktivním společníkem pro čtenáře, kteří si sami něčím takovým prochází. Místy se tu objeví hezké myšlenky, ale není nouze ani o překvapivé momenty, vtipné situace,... Kniha mě prostě nenechala chladnou, což považuju za ten nejdůležitější aspekt. Konec mě potěšil. Tuto knížku vám tedy můžu s absolutním klidem doporučit, pokud hledáte nenáročnou a milou oddechovku, která ve vás má předpoklad i něco zanechat.
Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.
Moje první ochutnávka z jiného než thrillerového soudku od tohoto autora a nemůžu si stěžovat. Aleš Novotný má poutavý styl psaní, do kterého se promítá naše krásná mateřština a kterým si vás získá. Příběh mě bavil a pořád mě zajímalo, co se bude dít dál. Hlavní hrdinové jsou fajn a vy jim budete přirozeně fandit. Charakterově se povedlo všechny postavy vykreslit hezky a každá z nich tu hraje svou roli. Za mínus ale lehce považuju romantickou linku mezi Elen a Nikolasem, která sice nemá špatný potenciál, ale utrpěla ztrátu na úkor krátkému rozsahu. Oproti tomu největším plusem je tu zakomponování vážnějších témat jako znásilnění, homofobie, homosexuality, sexismu a sexuálního obtěžování, kterým se tu více věnujeme a jsou obsáhnuty hned v několika skvělých myšlenkách. Jedná se také o lehce citlivější čtení s dobře dávkovanými emocemi. Konec jako by napsal sám život. Pokud hledáte jednohubku, u které si zapřemýšlíte i odpočinete, tuto knížku vám můžu doporučit.
Opravdu výborná divadelní hra. Karel Čapek píše jasně a úderně bez zbytečného odbíhání od tématu. Jedná se o zajímavý a stále aktuální příběh, který mě bavil. V tomto případě je zřejmé, že si tato kniha naprostým právem zaslouží být zařazena do povinné četby. Postavy jsou parádně charakterově prokresleny, děj odsýpá a obsahuje několik překvapivých momentů. Myšlenky jsou skvěle formulovány. Obdivuju, jak sem autor dokázal tak dobře vsadit téma války, nekonečné lidské touhy po moci, lidské sobeckosti a sebestřednosti, manipulace, křehkosti demokracie, Konec je právě tak bolestný, jak moc je pravdivý. Tuto povinnou četbu vám tedy opravdu můžu doporučit nejen do seznamu, ale i pro všeobecné rozšíření obzorů byla by škoda, kdybyste se o něco takového ochudili.
Kniha, která se bez debat díky své nádherné grafické stránce stane pokladem vaší knihovny. Opravdu před tímhle smekám klobouk hodně dolů. Může toho však nabídnout mnohem víc. Já osobně jsem poznala pár zvířat, o jejichž existenci jsem neměla sebemenší tušení a dozvěděla se spoustu zajímavých věcí. Nejvíc však oceňuju to, že kniha klade důraz na to, aby lidem připomněla, jak je důležité žít v harmonii s přírodou a chránit ji. Rozhodně se nejedná o kousek určený pouze dětem. Naopak si myslím, že by ji měl do rukou dostat každý milovník krásných ilustrací nebo ten, kdo téma nakousnuté uvnitř stále ještě ve svém životě neaplikuje (a potřebuje přijít k rozumu).
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tak tahle knížka byla opravdu něco a já bych se ji nebála zařadit do povinné četby, aby se dostala k co nejvíce lidem. Její obsah v sobě totiž ukrývá velmi děsivé a silné téma střelbu ve škole která je noční můrou rodičů i studentů. Styl psaní autorky si mě získal a bavil mě, díky čemuž se mi příběh opravdu těžce odkládal z rukou a slupla jsem ho poměrně rychle. Líbí se mi, jak je kniha rozložena na několik částí, přičemž každá tu hraje svou roli a autorka se v nich věnuje různým časovým obdobím (před útokem a po, během terapií,). Námět je skrz naskrz originální. Nejen, že jsem nikdy nic podobného nečetla, ale ani jsem neměla možnost nic podobného někde vidět. Hlavní hrdinka byla vykreslena velmi dobře a já s ní vážně silně soucítila. Nebyla dokonalá, ale o to víc všechno působilo skutečněji. Jennifer Brown se zodpovědně a pečlivě pověnovala i pocitům dalších postav, které taky pochopíte. Příběh je opravdu natřískaný emocemi a ze mě jich to ještě víc vyždímalo. Cítila jsem se frustrovaně, smutně, šťastně, rozzlobeně, dojatě, Neubránila jsem se ani slzám (protože je to sakra nemožný!). Kniha toho v sobě nese a zpracovává spoustu šikanu, nenávist, špatné rodinné vztahy, ztracení sebe sama, otázky viny a odpuštění, nepochopení, sebevražedné myšlenky, a celé je to WOW a ve mně to bude ještě nějakou chvíli rezonovat. Jedná se o zážitek, který s vámi otřese, ale stejně ho potřebujete. Odnesete si odtud nejednu důležitou myšlenku. Celé vyústění mě dostalo a zůstal mi po něm obrovsky hřejivý pocit. Hate List je oficiálně titulován knihou, která mi srdce rozbila na kousky a pak ho zase poskládala dohromady. Už teď vím, že jsem ji nečetla naposledy a vy byste to alespoň jednou měli absolvovat taky.
Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.
Tohle je za mě knížka, která je bez debat skvělým prostředníkem k seznámení dětí s 2. světovou válkou a koncentračními tábory. Styl psaní bych označila štítkem čtivý a jednoduchý (i když pro mě možná až příliš). Příběh mě bavil, jednalo se vážně o takovou jednohubku. Z válečného období toho už mám načteno dost, ale přesto se mi líbila jistá originalita tohoto textu v tom, že se na všechno díváme pohledem tak malého chlapce, který bydlí tak blízko jedněm z největších hrůz odehrávajících se v dějinách lidstva, aniž by to vlastně tušil. Nerozuměl vůbec ničemu a to pro mě byla v tomto žánru novinka. S Brunem jsem sympatizovala, i když mě v jistých chvílích štval (choval se někdy opravdu sebestředně). Šmuela jsem obdivovala za jeho sílu navzdory věcem, kterými si každodenně procházel. O emoce tu taky není nouze a pravděpodobně vám i nějaká ta slzička ukápne. Konec mě srazil do kolen totálně a nebyla jsem schopná ho vstřebat. Závěrem, vám tuhle knížku můžu doporučit, pokud se chcete v lehce tíživé atmosféře na toto období našich dějin podívat zase očima někoho jiného.
Další parádní díl z této detektivní série, jejíž koupě vážně nebudete litovat. Autorův styl psaní je geniální, knížku kvůli němu absolutně nejde odložit. Jednoduše budete hltat jednu krátkou kapitolu natřískanou napětím za druhou. Příběh mě pohltil od samého začátku a ani na chvilku jsem se nenudila. Hlavní hrdiny mám v čím dál větší oblibě, tvoří prostě perfektní dvojku. Humor, sarkasmus i ironie tu hrají taky svou roli. Děj vyplňuje akce, zvraty a nečekaná odhalení, díky čemuž budete o tomto díle neustále přemýšlet až do samého rozuzlení. To se mi líbilo, nečekala jsem ho a oceňuju, že mělo kořeny sakra hluboko. Co se týče emocí, nemusíte se bát, zaručuju vám, že si to prožijete víc než dost. Konec se stal pro mě takovým hezkým pohlazením po duši. Pokud se poohlížíte po opravdu kvalitní kriminálce a tento autor vám doteď uniká, nemáte o čem přemýšlet!