_Brunetka_
komentáře u knih
Křivda
Martin Jun
Tahle knížka mě svou anotací zaujala už hned v podzimním katalogu novinek. Působila jako něco nového a něco, co tu ještě nebylo – minimálně já jsem nic podobného nečetla. A originalita se vždycky cení. Autor je Čech, takže jsem se zase po delší době pokochala dílem, které krásně pracuje s naším jazykem a opravdu se to četlo velmi příjemně. Ten děj probouzel moji zvědavost a zajímalo mě, kam nás příběh zavede. Autor si vyhrál i s postavami, jejich charaktery dobře prokreslil a v průběhu jsem k nim pociťovala na základě různých situací buď sympatie, nebo antipatie. Co je teda za mě ale problém, je to, že jsem čekala, že se z celého toho příběhu, který měl našlápnuto celkem slušně, vyklube víc. Ano, jisté věci na konci překvapily, ale nezanechalo to jako celek nějaký větší dojem a z tématu zděděných traumat se asi dalo vytřískat víc… Nicméně, Křivda je i tak zajímavou knihou a já vám ji můžu doporučit, pokud vás svým obsahem také láká jako původně mě.
Legendy a lháři
Morgan Rhodes (p)
Ano, první díl této duologie Vzpomínky a vrazi se mi líbil poměrně dost, ale s tímhle se nedá vůbec srovnávat. Protože co se to tu sakra dělo? Autorka nás posadila do rozjetého vlaku, který započal jízdu už v předchozí knize a která až do konce jen zintenzivňovala své tempo. Vážně jsem neměla žádný problém se chytit, protože navázala velmi plynule. Příběh nijak neztratil na kvalitě, naopak mu byly dodány ještě další rozměry. O zdejším světě jsme měli šanci se dozvědět další informace a šlo se celkově více do hloubky. Děj byl nabitý akcí a překvapivými odhaleními v takovém počtu, že se moje spadená čelist ani nestačila vracet do původního stavu. Velmi jsem se těšila na opětovné setkání s postavami, oblíbila jsem si hlavně Jericha – jeho kousavost, humor a rádoby chladná stránka jednoduše nemá chybu. Oceňuju, že Josslyn si prošla zase dalším vývojem, který vede k tomu, že ji začnete mít rádi také. Nově představené postavy byly zajímavým zpestřením. V průběhu čtení jsem neměla absolutně čas se nudit vzhledem ke všemu výše zmíněnému – akorát se teda přiznám, že kombinací vlivu těchto aspektů a postupným zvyšování nátlaku jsem málem zešílela nutností vědět všechno hned a netrápit se útržky informací na stránkách. S koncem jsem spokojená, ale mírně mě popudilo to, že už se nedočkáme pokračování (myslela jsem, že se jedná o trilogii). Závěrem, vám celou tuto sérii můžu doporučit, pokud hledáte fantasy, které je zase trochu jiné, ale zároveň mu to nijak neubírá na tom, jak dobré je.
Hra na vraždu
Holly Jackson
Tohle byl povedený prequel k mojí oblíbené sérii Návod na vraždu pro hodné holky. Holly Jackson už je zkrátka taková záruka toho, že si sednu k něčemu, co vím, že mě bude bavit. Svým stylem psaní si mě získala už dávno, protože se jedná o neuvěřitelně čtivou záležitost. Příběh jsem si užívala i přesto, že nebyl nabitý napětím a neobsahoval tíživou atmosféru – i tak totiž bude vaši pozornost přitahovat tajemno, kterým je celá kniha opředena. Moc se mi líbil návrat za starými známými (postavami) a nejvíc asi na celém díle oceňuju to „rozlousknutí záhady“ v podobě toho, jak Pipa narazila na myšlenku vyšetřování svého prvního případu. Na konci mě Holly Jackson překvapila, i když jsem s tím už vůbec nepočítala – takže můžu být s rozuzlením maximálně spokojená. Závěrem, knížku vám určitě můžu doporučit, pokud už jste četli zbytek série, nebo se na ni teprve chystáte.
Byli jsme tady
Cassie Gustafson
Byli jsme tady je poměrně děsivý thriller – ale ani zdaleka ne kvůli přehnaně drastickému obsahu, jako spíš kvůli jeho skutečnosti a pravdivosti vzhledem k situaci, která v dnešní době panuje. Autorčin styl psaní je čtivý, jako dobrou volbu vidím i střídání tak akorát dlouhých kapitol z pohledu dvou postav. Grafické zpracování se též povedlo – tím myslím proložení knihy komiksy, které tvoří hlavní hrdinka. S příběhem se celkem nemaže, protože vás hned od začátku hodí rovnou pomyslných rozbouřených vln bez jakýchkoliv omáček a dál se s událostmi, které následují po jedné osudové noci musíte poprat už sami. Mě čtení bavilo (v tomto případě nemůžu říct úplně samotný ten příběh) a drželo si moji pozornost po celou dobu. Nejedná se úplně o originální námět, ale troufám si tvrdit, že v tomto případě to vůbec nevadí. S postavami jsem ne vždy souhlasila, ale jsou vykresleny realisticky, lidsky a s chybami. Dá se říct, že v průběhu děje dojdou k tomu důležitému uvědomění, což považuju za klíčové. Vytvořila jsem si k nim jistý vztah. Chtěla bych upozornit na to, že se dílo dotýká velmi citlivých témat jako sexuálního napadení, sebevraždy, šikany a s nimi souvisejícím pocitem viny, snahy zapadnout,… Není to sice moc příjemné, ale stojím si za tím, že je důležité o tom číst jednak jako prevence a taky proto, že to může pomoct někomu, kdo se v podobné situaci ocitne. Ve mně celý ten děj vyvolal samozřejmě pestrou škálu emocí a bylo úplně jedno, že jsem věděla, k čemu směřuje. Za konec jsem ráda, ale bohužel vím, že to takto ne vždy dopadne... Tuto knihu vám tedy doporučuju nejen pro její kvalitu, ale už ze samotného principu.
Bylo nebylo jedno zlomené srdce
Stephanie Garber
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tahle knížka mě nalákala svým přebalem hned, když se objevila na Instagramu (ano, je to povrchní), ale upřímně jsem od ní čekala něco trošku jiného… ale tohle? To bylo naprosto fantastické a vysoké hodnocení na Goodreads má naprosto zaslouženě. Autorka má velmi čtivý styl psaní, vlivem něhož a krátkých kapitol pak hltáte stránku za stránkou. Příběh mě pohltil víc než nějaká černá díra a od začátku jsem se v něm dobře orientovala, což nebývá ve fantasy knihách zvykem. Ten námět? Dvěma slovy – senzační a originální. Autorka si s vymýšlením světa vyhrála a přišla s něčím, co tu ještě nebylo. Žasnu nad tím, že to v dnešní době stále jde. Osudníci, tajemné proroctví, kouzelné oblouky, dluh v polibcích – to všechno tu najdete. Navíc, nejde jen o nápad, sakra dobře to fungovalo. Obě hlavní postavy jsem si oblíbila. Evangelína je statečná a cílevědomá holka, která hned nebrečí a je schopná pro danou věc něco udělat. Jacks je velmi atraktivní osudník, typický záporák zkažený až na kost svou minulostí (na jeho vývoj jsem hoodně zvědavá). Na romantickou linku si počkáme a uvidíme, co se z toho vyvrbí – proto si dejte pozor na lehce zavádějící název, vážně to není jen čtení pro slečinky. Děj měl tedy za mě rozhodně spád a já nedostala šanci se nudit. Čím dál se posunete, tím víc informací a překvapení na vás bude vychrleno a páni… ke konci už měl můj lidský mechanismus co dělat, aby to dokázal vstřebat. Páni, páni a ještě jednou páni. Emoce ve mně vířily jak atomy v molekule. Navíc, jsem si tu našla i nějakou hezkou myšlenku. Jednu věc ale vím jistě – nutně potřebuju další díl a za takto otevřený konec bych nejradši někomu ublížila! Takže, pokud se poohlížíte po nějaké kvalitní a nevšední fantasy sérii, jež má snad úplně všechno, prosím, ať je vaše volbou právě Bylo nebylo jedno zlomené srdce.
Jak se zbavit lásky
Kate Robb
Tahle knížka zněla báječně z anotace a taky báječná byla. Autorka má příjemný styl psaní, který plyne tak nenuceně, že ani nepostřehnete stránky mizející vám pod rukama. Příběh mě chytl hned od začátku, protože se rovnou vrhl „vstříc dobrodružství“ a o chvilku později už jsem lítala díky jednomu zdánlivě nevinnému kouzlu mezi paralelními vesmíry. Navíc, už je to nějaká chvíle, co jsem četla něco takhle prvoplánově culícím způsobem milého a asi jsem to potřebovala. Byť se nejedná o nijak originální námět, účel to prostě splnilo. Co se týče postav, myslím si, že jsou tím hlavním tahounem příběhu, protože páni… Dax a Gemma jsou přes jejich nedokonalosti sympaťáci až na dřeň a byla radost je sledovat v přátelství i rozvíjející lásce. Oblíbila jsem si i postavy vedlejší. Na romantickou linku si nemůžu stěžovat, protože tam fungovalo všechno, jak mělo a ta chemie tam byla hmatatelná – navíc se do ní promítly samozřejmě i čtyři roky znalostí z přátelství Gemmy a Daxe z jiného paralelního vesmíru. Vážně se k sobě hodili. Knížka v sobě kloubí vtipné, smutné a dokonce i ty k zamyšlení momenty, čímž určitě naruší vaši fasádu a probudí jisté emoce. Mně se stalo, že jsem se smála a o pár stránek později už jsem podléhala dojetí. V průběhu čtení mě právě zasáhly i myšlenky, které sem byly zakomponované – proměnlivost života, jití si za svým snem a to, co znamená opravdová láska. Konec byl pak pomyslným posledním kouzlem, protože mi vyčaroval spokojený úsměv na tváři. Závěrem, Jak se zbavit lásky není kniha, která vám změní život, ale pokud máte chuť na něco milého, co vám zlepší náladu, sáhněte po ní.
Odhalená pravda
Elizabeth Briggs
Tento závěrečný díl krásně uzavřel sérii Vlků zvěrokruhu a autorce se moc povedl. Opět jsem se vrátila k příběhu, který mě okamžitě pohltil a zvědavě jsem přihlížela tomu, co se bude dít dál. Autorka plynule navazuje na konec předchozí knihy, takže by neměl vzniknout žádný problém. Nedostanete šanci se tu nudit, protože přípravy na závěrečnou bitvu vrcholí, napětí stoupá a na povrch vylézají doteď utajované informace. S postavami jsem zase ráda strávila trochu času navíc, protože mi už přirostly k srdci. Za mě je velké plus to, že právě finální bitva nebyla nijak natahovaná, protože nemám v oblibě dlouhé popisy akce. Konec mi vykouzlil úsměv na tváři a nemůžu být spokojenější. Celou sérii vám můžu s radostí doporučit, pokud máte rádi vlčí tématiku nebo tento žánr, protože tohle si zaručeně užijete.
Ozvěna krve
Isabella Maldonado
Od autorky jsem četla všechny knihy, které u nás doposud vyšly, líbily se mi a ani tato mě nezklamala. Její styl psaní mě jednoduše baví a v kombinaci s krátkými kapitolami u vás brzy vznikne na čtení závislost. Příběh mě vtáhl od začátku. Lehce se sice liší strukturou od těch předchozích, ale rozhodně to není něco, co bych považovala za nějaký zásadní problém. Hrdinky autorčiných sérií vychází z podobného vzorce - v životě je nepotkaly zrovna hezké věci, což z nich udělalo pomyslné lvice, které spoléhají jen samy na sebe a to je věc, za kterou má ode mě velké plus. Zbytek vyšetřovatelského týmu se mi též zamlouvá. Vypadá to, že se tu potkáme s romantickou linkou, která by mohla být příjemným zpestřením. Zapojení drogového kartelu za mě fungovalo hodně dobře. Při čtení jsem se cítila v napětí a došlo i na překvapivé momenty. Nicméně se nemůžu zbavit pocitu, že předešlá díla mnou rezonovala víc - možná to bude tím, že zde znáte od začátku hlavního padoucha a nekoná se tu ten typický „wow efekt“. To nic ale nemění na tom, že po konci už se těším na pokračování a vám doporučuju jakoukoliv knihu od Isabelly, pokud máte rádi napínavé a promyšlené čtení.
Vzpomínky a vrazi
Morgan Rhodes (p)
Upřímně nechápu kapku nižší hodnocení na databázi knih, protože za mě jsou Vzpomínky a vrazi první díl fantasy série, který mě moc bavil. Autorka se s tím zbytečně nemazala, v podstatě vás hned hodí do děje a vy už pak zběsile pádíte každou stránkou dál a dál. Její styl psaní se mi líbil. Někdo by mohl namítat, že se nejedná o originální svět, ale já si na jeho vystavění nemůžu stěžovat, hezky to fungovalo a za mě by se tu našly i nějaké ty jedinečné prvky. Postavy... ano, Joslyn se chovala na facku, ale mám takový dojem, že to byl záměr. Naskytuje se vám tu totiž pak možnost sledovat, jak se tomu ufňukanému a povrchnímu frackovi otevírají zkušenostmi oči, až se nakonec promění v silnou hrdinku. Jericho byl po dlouhé době láska na první promluvení. Tenhle sarkastický a drzý zlodějíček mi jednoduše ukradl srdce. Romantická linka mezi nimi uvidíme, jak se vyvrbí. V průběhu čtení jsem absolutně neměla čas se nudit, spíš ve mně rostlo napětí. Čím více se blížíte ke konci, tím více tajemství a zvratů v příběhu se objevuje, až jsem to svými emocemi ani nedokázala pomalu zpracovat. Závěr zůstal otevřený a já nutně potřebuju další díl! Za mě se tedy jedná o doporučení, pokud si chcete přečíst povedenou fantasy zase z trošku jiného soudku.
Jako slon v porcelánu
Anna Moricová
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Autorčin Deníček psychiatričky se mi moc líbil, a proto když se naskytla příležitost přečíst si její další knihu, sáhla jsem po ní (spoiler: nelituju v žádném případě). Styl psaní Anny Moricové mě jednoduše baví a není to jen tím, že se její texty dobře čtou. Zkrátka na nich poznáte, že neprošly žádným překladem a použití přímo takového jazyka vám je blízké (což taky udělá hodně). Příběh jako takový si mě získal a užívala jsem si ho od samého začátku. Už je to navíc delší doba, co se mi dostal do ruky román, který „jako by napsal sám život“ – i takové je ale potřeba číst, protože právě v nich jsou ukryty myšlenky, s kterými se potkává každý z nás. Charaktery postav se povedly a můžu naprosto upřímně říct, že mi Radana a Adéla přirostly k srdíčku, přestože nebyly dokonalé a nedělaly všechno správně. Martin byl miláček a v případě kapitol s Davidem se ve mně zvedaly velké vlny vzteku – i tak si ale vážím toho, že tu nic není podáno jen černobíle a lidé v žádném životním okamžiku nejsou stejní jako v tom předchozím. Romantické linky zde zakomponované se mi moc líbily. Humor v knize je mi velmi blízký, a proto jsem se zasmála hned v několika situacích (ať už šlo o trapasy při randění nebo naši českou mentalitu). Emoce se ve mně při čtení bouřlivě ozývaly, protože to ani jinak nešlo. Našla jsem si tu zároveň spoustu hezkých myšlenek vhodných k poznamenání. Závěrečné propojení životů obou hrdinek mě překvapilo. Konec se autorce vydařil a je jím krásně vyjádřena myšlenka nepředvídatelnosti života. Jako slon v porcelánu vám tedy můžu s čistým svědomím doporučit a strčila bych ji do ruky každému, kdo říká, že nemáme talentované spisovatele.
První slovo platí
Ashley Elston
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tahle knížka působila svou anotací tak tajemně, až mě navnadila k tomu, že jí budu muset sama přijít na kloub. Přiznávám, že ze začátku jsem vůbec nevěděla, co od toho mám očekávat, ale čím hlouběji jsem se ponořila, tím můj zájem rostl. Autorka má dobrý styl psaní a skvěle vymyšlenou strukturu, což dohromady funguje velmi dobře. Střídají se tu kapitoly z minulosti a současnosti, což jednak nenechává v klidu vaši zvědavost a taky vám postupně servíruje různé střípky, které se spojí do jednoho celku až mnohem později. Příběh mě bavil a cením si toho, že je jedním z těch originálních. V tomto žánru už je opravdu těžké přijít s něčím novým, ale tady se to povedlo a já můžu říct, že jsem se s něčím podobným nesetkala. Líbí se mi, že charaktery hlavních hrdinů nejsou vyloženě dobré a nedá se o nich říct, že stojí na té „správné“ straně, ale to vám nezabrání v tom, abyste si je oblíbili. Evie jsem hodně žrala. Romantická linka byla příjemným rozptýlením. Je nutno zde podotknout, že opravdu nenajdete čas se tu nudit – čím dál v ději se ocitnete, tím větší napětí budete pociťovat. Při rozuzlení se vám až zatočí hlava, protože tolik informací, které zapadnou do skládačky a zvratů, jež se objeví… to vaše hlava nebude zvládat zpracovat, přestože mozek pojede na plné obrátky. Já jsem nečekala nic z toho a zírala jsem s otevřenou pusou. Konec byl pro mě třešinkou na dortu. První slovo platí by jednoduše nemělo uniknout žádnému fanouškovi kvalitních a propracovaných thrillerů.
Pan Masters
T. L. Swan
Tahle autorka je pro mě sázka na jistotu a začátek její další tentokrát volné série tento náš vzájemný vztah pouze upevnil. Opět se jedná o obsahově rozsáhlejší dílo, ale skvěle to kompenzuje čtivý styl psaní, díky kterému si nestihnete ani postěžovat a už jste na konci. Příběh mě chytil hned a s radostí jsem se do něj pokaždé znovu ponořila. Dvojici hlavních hrdinů jsem si oblíbila, byli definicí protikladů, které se přitahují. Cítila jsem mezi nimi jiskru, vášeň a v závěru i lásku. Jediné, co mě teda mrzí, je to, že v průběhu čtení pochybujete o jejich dospělosti, protože se pořád točí v kruhu a hádají proto, že si nechtějí přiznat, že jde mezi nimi o něco víc než sex. Když už jsme tady u těchto scén, jsou opět dobře napsané, i když autorka lehce přitvrdila v porovnání se sérií o bratrech Milesových. Hodně se mi líbilo i zapojení dětí a domácích mazlíčků. V průběhu čtení mě polapily známé i neznámé emoce a cloumaly se mnou o sto šest – chvíli jsem se smála, pak byla naštvaná, od čehož jsem se pro změnu dostala zase až k slzám dojetí. Konec mě nalákal na pokračování. Závěrem, tuto autorku můžu doporučit všem, co hledají lehčí literaturu zprostředkovávající neuvěřitelnou zábavu (bratři Milesovi u mě v srdíčku ale vedou).
Vypravěčka z Osvětimi
Siobhan Curham
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tohle je další krásná knížka z neuvěřitelně kruté doby. Autorka píše hezky a poutavě, což v kombinaci s ich-formou způsobilo, že jsem knihu nerada pouštěla z ruky. Příběh mě bavil od samotného začátku. Líbilo se mi, že se zase jedná o něco trošku jiného, bylo zajímavé a přínosné číst o podmínkách ve Francii okupované Německem a pak dojít až do Osvětimi. Siobhan Curhamová dala svým postavám život, což se ne vždy povede. Z toho důvodu mi opravdu silně přirostly k srdci a moc jsem jim fandila. Prostředí koncentračního tábora je popsáno velmi věrohodně, až na mě tato tíživá atmosféra doléhala skrze stránky. Oceňuju to, že je toto dílo založení hned na několika reálných postavách, což autorka objasňuje ve své poznámce. V průběhu čtení jsem se stala obětí spousty emocí, došlo i na slzy. Najdete tu spoustu krásných myšlenek, ke kterým se ještě rádi budete vracet. Navíc, Vypravěčka z Osvětimi není jen další důležitou připomínkou, jaká zvěrstva lidstvo dopustilo, ale také v sobě nese poselství toho, jak důležité je najít naději a vydávat ze sebe světlo v takto temných časech. Za mě se tedy jedná o jasné doporučení pro všechny, co mají rádi historické romány, ale zároveň se nebojím říct, že tato kniha má co nabídnout daleko širšímu okruhu čtenářů.
Zakázané uvolnění
Bal Khabra
Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.
Tahle knížka způsobila na tiktoku poměrně velký rozruch a já se tomu vůbec nedivím, ráda se přidávám ke spokojeným čtenářům. Autorčin styl psaní je poutavý, což vás přiměje k tomu, že budete s chutí otáčet každou další stránku. Příběh mě chytil od samého začátku a na jeho vlně jsem se s nadšením nechala unášet až do samotného konce. S hlavními postavami se mi autorka trefila do vkusu. Oba jsem si je oblíbila a navzdory tomu, jak se od sebe lišili, se parádně doplňovali. Je pravda, že se hlavně Summer chovala často nelogicky, když si urputně lpěla na „kamarádství s výhodami“, i když to cítila jinak a tím pádem se tam opakovaly stále stejné problémy... ale ruku na srdce, kdo z nás se vždycky chová rozumně a nikdy se mu nestalo, že by nad ním jeho blízcí neprotáčeli panenky? Romantická linka se mi líbila, hate to love já můžu. Hodně jsem se smála jejich počátečnímu škádlení a sarkastickým poznámkám, které se postupem času proměnily v kouzelný vztah. Žhavějších scén se tu také hojněji dočkáte. Bal Khabra se sem snažila propašovat i vážnější témata v podobě plnění snů a komplikovanějších rodinných vztahů, což oceňuju. Emoce ve mně jen proudily. Konec mi pak vyčaroval úsměv na tváři. Jako celek na mě tahle romanťárna z hokejového prostředí rozhodně zapůsobila a ráda si přečtu něco i o zbytku kluků!
Hora moudrosti
Mojo Graffi (p)
Tak tohle je neskutečně krásná knížka (nejen) pro děti. Textu je tu tak akorát, kolik k ději potřebujete. Celou dobu čtení jsem se kochala nádhernými ilustracemi, které neměly chybu. Jedná se o velmi milý příběh, při kterém vaše knihomolská dušička bude jako v ráji (mně i nějaká ta slza ukápla). Hora moudrosti navíc předává důležité poselství o tom, jak důležité je přátelství a to, že každý z nás se někdy bojí – to občas potřebujeme připomenout všichni, nejen děti. Za mě tedy jasné doporučení a jsem ráda, že se tato knížka řadí k pokladům mé knihovny.
Jen pět přežije
Holly Jackson
Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.
Mám moc ráda autorčinu sérii Návod na vraždu pro hodné holky, a tak jsem si řekla, že zkusím i tuhle novinku. Nemůžu říct, že by to byl krok vedle, ale sérii s Pipou se to v mých očích nevyrovná. Sice se tu zase ukazuje to, že Holly Jackson opravdu psát umí, ale... nevím, čím to je - jestli větším rozsahem, tím, že se celý děj odehrává během 8 hodin, nebo kombinací obojího - kniha mě jednoduše nějak nedokázala udržet v napětí a v potřebě stále otáčet další stránky. Stojím si za tím, že by jí neuškodilo trošku proškrtat. Jinak je ale námět příběhu zajímavý a líbil se mi. V postavách jsem se neztrácela, utvořila jsem si k nim kladný i záporný vztah. Navíc bylo zajímavé sledovat, jak se postupem času čím dál více vybarvují, ale zároveň mi jejich chování přišlo autentické vzhledem k situaci. Našly se tu i překvapivé momenty a odhalení. Finální rozuzlení mě šokovalo, ani jednou mi v průběhu čtení něco takového nepřišlo na mysl (to, jak je to reálné, hodnotit nebudu). Podtrženo sečteno, další knížky od autorky si určitě ráda přečtu a pokud vy máte rádi tyhle YA thrillery, určitě Jen pět přežije dejte šanci.
Sladká chuť temnoty
Judy I. Lin
Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.
Jsem opravdu moc ráda, že jsme se v této duologii dočkali pokračování a já dostala možnost si ho přečíst. Autorce se nedá upřít parádní představivost, za pomoci které vymyslela zajímavý svět, z něhož nám teď ještě více odhalila. Ta originalita hraje vážně důležitou roli. Problém, který v tomto díle vidím, je ten, že mě bavil trochu méně než ten předchozí. Postrádala jsem v něm to stejné napětí a chvílemi mi přišlo, jako bychom se točili v tom stejném kruhu. Nebyla jsem informovaná o tom, kolik má mít tato série dílů, takže jsem si myslela, že se jedná o klasickou výplň, ale konec mě vyvedl z omylu. Tím se dostávám k další věci, která mi vadila – ta finální „akce“ a rozuzlení hrozně působily tak, jako by si autorka na poslední chvíli uvědomila, že se jí psát další kniha už rozhodně nechce a že je čas to co nejrychleji ukončit. To je právě škoda, protože nějaká stránka navíc by tomu rozhodně prospěla. Jinak jsem ráda, že jsem se opět mohla potkat se známými postavami a sledovat jejich vývoj. Zároveň nechci, aby tato recenze vyzněla negativně, protože zajímavé myšlenky a překvapivé momenty tu přece jen byly, jen se z toho dalo vytěžit víc. Sérii jako celek vám doporučit můžu, pokud rádi čtete fantasy a chcete v tomto žánru zkusit zase něco nového.
Podstata touhy
Carla Guelfenbein
Tahle knížka zněla svou anotací tak zajímavě, až jsem jí neodolala, přestože ten námět není něčím, co bych četla běžně. Autorka si dokázala příběh skvěle rozvrhnout a dávkovala ho tak, aby vás pořád zanechávala v mírném napětí a nenechala vás spát ohledně toho, co se bude dít dál. Ten vývoj byl překvapivý a zároveň bylo až děsivé sledovat, kam se takovýto vztah dvou lidí může posunout. Charaktery obou postav, které jsou pro toto dílo stěžejní, vykreslila autorka skvěle a chvílemi se ve vás jistě budou objevovat smíšené pocity, jako byste je snad znali osobně. Na sympatie a antipatie dojde taky. Oceňuju, že kniha staví na světlo světa témata jako takovéto toxické vztahy a to, jak těžké je z nich uniknout, protože se k vám ten člověk nechoval vždycky jen zle… navíc po vás občas hodí návnadu ve stylu „tentokrát už to bude jiné“. Konec mě zaskočil. Za mě je tedy Podstata touhy jasným doporučením, pokud se nebojíte toho, jak moc vás strhne.
Anna O
Matthew Blake
Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.
Tahle knížka mě ohromně zaujala už z anotace a věděla jsem, že si ji rozhodně musím přečíst. Námětově se totiž jedná o něco, s čím jsem se ještě nesetkala a tuto originalitu velmi cením, navíc jsem si zase rozšířila své povědomí o nové informace. Autorův styl psaní je promyšlený, postupně po vás hází útržky minulosti, které spolu vůbec nesouvisí a do toho ve zběsilém tempu neustále pokračuje ve svém vyprávění prostřednictvím krátkých kapitol, což vás ke čtení připoutá. Příběh mě tedy chytil a nepustil. Stále jsem byla v takovém nepříjemném napětí a musela jsem přemýšlet, co se to tady vlastně děje. Hlavní hrdina Ben je sympaťák, který mě bavil a užívala jsem si s ním tu cestu, kdy se snažil dopátrat pravdě. Došlo na spoustu překvapivých momentů a zvratů, ve kterých jsem se musela hluboce zamýšlet nad tím, jestli si ze mě autor dělá jen srandu. Finální rozuzlení mě teda posadilo na zadek, nečekala jsem to a obdivuju, jak se s tím Matthew Blake popasoval. Vážně mi vzal konec dech. Vám Annu O. můžu jedině doporučit, pokud hledáte thriller, který rozhodně vybočuje z řady a chcete si s ním zpříjemnit pár večerů.
Měsíční čarodějky
Elizabeth Briggs
Tahle série mě prostě bere s tím, že je to zase něco trochu jiného a já se k ní tímhle dalším dílem moc ráda vrátila. Autorka si opět svým stylem psaní držela plně mou pozornost. S příběhem jsme plynule navázali na konec předchozí knihy a už se zase jelo dál. Přiznávám, že tento díl není zrovna nabitý akcí, ale tvrdím, že to ani není potřeba - poznáváme nové území, zjišťujeme nové věci a objeví se i nějaký ten překvapivý moment. Právě proto můžu říct, že mě ve výsledku bavil stejně jako jeho předchůdci. Co se týče postav, jde vidět, že Ayla už si prošla jistým vývojem, ale Kaden? Ten tu byl každé dvě minuty na facku a po tom, co tu předváděl, by si zasloužil titul krále kr*ténů (samozřejmě ale pak došel k uvědomění). Naopak Jordana jsem si tu k vlastnímu překvapení celkem oblíbila a doufám, že to s ním bude takhle pokračovat. Potkáte tu i nové postavy jako Larkin a Celestu, které neměly chybu a zaujal mě i Ethan. Opět se tu vyskytují i nějaké žhavější scény - ty umí autorka napsat dobře a vkusně. Emoce ve mně v průběhu čtení pracovaly a konec je zase (neočekávaně) maximálně otevřený, takže už teď vyhlížím pokračování!
