buccaneerka komentáře u knih
Čtivá knížka plná příkladů z praxe dětského psychiatra. Rodiče, kteří sáhnou po knize, aby se dozvěděli něco o utváření zdravé vazby se svým dítětem, bude zajímat zejména první polovina knihy. V druhé polovině autor uvádí více příkladů ze své mnohaleté praxe, se kterými se většina rodičů (snad) běžně nesetká.
Divná kombinace krtečka a tematických veršů Miloše Kratochvíla. Ačkoliv mám tohoto básníka a jeho verše ráda, tady se to podle mého názoru příliš nepovedlo. Jeho verše jsou nápadité, vtipné, ale určitě pro starší děti, které však už zase nebere krteček. Takže vlastně nevím, kdo z tohoto "dílu" může být nadšený. Malé děti nepochopí verše, starší už po knížce nesáhnout, protože krtek je pro mladší.
Na druhou stranu, nemyslím si, že by jiný básník zvládl zakázku vytvořit verše na téma "Krtek a tvary" lépe.
Tenhle "díl" se povedl. Verše jsou líbivé, rytmické, každá dvojstránka je tematická, není to tak rozbité jako jiné "díly".
Jen nechápu, proč nejsou ilustrace jednotné. Ježek vypadá pokaždé jinak - má jinou barvu i jiné oči.
(Teda chápu, že se ilustrace vyvíjela, ale nedala bych do jedné knihy rozdílné obrázky.)
Možná to bude znít nevhodně vzhledem k tématu skutečného příběhu, ale několikrát jsem se upřímně usmála.
Je to takové hořkosladké.
Výjimečně jsem si nepřečetla anotace a popisy na obálce knihy a pustila jsem se rovnou do čtení. Čekala jsem deportace, koncentrační tábor, hrůzy války...místo toho jsem si přečetla neobvyklý a zajímavý příběh s otevřeným koncem. Ani jsem před čtením nezjišťovala, kde se děj odehrává, takže Dánsko mě mile překvapilo, protože jsem prozatím četla jen knihy odehrávající se ve střední Evropě. Tenhle válečný příběh byl úplně jiný, a i když z něho nešla hrůza jako z jiných, nechybělo mu napětí. Knihu jsem přečetla i přes únavu během dvou večerů. Podle mě dobře napsaná, čtivá a tak nějak i přes své téma milá.
Jen mě zklamal doslov, kde jsem se dozvěděla, že vlastně žádná z postav nikdy neexistovala a celý příběh je až na nepodstatné detaily smyšlený.
Nějak mě tato kniha neohromila. Čekala jsem skvělý, zábavný příběh, ale za celou knihu jsem se třikrát usmála, ani ne tak proto, že by to bylo vtipné...spíš to bylo tak trapně vyznívající, že člověku nic jiného nezbylo. Molvidsson je postava neskutečně divná, mluví řečí, která je dětem často nesrozumitelná. Kniha slibovala příběh moderního Mauglího, který se chce naučit číst, ale kniha je úplně o něčem jiném. Navíc si myslím, že ani neukazuje dobré vzory chování - šesťáci a jejich papínkové šéfují škole, ředitelka řeší konflikty zápasem v páce, třeťáci pořádají demonstrace proti škole, dospělí jsou neschopní, tak si děti musejí poradit sami...
Těšila jsem se na příjemný příběh pro mé žáky, ale knihu jim doporučovat nebudu. :-(
Pro mě zvláštní, nikdy jsem nic podobného nečetla. Místy byla napínavá, že nutila hltat text dále, místy byla dost nudná. Vnitřní monology byly zbytečné, protože nijak nebyly důležité pro děj knihy. Zajímalo by mě taky, zda někdo četl celý ten výčet za sebou nesmyslně jdoucích slov, já jsem to teda přeskočila.
Stejně jako první díl veverky Zrzečky - i toto je něco nádherného. Ve vydání z roku 1941 jsou ilustrace vyvedeny v překrásných sytých barvách s ostrými konturami, což novější vydání už nemají, zřejmě kvůli technice tisku. I tak ale geniální kombinace autora a ilustrátora.
Souhlasím s komentáři - nádherné leporelo. Krásný, jednoduchý příběh ve 12 obrázcích, který popisuje život jabloňky během jednoho roku.
Po dlouhé době jsem se k této knize dostala. Film se mi kdysi líbil, číst knihu se mi nechtělo, ale byla dobrá. Trochu mě mrzelo, že ačkoliv lákadlem pro mě byla ona známá siamská dvojčata, o těch je v knize jen minimum stran. Ale i další popisované případy jsou zajímavé a čtivě napsané. A určitě příběh outsidera, který se svou pílí vypracuje na špičku, je dneska stále aktuální a inspirativní.
Přidávám se k většině - nadchla mě obálka, která slibovala úžasný příběh. Bohužel téměř od začátku mi bylo jasné, proč Melinda mlčí. Absolutně mi neseděl strohý styl vyprávění v přítomném čase ani jednotlivé skoky mezi kapitolami. Nejsem však cílová skupina, pro kterou byla kniha napsána. Myslím, že náctileté dívky může zajímat, ale sama jim ji doporučovat nebudu. Upřímně - když má kniha na obálce napsaných pět ocenění, která získala, čekala bych pecku. V porovnání s touto knihou máme i my Češi mnohem lepší knihy, které nepotřebují mít soupis referencí na obálce.
Miluji knihy, které mě nutí přemýšlet a vůbec mi nevadí otevřený závěr, právě naopak ... dělá to knihu o tom zajímavější a přitažlivější.
Četla jsem tuto knihu tolikrát, že jsem ji jako dítě uměla zpaměti. :-)
Líbil se mi název, tak jsem si knihu koupila, nápad o botě, která si šlape na jazyk, je dobrý, ale fakt musejí děti číst o opilém člověku? Toto bych dětem číst fakt nedala.
Na univerzitě nám profesorka přirovnávala tuto sbírku básní pro chlapce vedle Tulikrásky pro dívky, ale pro mě je Tulikráska o level výše.
Spisovatel a skladatel se nezapřel. Krásné, jen škoda, že už žádné další nenapíše :-(
Pomáhalo mi číst, že kamarádčina babička s Ludvíkem Vaculíkem v dětství pásla krávy a spojila jsem si místa. Jinak by se mi četla asi hůř.
Zvláštní, netypické, ale jak stárnu, mám stále raději originální knihy.
Přečteno, ale nějak zapadlo mezi desítkami jiných, lepších.