buitenlander
komentáře u knih

Já se docela ztotožňuji s názorem, že obzvlášť období druhé světové války má tolik silných skutečných příběhů, že je až trochu znevažující vymýšlet si své vlastní.
Navíc je jedna strana mé rodiny z Valmezu a do poloviny knihy jsem si vůbec nespojila, že by se tam kniha mohla odehrávat, nemyslím, že jsem někdy někoho slyšela mluvit o Meziříčí, vždycky Valmez nebo Mezřič, takže mi to výrazně ubírá pocitu autenticity knihy.


Nádherná kniha. Náhodou se mi stalo, že jsem viděla film dříve než jsem četla knihu, ale vůbec v ničem mi to nevadilo. Film je natočený věrně podle knihy, věděla jsem tedy, jak to skončí, ale možná právě proto jsem byla schopná si pořádně vychutnat atmosféru a způsob vyprávění hlavního hrdiny. Já knihu četla v původní anglické verzi, takže jen doufám, že v té české se to taky tak odráželo. Podle mě stojí za přečtení, i když to není lehký románek do tramvaje.


Přestože jsem Paní Dallowayovou nezvládla dočíst a film jsem neviděla, tahle kniha pro mě byla fakt zajímavá a docela chápu, že dostala tolik ocenění. V průběhu čtení mě nijak zvlášť nechytla, není to ten typ knihy, kde je děj tak napínavý, že ji nemůžete odložit. Nicméně po dočtení nad ní už půl dne přemýšlím a propojují se mi různé souvislosti a myšlenky, doopravdy ve mně pracuje a takových knih si cením.


Dlouho jsem uvažovala jak knihu ohodnotit, jestli mi z ní něco utkví v paměti, ale pořád si pamatuju jen to, že je tam všechno špatně - i nákup jídla je tragédie. Pro mě to byla spíš sbírka negativních epizodek, co špatného by se asi tak mohlo přihodit teď, oproti předchozímu dílu mi to ale nedokázalo vytvořit tu přece jen poetickou atmosféru marnosti.


Já teda se čtením zdaleka takové potíže neměla. Jasně, je to sbírka povídek různých autorů, takže něčí styl nám může sednout lépe než jiný, stejně tak některé jsou obecně fakt slabší, protože to není sbírka 'best of', každý se s povídku popral jinak. Pořád mě to ale bavilo, já jsem čekala a ocenila různé styly a potěšilo mě, když jsem někde lehce narazila na známou postavu. Vir divokých karet mě zaujal a líbí se mi tenhle koncept skladby knihy, který odráží jedinečnost působení víru a dává široké možnosti fantazii a zpracování. Povídkové knihy jsou prostě jiné než román a nemusí dávat kompletní historii, pro mě tohle fungovalo.


Mám dojem, že autorka knihu pojala jako vlastní terapii - rozhovory s umírajícími nebyly jen zasazené do jejího života, ale její život zabírá v knize velkou část. To by pro někoho mohlo být zajímavé, ale mně to spíš odvádělo pozornost od té hlavní náplně knihy. Neustále mluví o tom, jaké hrozné věci se jí děly a jak zle se k ní ostatní chovali, ale nikdy nic nepopíše, takže jsem se zbytečně zamýšlela nad tím, co se jí mohlo stát, než abych se soustředila na podstatnější věci. Konec knihy mě nezaujal vůbec, poslední dvě až tři kapitoly bych úplně klidně vyhodila, jen tam shrnuje věci, které byly v rozhovorech už dříve a dává rady, které by se skvěle vyjímaly na motivačních plakátech na fb, přesně to jsem číst nechtěla. Nicméně pořád si z knihy beru pár silných dojmů, především z příběhů jejích umírajících klientů, protože skutečné příběhy takovou sílu mají samy o sobě.


Téma rozhodně zajímavé, ale forma pokulhává. Občas mi to přišlo lehce zmatené, jak autorka skákala z jedné historky do druhé, nebylo to zrovna plynulé vyprávění, mě osobně rušily pri čtení překlepy (například pravidla místo plavidla) a přehození pořadí obrazových příloh byla taky škoda. Nicméně jsem ráda, že tam dostaly prostor jak jednotlivé osudy žen, čímž si člověk ty životní příběh snadněji vloží do reality, tak i technické popisy dobře vysvětlené pro laika, takže jsem se zároveň něco naučila.


Myslela jsem si, že dám horší hodnocení, ale aspoň titulní povídka mě pobavila, i když stále nemůžu uvěřit, že to je stejný autor, co napsal Soumrak dne. Mám dojem, jako by šlo o neumělou fan fiction nebo pokus o telenovelu, všichni byli skrytí géniové a bez celebrity by se to neobešlo, konverzace přitažené za vlasy, které vedli lidé s nafouklými ale velmi dramatickým problémy.


Nemůžu si pomoct, já Eca prostě nechápu a nebaví mě. Určitě je to velmi vzdělaný pán a obdivuji ho za přesahy, které dokázal dát dohromady do jednoho celku, ale pro mě to neumí příliš dobře předat. Tohle není moje první kniha o umění, ale první u které jsem nedokázala pochopit význam některých vět nebo částí. Nejvíc jsem si užila výňatky z cizích děl a básní, kde jiná estetika a ideály šly cítit, ale právě k jejímu pochopení by se hodila pomoc tolik vzdělaného autora. Je to krásná publikace, ale já těžkost četby považuji za její nedostatek, ne důkaz kvality.


Podlehla jsem mediální masáži a hezké obálce a knihu koupila. Naštěstí jsem ji přečetla rychle při jedné cestě vlakem, bohužel jsem u ní tak prskala, že jsem musela vypadat jako duševně narušená. Líbila se mi forma zpracování, jak se jednotlivé příběhy prolínaly, ale to na knize bylo jediné zajímavé, hrdinky byly naprosto ploché podle těch nejzažitějších stereotypů, chovaly se jako naprosté bábovky.


Jsem teprve na straně 50, ale už tuším, že se moc dál nedostanu. Podle mě je špatně zvolená forma a měla to být kniha interview, aby každý dostal samostatný prostor, který si podle zaslouží. Začíná mě rozčilovat, když je v téměř každém odstavci nějaká informace o autorce, ať už anekdota z jejího života nebo alespoň nějaké ezo poznámky o otázce života, vesmíru a vůbec. Jistě, jsou tam i odstavce přepsané jako promluva dotyčného, ale já bych jich uvítala víc a autentičtěji. Chápu, že sama rodina autorů se asi považuje za jedny z 'lidí žijících v souladu s přírodou', jak mají na titulní straně, takže tím nejsou mimo téma, ale přesto mi připadá podivné, když vykládají život jiných lidí podle toho, jak to vidí oni.
Mohlo by to v současné podobě fungovat pokud by knihu rovnou podávali jako reportáž o životě jejich rodiny a lidech, které potkali, ale takhle jsem měla úplně jinak nastavená očekávání.


(SPOILER) Tak tohle bylo pro mě hodně slabé. Připadá mi, že téměř všechny dějové zvraty byly způsobeny jejich vlastními logickými chybami, což dělalo dej dost předvídatelný. (SPOILERY) Už ví, že se na hostitele přenáší dotykem, ale přesto hlavního hrdinu nenapadne zkontrolovat své dva kolegy poté, co se na ně sesype banda nakažených sekretářek? Vláda dělá celostátní zásah bez toho, aby aspoň tušila jak to vypadá v napadených městech? Všichni okolo mají odhalená záda, jen jeho nejbližší soused ne, a on ho nezkontroluje, protože... Protože vůbec nezískali všechny jeho znalosti, a tak samozřejmě netuší, kde by mohl mít chatu? Nebudu se nijak zvlášť vyjadřovat k tomu těžko uvěřitelnému milostnému románku a chápu, že to bylo napsáno v jiné době, ale vážně může nejschopnější agentka s úkolem hlídat prezidenta říkat věci jako: "Proč se ptáš mě, drahý? Nemám analytický mozek."???


Jistě, beru že nešlo tolik o popis děje jako spíše o vnímání světa a našla jsem si tam pár zajímavých myšlenek, ale bohužel to nemění nic na tom, že mě tuhle knihu nebavilo číst a že ani se nemůžu rozhodnout, který ze dvou bratrů mi přišel bizarnější a vzdálenější mému životu a světu.


Velmi inteligentně napsaná kniha, líbila se mi forma i myšlenka. Podobné situace každý zažil, jen tady jsou tak krásně zveličené, že nejde se jim nesmát, moje nejoblíbenější část je ta, kde hlavní hrdina tak tvrdě pracuje na tom zbláznit se.


Tohle číst nebudu, dala jsem tomu 30 stránek a hned v první kapitole bylo v podstatě všechno co nemám ráda - první 'nepříjemná pravda' už na druhé stránce, propagace predchozi knihy a Wim Hofa, zmínka o honbě za rekordem za cenu rizika pro celou výpravu, směska kritiky vůči vědcům a samozřejmě dnešní změkčilé době, všichni umřeme, atd, atd, všechny tyhle knihy jsou ty samé...

Nehodnotím námět knihy - to u literatury faktu ani moc nejde - jako spíš zpracování autorky. Ocenila jsem široký záběr všech možných souvisejících témat, ať už jde o diskuzi o kulturní apropriaci nebo ohrožení žen prvních národů i v současné době, dozvěděla jsem se tím hodně o složitých problémech relativně nedávno kolonizované země a začala o některých věcech přemýšlet jinak.
Nicméně forma knihy mě až tolik neoslovila, občas pro mě bylo těžké sledovat nit vyprávění a ztrácela jsem se v složitých metaforách nebo odbočkách. Navíc mi vyloženě vadily 'punchlines' na konci kapitol nebo některých příběhů. Pravděpodobně by mi to nepřišlo tolik výrazné, kdybych četla jednotlivé články třeba v časopise, ale v knize mi to dávalo takový dramatický bulvární nádech, což mi přišlo nepatřičné.


Připomíná mi to spíš ten typ naučných knížek pro děti, které se snaží podat informace zabalené do příběhu, jen tentokrát je téma určené pro dospělé čtenáře


Kniha měla podle mě zajímavý průřez různými obory a velmi se mi líbilo, jak na sebe tematicky i časově navazovaly, takže do jisté míry to trochu fungovalo jako přehled věděckého poznání v historii. Nemám v rozebíraných oborech téměř žádný základ, ale i já jsem pochopila, že autor vybral doopravdy zásadní otázky, které se v té době řešily, a dokázal je pro mě srozumitelně nastínit. Zároveň se to chvílemi četlo skoro jako napínavý román, když byly popisovány širší okolnosti objevu, jak a kdo a proč, ty části pro mě byly asi nejpřitažlivější, nicméně jako celek to určitě moje vzdělání obohatilo.


Taková ta kniha, která mě náhodou zaujme v knihovně, ale kterou si koupím vlastní dříve než ji dočtu. Taková ta, kterou vím, že budu číst ještě několikrát, a stále doufat, že se do ní dokážu ponořit jako na poprvé. Taková ta kniha, kterou chci někomu předčítat a vychutnávat si každou větu.
