Burák
komentáře u knih
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
Na hrůzy holocaustu se nesmí nikdy zapomenout!!! Takže jakýkoli počin, který tyhle temné stránky minulosti připomíná, vítám s nadšením. Mengeleho děvče podle mě aspiruje na to, aby se stal povinnou četbou k maturitě. Vyprávění je velmi čtivé, byť popisuje těžko uvěřitelná zvěrstva a lidská utrpení. Tím, že kniha zachycuje životní etapu mladé dívky, se s příběhem mladá generace určitě líp ztotožní. Navíc vyprávění začíná ještě několik let před tím, než začaly transporty, takže se čtenář může dozvědět i to, jak vlastně vypadal život před vypuknutím války.
Za sebe můžu říci, že to opravdu není pěkné čtení, tedy, určitě si u toho neodpočinete. Na druhou stranu už teď jsem si jistá, že příběh paní Violy budu mít v paměti pěkně dlouho, ne-li navždy. Je pravda, že pokud vás nalákal název odkazující na morbidní experiment, můžete být překvapeni, že tomu je vyčleněno jen pár kapitol. Myslím, že je to ale i tak dostačující, protože ten sadismus je vážně otřesný.
Pomocnice
Freida McFadden
Od psychothrillerů si dávám dlouhodobě pauzu, protože i když je to můj oblíbený žánr, všechny ty příběhy se tolik podobají, že mi po pár měsících splývají dohromady.
Výjimku jsem udělala s Pomocnicí, na kterou jsem slyšela chválu ze všech stran. A tak jsem neodolala a musím potvrdit, co se o této knize říká, rozhodně to patří v rámci žánru k tomu nejlepšímu co se mi zatím dostalo do ruky.
Vyprávění nezačíná nijak originálně. Naopak máte pocit, že tohle už jste četli/viděli mockrát. Prostě spousta klišé. K velkému obratu dochází zhruba v polovině, kdy se mění postava vypravěčky a najednou všechno vidíme jiným úhlem pohledu. S každou další kapitolou se zápletka zdá uvěřitelnější a o to víc děsivější.
Pointa celého příběhu tolik nepřekvapí, zvlášť jestli už máte v této kategorii něco za sebou, ale závěr překvapivý je a dává závdavek na pokračování v další knize. To mi přišlo od autorky velmi povedené.
Styl psaní a český překlad je čtivý, svižný a odsýpá s lehkostí, čemuž pomáhají o krátké kapitoly. Tíživou atmosféru a napětí si kniha drží bez problému až do konce.
Ten hype kolem toho naprosto chápu a přijde mi zasloužený. Po Zmizelé (od Gillian Flynn) asi nejlepší psychothriller co jsem dosud četla.
Prašina
Vojtěch Matocha
Kdyby mě tak nezaujalo nadšení Martina Veselovského z téhle knihy v rozhovoru s autorem pro DVTV, asi bych se do čtení sama nedostala. Ale ten rozhovor mě natolik zaujal, že jsem se hodně snažila, aby se mi Prašina dostala do rukou co nejdřív. Navíc byla výhoda, že v té době už vyšla celá trilogie, takže jsem se mohla pustit s radostí do čtení bez zbytečných prodlev.
Je to skvělé!!!! Jako opravdu. Četla jsem to jedním dechem a svět Prašiny který jsem každou stránkou objevovala mě dokonale pohltil. Jediné co mě mrzí je, že mi při čtení nebylo třeba 12 nebo 13, to by byla teprve jízda. Ale i tak to doporučuju, protože věřím, že nadšení budou děti i dospělí.
Tady byla Britt-Marie
Fredrik Backman
Není to typ knížky u které máte nervy jak to skončí, protože to tušíte po pár stránkách co začnete číst. Ale i tak se nenudíte, bavíte se nad každou stránkou a máte pocit, že to je tak trochu i váš příběh. Laskavé literární pohlazení, které se ideálně hodí na víkendové lenošení. Pátou hvězdu v hodnocení dávám za hlavní postavu Britt-Marie, která se mi dostala pod kůži.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Nechápu, že navzdory tomu, jak fandím českým autorům, jak ráda mám detektivky a že úplně neignoruju to, co se na poli české i světové literatury děje, tak mi jméno a hlavně tvorba Michaely Klevisové dosud unikalo.
Naštěstí se mi dostala do rukou tahle knížka a já strávila několik velmi příjemných dní s tímto napínavým příběhem. Hodně se mi líbila atmosféra nepřiliš zalidněného ostrova, kterou autorka vytvořila, ta mi přišla velmi autentická.
Vyřešení zápletky si sice na můj vkus hodně vypomáhá náhodou a v příběhu se objeví hned několik klišé typických pro tento žánr, což mu za mě ubralo jednu hvězdičku. Ale i tak podle mě snese Ostrov šedých mnichů srovnání s těmi nejznámějšími evropskými detektivkami z posledních let. Tomu napomáhá i to, že se děj neodehrává v Česku a většina postav má nečesky znějící jméno, což přisuzuju k ambicím autorky a mě to přijde zcela na místě.
Já jsem si to každopádně užila a můžu to ostatním čtenářům s radostí doporučit.
Boss Babiš
Jaroslav Kmenta
Myslím, že nikdo kdo se pouští do čtení této knihy, neočekává, že to bude lehké, natož veselé čtení. Ani já to nečekala. Ale i tak mě překvapilo, jaká z toho po každé dočtené kapitole na mě padla tíseň.
A to jsem asi zdaleka nepochopila všechny souvislosti - protože i když se autor opravdu snaží servírovat celý ten Babišův příběh co nejjednodušeji a vysvětluje všechno co nejvíce srozumitelně a připomíná stále dokola ty nejzásadnější body, ta kauza je prostě natolik komplikovaná, že se v ní laik lehce ztratí.
Každopádně opět smekám před dílem Jaroslava Kmenty. Odvedl opravdu skvělou práci s potenciálem změnit (alespoň částečně) to, co se zdá nevyhnutelné. A totiž, že pokud si nebudeme pokládat otázky (nejen) k osobě A.B. a snažit se dobrat odpovědí na ně, lehce se nám všem stane, to co Kmenta nastiňuje v závěru knihy - výměnou za hezké sliby, pohodlnost a pasivitu, přijdeme o svobodu a demokracii dřív než si toho většina z nás všimne.
Frišta
Petra Procházková
Opravdu krásná a čtivá kniha, která svým příběhem přibližuje ani ne tak islámskou kulturu, jako spíš běžný rodinný život a to co se děje za zdmi domovů afgánských rodin. Což pro mě bylo velmi přínosné a věřím, že to může zaujmout i spousty jiných čtenářů.
Lence Procházkové se tohle opravdu povedlo a podle mě je na jejím vyprávění hodně znát, že si ten příběh "nevycucala z prstu", ale že je inspirován skutečnými životy lidí, které asi autorka dobře zná.
Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
Formanovu filmovou adaptaci u roku 1975 jsem viděla několikrát a postava McMurphyho v podání Jacka Nicholsona patří mezi mé vůbec nejoblíbenější. O knižní předloze jsem věděla, ale ani nevím proč, nějak jsem se jí roky vyhýbala. Ale teď na ni došlo. A já jsem za to moc ráda, protože to byl nádherný čtenářský zážitek. Knížku jsem vždy odkládala vyloženě nerada a to i přesto, že kniha se od filmového příběhu liší jen v několika málo detailech.Užívala jsem si podrobnější vykreslení charakteru ostatních postav (pacientů). Postava Náčelníka (Bromdena) dostala díky jeho vzpomínkám z dětství a doby před hospitalizací úplně nový rozměr. Co jsem si ale užila nejvíc, bylo napětí ve vztahu McMurphyho a vrchní sestry Ratchedové - to je v knize vykresleno opravdu brilantně. A ten boj kdo z koho, je napínavý až do samého konce.
Z motivu absolutní moci, nemoci a toho NE moci běhá mráz po zádech. Každopádně to stojí za to.
Jednu extra hvězdičku v hodnocení by si zasloužil báječný překlad.
Listopád
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Líbilo se mi, že Alena Mornštajnová trochu zaexperimentovala a zkusila něco nového. I když si nejsme úplně jistá, jestli to její tradiční čtenáři úplně ocenili.
Alternativní, respektive smyšlené dějiny Československa jsou v jejím pojetí dosti depresivní, připomínají 50. léta 20. století. Minimálně těmi praktikami, všechno je založené na lžích a strachu.
Celý příběh okolo kterého jsou tyhle kulisy vystaveny, je dost univerzální, abychom se v něm všichni našli. Atmosféra je celou dobu tíživá, plná bezmoci a strachu. Zároveň se to ale čte dobře, děj odsýpá, hlavní postavy se chovají uvěřitelně a nemáte problém s nimi jejich osudy prožívat.
Není to veselá knížka, ale zároveň nepříliš náročná, tak aby se dostala k širší veřejnosti a poukázala na důležitost svobody a proč stojí o ni pečovat a případně i bojovat.
My proti vám
Fredrik Backman
Já jsem tak ráda, že jsem se díky Fredrikovi Backmanovi mohla znovu vrátit do Medvědína a co je ještě lepší, že i tak mám před sebou ještě jeden díl. Psala jsem to v komentáři už u prvního dílu a pořád to platí- co ještě může víc dokazovat, že se jedná o dobrou knihu, když se většina příběhu točí kolem hry, o které nevím vůbec nic a nemám ani potřebu na tom nic měnit? :)
Na čtivosti má lví podíl i český překlad Heleny M. Matochové. Je to prostě krásný, lidský a moudrý. Většina myšlenek je natolik hlubokých, že bych si je klidně vypisovala do extra sešitu, nebo aspoň podtrhávala tužkou. To se mi u beletrie stává velmi výjimečně, ale u Backmanových knih zcela pravidelně.
Miluju to!
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Četla jsem zdejší recenze, takže jsem věděla, že to nebude úplně nejlíbivější dílo, ale za sebe teda musím říci, že já jsem moc spokojená. Hodně mě bavil námět, styl vyprávění a nevadil mi ani ten nekonkrétní konec. Padá z toho na vás tíseň, postavy si nejspíš neoblíbíte, ale je to napsané čtivě, hezkou češtinou.
Od autorky jsem zatím četla jen před lety Anežku, která se mi celkem dostala pod kůži, a myslím, že sem tam si takhle vzpomenu i Rekonstrukci. Na další knížky se určitě chystám, jen je třeba si to asi dávkovat.
Total Recall: Můj neuvěřitelný životní příběh
Arnold Schwarzenegger
Vyrůstala jsem v 90. letech, takže fenoménu Arnolda Schwarzeneggera se nešlo vyhnout ani když člověk akční filmy úplně ignoroval stejně jako jsem to dělala já. O jeho úspěších v kulturistice jsem věděla díky mužské části mé rodiny snad odjakživa a o jeho politické kariéře na přelomu milénia informovala i česká média celkem pravidelně.
Chci tím říct, že i když jsem měla pocit, že Arnolda znám, respektive vím o kom je řeč, tahle jeho kniha mě vyvedla z omylu. Rozhodně nejsem jeho fanynkou, ale tohle mě bavilo a podtitul "Neuvěřitelný příběh" sedí naprosto přesně.
Prakticky v každé kapitole jsem narazila na něco, co mě nutilo si dohledávat více informací a dozvěděla jsem se spoustu nového o kulturistice, zákulisí hollywoodských trháků i americké politice. Opravdu se to četlo velmi dobře (ale je tam hodně hodně hodně jmen, na to pozor). Část knihy, kde popisuje období na pozici kalifornského guvernéra možná bude většinu čtenářů nudit, protože se tam řeší často problémy specifické jen pro USA, respektive pro Kalifornii a zmiňují se politici, kteří pro běžného českého čtenáře jsou úplně neznámé, ale pokud vás americká politika aspoň trochu zajímá, rozhodně to stojí za přečtení (navíc Arnold se vážně snaží vysvětlovat to v tehdejším kontextu a vyloženě polopaticky).
Vytkla bych tomu to, že víc než autobiografie je to spíš nabubřelá óda na vlastní osobu. Ta zahleděnost do sebe z toho opravdu křičí a v Česku na tuhle sebechválu nejsme zvyklí a věřím, že to dost lidí na téhle knize bude iritovat. Na druhou stranu, lidí, kteří by dokázali obstát hned v několika různých disciplínách na nejvyšší možné úrovni, skutečně mnoho není, takže proč ne.
Do budoucna bych se nebránila přečtená jeho životopisu z pohledu druhých lidí.
Hanin kufřík
Karen Levine
Každá kniha, která se snaží přiblížit hrůzy holocaustu a 2. světové války dětem a mládeži si zaslouží uznání. Tahle je navíc velmi povedená a navzdory tragickým událostem, které jsou hlavní linkou celé knihy, v čtenáři zanechává naději.
Vyprávění o životě československého židovského děvčátka začíná starým prázdným kufříkem v japonském muzeu, což mi přijde značně originální a velmi tento nápad cením.
Kromě samotného vyprávění o Haně a jejím pohnutém osudu po vypuknutí 2. světové války, je fascinující je i druhá linka příběhu, která čtenáři vypráví o samotném pátrání komu že to ten kufřík vlastně patřil. A co mě na celé knížce baví snad nejvíc je, jak spojuje lidi napříč časem i světadíly.
Medvědín
Fredrik Backman
Další Backmanova kniha, která se mi dostala pod kůži a která mě bavila navzdory tomu, že se točí kolem hokeje, který mi absolutně nic neříká.
Je to opět chytré, laskavé a obyčejné v tom nejlepším slova smyslu, protože se v tom najde každý. Moc se těším na pokračování a dost možná si pustím i seriálovou verzi.
Terror
Dan Simmons
Naprosto úchvatná kniha, která má tak skvělou atmosféru, že i její větší rozsah, jsem vnímala jako klad, než aby mi to vadilo. Atmosféra je celou dobu dokonale tísnivá a ze zoufalosti situace, ve které se postavy nachází, vám jde celou dobu mráz po zádech. Zvlášť když víte, že příběh má reálnou oporu ve skutečné historické události. Jediné co bych knize vytkla, respektive co mi přišlo zbytečně navíc je ta hororová linka. Na konci knihy je tedy mysteriózní zápletka částečně vysvětlena přiblížením inuitské mytologie, ale i kdyby se autor striktně držel jen reálných faktů, bylo by to hororové až dost.
Dívka v ledu
Robert Bryndza
Pamatuju si jak velkou propagační kampaň tahle kniha při svém vydání na český trh měla a jak z ní všichni kolem mě byly nadšení.
Očekávání jsem tedy měla vysoká.
A bohužel tedy k žádnému velkolepému čtenářskému zážitku v mém případě nedošlo. Nebylo to vyloženě špatné, čte se to dobře, postava vyšetřovatelky se slovenským původem potěšila, vykreslení atmosféry londýnských pajzlů a špatných čtvrtí taky, ale jinak se to celé veze na vlně severských krimi, které mi po pár týdnech splývají všechny dohromady.
Ale protože mám doma i další příběhy ze série, dám tomu ještě šanci.
Vražda na faře
Agatha Christie
Agatha Christie zaexperimentovala a nechala tentokrát odhalení motivu zločinu i jeho pachatele na nové postavě, která ani není profesí vyšetřovatel a co víc, je to žena. Slečna Marplová byla podle mě skvělou volbou a mám příběhy s ní moc ráda. I když bych si v duelu Poirot vs. Marplová nejspíš vybrala Hercula, na slečně Marplové mě baví prostředí ve kterém se pohybuje - anglický venkov v 1. polovině 20. století, to je prostě moje srdcovka.
Její první příběh má trochu pomalejší rozjezd, ale celkově jde opět o velmi vydařenou detektivku na kterou jsem u autorky tak zvyklá.
Porodní bába
Katja Kettu
Surovost a tvrdost na každičké stránce. Rozhodně ne tedy čtení pro každého. Ale mě se kniha hodně líbila a dost mi dala. Jsem ráda za přiblížení historických událostí na pozadí kterých se příběh odehrává - o tom jsem nevěděla víceméně vůbec nic. Více časových linek mám obvykle v knihách ráda, tady to bylo alespoň ze začátku docela matoucí a rušivé, ale nakonec do sebe všechno zapadlo a knihu to tak obohatilo.
Velmi cením i práci na českém překladu, věřím, že to byl oříšek.
Praga Piccola
Miloš Urban
Knihu jsem měla doma už roky, ale v naprosto mylném(!) domnění, že bude popisovat jen historii automobilového průmyslu mě vůbec nelákala. Navíc knihy od Miloše Urbana nějak nejsou můj šálek čaje (četla jsem Sedmikostelí a Lord Mord a na chuť jsem jim nepřišla), ale Praga Piccola se asi od nich svým stylem dost liší, tak proto se mi to asi trefilo do vkusu.
Kniha popisuje osudy skutečně žijící rodiny, které jsou vyprávěny na pozadí reálných historických událostí 20. století. O automobilovém průmyslu se tu taky dost píše, ale není to nijak otravné ani nudné (a to píšu jako naprostý ignorant tohoto odvětví) a dobře to dokresluje atmosféru doby. Postavy nejsou nijak zvlášť sympatické, ale na druhou stranu, o to víc je vyprávění reálnější.
Budu určitě dál sledovat Urbanovu tvorbu, co kdyby náhodou chtěl zase stylově experimentovat. :)
Za mě rozhodně jedna z nejlepších knih, které se mi za rok 2021 dostaly pod ruku.
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Krásná čeština s krásnými slovními obraty. Radost číst. Příběh krátký, ale přesto tak silný. Líbilo se mi to.