burg komentáře u knih
Výzva 2022 - kniha s tématem nešťastné lásky. Přiznejme si, že jako chlap jsem z tohoto tématu byl nešťastný asi jako oba hlavní protagonisté příběhu. A během čtení první poloviny jsem byl nešťastnější, než na začátku. Něco tak strašně nepřehledného, skákajícího od A k Z a nečekaně zpět jsem fakt nečekal.
Naštěstí pro mě se to po první polovině zlomilo a příběh dostal nečekaný spád a nový rozměr. A čím víc se blížil k finále, tím napnutější jsem byl. Nakonec jsem byl i celkem dojat a rád, že to skončilo tak, jak to skončilo.
Už mi nikdo nevymluví, že umělci typu Oscar Wilde, Baudelaire, Verlaine a další nebyli nic jiného, než pěkní kaňouři. Dost mě udivilo, kolik se dá vytvořit různých označení pro pohlavní ústrojí. I když mě poměrně zklamalo, že ač je použitý jazyk poměrně květnatý, tak příběhově kniha velmi pokulhává. Asi jsem od Wilda (a bylo to moje první setkání s autorem) čekal daleko více. Zkrátka jako jakékoliv jiné péčko - po čtvrthodině začne nudit a málokdo čeká na to, jestli se ti dva (tři, čtyři) nakonec skutečně vezmou...
Jakožto kačer beru čtení tohohle krimi téměř jako povinnost. Prakticky jediné, co mi fakt vadilo bylo to, jak vyšetřovatelé všechny stopy bravurně vyluštili během pár okamžiků a hlavně jak vůbec přišlo na to, že bylo co vyšetřovat. Krapet přitažené za vlasy, ale jinak fajn čtení na několik málo večerů.
Všechna ta pomrkávání od Beatles, Floydů apod. beru jako příjemné plus, a ještě plusový bodík navíc za luxusní český překlad a hrátky s češtinou (ukázka zabejčenosti, chci s ním mít tele atd....), ale na druhou stranu celkem zklamán že zbytku. Příběh zbytečně rychle ukončen a pokud měl autor na mysli poselství typu "chovejte se ke zvířatům hezky a s úctou", tak bohužel to narazí na dva základní kameny úrazu: 1) lidé jsou moc pohodlní na jakoukoliv změnu a 2) budou-li mít lidé neustálý přísun žvance až k hubě, bude jim ukradený, jak jiní zacházení s dobytkem na jatkách. Hlavně, když to sami neuvidí. Bohužel.
Moc neuvěřitelné na to, aby to byla pravda. Křováci si náhodným způsobem vyberou jednu americkou doktorku jen proto, aby s ní prodělali několika týdenní trip po vyprahlé buši? Autorka očividně ujíždí na New age, což se snaží každou stranou procpat čtenáři. Na druhou stranu je v knize i přes onu fikcí hodně velkých myšlenek, které stojí za to chvíli nechat převalovat v mysli a přemýšlet, jestli náš způsob života vážně není naprosto proti všem přírodním zákonům. Na to až si odpoví každý sám.
Stejně tak, jako mají Češi svého Švejka, tak hrdinou španělského lidu bude Don Quijote de la Mancha. A protože jsem snad tisíckrát během života slyšel úsloví o (nesmyslném) boji proti větrným mlýnům a nikdy knihu ani nedržel v ruce, rozhodl jsem se, že musím svou chybu napravit. První z mnoha dobrodružství - super, člověk se nasměje. Jenže zhruba uprostřed prvního dílu se mi do hlavy začala vkrádat myšlenka "hele dyť vono je to furt to samý!!" Don Quijote ze sebe udělá vola, dostane na držku buď on sám, nebo jeho sluha Sancho (nejčastěji oba dva), načež se jim povede zdrhnout. Po namazání hřbetu léčivými mastmi se děj druhý den opakuje. A znovu. A opakovaně. A dokola...
Ptám se: fakt se to někomu líbilo číst stále to samé?
A další věc - sice je mi jasné, že je příběh silně nadlehčen, ale mě se příčí číst o někom, kdo ze sebe dělá šaška na každém kroku. Tajně doufám, že by ani Evoluce nenechala nikoho takového přežít a rozsévat své geny dál. Resp. jsem možná tak naivní, že v to věřím :)
Některé knihy vás ihned uchvátí, některé se budou líbit časem, ale tahle kniha mezi ně fakt nepatří. Strašlivě jsem se ztrácel v ději (a jak zjišťuji, je to u čím dál tím více Pratchettových knih) a i když je autor mistrem v hledání těch správných přirovnání na správná místa, tak to ten zbytek prostě nezachrání.
Ne, ne a ještě jednou ne. Pro mě větší utrpení, než strávit týden na semináři o perspektivách hřebíku. Nuda, šeď a teologický kecy třináctýho století. Vydržel jsem čtvrtinu knihy a mám pocit, že během té doby uběhly celý staletí.
A proč že jsem si něco podobného vybral v rámci čtenářské výzvy 2020? Asi jsem větší masochista, než jsem čekal...
Čtenářská výzva 2020... Teda čím častěji čtu tenhle román, tím lepší pocity nad tím příběhem mám - o tom, jak se "pár" chlapíků nechtělo spokojit s almužnou, kterou by jim kdokoliv jiný nabízel a tak se rozhodli vzít osud do vlastních rukou. O tom, že i když někdo nechtěl, stejně ho Naše věc - Cosa nostra semlela. A o tom, že málokdo umíral stářím ve vlastní posteli... Jednoduše brilantní!
Když jsem knihu četl poprvé, přišlo mi to správně ujetý, trhlý a zkrátka fajn. Bohužel po nějakých patnácti letech jsem po knize sáhl v rámci Čtenářské výzvy 2020 a nějak nechápu, co jsem na tom vlastně viděl. Připadal jsem si jako na nějakým hodně divným tripu, ovšem bez patřičných halucinogenů. Knihu jsem dočetl někam do začátku třetí kapitoly a odteď už vím, že přečíst Strugacké můžu jen v rámci boje o přežití.
Jsem zvědav, jestli se taky tak budu smát za čtvrt roku, až se nám to malé satáně narodí :) Přečteno během jednoho dne v práci na odpolední a předpokládám, že si o mě kolegové myslí, že už začínám trpět laktační psychózou - půlkou knížky jsem se jen prohihňal, u druhé jsem téměř brečel smíchy!
Člověk by řekl, že o druhé světové válce už nemůže být napsáno nic nového, ale tenhle příběh mě upřímně dostal. Pravda - kniha má pomalejší rozjezd, ale vyplatí se překousnout ty pasáže, v nichž se zdánlivě nic neděje a dočkat se příjezdu Antonia Corelliho. Moc pěkně napsané!
Klasika, které se snad nedá nic vytknout a jeden zločin, o kterém slyšel snad každý. Mrzet mě může snad jediné a to, že díky Červenému Trpaslíkovi jsem věděl kdo je vrah daleko dřív před tím, než jsem vůbec o knihu zavadil pohledem. Vadilo mi to? Vlastně ani moc ne :)
Pořízeno jen kvůli povídce Všechny tvé stíny a přečteno s velkou chutí a nadšením. I když i tady se samozřejmě objeví slabší kusy, tak název nelže - uvnitř najdete opravdu jen mistrovské kusy od pravých mistrů pera. Devět miliard božích jmen, Nestálý měsíc či Nevyšlapaná cesta jsou senzační, ale Písečníci jsou povídkou, na kterou prostě nezapomenu!
Ufff, další kniha ze čtenářské výzvy. Po prvním díle jsem rád, že má tenhle deník trochu větší spád. Co slovo to perla. Zkrátka se vzbudil polamany jak obili jeble cepem... :)
Výzva 2024 - kniha z prostředí vaší poslední dovolené (Slovinsko v horách).
Když já se furt nemůžu rozhodnout, jestli se mi knížka líbila, nebo ani moc ne. Z prostředí psychiatrie jsem četl už několik dalších knih (nemůžu zapomenout na Skoro směšnou story, Norské dřevo, Úsměvy smutných mužů atd.) a tady mi děj přišel tak nějak zbytečně plytký. Zvlášť v porovnání s výše jmenovanými.
Nakonec ale celkem slušně překvapil.
Výzva 2023 - kniha která se odehrává v 16. století.
Ach jo, to jsem si zase naběhl. Říkal jsem si, že jako poslední knihu letošní výzvy bych mohl sáhnout po něčem přínosnějším a hodnotnějším, než co obvykle čtu, když jsem ve čtenářské nouzi, ale tohle opravdu nebyl můj šálek čaje.
Ze Shakespeara si pamatuji jen Krále Leara, kteréhožto jsem četl před cca dvaceti lety na střední (a který mě hodně bavil!), ale tady jsem se do děje nemohl dostat, přišlo mi to celý zmatený a v půlce díla jsem zjistil, že nechápu vůbec nic. Dočetl jsem to vlastně jen z úcty k autorovi. Na druhou stranu - napsat spousty divadelních her a dramat, či komedií, o kterých se bude učit ještě po více než čtyřech stoletích a stát se tak nejhranějším dramatikem všech dob... No, řekněme, že klobouk dolů.
Výzva 2023 - kniha, kterou nebudu číst poprvé. Pravda, za ty dvě dekády, co knihu (a potažmo i film) znám, jsem ji četl nesčetněkrát. A teď? Baví mě to. Baví me Welsh, baví mě (asi nekriticky) celá série, baví mě jednotlivé velké i malé postavičky, baví mě ta útržkovitost a povídkovitost vyprávění. Baví me Renton, Spud, občas i Sick boy (kdo ho proboha překládá jako Šoufka??) a neskutečně mě baví psychopat Begbie. A co mám fakt nejradši, tak asi příběh Davieho Mitchella. Toho, co si nikdy nešlehl, ani se netahal s rajdama, ale stejně se HIV nevyhnul...
No jo, baví mě to. A těším se na chvíli, kdy přelouskám Porno a vrhnu se na poslední dva díly, které sice mám v knihovně, ale dosud jsem je ještě nečetl... :)
Výzva 2023 - kniha od ukrajinského autora. Ano, ta povinná četba. Ale nečekal jsem, že sáhnu po něčem tak naivním, protože tohle by snad v jednadvacátém století... Počkat.. Že by dezinformace nebyly až tak moderní vynález?
Výzva 2023 - Kniha, jejíž autor zemřel v roce 2022.
Nemůžu si pomoci, ale napsat knihu dlouho, dlouho poté, co vyšel v kinech film (třináct let!!!), je naprostá hovadina. Navíc ta kniha je naprosto zbytečná!
Abyste mě pochopili: film miluju. Dokonce ho považuji (společně s Vytrhnutou stoličkou) za jeden z TOP 10 českých (potažmo československých) filmů. Ale tady jsem nenašel absolutně žádnou přidanou hodnotu. Nevím co Marii Poledňákovou vedlo k tomu přepsat (nebo spíš opsat) scénář a vydat ho knižně, ale takhle fakt ne.
Navíc mám pocit, že každý, komu je dnes přes třicet, čtyřicet let a jezdil na prázdniny k prarodičům, zažil podobných dobrodružství tolik, kolik se jich do roztrhaných tepláků s dírami na kolenou a skobou na zadku vejde.
Sorry.