Butterfly340
komentáře u knih

Kniha mě zaujala svou anotací, ale i obálkou. Bohužel když jsem si doma přečetla zdejší komentáře, ihned jsem zalitovala, že jsem si knihu přinesla.
Díkybohu mi to nedalo a začala jsem číst, chtěla jsem se přesvědčit, jestli je opravdu tak špatná.
Po prvních dvaceti stranách jsem to viděla vcelku nadějně a po prvních sto, které jsem zvládla ještě téhož večera, jsem věděla, že z Třech metrů nad nebem se stala moje další knižní láska.
Bavilo mě to strašně moc, možná i tím, že je to něco jiného oproti tomu, co běžně čtu. Je to sice romantika, ale devadesátková, která se od té současné na míle liší. Kdybych měla knihu přirovnat k nějaké jiné, tak bych netušila k jaké.
Je to slow burn, opravdu velmi pomalé. Kromě hlavních postav se v ději vyskytuje velké množství těch vedlejších. Jsou lidi, které to rozčiluje, ale mě tohle baví. Většina současných mainstream romancí se zaměřuje pouze na ústřední pár, a to je nuda. Aneb není nad vedlejší charaktery, které celému ději dodávají nový rozměr, ale i dávku vtipu.
Vztah mezi Babi a Stepem je až roztomile něžný. Ostatně jako celá kniha.
Konec mě zasáhl, a tak jen lituji, že zbytek série nebude zřejmě v češtině nikdy vydán. Protože ten příběh by si zasloužil pokračování.
Překlad byl jeden z nejhorších, jaké jsem kdy měla možnost číst, jde vidět, že to neprošlo korekturou. Význam některých vět si člověk musí domýšlet, hodně se taky opakují slova. I přes to ale dávám knize pět hvězd, protože mě prostě bavila. Není to čtení pro všechny, ale pokud spatřujete krásu v dlouhých popisech a máte rádi hate to love a slow burn, tak let's go.
Několikrát jsem se u knihy upřímně zasmála (třeba ta scéna, kde si Claudio chce promluvit se Stepem) a s některými myšlenkami se dokážu dost dobře ztotožnit (honíme se za penězi, jenom abychom lidem, které nemáme rádi, ukázali, že jsme bohatí. A přitom zapomínáme na to žít svůj život).
Tímto se loučím s Babi a Stepem a doufám, že se přeci jen v nakladatelství smilují a vydají i pokračování.


Krásný dojemný příběh na pozadí dramatických událostí 20. století.
Líbil se mi jazyk, kterým to bylo vyprávěno. Takový pomalý, vláčný, který nikam nespěchá. I prostředí bylo stejně malebné a romantické.
Jediné, co mi vadilo a za co strhávám hvězdičku, jsou postavy. Edvard je neskutečný jeliman, který sebou ochotně nechá manipulovat jakoukoliv ženskou, která s ním vleze do postele.
Ani Gwen není lepší postava. Chová se jak psychopat na lexaurinu. Ne, neměla jsem pro ni pochopení. Sobecká, rozmazlená holka, která vidí chyby vždy jen v tom druhém.
Daleko zajímavější mi přišly postavy žijící v minulosti, ale z jejich pohledu nebylo napsáno nic. Pouze se prostřednictvím Edvarda dozvídáme o jejich osudech.
Rozhodně je to nadprůměrná kniha, přestože do top bych ji nezařadila. Ale ano, líbila se mi.


Autor opět nezklamal. Ďáblova cesta je stejně jako jeho další knihy velmi napínavá a čtivá detektivka, u které budete mít potřebu zůstávat do noci, jen abyste se tedy konečně dozvěděli, co se stalo zmizelému Charliemu.
Přiznám se, že jsem odhalila pravdu dříve než naši vyšetřovatelé, ale ani tato skutečnost mi nebránila užít si zbytek knihy.
Začátek mi přišel takový kostrbatý, a to je vlastně důvod, proč nedávám plný počet hvězd. Přišlo mi, jako kdyby někde chyběla věta či odstavec. Uvedu příklad - Kate něco zjistí, následně se sejde s Tristanem a ten už danou informaci ví a na základě ní vytváří teorie. Přitom v knize není vůbec řečeno, že by mu to Kate pověděla. Pochopila bych, kdyby došlo k přeskočení v ději, ale o to tady nejde, autor detailně popisuje, co Kate dělá, a přitom vynechá to, co řekne svému parťákovi.
Vcelku mě to rušilo při čtení.
Co se mi naopak velmi líbilo, bylo prostředí. Jih Anglie je krásný, a to i v knihách.


Fajn romantická oddechovka, která neurazí, ale ani nenadchne.
Začátek se mi velmi líbil, kniha mě pohltila už na prvních stránkách. Hlavní postavy v podobě Riley a Juliana zažívají bláznivé ráno, v jehož důsledku se seznamují. Tahle část měla tempo a párkrát jsem se u ní i zasmála.
Následuje část s Akademií, která na mě působila tak nějak comfy a přestože se to odehrávalo v létě, tak se mi hodila k současnému počasí xd
Bohužel od poloviny knihy všechny tyhle moje pozitivní pocity vzaly zpátečku spolu s tím, jak autorka ubrala na tempu vyprávění. Najednou se z toho stává obyčejná průměrná romance, která se točí ve smyčce...
Nechápejte mě zle, kniha rozhodně není špatná. Jen díky první polovině z ní má člověk wow pocity, které ale rázem vyprchají a přichází vystřízlivění. Není to prostě taková pecka, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Přesto má kniha několik významných kladů. Tím prvním jsou postavy, které sice občas zaškobrtnou, ale jinak si udržují vysoké morální kvality. To se jen tak nevidí.
Tím dalším je překlad. Cením překladatelku za to, že se nesnažila mermomocí mít vše v češtině, ale texty písní zůstaly v originále. Taky v samotném příběhu najdeme anglická slůvka. Takové ty notoricky známé výrazy, které překládat prostě nepotřebují. Kniha díky tomuhle působí autenticky.
V komentářích níže jsem se dočetla, že příští rok by mělo vyjít pokračování. Tahle informace mě vpravdě potěšila, protože jsem zvědavá, jaký osud autorka připravila dalším postavám.


Začátek mi přišel takový rozvláčný, poměrně dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Nicméně když jsem se dostala přes cestování Polskem, tak se to zlomilo a zbytek knihy jsem přečetla během dvou dnů.
Co mi trochu vadilo, bylo přeskakování. Nedělo se to moc často, avšak jsou místa, kde na sebe text nenavazuje. V jednom odstavci je ve městě A a v dalším už někde úplně jinde...
Humor, kterým je povídání protkané, nemusí sednout každému. Přiznám se, že na začátku mi to přišlo takové na sílu. Jak kdyby se autor nemohl dostat ke svému stylu. Ale stejně jako čtivost, i tohle se zlomilo poté, co odcestoval z Polska xd
Jinak nevím, jestli si toho někdo všiml, ale v první části se docela dost zmiňuje o své přítelkyni. Následně se však dozvíme, že měl nějaký třídenní románek v Talinnu, a přítelkyně mizí ze scény xd
Abych to shrnula, tak kniha se mi líbila. Méně než 40 dní pěšky do Jeruzaléma, ale přesto líbila. Jde vidět, že se autor někam posunul a svou tvorbu ubírá určitým směrem. Což se ne každému může líbit, viz některé komentáře níže, avšak já bych to asi nekritizovala. Je na něm, o čem chce psát.
Poslední, co bych zmínila, jsou krásné ilustrace, které se v knize vyskytují. Je to pastva pro oči. Celkově je kniha dobře graficky zpracovaná a jde vidět, že si s tím nakladatelství dalo práci.


(SPOILER) Na tuto knihu jsem slyšela spoustu pozitivních ohlasů, proto když jsem jí objevila v knihovně, tak jsem nezaváhala.
Teď, když mám přečteno, vlastně netuším, proč má kniha takový hype...
Začátek je zajímavý. Máme tu hrdinku opředenou tajemstvími, postapo svět, který vidí jen skrze malé okno ve svojí cele. Vše je psáno neotřelým stylem, při jehož čtení si sami budete připadat, že jste roztříštění.
Bohužel jak kniha pokračuje, tak začne upadat do průměrného wattpad příběhu...
Juliette je Mary Sue, to stejné lze říct o Adamovi. Chovají se tak, jak by měli, jsou dokonalí za všech okolností. Nemají žádné negativní vlastnosti.
Vývoj Juliette jako postavy je přinejmenším urychlený. V jedné chvíli je uzlíček nervů, holka na dně, která se o sebe stěží zvládne postarat, a v té druhé je to voják.
Co mi hodně vadilo bylo, že se vlastně vůbec nic nedozvíme o světě. Ok, kniha má 288 stran a je to teprve první díl. Ale přesto. Něco bych znát chtěla. Jak došlo k tomu, že Obnova převzala vládu? V knize to celé působí tak, že se odněkud vzala a hned byla u moci. Vcelku nereálné.
Kde se vůbec hlavní hrdinové nachází? Další základní otázka, na kterou v knize nenajdeme odpověď.
SPOILER
Nejvíc mě ale naštvalo to, jak se ústřední dvojka chovala ke Kenjimu. Je to Adamův kamarád a kvůli Adamovi ho mučili. A co na to náš hrdina? Chce ho zastřelit. To nakonec neudělá, ale aspoň na něj má celou knihu kecy a vyhrožuje mu. Jako wtf? Borec si kvůli tobě prošel peklem a ty se chováš takhle?
Hlavně Adam Kenjimu dává za vinu to, že ohrožuje bezpečnost jeho mladšího bratra. Ale to že sám Adam tu bezpečnost ohrožuje daleko víc, to nevadí. V pořádku, protože on to dělá kvůli své lásce...
KONEC SPOILERU
K těm pozitivním stránkám knihy... Líbil se mi jazyk, kterým to bylo napsané. Takové poetické pohlazení po duši.
Spicy scény, které se většinou v ya moc nepovedou, tak tady byly na jedničku. Musím říct, že jsem si je užívala. Přesto, jsem jediná, které přišlo úsměvné, když Juliette hladila Adamovi ptáka (tetování ptáka)? Xd To překladatelka nemohla vybrat jeden druh ptáka, například nějakého holuba, a psát o holubovi? Vyznělo by to tisíckrát líp.
Poslední bod, který bych zmínila, je konec. Dost mě zajímá, jak příběh bude pokračovat. Konec čtenáře opravdu naláká. Přesto vlastně netuším, zda si další díl přečtu, protože většina knihy za přečtení úplně nestála.
Eh, kdybych se ke knize dostala před pár lety, tak asi budu víc nadšená. Škoda, no.


(SPOILER) Tohle bylo znepokojivé čtení. Vážně. Někdy před koncem jsem si říkala, že knihu odložím, protože na to psychicky nemám, ale nakonec jsem to teda dočetla, protože... Vlastně ani nevím. Asi jsem se potřebovala zničit. Projít tou katarzí a tím tenhle příběh uzavřít xd
Začátek byl skvělý. 9. listopad mě chytl od první stránky. Sarkastická hlavní hrdinka dohadující se se svým imbecilním otcem v bistru v LA. Co chtít víc? Bylo to vtipné. Do toho tam pak přišel Ben a začala se odvíjet milá young adult romance... Tahle část mě vážně bavila.
Jenže jak stránky postupovaly, začalo to být temnější a temnější.
Co mě na tom celém příběhu přišlo nejvíc znepokojující byl fakt, že se to stále tvářilo jako dojemná romance. Přitom to byl jeden velký red flag.
SPOILER
Ben se chová jako psychopat. Na první pohled si to třeba člověk neuvědomí, ale když si to vše poskládá... Manipuluje se svým okolím, lže... Zakládá požáry xd Už tomu chybělo jen aby kuchnul nějaký nebohý zvíře.
A Fallon mu to stejně odpustí. A ještě na konci brečí, že to byla její vina. Aneb důkaz, jak Ben dokáže druhý krásně zmanipulovat.
Celý ten jejich vztah je toxický.
Btw, když je Fallon s kamarády v klubu, je opilá a to tak, že sotva stojí, tak Ben ji přemlouvá, aby se k němu vrátila. Svádí ji a chce se s ní vyspat. Víte, co to je? RED FLAG. Brutální. On využívá toho, že je totálně na mraky a vůbec mu to není blbý.
KONEC SPOILERU
Teď se asi divíte, proč hodnotím pěti hvězdičkami. Ten důvod je jednoduchý. Kniha ve mně vyvolala plno pocitů a pamatovat si ji budu ještě hodně dlouho. Autorka má skvělý styl psaní a strašně se mi líbilo, jak romanci vlastně změnila v thriller. Přestože to asi nebylo záměrné.
Knihu rozhodně nedoporučuji mladším čtenářům a lidem, kteří nejsou psychicky odolní. 9. listopad je nutný brát jako špatný příklad, uvědomit si všechny ty věci, který by se vám ve vztahu rozhodně neměly stát. Ne jako sladkou romanťárnu, kterou byste chtěli prožít.


Musím říct, že mě příběh velmi bavil, měla jsem ho přečtený za den, takže tak.
Postav v knize bylo požehnaně, ke všemu ty jména... Takže tak do půlky knihy jsem se moc neorientovala v tom kdo je kdo a čí příbuzný to vlastně je...
Taky mi lehce vadilo, že Hercula Poirota tam není tolik, kolik bych si přála. První polovinu knihy tam není vůbec, následně je mu věnováno pár stránek a opět mizí ze scény. Vrací se až na posledních 50 stran.


(SPOILER) Tohle nebylo vůbec špatné. Od knihy jsem měla nulová očekávání, takže mohla jen překvapit. A taky že překvapila.
Začátek je pomalý. Člověk se seznamuje s hlavními hrdinkami, ale i tak. Čekala bych něco víc. Pak se to nicméně rozjede a už se od knihy nelze odtrhnout. Je to napínavé, pořád jsem přemýšlela, co se stane dál, a také vtipné. Párkrát jsem se u knihy vážně zasmála a to se mi moc často nestává.
Dále cením, že puberťáci mluví skutečně jako puberťáci. Svěží změna!
K samotnému obsahu knihy... Je to hodně toxic a nikde nenajdeme nějaké "rozhřešení". Já to jako problém neshledávám, avšak rozhodně bych knihu nedoporučovala mladším čtenářům. Oko za oko se tváří jako kniha pro "mladé slečny", ale rozhodně jí není. Je to taková new adult oddechovka. A jsem velmi ráda, že jsem si ji přečetla až ve svém věku, kdy mám střední už za sebou. Protože přečíst si ji ve 12-13, tak se nástupu na střední bojím jak čert kříže.
Co bych knize skutečně vytkla a za co strhávám hvězdu, je ta příměs magie, nebo co to má sakra být. Vůbec jsem to nepochopila a nemá to tam žádný význam.
Dále jsem si všimla pár nesrovnalostí, které nebudu rozvádět, protože nechci spoilerovat. Taky bych uvítala, kdyby kniha byla delší a hlavní hrdinky tak dostaly ještě o trochu více prostoru nám vše vysvětlit.
SPOILER
Chápu, proč se chtěla pomstít Mary i Kat, ale Lillia? S Alexem to mohla vyřešit hned a prostě se ho zeptat. Stejně nakonec došlo k tomu, že to spolu nějak vyřešili, ona mu všechno uvěřila, a stali se opět kamarády. Lillia si pomstu Alexovi mohla ušetřit, akorát to potencionálně poškodilo jejich kamarádství, a místo toho se pomstít Rennie, která by si to vážně zasloužila. Manipulativní mrcha, pro kterou jsem neměla vůbec pochopení.
KONEC SPOILERU


(SPOILER) Čekala jsem od knihy víc. Začátek byl slibný, ale pak se to zvrhlo do takové nepravděpodobné romance, přičemž tomu moc nepomáhala ani hlavní hrdinka.
Amelie je ukňouraná vyžírka, jinak se to říct nedá. Člověk chápe, že to v životě neměla snadné, ale čeho je moc, toho je příliš.
SPOILER
Moc jsem nepochopila celou zápletku. Amelie jede na druhý konec USA do Michiganu, protože má pocit, že jí odtamtud její mrtvá nejlepší kámoška poslala knihu. Samozřejmě jí celý výlet sponzoruje rodina dotyčné mrtvé.
Tohle mi přišlo strašně absurdní. To její lpění na tom, co Jenna řekla Nolanovi. Jakože, proč by na tom mělo vůbec záležet? Jasný, stýská se jí po kamarádce, ale proč na ní nevzpomíná s lidmi, kteří ji opravdu znali?
Další nelogičnost je celý vztah mezi hlavními aktéry. Během 6 dnů láska jako trám a milostný vyznání, přestože Nolan nemá rád lidi a má problém navazovat jakýkoliv vztahy. Nechápu.
Taky se mi nelíbilo to poselství knihy, kdy si Amelie má vybrat mezi univerzitou a Nolanem. A všichni její noví přátelé ji přesvědčují v tom, ať zůstane v Michiganu a na univerzitu kašle. Fakt výchovný.
Autorka mohla nabídnout nějaký alternativy.
Ono to nakonec alternativou dopadne - Amelie jde na nástavbu, kde se chce věnovat fotografování, ale... Eh.
KONEC SPOILERU
Čtyřmi hvězdami hodnotím na hodně dobrý začátek a konec, za krásný popisy (v čele s knihkupectvím, který by chtěl každý navštívit), za Nolana (který se víceméně choval příčetně) a jeho psa Wallyho aza to, že jsem se párkrát při čtení zasmála.
Každopádně, Všechny stránky Amélie je taková těžce průměrná kniha bez jejíhož přečtení bych se v klidu obešla.


Od knihy jsem prakticky nic neočekávala. Zdejší hodnocení je nic moc, tudíž jsem předpokládala, že pod tím krásným obalem bude nějaká průměrná fantasy pro menší. Ale to jsem se pletla.
Čtyři mrtvé královny mě pohltily už od prvních stran a nepustily mě. Příběh ubíhá svižně, pořád se něco děje a kniha prostě nešla odložit.
Zápletka sice místy působí hodně vykonstruovaně, ale v závěru se vysvětlí tak, že člověk nemůže nic namítat.
Postavy jsou sympatické. Kupodivu jsem našla pochopení snad pro všechny.
Nejlepší ale byla Keralie. Hodná holka, která se neztratí. Přesně ten typ hrdinek, které zbožňuju.
I Varina, ke kterému jsem byla nedůvěřivá, jsem si oblíbila a jeho životní příběh mě dojmul.
Asi to nejlepší na celé knize je svět. Autorka se toho nebála a vymyslela opravdu originální zemi. Quadara je směsicí středověku, průmyslové revoluce a budoucnosti. A překvapivě to funguje.
Za mě je kniha prostě bomba, kterou můžu doporučit všem, kteří mají rádi ya fantasy.


Skvělé zakončení série, až je mi i líto, že jsem Stříbrné knihy snů dočetla :)
Začátek byl trochu pomalejší, text působil tak nějak strojeně. Nevím, čím to bylo, ale po pár stránkách se to zlepšilo.
Celkově mi však tento díl přijde jako ten nejslabší ze série, přestože s koncem a rozuzlením zápletek jsem byla spokojená. Prostě, první dva díly byly top, tenhle byl taky dobrý, ale na ty první dva neměl... I tak jsem si ale čtení užila a vřele doporučuji.


Není úplně snadné se v jednolitém textu zorientovat. Kniha má několik kapitol, přičemž každá kapitola je tvořena asi tak dvěmi větami. Každá věta tedy zabírá několik stran... Docela brutální.
Co se týče obsahu, tak jde o takovou oddychovku. Nic přelomového nepřináší.
Knihu jsem četla v rámci četby k maturitě. Nemůžu říct, že by se mi nelíbila, to ne, ale do další knihy od Hrabala se asi nějakou dobu hrnout nebudu.


Do knihy bylo trochu obtížnější se začíst, autorka má takový pro čtenáře náročnější styl. Ale jakmile jsem to zpracovala a zvykla si na to, tak už jsem se od knihy nemohla odtrhnout.
Jde vidět, že autorka je opravdu odbornicí a povedlo se jí do knihy začlenit kontext tehdejší doby, tak, aby čtenář věděl, jak to tehdy chodilo.
Za mě velmi povedené. Hvězdu ubírám za ty překlepy, kterých je velké množství a působí rušivě.


Moc krásná a citlivá kniha, při jejímž čtení ukápne nejedna slza.
Ústředním tématem Krámku s fantazií je ztráta. Ať už někoho blízkého, nebo třeba životního snu. A vyrovnání se s takovou ztrátou.
Myslím, že někomu, kdo zrovna něco takového řeší, může kniha velmi pomoci. Ale i ostatním, kteří se s tímhle momentálně nepotýkají, může být k užitku. Krámek s fantazií obsahuje plno myšlenek, nad kterými rozhodně stojí za to se zamyslet.
Co se mi moc líbilo, bylo, že jsem po celou dobu čtení nevěděla, co se stane v příští kapitole. Děj v žádném případě není předvídatelný, takže do poslední stránky zůstává ve čtenáři napětí.
Postavy mi kdovíjak sympatické nebyly, ale víte co? Ani mi to nevadilo. Užívala jsem si všechno to okolo a chování charakterů jsem brala s nadhledem.
Jediné, co vytýkám a co mě rušilo při čtení, byly místy kostrbaté věty. Zvlášť ze začátku jich bylo více. I když jsem si větu přečetla několikrát, stále mi nedávala smysl. Většinou po několikerém přečtení jsem došla k závěru, že ve větě něco chybí nebo naopak přebývá.
Přesto jsem Krámek s fantazií přečetla za pouhé dva dny a musím říct, že jsem si užívala každou stránku.
Rozhodně doporučuji!


Oddechový young adult thriller, co víc k tomu říct. Nic převratného to není, ale bavilo mě to.
Kniha je čtivá, stránky ubíhají samy. Zvlášť začátek vás přinutí číst dál a dál a zjišťovat jednotlivá tajemství.
Co mi vadilo, tak přehnaný počet mrtvých. Umírá se tam jak na běžícím páse. To má asi působit děsivě, ale idk, u mě se místo husí kůže dostavilo jen protáčení očí nad každou další mrtvolou.
Konec působí lehce překombinovaně. Je tam dost prvků na velmi málo stran. Ale přesto je to vlastně uvěřitelný a pro mě přijatelný konec.
Co se mi ze Seznamu mrtvých vrylo do paměti a co z ní nejspíš jen tak nedostanu, bylo to věčné ochmatávání mezi postavami xd Hlavní hrdinka byla dost kontaktní. Asi nejvíc to, o čem mluvím, vystihuje scéna hned ze začátku, kde Ella potká svého kamaráda z dětství. Po pár úvodních větách se už o sebe opírají čelem a šeptají si do ouška xd Jakože haló. Co to je za reakci.
Ale jak už jsem řekla, celkem mě to bavilo. Jen člověk musí mít na paměti, že je to kniha pro mladší čtenáře a ještě k tomu oddechovka, takže nečekat nic wow.


Velmi originální fantasy!
Líbil se mi svět Hyperboreji. Všechny ty věže, kanály, želvy a tropické klima... Hned bych se tam jela podívat :D Autorka tohle vše měla dokonale vymyšlené. V Hyperboreji dokonce nemají týdny, ale čas tam měří na dekády. Tolik asi k propracovanosti.
Zároveň cením, že nešlo o takovou tu typickou young adult fantasy. V Bezvětrném městě nenajdete žádnou romantiku, žádné brutální násilí a žádnou erotiku.
I děj je do značné míry netypický. Většinu knihy pozorujeme běžný život hlavních postav. Teprve až v závěru dochází na strhující akce a zvraty.
Bezvětrné město mě zaujalo a četbu jsem si užívala. Nicméně něco mi tam trošku chybělo. Nějaká větší hodnota knihy, popřípadě vyšší čtivost. Nevím. Jednu hvězdu si teda nechávám v záloze a už se těším na druhý díl!


Krásná kniha, u které si člověk pobrečí, ale i se zasměje.
Moc mě to bavilo číst. Což je i s podivem, protože kniha nemá nějaký velký děj. Jsou tam dvě linky - současnost a minulost. A přestože nějaké velké zvraty chybí a akce tam není snad žádná, přes to všechno se to čte skvěle. Pořád jsem otáčela jednu stránku za druhou, protože jsem prostě potřebovala vědět, jak to vlastně všechno bylo.
Postavy jsou komplexní, snadno uvěřitelné. Kdyby mi teď někdo řekl, že ti lidi vážně žijí, tak bych tomu i věřila. Vážně.
Malibu v plamenech je hořkosladký příběh o lásce, o tom, že život občas není takový, jaký si ho člověk vysnil.
Líbilo se mi, jak samy postavy dost tápaly ve svým životě, jak se ne vždycky chovaly správně. Člověk z toho získal takový ten pocit, že je v pohodě, když občas věci nejsou v pohodě. Víte jak to myslím, spousta autorů svým postavám vysní krásný život, bezchybné povahové vlastnosti a happy end. A čtenář se pak cítí tak trochu pod psa, protože on to všechno prostě nemá. To tady člověk díkybohu nenajde.
Myslím, že Malibu v plamenech je něco, co jsem právě teď potřebovala přečíst.


Tak tohle se solidně nepovedlo. Nejen, že je ta kniha prostě špatná, za mě je i nebezpečná. Vzhledem k tomu, že to cílí na velmi mladé holky...
Mělo to být feministické a ukázat tu správnou girl power, ale povedl se přesný opak. A ty rádoby "poučení", které nám kniha přináší, ty prostě fakt nejsou ok. Například že je lepší nebránit se znásilnění. Že je mnohem účinnější neklást odpor a nechat si to líbit. A že to nejhorší, co může člověk udělat, je volat o pomoc... Jako wtf?
To snad nemůže autorka myslet vážně?
To stejné jako moudro, že v Evropě se sexuální násilí neděje, že je jen v USA...
Taky ty stereotypy, které nám podsouvá... Všichni sportovci jsou sociopati, které nezajímá nic jiného než sexuální násilí, kterého se permanentně dopouští. Jejich rodiče jsou šíleně bohatí a vlivní.
S tím souvisí i to, že pakliže vám tihle lidé něco udělají, nemá smysl to někam hlásit. Vážně, ani to nezkoušejte, je to marný. Teda alespoň podle autorky.
Charaktery jsou celkově velmi nepropracované. Prakticky nic se o nich nedozvíme a vytvořit si k někomu z nich pouto je těžký. Asi jediný, koho jsem jakžtakž mohla, byl Marcus.
Občas se postavy chovají značně iracionálně, jak už bylo zmíněno v komentářích dole. To mě taky štvalo.
Nejvíc vtipný a smutný bylo, když se ten jejich dívčí gang oháněl nějakou solidaritou, přičemž samy se tím ze začátku zrovna neřídily. Ale hlavně že pak měly pilno moralizovat...
Abych to shrnula, tahle kniha byla prostě špatná. Korunu tomu nasadily ty věčné překlepy a rozměry písma level moje první čtení.
Rozhodně nedoporučuju.


Agathu Christie mám velmi ráda, ale tahle kniha mě prostě nebavila. Do čtení jsem se musela nutit a byla jsem ráda, když jsem dočetla.
Největší problém pro mě bylo to, že případ, který Poirot vyšetřuje, se stal už před 16 lety. Takže se víceméně jen hrabe v minulosti a chce po nejrůznějších lidech, aby mu povídali, jak si na případ vzpomínají. Takže ten stejný příběh člověk čte snad desetkrát...
