Cacolinka komentáře u knih
Kniha, která připomíná, jaká je škoda, že John Ronald Reuel Tolkien nepatřil mezi příslušníky elfů ani mužů z Númenoru...jinak by měl totiž více času na to, aby tuhle velkolepou ságu dokončil. A nám všem by nezbývalo než žasnout nad takovým veledílem!
Pro všechny, co tu v komentářích říkají, že jsou postavy "jsou ploché". Tak víte, co říkal Karel Čapek v souboru Marsyas..? Že když je složitý děj, tak postavy nemůžou být také složité...a naopak. V této knize je hlavní myšlenka mezilidských vztahů ve vysídleném pohraničí. A to už je dost složité téma samo o sobě...to nepotřebuje ještě složité postavy.
Říkám já: rodilá obyvatelka Sudet, Němka.
Tak tohle bylo děsivé...nejen co se tam dělo politicky a společensky, se děje i teď, ale i co se panu Winstonovi dělo soukromě, se mi taky děje. Orwell nepředpověděl jen vývoj společnosti, ale i mého soukromého života.
Tak dobré načasování okamžiku čtení knihy, která mě nakonec zasáhne jak rána z děla, se mi nestalo od loňského čtení Hamleta.
Zatím asi nejsmutnější knížka, co jsem kdy četla. V průběhu četby čtenáři postupně dochází, jak se, na začátku téměř nezničitelný optimismus, láme a ztrácí. Co se nikdy neztrácí je stesk po bratrovi a rodině, který se objevuje v celé sbírce. Škoda, že se nedožil konce války.
Rozhovor se šťastným, pracovitým člověkem, který za svůj život ani jednou nešel do práce, protože to co dělá nevnímá jako práci. Opravdu velká inspirace pro mě.
"Láska je dar nad tvoje síly."
Zrovna jsem si vzpomněla na gymplovské období, kdy jsme zrovna Hrubína probírali. V hodině jsme se dívali na zfilmovanou verzi Romance pro křídlovku od Vávry, která, nevím teda jak na ostatní, ale na mě zapůsobila dost pozitivním dojmem. Shodou okolností jsme ten stejný den šli večer do kina na Sweeneyho Todda - The Demon Barber of Fleet Street, což je sice taky tak nějak o lásce, ale hlavně o krvavé pomstě. A že tam teklo umělé krve...důležité je ale to, že po skončení filmu, zrovna jak jsme se sbírali ze sedaček, si to kolem nás na schodišti štráduje náš učitel češtiny, který nám dopoledne ještě pouštěl Romanci, a jak nás míjí, tak s úsměvem prohazuje:"A já na vás s Romancí pro křídlovku..."
Kniha pro opravdové tolkienofily (obyčejný smrtelník se v ní ztratí po přečtení první stránky). Já mám osobně nejraději Húrinovy děti, které později vyšli i jako samostatná kniha. Tenhle příběh a ještě ten o putování Tuora do Gondolinu.
Při čtení celé této knihy člověka až zaráží jak to měl Tolkien všechno do nejmenšího detailu promyšlené. Skoro jako by zaznamenával jen vzpomínky někoho jiného na to, co se kdesi opravdu stalo...
(SPOILER) Na můj vkus tam až moc věcí nedávalo smysl...a opět by se kniha mohla zkrátit tak o minimálně 500 stran. Jo a vlastně jak tam Aelin jela, k poslední bitvě, na symbolu Terrasenu (bílém jelenovi s "věčným ohněm" mezi parohy), tak to byl pro mě kýč jak bič a vysloužilo si to u mě facepalm. Pro někoho možná dojemná scéna, pro mě docela hrůza. Jo a teď jsem si vzpomněla: Aelin pošle strýcovi od Jeřába dopis a on najednou vyhodí královnu Valgů z jejího království, kde každého podle libosti ovládá a každý si před ní málem nadělá do kalhot, na "ulici"..? Tak to musel být sakra dopis. Ten měl poslat Frodo Sauronovi a ušetřil by si cestu.
Upřímně: Boží muka jsem dočetla až napodruhé...při prvním čtení jsem měla prostě moc málo let....;-)
Jóóó Kámen mudrců....Potterománie u nás ve třídě začala až s příchodem prvního filmu do kina. Nikdo ty knížky doma ještě neměl, jen jedna spolužačka ho měla německy, protože ho dostala od jedné tety. Takže jsem Kámen mudrců prve četla v němčině...a pak už se nedalo přestat. (První čtyři díly jsem četla minimálně desetkrát. Pořád dokola: jedna, dva, tři, čtyři, jedna, dva, tři, čtyři... Tohle se podepsalo na tom, že podvědomě používám hlášky z Harryho Pottera. Jako třeba: "A co jsi čekal, tuřín?" Zanechalo to na mě trvalé následky. Naštěstí...)
Někdy mi připadá, že všechny Čapkovy vize mají velký potenciál se naplnit. Stejně je to i R.U.R. Člověk přemožený svým vlastním vynálezem? Snad jsme od toho ještě daleko, ale asi ne až zas tak moc. (A Helena mi silně připomínala Adorátu Srdénkovou. Sir Terry o R.U.R. asi taky zavadil.)
Škoda že není více knih o odsunu. Většina lidí asi moc neví o tom, jak probíhal...
I když jsem v roce 2011 v Koreji byla, tak jsem si plně neuvědomila v jaké situaci se nachází tamní ženy. Jediná věc, které jsem si všimla, byla snad opravdu se vzděláváním. Člověk, aby po škole našel nějaké rozumné uplatnění, musel už během studia absolvovat různé "mimoškolní" aktivity atd. Například má spolubydlící vstávala dříve jak já, šla do školy a pak ještě do noci (!) seděla v knihovně a studovala. Na kolej pak přišla snad až po jedenácté hodině večer. Když si k tomu přidám reálie z této knížky, že se poté o ni zaměstnavatelé ani nebudou rvát, protože je prostě žena je fakt dosti depresivní.
I když ani "západní ženy" to nemají úplně lehké, jak říkal Jordan Peterson. Musí, nejlépe než překročí třicítku, mít vystudováno, mít rozjetou kariéru, vdát se a ještě porodit děti a starat se o ně.... To "musí" berte s rezervou....ale je to tak. Prostě lepší se narodit jako chlap...:-D Nebo spíš "žít" jako chlap...
Z nějakého neznámého důvodu, vždycky objevím v knížce, kterou zrovna čtu něco, co se hodí zrovna na mou životní situaci. Tady to bylo: Je snadnější v nějakém režimu žít než proti němu bojovat.
Nejvíc mě v knize nejspíš oslovila úvaha o vzdělání: je nutné mít vysokoškolské vzdělání, aby se člověk slušně uživil, aby byl odborník na jednu věc..? Je to lepší než "se ve všem vyznat trochu"? Z nějaké knížky nebo novinového článku si pamatuju, že Karel Čapek jednou řekl, že "člověk by měl o všem vědět něco a o něčem všechno". S tímto asi nejvíc souhlasím... K čemu je génius v jednom poli vědění, když si ani nezvládne zavázat tkaničky u bot...?
Tahle knížka mi dala zabrat (v negativním slova smyslu)...četla jsem ji skoro rok. Asi ne zrovna můj cup of tea....chce to něco zábavnějšího.
Jéé jak já jsem ráda, že jsem tuto knížku neminula...přečetla jsem ji cestou domů z knihovny, ale smála sem se tomu ještě dlouho potom, co jsem domů dorazila. Jen nevím, co si o mě mysleli lidi, co mě viděli, jak jdu po cestě a chechtám se jako smyslu zbavená....se stim smiř!
Musím říct, že mě osobně se pan Knightley zamlouvá ještě víc než pan Darcy. (No jo, ale kdyby se i ten Darcy v reálném životě nějaký našel, tak bych taky neodmítla..:D)
K plnému ocenění tohoto skvostu musí člověk asi nejdříve dospět. Taky jsem měla při prvním pokusu o přečtení problémy a děj se mi zdál, při nejmenším, nudný. Potom jsem Hlavu na půlrok opustila. Teď jsem se začetla znovu...a musím říct, že to byla knížka, co mě ohromila. K ději jen jedno: boj jednotlivce proti nesmyslné mašinerii války, kde jsou oběťmi obyčejní vojáci, zatímco jejich nadřízení si jen hřejí místečko a posílají na smrt své jednotky, jen aby sami dosáhli ještě většího úspěchu sami pro sebe.