Camri komentáře u knih
První část jsem přímo hltala. Pak už to trochu vázlo. Ač autor čtenáře na konec připravuje v průběhu celé knihy, takové vyústění jsem si nepředstavovala a ani mi to tam moc nesedělo. Spojení románu a úvahového textu si žádá obrovskou dávku talentu a citu (podle mě to dokonalosti dotáhl Milan Kundera). Tady to trošku drhlo, proto jen 4 hvězdy.
Pozapomenutá kniha, jejíž křiklavý obal mě upoutal v regálu maloměstské knihovny. Nelituji. Modelkám můžeme nadávat, závidět jim nebo je obdivovat. Stále jsou to ale lidé z masa a kostí, ačkoliv se někdy zdá že jsou spíš kost a kůže. Je zajímavé vidět tenhle zdánlivě dokonalý svět ze zákulisí – když světla zhasnou, blesky utichnou a modelky se stanou zase těmi normálními nejistými náctiletými holkami.
Příběh je bezesporu strhující a postavy skvěle vykreslené (v tomto případě to znamená, že vám lezou na nervy jako skuteční lidé). Musím říct, že znepokojující milostné vztahy bratranec-sestřenice skutečně mají něco do sebe. Ale jen v literatuře!
Kouzelná mozaika příběhů vídeňských žen. Místy možná sentimentální, ale příjemné čtení.
Po přečtení obou dílů nemohu jinak než udělit plný počet hvězd. Už zase o něco víc rozumím americké duši, která mě nepřestává fascinovat. Na klávesnici se mi derou klišovitá přirovnání. Ale já vám prostě musím sdělit, že příběh je strhující, napínavý, věrohodný a že se u něj nebudete ani na vteřinu nudit!
PS: Mám jedinou výtku - ani dvě tlusté bichle neuspokojily mou dychtivost po pokračování příběhu nezdolné Scarlett. Kéž by byl konec lépe dotáhnutý...
Je to holka šikovná, ale ta knížka je jako jeden velký článek z lifestylového časopisu.
Narazila jsem na tuhle knížku náhodou, ale jsem za to ráda. I když jde o choulostivé téma, Pekárková se nezdržuje nějakou politickou korektností a knížka tak působí autenticky (ale ne urážlivě!). Kéž by si ji přečetli všichni ti naši odvážní bojovníci proti migraci...
Milá kniha, ale zřejmě jsem ji četla ve špatném rozpoložení. Nebo špatném životě? V tom příštím třeba změním názor...
Je to zábavné, zajímavé i čtivé. Musím ocenit zejména, bohatost slovní zásoby autorky (nu bodejť - psala to vystudovaná bohemistka). Zdá se mi ale, že si nějak příliš oblíbila slůvko "zánovní" (podle mě jej užívá i tam, kde se příliš nehodí). Nicméně vliv na obsah, kvalitu a spád knihy to samozřejmě nemá.
Co se mi líbilo: sonda do anglického vzdělávacího systému, popis svátků a významných dnů, zevrubné vylíčení britských kulinářských delikates, realistický pohled na "téměř dokonalý Západ"
Co mi vadilo: netušíme, jak se z au-pair najednou stala snoubenka, celkově málo informací o manželovi (tedy kromě toho, že jednou přišel domů vážně pozdě) (dobrá, dobrá; chápu, že jsou tu hranice soukromí, ale když píšete knížku o svém životě...?)
Mimochodem, po přečtení kapitoly "Zdraví nemocní" jsem fakt ráda za české zdravotnictví!
Po zběžném googlení jsem narazila i na v knize zmiňovaný internetový blog Aleny Damijo. Myslím, že si v nejbližší době vymezím jedno odpoledne a pár kafí na bližší prohlídku těchto stránek.
Knížku jsem dostala k Vánocům, jinak bych si ji, upřímně řečeno, asi nepřečetla. Přiznávám, že jsem nepolíbená Mnichem, který prodal své ferrari, Anděly na dosah či Čtyřmi dohodami apod. Motivačně-ezotericko-duchovní literatura obvykle není prostě můj šálek kávy. Pochybuji, že se ze mě stane jen díky četbě úspěšný "lídr" (o kterém je v knížce často řeč), ale i tak jsem byla celkem příjemně překvapená.
Celé je to členěné do krátkých (opravdu hodně krátkých) kapitolek, z nichž každá rozvíjí, nutno říct, že racionálně, nějakou myšlenku. Většinou pracuje s nějakým citátem známé osobnosti, nebo příhodou ze života. Neříkám, že citování úspěšných lidí je špatně, ale občas to vypadá, jako by mu došla inspirace a tak se podíval do nějaké knihy instantních citátů vytržených z kontextu a posléze s nimi pracoval.
Autor se nesnaží předstírat, že snědl všechnu moudrost světa, ba naopak, zdůrazňuje, že není žádný guru. Přesto mi vadila nepřímo přímá propagace jeho hodnot a celková ideologie. Ano, já vím, zní to hloupě (a taky to hloupé je), vzhledem k žánru. Tento typ literatury se zakládá především na předávání zkušeností pisatele, tudíž je asi nemožné zůstat objektivní. Nicméně, když může být subjektivní autor, může být subjektivní i čtenář, proto knihu hodnotím 80 %. Myslím totiž, že nikdo neprohloupí, když si to přečte. Navíc četba není nijak náročná a knížku můžete dost dobře odložit a vrátit se k ní až za nějakou dobu - a to právě díky krátkým, na sebe nenavazujícím kapitolám.
Šindelka si vybral aktuální téma, ale líčí ho z jiného úhlu pohledu, než je ten náš evropský - tenhle nápad je moc dobrý. Chybí mi ale trochu lepší zasazení do děje. I přes všechna ta popisovaná příkoří se mi nedařilo úplně vcítit do postav (což je zvláštní, protože jsem si jista, že podobné věci se dějí i ve skutečnosti, tím pádem by to mělo být o to depresivnější). Možná to však bylo cílem, vytvořit postavu nějakého "univerzálního uprchlíka".
Jsem na vážkách v tom, jak knížku hodnotit. Emoce, na které zřejmě autor cílil v první řadě, ve mě neprobudila tak, jak jsem myslela, že probudí. Na druhou stranu jde vidět, že "ví o čem píše". Zkrátka: imigrantů je mi líto, ale ne kvůli tomu, že by mi tahle kniha nějakým zásadním způsobem otevřela oči.
Ani ryba, ani rak. Tohle úsloví perfektně charakterizuje tuto knížku. Příběh sám o sobě tam ani čtenář nenajde. Je to něco mezi bedekrem a deníčkem neúspěšného pisálka. Je sice moc fajn dávat tipy na dobré restaurace v Paříži, ale moc nechápu autorův umělecký záměr. Téma "cizinec v Paříži" už je samo o sobě klišé, ale přesto si myslím, že se z toho dalo vytěžit víc. Doufám jen, že ta kniha, kterou zmiňuje, že psal během pobytu v Paříži, je lepší než tento výplod. Nemám však chuť to zjišťovat. Vrcholem jsou rádoby vtipné poznámky překladatele.
Série knih "Merde" od Clarkea s podobnou tematikou je daleko vtipnější a rozhodně méně nudnější.
Příjemná kniha o ambiciózní americké Židovce, která jako stará paní vypráví o svém neobyčejně obyčejném životě. Není to bůhvíjaké dílo, ale čte se to hezky a příjemné plus je pro mě fakt, že se to celé odehrává v židovské komunitě, která má pro jistou část nás, gójů, zvláštní přitažlivost.
Neslyšela jsem o téhle knížce moc chvály, ale i tak (nebo právě proto?) jsem na ni byla zvědavá. A líbila se mi.
Příběh sám o sobě je nesmrtelný - netkví právě v tomhle genialita autora?
První Svěrákova kniha, která se mi kdy dostala do rukou. Soudě podle jeho filmů jsem čekala milou knížku s neotřelým humorem, který je mu vlastní. A očekávala jsem správně. Tahle tenoučká knížečka o lidech, o lidských trápeních i radostech, prostě o životě, je kouzelná. Svěrákova schopnost vymýšlet postavy a zápletky je prostě nevyčerpatelná. Díkybohu za to.
Prostředí reklamního průmyslu mě zajímá, a proto mě zaujala anotace knihy. Zpočátku mi knížka připadala vtipná a sarkastická (což není na škodu - naopak, tohle prostředí přímo svádí k sarkasmu). Postupně se ale lehkost vytrácela a konec mi přišel dost těžkopádný. Ty restrospektivní vsuvky z Finbarova dospívání, které měly příběh oživit se mi moc nelíbily; v tomhle autor bohužel příliš tlačil na pilu (a potažmo i na city čtenářů). Přes slibný začátek k průměru. Škoda.
Irving je můj oblíbený autor, ale tato kniha mě příliš nezaujala. Sama nevím, čím to je. Vyskytly se tu sice i pasáže, do kterých jsem se začetla, ovšem nebylo jich mnoho. Možná to bylo i tím, že jsem se nedokázala vcítit do hlavního hrdiny. Pro mne trochu zklamání.
"Jsme salónní kouzelníci, chvíli sebe samy rozveselujeme, chvíli samy sebe klameme. Ze svých snů si kolem sebe utváříme ráj, ve kterém se utěšujeme, abychom si vynahradili své životní neúspěchy."
Naprosto úžasné poslední kapitoly.