Capek77
komentáře u knih

Blahopřeji ti básníků, k lesům, vílám, i citům. Šels peklem, létal k nebi, Boha prosil, srdci velil. Proplétal se mezi slovy, rozvíjel tu své vlohy. Však vlka v sobě máš, neboj, s ním dojdeš dál. Ten můj tě z dálky zdraví, a přemítá nad odpovědí. Piš, Carpe diem!


Kniha mi vyrazila dech a je pro mě nádhernou vzpomínkou na pana Hrušínského, který byl za mě Pan herec...


Záleží na pohledu čtenáře, v jakém rozpoložení ji čte, co má za sebou a především, co má odžito. Četla jsem jí před osmi lety po dlouhé době čtenářské odmlky a zhltla jí za dva dny. Kniha je velmi dobrá, jen film se moc nepovedl...


Můžeme jí číst celý život a pokaždé v ní objevíme něco nového...


První kniha, kterou jsem od autora četla a musím uznat, že to chlapec umí. Výborná zápletka i styl psaní.


Obdivuji v kolika letech tento román napsala. Ano, občas tam něco nesedělo, ale četlo se to výborně.


Tahle kniha není jen soubor myšlenek, je to čistá esence osobnosti Kateřiny. Její styl vyprávění je tak osobitý, upřímný a přirozený, že má člověk pocit, jako by seděl naproti ní u stolu a naslouchal. Obdivuji ji – nejen za to, co dělá, ale jak o tom dokáže vyprávět.
A její dědeček? Ten mi přirostl k srdci už po pár stránkách. Příběhy o něm jsou plné laskavosti, moudrosti a takového toho tichého, pevného klidu, který v sobě mají jen ti, kdo skutečně rozumí životu. Jak ráda bych ho poznala…

Kniha mě nadchla od první stránky. Na tu dobu velmi odvážné téma.


Dravé zvěři napospas je psychologický thriller, který se točí kolem nebezpečí online seznamování, stalkingu a temných tajemství z minulosti. Hlavní hrdinka Zuzana si po rozchodu založí profil na Tinderu, ale brzy zjistí, že někdo sleduje každý její krok. Dostává anonymní zprávy, které sahají hlouběji, než by si kdy dokázala představit.
Autorka Jana Jašová mistrně buduje napětí, propojuje přítomnost s bolestivou minulostí a drží čtenáře v neustálém napětí až do poslední stránky. Atmosféra strachu a nejistoty se postupně stupňuje, stejně jako otázka: Kdo tahá za nitky a proč?
Pokud máš ráda thrillery s hutnou atmosférou, psychologickými hrami a zvraty, které tě překvapí, tahle kniha tě rozhodně vtáhne. A možná po jejím dočtení začneš přemýšlet, co o sobě vlastně sdílíš s cizími lidmi na internetu…


Má první kniha v letošním roce, poslouchaná jako audiokniha. Její geniálně vystavěný příběh mě natolik zasáhl, že jsem si ji okamžitě objednala jako knihu – protože v mé knihovně prostě nemůže chybět.
Andělé všedního dne jsou fascinující knihou, která jemně a poeticky otevírá témata smrti, osudu a smyslu života. Andělé jako vypravěči dodávají příběhu zvláštní rozměr – nejsou sentimentální, spíš nenápadní pozorovatelé, kteří vnímají, jak křehké a zároveň osudově propojené mohou být naše životy.
Líbí se mi, že kniha přináší otázky, které si občas položí každý, ale ne každý se nad nimi doopravdy zastaví. Žijeme naplno? Všímáme si krásy obyčejných dnů? Dokážeme se smířit s tím, co přijde? Přes melancholii, která se v příběhu vznáší, si zachovává i typický Vieweghův sarkasmus a lehkost, s nimiž dokáže vyprávět i o těžkých věcech.
Život je o volbách. Některé si uvědomujeme, jiné se dějí mimo naši kontrolu, a přesto mají hluboký dopad. Stejně jako Madisonské mosty, i tahle kniha ukazuje, že některá rozhodnutí jsou fatální, jiná možná nenápadná, ale všechna nás formují.
A pak je tu nadpřirozeno. Svět mezi nebem a zemí, znamení, intuice… To všechno jsou věci, které vnímám. Je to můj svět, který nikomu nenutím, ale který mi dává odpovědi.
A tahle kniha? Možná v sobě skrývá víc odpovědí, než se na první pohled zdá…
